Zdá se, že List byl prvním a nejdůslednějším kritikem díla Adama Smithe a J. B. Saye, kanonizované postavy neo-liberálních teorií a našel pozorné posluchače ne v Evropě, ale v USA. Pozoruhodné je jeho dvanáct dopisů Charlesovi J. Ingersollovi, státníkovi ve státě Pennsylvánie, ve kterých vyložil své názory na politickou ekonomii. Tento soubor dopisů je znám jako "Outline of American Political Economy".

Jeho některé názory lze přiblížit a ve zkratce popsat takto:

List v prvním dopisu tvrdí, "že politická ekonomie má tři části a to ekonomii individua, národní ekonomii a ekonomii lidstva. Adam Smith údajně zpracoval ekonomii individua a ekonomii lidstva. On učí, jak jedinec vytváří, zvyšuje a spotřebovává bohatství ve společnosti spolu s jinými jedinci a jak průmysl a bohatství lidstva ovlivňuje průmysl a bohatství jedince. On zcela zapomněl na to co má v názvu tj. "Bohatství národů". Neuvažujíc různý stav moci, ústavu, potřeby a kulturu různých národů, Smithova kniha je pojednáním o otázce: jak dopadne ekonomie jedince a lidstva když nebude rozdělena do národů, ale bude sjednocena obecným zákonem a stejnou kulturou mysli. O této otázce pojednává celkem logicky a za tohoto předpokladu jeho kniha obsahuje velké pravdy" (první dopis ze dne 10. července 1827, Reading, Pennsylvánie).

V druhém dopise List hájí právo státu a politické ekonomie. Na rozdíl od některých jeho kritiků tvrdí, že v politické ekonomii má být tolik politiky jako ekonomie. Politická ekonomie bez politiky je jen ekonomie. Co Smith a Say rozebírají není dle Lista politická ekonomie, ale kosmopolitická ekonomie. S ironií ilustruje údajně chybné myšlení Saye, který například kritizoval francouzskou vládu, že svými loděmi vozila vojenský materiál z Ruska, zatímco Holanďané by to odvezli o 15 franků na tunu levněji. List argumentuje, že výhody pro francouzské námořnictvo byly politického charakteru, ne ekonomické.

Také v otázce ekonomické moci List upozorňuje, že tu nemůže vykonávat jedinec, ani lidstvo, ale stát v zájmu národního hospodářství. Proto mnozí ho pokládali za nacionalistu. Je zajímavé, že nyní někteří výzkumníci objevují shodné rysy v politice Deng Xiaopinga, který než byl nucen převzít teorii Mao Cetunga, hlásal Sunizmus, který se podobá názorům Lista.

Když přijmeme názor Lista na charakter teorií Adama Smithe, nemáme potíže pochopit, proč v době globalizace, nebo kolonizace celých kontinentů imperiálními mocnostmi, je učení podnikového ekonoma anglické East-Indian Company tak populární. Nejvíce se to projevilo po rozpadu SSSR a vzniku "unipolárního" světa, což je nejblíže předmětu zájmu Adama Smithe jak je chápe F. List. Ekonomové hlavního proudu to koncem minulého století chápali jako úsvit éry "neo-liberální globalizace". Neomylnými známkami tohoto řádu byly klesající rozpočtové deficity, tuhá měnová politika, deregulace, volný obchod a uvolnění kontroly kapitálu, což tvořilo novou ortodoxii. V ideologické rovině se mluvilo o "demokracii", "globální vesnici", "mírových dividendách". Stát blahobytu dostal "kopačky". Laissez faire byl opět v módě. Bylo to tak zřejmé, že někteří neodolali pokušení to nazvat "koncem dějin", opičíce se po Hegelovi.

V prvních létech tohoto století se vše náhle obrátilo. Fiskální a monetární politiky se uvolnily, volný obchod skončil na ochranářských opatřeních, z mohutného přílivu kapitálových toků se stal "pramínek". Globální vesnice zmizela a byla nahrazena globální válkou proti terorizmu. Demokracie byla nahrazena "Domácí bezpečností". Očekávání mírových dividend ustoupilo válečným ziskům. Dějiny byly zpět ve hře, navíc s pomstou.

Bichler, Nitzan, Journal of World-Systems Research, Léto 2004

Dále dle Listova názoru válka je v podstatě duelem mezi dvěma národy a restrikce volného obchodu je válka mezi mocí průmyslu dvou národů. Proto List nebyl zastáncem volného obchodu za každou cenu. Tázal se v dopise pana Ingersolla:"Co by jste si pane pomyslel o ministrovi války, který vyznávajíc doktrínu Přátel, by odmítl zbrojit a budovat opevnění, protože lidstvo bude šťastnější nebude-li válka na zemi?". A právě, pane, chování tohoto ministra války bude právě tak moudré jako chování těch, co vyznávajíc systém Adama Smithe ve své současné nedokonalosti, přenechají národní zájmy řízení cizích národů a cizích zákonů, protože v dokonalejším, ale zcela pomyslném stavu lidské rasy, volný obchod bude výhodný pro lidstvo". Nezní tato slova právě po 180 létech (letos dne 10. 7.) poněkud povědomě? Samozřejmě tyto názory byly ovlivněny situací v USA, kde vznikající ekonomiku mohla tehdy negativně ovlivnit převaha hospodářství Anglie.

Také odmítal názor, že sledování sobeckého zájmu individua, jak psal A. Smith v knize The Theory of Moral Sentiment, díky neviditelné ruce trhu povede k všeobecnému (Pareto) optimu a blahobytu. Má-li pravdu pan Norbert Blüm, který byl po 16 let německým ministrem práce a sociálních věcí a publikoval zajímavou inventuru dnešních globálních problémů ve své knize:"Gerechtigkeit. Eine kritik des Homo oeconomicus, Freiburg 2006", uvádí v ní, že poměr důchodů rozvinutých a chudých zemí v přepočtu na obyvatele byl 3:1 v roce 1820, kdy ještě žil List, ale již 35:1 v 1950 a 72:1 v 1992. Blahodárný účinek "neviditelné ruky" A. Smithe nějak nedovedu najít. Jak je možno inzerovat teorii A. Smithe, když má takové výsledky? Zdá se, že zatím vede List.

Již v prvním dopise List trochu varoval:"nebylo by ironií, kdyby po staletích historici řekli, že tento velký národ(měl na mysli občany USA - T.V.), který v každém ohledu byl na cestě se stát prvním národem světa, zeslábl a zanikl protože věřil v neomylnost - ne papeže nebo krále - ale dvou knih importovaných do země, jednu napsal Skot a druhou Francouz - knih jejichž všeobecné selhání bylo krátce poté uznáno každým".

Listovy myšlenky byly základem toho co je známo jako "Americký systém". Angličané chtěli v USA rozvíjet hlavně zemědělství a export surovin a nutili kolonii USA kupovat hotové výrobky, ale jen z Anglie. Toto podporoval také Adam Smith. Američané však chtěli rozvíjet navíc také průmysl a infrastrukturu a v tom jim radil List. Také doporučoval jisté ochranářství mladého průmyslu. Za to byl kritizován, ale mnoho zemí (i po druhé světové válce) použila podobný systém pro rychlý hospodářský růst.

Záhadný Marx a Engels

Názory Lista mu vytvořily mnoho nepřátel a kritiků, mezi nimi i poněkud mladšího K. Marxe a B. Engelse. Ten pochopil Lista tak, že buržoazie, kterou List pro něho, představoval, chce pro sebe ochranářská cla, aby mohla rychleji zbohatnout a více vykořisťovat. Podobné názory na Lista měl i Engels. V dopisu slíbil Engels Marxovi, že napíše kritický pamflet proti Listovi, ale jej nenapsal. Proč? Podrobnou kritiku Lista připravoval v roce 1845 Marx a ta se také nepublikovala a část rukopisu se ztratila, ale to co se dochovalo, bylo nalezeno v pozůstalosti po Marxovi u vnuků jeho dcery Jenny Longuet, a nedostalo se to ani do Sebraných spisů Marxe-Engelse, vydaných počátkem třicátých let minulého století v Berlíně. Poprvé to bylo publikováno ve Voprosi Istorii KPSS, No. 12, 1971. Není znám ani nadpis práce, protože se prvních 10 stran konceptu nedochovalo.

Když se Marx připravoval na přednášku o protekcionizmu si napsal myšlenku: "Když uvěříme protekcionistům, dosáhnou nanejvýš status quo. Protekcionizmus nikdy nezpůsobí, že by se protekční výrobek prodával na světových trzích. Tudíž reakční". (MEGA, Band 6, str. 427, Berlín, 1932). Za tuto Marxovu myšlenku by se nestyděl ani Frederic von Hayek. Marx netušil, že bude existovat něco jako "predatory pricing", což jsem měl možnost sledovat v elektronice v rámci tzv. "hrdlořezné" ("cut-throat") konkurence, kdy "predátor" nabízí cenu nižší než konkurent, bez ohledu na výrobní náklady s cílem jej vytlačit z trhu a přivést k bankrotu.

Nedovedu si vysvětlit proč Marx necituje Lista ani v Grundrisech ani v Kapitálu. Navíc Neuen Rheinischen Zeitung nabídl v roce 1841 pozici šéfredaktora Listovi, ale ten to omítl a vzal to K. Marx, takže se zajisté znali.

Shrnutí

Je mnoho signálů, že žijeme v období přechodu z mono-polárního světa do multi-polárního. Tím se objevuje mezi svět jedince a svět lidstva nový mezičlánek, ne vždy ve formě národního státu, ale i ve formě sdružení těchto států ať EU, NAFTA nebo SCO a pod. Tato situace je dosti konformní s názory F. Lista na strukturu politické ekonomie a hlubší pohled na vzniklou situaci z jeho pohledu v budoucnu, může přispět k lepšímu pochopení dominantních jevů. To by mohlo stát zato.