Nemám nic proti tomu, nazývat problémy pravými jmény. Skutečnost je ovšem složitá a jednoduchá vysvětlení nebývají vždy ta nejadekvátnější. I když v souladu se selským rozumem to vypadá, že se Slunce otáčí kolem Země, již pár století víme díky lidem, kteří se nespokojili s povrchním dojmem, že je tomu přesne naopak.

Každý má právo na svůj názor, každý může svobodně komentovat cokoli, co jej napadne, a na internetu to sdělit v diskusích nebo ve vlastním blogu. Na rozdíl od dob před sto lety, kdy se cenzura považovala za něco normálního a kdy drtivá většina lidí žila v zajetí svých velmi úzce vymezených domovů, jsou dnešní možnosti opravdu fascinující. Myšlenky jsou svobodné, mají křídla, mohou se potýkat ve volné soutěži. Lidé cestují a "poznávají" nové kraje, názory a mravy. Jenže efekt je rozpačitý. Žádná, ani ta největší svoboda, totiž neudělá z názoru názor hodnotný, žádná možnost říkat si cokoli, co uznám za vhodné, nezvýší cenu toho, co říkám. A stejně tak se nikdo nestane Tocquevillem jen proto, že zavítá do USA a rozepíše se o nich.

Tak nevím.

Původně jsem měl v úmyslu napsat něco hlubokého a zároveň dojímavě krásného na velikonoční téma. K mému chvályhodnému předsevzetí přispěly především zprávy o výsledku jednání mezivládního panelu OSN o klimatických změnách. Nabízelo se velké téma - křesťanská velikonoční tradice a její možný vliv na chování lidstva v ohrožení...

Jenže na Velký pátek přinesl The Guardian tuto zprávu: "Džíny za 8 a bikinky za 2 libry v Primarku způsobily davové šílenství."

Informační čipy implantované do mozku. Zbraně založené na elektromagnetických pulsech. Revolucionizace středních vrstev, které převezmou roli Marxova proletariátu. Počet obyvatel na Blízkém východě stoupne o 132 procent, zatím počet obyvatel v Evropě poklesne."Flashmobs" - ilegální zásahové jednotky, rychle mobilizované kriminálními gangy anebo teroristickými organizacemi.

To je svět za třicet let, podle analýzy britského ministerstva obrany, svět jemuž bude muset čelit britská armáda.Admirál Chris Parry, šéf Střediska pro rozvoj, koncepty a doktrínu na britském ministerstvu obrany, konstatuje, že je analýza založena na "pravděpodobnosti".

Devadesátistránková analýza rozebírá široce diskutovaná témata, jako je rostoucí hospodářský význam Indie a Číny, militarizace vesmíru, a také to, co nazývá "zhoršující se kvalitu zpravodajství" v důsledku růstu vlivu občanských novinářů na internetu", tlak na novináře, aby zveřejňovali informace "na úkor faktů".

Mezi tím, co je legální a legitimní existuje velmi často stav napětí. To co je legální nemusí být nutně legitimní a naopak.

Snad nejznámější příklad tohoto rozporu v dějinách je případ čtyřiceti sedmi samurajů, jejíchž jednání sice bylo shledáno čestným a legitimním, nicméně nelegálním, a kterým bylo proto nařízeno spáchat sebevraždu.

Jakékoliv pravidlo čí zákon mohou být vynucovány pouze tehdy, jsou-li většinou pokládány nejen za legální, ale také za legitimní. Co se stane, když velká část společnosti přestane některé pravidlo považovat za legitimní, se dá ukázat na chování britských sufražetek.

V globalizovaném světě musí být práce levná, nebo musejí občané hodně vědět a umět svých vědomostí využívat, chtějí-li být společně úspěšní. Aby lidé hodně věděli, měli by být dobře vychováváni, a to už od nejútlejšího věku.

Že se v Německu diskutuje o tom, jak by se děti měly chovat, o tom jsem už v BL psal dvakrát (viz: 'Rodinná politika, biskup augsburský a ženy jako stroje na plození dětí' a 'Sen žen a biskupů: mateřství, mateřské štěstí, štěstí dětí, aneb Co když se pohádka neuskuteční?'). K tomu, co jsem tehdy napsal, bych asi ani neměl moc co dodat, kdyby neexistovala věta, kterou jsem slyšel kdysi v NDR nebo v ČSSR. Znělo to nějak takto, samozřejmě německy: "Poučovat se od SSSR znamená učit se vítězit!"

Používám s oblibou pojmu sociální darwinismus bez bližšího vysvětlení, což může vzbudit představu, že odmítám Darwinovu teorii o vývoji druhů. To nemůže být dále od pravdy. Darwina samozřejmě považuji za jednoho z nejvýznamnějších vědců tisíciletí a jeho teorie, ač samozřejmě ovlivněné dobovým kontextem, za velmi podnětné. Omlouvám se proto za projev fachidiocie: pracovně zcela pohlcena 19.stoletím, používám některé termíny jakoby byly obecně známé.

K argumentům o biologické přirozenosti či předurčenosti, jak o ní píše pan Stejskal ve svém příspěvku "Boj muže a ženy aneb jak prohrát úplně všechno", je nutno přistupovat s jistou obezřetností, neboť každý jev lze vykládat mnoha způsoby, protože nikdy není jisté, jestli to tak opravdu bylo. Podíváme-li se na lidoopy, jen ti nejúspěšnější samci mají tu možnost mít mnoho samiček, s tím že ostatní hoši si za celý svůj bídný život nevrznou, a přesto byla v naší civilizaci v rozporu s "přirozeností" zakotvena monogamie, která umožňuje mít ženu i mužům, kteří nejsou tak úspěšní a tolik geneticky kvalitní. Uznávám, naše sklony k zanášení to lehce korigují, přesto je tato strategie úspěšná.

Se zájmem jsem si přečetl debatu mezi Milošem Kalábem a Zdeňkem Bártou o křesťanství, o Bibli a velikonočních událostech. Oba pánové jsou kultivovaní, znalí, uznávají za samozřejmé normy západní umírněné společnosti a oba se stavějí k náboženství z pohledu intelektuální úvahy. Já osobně už ale nějakou dobu z mnoha důvodů (nejsilnějším z nich je studium fyziky a existencialismu) naprosto nesdílím názor, že vesmír i tajemství naší existence v něm jsou konstruovány tak, abychom je mohli pojmově pochopit. Umírněnost západního vzdělance, ke které se sám hlásím, je pouhou nadstavbou nad osudem smrti, utrpení, nespravedlnosti a těch miliard neživých, tupých galaxií, v nichž je pozemské lidstvo ztraceno jako atom v Pacifiku. Golgota ve své krvavosti, v absolutní oběti milujícího pro milovaného je tak připomenutím toho nejzákladnějšího, žádným kulturním nátěrem neredukovatelného -- hříchu, beznaděje a smrti -- na což odpovídá vykupující láskou.

K příspěvku paní Cholevové "Topolánek ženy nechce diskriminovat" bych jen podotkla, že jsem z projevu pana Topolánka nevyčetla a ani jsem nepsala, že by chtěl úmyslně ženy diskriminovat. Spíš si myslím, že mu jsou problémy žen zcela lhostejné. Je pravda, že jeho projev si v mnohém odporoval a že je možné ho vyložit několika způsoby (troufám si však pochybovat o tom, že by některý z nich mohl být pro pana Topolánka pozitivní), nicméně jeho jedna jeho věta je zcela jednoznačná a za vše hovořící: "Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž." A ten výklad zní: pokud se žena chce realizovat ve své profesi zhruba jako muž, nesmí mít děti zatímco muž může. Myslím, že víc není třeba dodávat.

Americký celovečerní dokument, který zpochybňuje oficiální verzi událostí z 11. září 2001 Loose Change s českými titulky najdete na Google, upozorňuje Martin Greš. My dodáváme, že čelný britský analytik a komentátor a kritik americké zahraniční politiky George Monbiot ho označil za manipulativní snůšku účelově vybraných nesmyslů.

Dokument s českými titulky na Google VIDEO

Christologie prvních křesťanů je nám dnes již jen těžko srozumitelná. My, pro které je víra důležitá, bychom si měli umět formulovat nově takové Vyznání víry, aby bylo srozumitelné nejen nám, ale i těm, kterým chceme o své víře něco povědět. Těchto dávno již nestravitelných starých formulací se však nechce vzdát víra, která je fundamentalistická (protože ustrašená), pro kterou je jednotná dogmatická formule stejně nedotknutelná, jako posvátná kráva pro hinduisty.

Nejprve dobrá zpráva. Jiří Paroubek je člověk citlivý, plachý, zkrátka z masa a kostí. Nikoli tedy chladný buldozer a permanentní kafemlejnek, který jen nepřetržitě drtí své protivníky. A teď zvěst méně veselá. Paroubkova buldočí povaha byla dosud mnohými členy a voliči ČSSD hodnocena jako jeho největší přednost. Pro ně tudíž mohly být předsedovy stížnosti na to, jak mu nejbližší spolupracovníci přinejmenším nepomáhají či snad dokonce házejí klacky pod nohy, zklamáním. Takto bohužel vyznělo jak Paroubkovo vystoupení v České televizi v neděli 1.4., tak článek 3.4. v Právu („Filipika proti přátelům“).

Někdo řekl, že nové je to co se zapomnělo, nebo ignorovalo. Toto přísloví mne napadlo, když jsem se dal do čtení prací Friedricha Lista, vynikajícího ekonoma s velmi pohnutým životem. Vždyť kolik lidí bylo soudem posláno do vyhnanství a to zrovna do USA. To udělal soud ve Stuttgartu v roce 1825, který mu dal vybrat - zůstat ve vězení v Hohenaspergu, nebo se vystěhovat do USA za podmínky, že se zřekne občanství Württemberska. V USA pak List doprovázel na cestách slavného Marquise de Lafayetta.

Za komunismu kolovaly v samizdatech mnohé paměti a vzpomínky bývalých komunistů, kteří popisovali své pozdější ideologické prozření.

Schéma i přes rozdílné osudy, ať se jednalo o reformních nebo nereformní komunisty, bylo si většinou hodně podobné -- vstup do komunistické strany vysvětlovali svým entuziastickým mládím, svou nekritickou příchylnost k Sovětskému svazu dobovou poválečnou euforií z vítězství Rudé armády nad fašismem a svou noetickou světonázorovou iniciaci do marx-leninské filosofie doprovázeli upřímnou zpovědí nad vlastní povrchností a naivitou, kdy si přečetli pár propagandistických knížek, které jim jakoby daly odpovědi na všechny celospolečenské problémy.

V poslední době dorazily do mé e-mailové schránky dvě zprávy od mně zcela neznámých osob a podle záhlaví i obsahu se zdá, že jsem nebyl jediným adresátem. (Velkým množstvím hromadných spamů, oslavujících Yektu Uzunoglu, odeslaných z téže IP adresy 88.146.183.249 pod různými jmény [P. Dvořáková, George Flachbart, A. Houdová, František Flachbart a.j.] jsou zahlcovány mailové stránky mnoha adresátů, pozn. red.)

Obě zprávy se snažily glorifikovat dr. Uzunoglu a naopak kritizovat Petra Uhla a Zdeňka Jemelíka. Zdá se, že e-maily mohly souviset s texty Petra Uhla o kauze Janouch-Uzunoglu zveřejněnými mj. na stránkách Britských listů a na blogu Jiřího Pallase: ZDE ZDE ZDE ZDE. Pokusil jsem se analyzovat hlavičky e-mailů a zdá se, že se mi podařilo narazit na drobou indicii, odkud vítr fouká.

Proč nevěříme filosofům? Proč nevěříme kněžím? A proč nevěříme politikům? Protože jejich teorie vnímáme pouze jako fikci, která se hezky poslouchá, občas i hezky cituje, ale nedává nám odpověď na to, jak máme žít. Žít každý den.

Na Bílou sobotu uvedla televize NOVA americký film, který většina z vás může vnímat jen jako obvyklou siláckou krimi. Vzorec pro vraždu. Sandra Bullock se snaží vcítit do myšlení vraha mladé dívky a zjišťuje, že pachahtelé byli dva - a byli to středoškolští studenti Justin a Richard, kterým rozbor filosofických konceptů před katedrou nestačil. Naplnění slova svoboda jedince pro ně znamenala překročení tabu i v praxi. Tabu, osvobozujícího od morálky společnosti. Ve výsledku pak skoro dokonale naplánovanou vraždu někoho úplně nevinného.

Nechci polemizovat o tom, jestli pan Topolánek osobně chce, nebo nechce ženy diskriminovat, ale příspěvek Pavly Cholerové jsem zařadila do kategorie „mně se to stát nemůže, zvládnu to“. Teze v něm obsažené obvykle prezentují muži, kterým se to s největší pravděpodobností opravdu nestane a ženy, kterým se to ještě nestalo. Musím připustit, že do téhle kategorie jsem dlouho patřila i já. Opravdu dlouho, až do té doby, než jsem, ve zralém věku 35 let po 12 letém pobytu „na volné noze“ nepovila dítě. Dnes už tak bohorovná nejsem.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.