Vlastně jsem chtěl dnes napsat něco o dramatickém poklesu prodeje automobilů v Německu v listopadu o 17%, ale článek o americkém vojákovi, který jako dezertér z americké armády požádal v Německu o politický azyl, mě přiměl změnit tento plán. On, André Shepherd, už jednou pracoval v Iráku jako vojenský mechanik, nechtěl podruhé bojovat v agresivní válce pro Bushovu vládu a ukázal tím, že ještě existují lidé, kteří pro někoho možná mají jen selský rozum a pro jiné jsou zrádci národa, kteří ale rozumně myslí a pro sebe odpovědně jednají.

A tak jsem přešel myšlenkově od Štětiny, který nejméně jednou hlasoval nepříčetně (viz tento článek od Jana Čulíka) a přes častěji nepříčetného George Bushe k svému bývalému rakouskému kolegovi Franzi Jungreithmayrovi, který v nějaké jiné souvislosti velmi přesvědčivě tvrdil, že demokracie je taky diktatura, a to diktatura hlupáků. Tím ale naštěstí moje myšlenková cesta neskončila, neboť přes toho alespoň jednou odvážně a statečně jednajícího Shepherda jsem došel k politikovi, kterého dříve Němci hodně nenáviděli a na kterého je dodnes v Německu ještě dost lidí hrdých, ačkoliv nevěřil v Boha, často trpěl depresemi a prý to byl taky děvkař.

Ano, máte pravdu, jestliže jste uhodli, že jde o bývalého novináře, sociálního demokrata a pozdějšího nositele Nobelovy ceny míru Herberta Ernsta Karla Frahma, který je ve světě znám z časů odboje proti nacismu pod svým krycím jménem Willy Brandt.

A proč jsem s radostí právě spojil jména Shephera a Brandta? No, Štětina a Bush jsou podle mne příklady toho, že kolega Jungreithmayr měl skutečně pravdu, ti druzí ale opakem toho, ti jsou totiž naopak důkazem, že demokracie je zcela oprávněně považována za nejlepší ze všech špatných vládních systémů. Nebo myslíte že to oprávněné není?