Ani člověk nemusí zavřít oči a snít, aby věděl, jak je to krásné, když se zdravým manželům narodí zdravé plánované dítě. Rodiče jsou na to připraveni, vědí, co mají s dítětem dělat. V bytě mají dětský pokoj a matka se těší na to, že bude u dítěte. Už manželé plánují, kdy budou mít druhé, možná třetí dítě. Otec se těší, že může v domácnosti pomáhat. Peníze nejsou problém, prarodiče jsou blízko a už se radují, že budou moci potomky hlídat, až budou manželé chtít jít do divadla. Krásný svět ten svět německých a rakouských biskupů. Má blízko ke skutečnosti, je to vždycky jasné, když se sní.

Ta jiná matka je mladá. Chtíč a nevědomost měly podíl na tom, že otěhotněla. Podíl taky měl ten kluk, který hned potom zmizel, co se dozvěděl, že by mohl být otcem. Ani se nestačili domluvit o společné budoucnosti, kterou teď stejně nemají. Nejlepšími přáteli matky jsou teď drogy a alkohol. Peníze vlastně nemá, alespoň nikdy nemá dost peněz na to, aby dítě dostávalo pravidelné a k tomu ještě zdravé jídlo a mělo něco pořádného na sebe. Myslela na potrat, ale rozhodla se jinak, vlastně ne pro dítě, ale proti potratu. Dítě nemá ráda, myslí na to, že mohla mít jiný život. Chtěla mít dítě, později a s jiným partnerem, s manželem, po velké svatbě.

Být matkou byl její sen, zůstat doma u dítěte, starat se, nepít, nebrat drogy, samozřejmě. Chtěla mluvit s dítětem jazykem té země, ve které žijí. Neměla ale zatím čas se ten jazyk naučit. Zná dost dívek, které mluvily doma jen turecky nebo ruský, ale také takové z rodin, kde se jen málo mluvilo, za to ale víc mlátilo.

Nechtěla pomoc, chtěla na všechno sama stačit, chtěla...

V Praze jsem kdysi zjistil, že buchty jsou v podstatě buď makové nebo tvarohové. A dozvěděl jsem se ne tam, ale také, že život matek není stejný. Proto vím, že potřebujeme jesle, nejen proto, aby matky mohly být výdělečně činné, ale aby se někdo o děti staral a aby si například děti bez sourozenců mohly hrát s dětmi stejného věku.

Četl jsem asi v magazínu Stern, že každá třetí matka by potřebovala pomoc jiných lidí pro výchovu svých děti. Nemáme bohužel nebe na zemi, a ani němečtí a rakouští biskupové asi nevěří, že by to tak mohlo být. Ale i kdyby si to mysleli, dokud se to nestane, měli by podporovat, aby ti, co chtějí a můžou své děti vychovávat doma, to dělali, ale pro ostatní k dobru dětí by měly existovat dobré jesle a školky. Život děti může být hezký, aby ale to některé mohly samy od sebe říci, na to by potřebovaly jiné rodiče nebo alespoň pomoc s nimi. Je tomu tak. Bohužel. Neměli by lidé se o tom hádat, měli by přijmout, že není všechno ideální a že stát má a musí dělat něco pro ty děti z bohatých i z chudých rodin, které potřebují pomoc, pro jejich spolužití s jinými dětmi, pro jejich výchovu a jejich socializaci, pro jejich život a pro jejich život mezi námi a s námi.

A to nejen v Německu a v Rakousku...