Intelekt, jak nádherně ukazuje fylogenetický i ontogenetický vývoj člověka, je nástrojem pro zacházení s příručním jsoucnem, které je kolem nás. Jinou rovinou je prožitek světa. Někdo ve kvetoucích chrpách vidí oči své milenky, jiný potravu pro dobytek, třetí si jich nevšimne... Tento rozdíl nespočívá jen v síle fantazie, má naprosto zásadní význam pro vyzrávání lidí, pro jejich citlivost vůči různým rovinám světa, pro vnímání bližního, pro reflexi vlastní smrti a pro význam slov. Nejen slova jako "vzkříšení" lze chápat zcela různě, nepůvodně, plytce! To, jaký náboj, hloubku, kontext dokážeme dát i těm nejbanálnějším věcem a slovům kolem nás, to je nejvíce zodpovědné za to, co pro nás může znamenat "vzkříšení"... Neexistuje žádná ta či ona objektivní zvěst kosmu, Boha, Intelektu, kterou bychom mohli rozebírat a hledat tak naše místo ve světě, existujeme toliko my jako vržení jednotlivci s jinými jednotlivci nebo jednotlivinami kolem nás, existuje naše dilema, náš postoj, náš osobní vztah k okolí.

Možná je všechno lidské trápení, hledání a toužení po autentické smysluplnosti (která není jen skleníkem civilizačních návyků a která vychází ze smyslu celého lidstva a kosmu) jen jakýsi vedlejší jev čistě hmotných mechanismů, jakýsi nesmyslný, v nejhlubším smyslu náhodný výron čehosi absolutně temného, nepochopitelného. Pokud ale na jedinci nekonečně záleží, jak říká Kierkegaard, a jestliže nekonečně záležet na někom nemůže abstraktnímu systému, nýbrž jedině někomu, někomu, kdo ho miluje tou nejobětavější láskou, potom vzniká otázka, jak tohoto jedince, tuto základní smysluplnost života spasit a zachránit z dějin plných krve (to, že dnes nevraždíme a nepojídáme naše sousedy, je spíše dáno náhodou, že jsme se narodili ve správné době a na správném místě, než naší vlastní zásluhou), hříchu a beznaděje jasným aktem toho milujícího, který tak odemyká pravdu porušenosti světa v celé její nahotě. Tou odpovědí na dějiny lidstva i na dějiny každé jednotlivé lidské bytosti (od první buňky po splynutí vajíčka a spermie až po smrt vzniklé lidské bytosti) je Golgota a Vzkříšení. Jen tak bylo možné odpovědět na utrpení miliard bytostí, nesmyslné, beznadějné, nekonečně kruté, na zmar, na krev a zločin, jen tak -- a nikoli slovy o civilizačních hodnotách, pronesenými v bílé košili a s ciceronovskou dikcí.

Radikální agnostik nemůže přistoupit na poklidný relativismus západního intelektuála: může se buď stát cynikem, nebo kierkegaardovským křesťanem.