Co se stalo mezitím? Diskutuje se pořád dál, biskup augsburský stále ještě zastává názor, že má právo mluvit do rodinné politiky. Ale proč by do toho neměl mluvit, vždyť je to muž, kterému je zakázáno spojovat svou práci, svůj úřad se založením jakékoliv rodiny, a to z hlediska organizace, která od roku 1200 našeho letopočtu naštěstí poskytuje homosexuálům obou pohlaví ochranu a tím i životní prostor, organizace, která vidí ženy nejradši v klášteře, pak u krbu nebo jako služky, ale samozřejmě ne v kněžském úřadě.

Nové to není, a také není nic nového, že stále ještě existují ženy, které jsou emancipované a které i přes to nepřestoupiliy do jiné křesťanské církve. Divné je jen, že noviny tomu biskupovi stále ještě dávají místo, aby šířil své myšlenky o rodinném životě, ale neptají se, proč ženy v té jeho církvi zůstávají. Nově k dispozici jsou ale určité statistické údaje, z nichž vyplývá, že ne všechno bylo v NDR špatně a že alespoň jeden východoněmecký subsystém by bylo možno využít, aby vylepšil jinou praxí život žen v dnešním sjednoceném Německu.

Nevíte, o čem mluvím, a možná si také myslíte jako velebitelé volného trhu a žen u krbu, že já to taky nevím. Mohu vám ale říci, že jde o místa pro opatrování dětí mladších tří let mimo rodinný domov, a to hlavně pro ty děti, jejichž matky si musejí vydělávat na živobytí, pro ty rodiny, v nichž nejsou rodiče dostatečně schopni starat se dobře o své děti, a o ty děti, které nemají sourozence, které by potřebovaly pro socializaci a pro kontakt s dětmi stejného věku.

Jak to vypadá tedy vypadá s takovýmito místy? Vlastně je to tak, že v průměru existuje takové místo jen pro 13,5% německých dětí. V Sasku-Anhaltsku mají taková místa pro 50,2% dětí, v Dolním Sasku jen pro 5,1%. Ze západních německých zemí mají jen Hamburk s 21,1% a Berlín s 37,7% nadprůměrný podíl, a v Berlíně je ten podíl tak veliký, protože část Berlína bývala součástí NDR. Všechny ostatní západní země mají podprůměrný podíl míst, největší má Sársko s 10,2%.

Po sjednocení NSR s NDR si západní politikové mysleli, že se z východu by nedá převzít nic, leda poznání, že tam všechno bylo špatně. Proto také nebylo uděláno to, k čemu byla vypracována preambule západoněmeckého základního zákona a čeho bylo podle názoru 'otců' té západní ústavy zapotřebí, totiž nebyl vytvořen nový demokratický právní řád sjednoceného Německa. Pro novou republiku byla převzata západní ústava, která vlastně na základě toho popsaného úmyslu měla jen jméno 'Grundgesetz' (základní zákon) a ne 'Verfassung' (ústava). Vědělo se na příklad, že v NDR pracuje více žen než v NSR, vědělo se také, že aby ženy mohly pracovat i na západě, potřebovaly by to, co existovalo nejen v NDR, ale na příklad to existuje také ve Francii, víc jeslí a školek, z ideologických důvodů to ale většina západoněmeckých politiků nechtěla.

Mezitím nyní o tom hovoří dokonce i členové křesťanských stran. Argumentují, že by se měly rozvíjet intelektuální schopnosti žen a dětií ze všech sociálních skupin, a to i u dětí nevzdělaných a sociálně neintegrovaných rodičů. Ptáte se možná, proč o tom píšu poznámku? Opravdu ne z toho důvodu, že se augsburský biskup striktně staví proti tomu, aby se na západě počet jeslí zvýšil, ale spíše proto, abych ukázal, že moderní systém výchovy a vzdělání všech dětí nutně potřebuje dostatečnou infrastrukturu, a to nejen v Německu, ale také v České republice, a že je tahle infrastruktura věcí sociálního systému a je příkladem toho, že spoléhání na sílu volného tržního hospodářství často nestačí...