V britských médiích silně pokračuje kontroverze, týkající se komisaře londýnské Metropolitní policie Sira Iana Blaira. Mnozí ho obviňují z odpovědnosti za smrt nevinného občana, Brazilce, elektrikáře Jeana Charlese de Menezese, kterého londýská policie zastřelila po nástupu do metra v červenci 2005. Minulý týden prohrála londýnská policie soudní řízení v této věci, kdy ji soud shledal vinným z celé řady závažných pochybení.

Třiadvacetiletá prodavačka v knihkupectví na londýnském letišti Heathrow Samina Malik byla shledána vinnou, že psala básně na oslavu islámského terorismu a shromažďovala si doma extremistickou literaturu.

Dala si jméno "lyrická teroristka" a psala a na internetu zveřejňovala básně na počest Usámy bin Ladina, texty chválící islámské mučednictví a usekávání hlavy obětem.

Opakovaně nám posílá kritické připomínky k Britským listům redaktor Hospodářských novin Jindřich Šídlo. Nejnověji ostře protestoval proti tomu, že Štěpán Kotrba citoval podle Českého rozhlasu předsedu Slovanského výboru Mináře, že Jan Sokol je údajně "kolaborant z rodin kolaborantů". Jindřich Šídlo považuje tuto citaci za "sprostou manipulaci" a poukazuje na to, že Štěpán Kotrba byl členem KSČ, takže "kdo je kolaborant", ptá se. Kotrbova formulace mi nepřipadá zrovna šťastná. Kotrba se jí skutečně otevírá obvinění z manipulativnosti. Na to je férové poukázat.

Jde mi však o něco jiného. Opakovaně nabízím panu Šídlovi, aby se k obsahu Britských listů vyjádřil veřejně, kritika je záslužná a potřebná. Jenže to on ne.

Mark Klein, bývalý technik společnosti AT&T zjistil, že jeho firma, velký americký poskytovatel internetových služeb a čelná telefonní společnost, dovolila vládnímu národnímu bezpečnostnímu úřadu, aby se připojil v San Francisku na její síť a odebíral z ní obrovské množství dat o soukromém internetovém provozu.

Klein se vydal tento týden do Washingtonu ve snaze přesvědčit americký Kongres, aby neposkytl právní imunitu internetovým společnostem, které pomáhají americké vládě v jejím "boji proti terorismu", píše list Washington Post.

< fotografie Getty Images

Firmy Unilever, Cargill, Nestlé, Kraft, Procter and Gamble rozšiřují svou poptávku po palmovém oleji, který se dováží především z provincie Riau na Sumatře. Tam je uloženo podle odhadů až 14,6 miliard tun uhlíku v jednom z nejhlubších světových rašelinišť.

Více něž 1,4 milonů hektarů pralesa v Riau bylo už proměněno v plantáže, další 3 miliony hektarů lesa mají být proměněny v oblast pro pěstování biopaliva.

Při likvidaci starobylých pralesů se uvolňuje uhlík. Rašelina se rozkládá a pozemky se stávají obětí požárů, které často hoří po desetiletí. Pokud budou rašeliniště na Sumatře dál takto ničena, podstatně to zvyší globální emise uhlíku, varuje organizace Greenpeace.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ústředí společnosti Nestlé vydalo 8.11. stanovisko následujícího znění:

Martin Walter

Corporate Affairs Manager

Nestlé Česko s.r.o.

Zastrčené ve stručné zprávě s titulkem Prezident proti redukci armády (Právo 2. tm.) věty, jež mě znepokojily:

Přeloženo do běžné češtiny: V roce 2014 bude takřka polovina české armády určena nikoli k bezprostřední obraně své země, nýbrž bude expedičním sborem k zásahu jinde ve světě. Kam půjde, bude určovat nikoli český ministr (ministryně) obrany, nýbrž NATO.

To je jeden ze závěrů, ke kterému docházejí autoři ze Sekce pro ekonomické a sociální záležitosti OSN ve své Stručné informaci č.3 ze září 2007, ve které obhajují koncept všeobecné penze. Celý text je možno najít ZDE

Proč o tom píšu? Výše uvedený materiál totiž úzce souvisí hned s několika tématy, v současnosti a nedávné minulosti diskutovanými na BL, a nejen tam.

Letos 29. srpna krátce po deváté hodině ranní zamířila skupina výzbrojních techniků na americké letecké základně Minot AFB v Severní Dakotě, kde je umístěno 5. bombardovací křídlo USAF, k jednomu z iglú, jak tamní personál nazývá přísně střežené zodolněné sklady řízených střel s jadernými hlavicemi. Netušili, že zanedlouho způsobí mimořádnou událost, která se nadlouho zapíše do historie amerického vojenského letectva. Nepostřehli totiž, že všech šest řízených střel AGM-129 bylo opatřeno jadernou hlavicí, každá o síle hirošimské pumy.

Od této chvíle byly tyto jinak přísně střežené jaderné zbraně dalších 36 hodin bez dozoru, protože nikdo z pozemních obsluh ani posádky letounu neměl o jejich skutečném stavu ani tušení. Za posledních čtyřicet let to byl první doposud známý let bombardovacího letounu s jadernými zbraněmi na palubě, který se ocitl ve vzdušném prostoru USA bez příslušného povolení z nejvyššího velitelského stupně strategických sil. Tato skutečnost, která by byla jistě dobrým námětem ke sci-fi fi lmu, odvrátila alespoň na chvíli pozornost amerických vojenských plánovačů od války v Iráku a Afghánistánu a vyprovokovala v Pentagonu i mimo něj řadu otázek souvisejících s adekvátním zabezpečením jaderné výzbroje USA před jejich možným zneužitím na vlastním území.

Tento článek vyšel v odborném měsíčníku ATM 11/2007 , který je v prodeji od pátku 2. 11.

BL 6. 9. 2007: Americký bombardér B-52 omylem vzlétl s jadernými střelami ZDE

Ruská Státní duma, dolní komora ruského parlamentu, schválila zákon o pozastavení ruské účasti ve Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Pro se vyslovilo všech 418 přítomných poslanců, kteří tak splnili přání ruského prezidenta Vladimira Putina.

CFE, stanovící maximální počty tanků, děl, obrněných vozidel, bojových letadel a vrtulníků na obou stranách někdejší železné opony od Atlantiku po Ural, byla podepsána v roce 1990. O devět let později byla revidována se zřetelem na zánik Varšavské smlouvy a rozšíření NATO. Ruská strana tvrdí, že její krok je vynucenou odpovědí na neochotu zemí Severoatlantické aliance ratifikovat modifikovanou podobu CFE, domluvenou v roce 1999 v Istanbulu. Kosačev zdůraznil, že ruský krok není nevratný, klíč k řešení situace má prý ale nyní v rukou NATO. Podle čínského rozhlasu první náměstek ruského ministra obrany Alexander Kolmakov řekl, že Rusko nevyloučí možnost rozšířit vojenské síly na západě země.

Zdroj iHNed : Rusko je na odchodu od smlouvy o konvenčních silách ZDE

JU│ Ruská media obšírně komentují poslední hodiny vývoje v Tbilisi. Jak uvádí Vzgljad, v posledních hodinách v Tbilisi již došlo při protestech opozice na vodní děla, gumové obušky a slzný plyn. Vojáci pronásledují stávkující a bijí je hlava nehlava včetně žen. Prezident Saakašvili je tímto vývojem zjevně zaskočen a snaží se přesvědčit přesvědčuje Gruzíny, že za vším je Rusko.

Podle vyjádření představitele hnutí Za jednotnou Gruzii ve čtvrtek bude celé Tbilisi a celá Gruzie v ulicích. Gruzie je šokována tím, jak se policie chová k vlastnímu lidu. Prezident Saakašvili vystoupil ve středu v televizi a litoval, že policie použila obušky proti lidem...

V minulé, XI. části příběhu o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), jsme připomněli, že mezi její obdivovatele patřili lidé obyčejní, ale i mimořádní, také budoucí velcí herci -- například Zdeněk Štěpánek. Herečka, která rostla rolemi, měla své záliby, ale i malá potěšení, mezi něž patřily i četní čtyřnozí miláčkové. Stále pokračujeme v příběhu herečky, které její publikum nazývalo stručně Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967.

Pro mnohé čtenáře, kteří reagují na tento fejeton o slavné Andule, zůstává nejasná role zejména několikrát zmiňované "tety Elly", dávné fanynky a posléze za protektorátu tajemnice Divadla Anny Sedláčkové (DAS).

Stanice ČR 3 Vltava vysílala v pondělí 29.10.2007 v rámci Kritického klubu pořad Nostalgie Husákových dětí, jež se u příležitosti výstavy Husákovo 3+1 na VŠUP zabýval českým kutilstvím a tzv.lidovou tvořivostí. Příspěvky diskutujících se víceméně shodly na tom, že "české kutilství" je ojedinělý fenomén, což je nepochybně pravda. Zajímavé je zamyslet se proč, co bylo příčinou.

Že Literární noviny už dávno nejsou to, co bývaly, se všeobecně ví. Přesto lze říci, že pod vedením Jakuba Patočky se do jisté míry staly listem opozičním vůči vládní politice a že si tak získaly část své ztracené prestiže zpět. Jenže jak se říká -- "ocuď až pocuď". Čas od času si ukousnou příliš horké sousto, které ne a ne spolknout, takže je chvíli přežvykují, a posléze nespolknuté a tudíž i nestrávené vyplivnou. Někdy jde o podstatné věci, jindy o malichernosti -- dost často nějak osobně svázané s lidmi, kteří Literárky dělají. A protože zastávám staré lidové rčení, že každý cikán hádá podle vlastní karty, posloužím osobní zkušeností.

Před více než rokem otiskly Literárky recenzi románu Věry Noskové. Jejím autorem nebyl nikdo jiný, než sršatý Vladimír Just, nesnášenlivý arbitr uměleckých kvalit nejen literatury, ale i divadla (viz jeho aktuální problémy v grantové komisi Magistrátu hl. m. Prahy). Just, který pracoval za normalizace v Ústavu české a světové literatury a který se při svých polemikách na stránkách Kmene neváhal před redakcí zaštiťovat výroky typu: "S mým názorem souhlasí celá ZO KSČ našeho ústavu," se po roce 1979 celkem úspěšně stylizoval a stylizuje do role celoživotního bojovníka proti komunismu.

PDF K VYTIŠTĚNÍ

Židovská obec v Praze oznamuje, že v sobotu 10. listopadu 2007 se bude konat u Staronové synagogy od 14 hodin pietní náboženské shromáždění k uctění památky obětí říšského pogromu, tzv. křišťálové noci, kterou se před 69 lety začalo v nacistickém Německu organizované vražedné násilí vůči židovské komunitě. Židovská obec v Praze je společně se všemi, kteří berou neonacistické nebezpečí vážně, připravena náboženské shromáždění chránit, zajistit bezpečnost účastníků a zabránit průchodu neonacistů Židovským Městem. Budeme rádi, pokud se sejdeme v co nehojnějším počtu -- lidé různých denominací, věřící i nevěřící, všichni, kdo chtějí dát najevo svůj odpor proti neonacismu. To prohlásil přd několika dny předseda Židovské obce v Praze František Bányai. Desítky organizací od židovských liberálů z Bejt Praha či Bejt Simcha, Česká unie židovské mládeže, Federace židovských obce v České republice, ICEJ, Liga proti antisemitismu, Nadační fond obětem holocaustu, ale i konzervativní Masorti ČR, Památník Terezín, Společnost křesťanů a Židů, Romea, Terezínská iniciativa, WIZO Židovské muzeum, Muslimští demokraté, sdružení Junák, ale i Mladí sociální demokraté, Mladí zelení, Socialistická solidarita, Revoluční mládež, mladí komunisté, anarchisté a radikální antifašisté, mnozí pražští zastupitelé, poslanci a senátoři koalice i opozice - ti všichni se rozhodli podpořit protest v sobotu 10. listopadu 2007 a účastnit se shromáždění proti pochodu neonacistů. I když s některými z nich nemusíte souhlasit v jejich názoru na různé politické či náboženské otázky, uvědomte si, že jste se sešli kvůli něčemu důležitějšímu. Zapomeňte na to , co vás rozděluje a uvědomte si, co vás spojuje. Nepřítelem demokracie není různost názorů, ale hnědá špína. Vzhledem k trestuhodné zmatenosti povolovacího řízení Magistrátu, formalistické právní bitvě mezi neonacisty, magistrátem a správními soudy se pochod neonacistů a neonacionalistů pražským židovským městem "proti válce v Iráku" nejspíše bude konat. Primátor oznámil účast více než tisícovky policistů a několik set městských strážníků. Dá se předpokládat i vysoká účast tajných policistů. Doposud není exaktně známo, jakou roli bude policie plnit. V minulosti totiž bránila neonacisty při jejich pochodech Prahou, nyní se policie doposud jasně nevyjádřila . Přesto jsou tisíce lidí odhodlány nevpustit neonacisty do Maiselovy ulice. Tato akce znamená první spolupráci antifašistů bez ohledu na jejich názor, víru a politickou příslušnost. Protest vůči úřednické hlouposti a zvůli není protistátní činnost, ale povinnost slušných lidí. Vzhledem k tomu, že někteří z vás se takové akce účastní poprvé, přinášíme několik praktických informací, jak se chovat na demonstraci i při případném zadržení. Jste občané a máte nejen povinnosti, ale i svá práva. Buďte si toho vědomi a obhajujte je. │ŠOK

• 13:00 - 13:30 až do večera - ŽLU Setkávání lidí na křižovatkách Břehové , Maiselovy a Pařížské ulice - blokáda ulic i za cenu fyzických střetů, ochrana Staronové synagogy
• 14:00 Romové organizovaní Sdružením Romea před Staronovou synagogou v Pařížské ulici.
• 14.00 Židovská obec v Praze u Staronové synagogy a Židovské radnice - pietní náboženské shromáždění - pod policejní ochranou
• 14.00 ScSol, REVO náměstí Franze Kafky
• 14:00 - 22:00 Mladí národní demokraté a další extremistické skupiny ■ 1. trasa - zakázáno , nicméně  ohlášen sraz neonacistů na 15:00  Břehová ulice před Právnickou fakultou UK, pochod ulicemi Maiselova, U Starého hřbitova; Břehová, Maiselova, Široká, Žatecká, Platnéřská, nám. Franze Kafky. ■ 2. trasa - zakázáno pochod z Tychonovy ulice na Hradčanské náměstí ■ 3. trasa - zakázáno pochod z Karlovy ulice přes Mariánské a Malé náměstí na Anenské náměstí
• 14:30 Antifa - legálně nahlášená demonstrace náměstí Republiky a následně pochod ulicemi Revoluční -- Dlouhá -- V kolkovně -- Široká -- E. Krásnohorské -- Bílkova -- Pařížská
• 15.00 Židovská liberální unie v ČR - legálně nahlášená demonstrace na Staroměstském náměstí
• 17.00 až do večera Tolerance a občanská společnost - legálně nahlášená demonstrace roh Břehové a Maiselovy ulice.

Aktualizace - ČTK, IZS 8. 11. : Pravicoví extremisté nesmějí v sobotu pochodovat Prahou. Městský soud dnes zamítl jejich žaloby na rozhodnutí magistrátu, který Mladým národním demokratům shromáždění zakázal. Po jednání Městského soudu v Praze nemají Mladí národní demokraté povoleno na 10. listopadu žádné shromáždění, vzkazuje Magistrát. Primátor nicméně počítá s "nejhhorším možným scénářem - nelegálním pochodem po jedné z ohlášených tras. K zajištění klidu a pořádku bude k dispozici 1 100 policistů a 300 strážníků, situaci bude monitorovat vrtulník s kamerou. Pražská zdravotnická záchranná služba vyčlení 4 posádky pro případ potřeby pomoci lékařské služby a další budou v pohotovosti. V pohotovosti bude i Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy.

Několik praktických rad: jak se chovat na demonstraci ZDE

Každodenně jsme ujišťováni, - ba co více, často s podporou průzkumů veřejného mínění, - že lidi jsou s politikou nespokojeni až rozladěni, považují ji za špinavost atd. Bodejť by ne! Vždyť co nám během měsíců (a vlastně již celého roku) po volbách pod označením politika (a v rozporu s její skutečnou povahou) mnozí politici i početná media prezentují? V poznámkách o médiích (BLdne 9. a 25. října) jsem se zabýval obecněji médii, které nám barvitě prezentují jako politiku taškařice typu čunkiády, kubicovky, reje kolem bruselských miliard, vedení školství, ale také národní chobotnice, energetické koncepce a s delším časovým předstihem o přímé volbě prezidenta, či přístupu k "euru".

Je možné, že jsou mé příspěvky nekvalitní a snižují úroveň Blistů, jak argumentuje pan Tomáš Sedláček.

Snažím se však na rozdíl od pana Sedláčka vycházet z faktů. Jiří Lábus si nezahrál v seriálu 30 případů nějakou bezvýznamnou vedlejší roli, ale v epizodě Mimikry ztvárnil jednu z hlavních postav. A stejně tak se výrazně angažoval ve vládní propagandistické kampani, když pózoval před kamerami a fotoaparáty.

Fascinuje mě flexibilita, se kterou Jiří Lábus nejprve propaguje komunistický útlak a pak pro změnu pozvání amerických vojáků na naše území.

Policisté hromadně opouštějí službu. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu je paralyzován. Z Nejvyššího státního zastupitelství unikly informace o případu Čunek. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká žádá o prověření úniku informací BIS. Případy se již zabývá Inspekce ministra vnitra...

Kauzy posledních dnů mají vyvolat dojem, že na objednávku a za honorář médií ojedinělé černé ovce z orgánů činných v trestním řízení v rozporu se zákonem, zásadou presumpce neviny i etikou umožňují, aby se širší veřejnost seznámila s tím, co bylo v průběhu šetření odhaleno, a že s nimi premiér, vláda, odpovědní ministři, nejvyšší státní zástupkyně exemplárně „zatočí“.

Taky máte nepříjemně divný pocit, že se společnost čím dál víc radikalizuje? Ba co hůř, že se ze samé pokrytecké lásky k lásce, pravdě, slušnosti, poctivým ideálům, objektivitě a tzv. nezávislosti názoru začínají problémy nakonec formalizovat, následně bulvarizovat – a tím v konečném důsledku bagatelizovat?

Nejste sami.

Nás, členy různých antifašistických levicových organizací, spojuje nesouhlas s akcí, kterou pořádají Mladí národní demokraté 10. listopadu 2007. Tato organizace, napojená na neonacistický Národní odpor, plánuje uspořádat pochod pražským bývalým Židovským městem na výročí Křišťálové noci -- pogromu, během kterého bylo v roce 1938 v nacistické Třetí říši zavražděno přes 100 židů a přes 30 tisíc jich bylo zavlečeno do koncentračních táborů, odkud se většina nikdy nevrátila. Nacistická zvůle stála nakonec život šesti milionů židů.

27.11.2006 - obdržel MHMP písemné oznámení o konání shromáždění svolavatele Erika Sedláčka, ve kterém byl uveden jako účel shromáždění ,,protest proti účasti České republiky na okupaci Iráku".

30.11.2006 -- MHMP s využitím možností daných zákonem toto shromáždění zakázal. Svolavatel podal proti tomuto rozhodnutí k Městskému soudu v Praze žalobu, ve které se domáhal jeho zrušení.

reakce na monolog PetraPříhody v ČRo 6 "O nespokojenosti některých posluchačů s ČRo6"

Konečně. Externí komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Příhoda se přiznal, že tu stanici, pro kterou pracuje, také poslouchá. Už jsme ani nedoufali.

Ačkoliv Český rozhlas 6 již svou krizi poslechovosti z let 2003-2005 překonal, nepodařilo se mu doposud sladit obsah s očekáváním posluchačů. Přitom stanice mluveného slova nemá mimo ČRo Česko prakticky žádnou konkurenci. Ač na středovlnných kmitočtech stanice Praha, drží ČRo 2 od začátku roku 2006 průměrných 680 000 posluchačů týdně, zatímco ČRo 6 slabých 45-57 000. To není stav vysvětlitelný nedostupností kmitočtů či čímkoliv jiným. To je nechuť k masážím se stále stejnými názory stále stejných komentátorů. Petr Příhoda se zamýšlí nad tristními výsledky v posluchačské anketě, kdy sama stanice začala "diskuzi o svém charakteru" a chtěla od svých posluchačů pochválit za to, jak je úžasná. Místo toho se dočkala tvrdé kritiky za svou převládající pravicovost. No bodejť.

ČRo 6 - někdejší Svobodná Evropa TÉMA BRITSKÝCH LISTŮ

Už ke mně nechodí jako zástupci firem s dárky, ale jako pacienti. Mají v pracovní náplni lámat doktory, přesvědčovat nás, abychom psali léky. Na druhé straně cítí strach, co bude, až jim bude zle. Jeden dealer mi vyprávěl, že mají školení, jak získávat lékaře. Kuchařku, komu nabídnout rovnou peníze, koho pozvat na kongres, komu zaplatit knížku, kdo si řekne o úplatek sám. Takhle to funguje.

Lékař Jan Hnízdil je neúnavný kritik současného zdravotnictví i medicíny. Hovoří o přínosech komplexní péče, o krizi ve vztahu pacienta a lékaře i o způsobech získávání lékařů agenty farmaceutických firem. Týdeník A2 se pokusil udělat sondu do prostředí zprivatizovaného zdraví. Jaká je lékařská etika dříve a dnes? Jak se lobbují lékaři? Co způsobí, že se ministr zdravotnictví stane oblíbeným mezi lékaři či farmaceuty? Přežije ve funkci déle, než ministr, který se rozhodne zisky farmaceutických firem kontrolovat? Podrobnosti naleznete v týdeníku A2-45. │KOŠ

Zdravotní péče hrazená z veřejných zdrojů není samozřejmostí, právě tak jako jí nejsou jiné služby dotované státem -- školství, dopravní dostupnost a další. Jejich obecná přístupnost je výsledkem převládnutí určitých myšlenek v určitém čase. Nyní převládají zcela jiné myšlenky -- ty o nadbytečnosti státního vměšování a o ekonomické samospasitelnosti trhu. Jaké ale budou mít zeštíhlující reformy dopad na kvalitu společenského života, ptá se autorka, která se pustila do kritiky tržní ideologie.

Polemika s článkem Borise Cveka "Pár slov o VŘSR"

Velmi nerad se k tomuto tématu vyjadřuji, vždy to bylo nevděčné téma a bohužel takovým zůstalo i po roce 1990. Ale po přečtení příspěvku pana Borise Cveka, jsem si řekl, že tak plo-chým a propagandistickým textem nelze jednostranně zatěžovat BL, píše Jan Škar-ban.

Ostatně vysvětlit jakoukoli převratnou událost krátkým článkem není dost dobře možné a krátkost textu sama navede autora k pouhému sdělení dosti jednoduchého názoru nebo dojmu. Omezím se proto na několik poznámek, kterými bych celý článek snad spíše doplnil.

Vážená paní Brdečková,

přečetla jsem si Váš dopis AČFK na Britských listech a považuji za nutné na něj reagovat. Jako pravidelná účastnice (od roku 1995) musím říct, že Vaše napadení těch bezejmenných lumpů, odvolavších adorovaného Jiřího Králíka, mě velmi urazil, píše Zora Šepsová

Nejen že odmítáte vidět práci, kterou tito pro Vás neznámí pečlivě vykonávají, ale stejně jako Králík nechápete princip občanského sdružení a netušíte, že umělecký ředitel LFŠ je jeho součástí, nikoliv majitelem, a tudíž se musí řídit jeho stanovami a ne vlastními pravidly.

Komunisté v České republice si ve středu 7. listopadu nostalgicky připomínali devadesáté výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která v Sovětském svazu odstartovala proces budování socialismu jako jediné spravedlivé formy státního zřízení. Ústřední výbor KSČM vydal oslavné prohlášení, komunistický boss Vojtěch Filip označil VŘSR za nejvýznamnější událost lidských dějin a Vladimira Iljiče Lenina v podstatě za vrchol spravedlnosti, píše Ondřej Kapusta, předseda MS ODS město Zlín.

Domnívám se, že anonymní pozvání "studentů FFUK" je provokace, protože iniciativa NE základnám a studentský přípravný výbor k demonstraci 17.listopadu, jehož jsem členem (studenti.nolimit.cz) pořádají ve stejný den na stejném místě demonstraci O HODINU DŘÍVE, tedy v 16 hodin a tady se někdo zcela zjevně snaží, aby ti lidé přišli až už bude po všem..., píše Lukáš Kantor a my souhlasíme, že kdo svolává k demonstraci, by měl mít odvahu se podepsat.

Maršála Tuchačevského stála jeho kauza propadnutí majetku, ztrátu postu i hrdla a pro občany nejen Sovětského svazu, ale i okolní Evropy pár měsíců válečného strádání navíc. Čunka jeho kauza stála jen ministerské křeslo a s vysokou pravděpodobností jeho majetek mu bude zachován (ba dokonce, poučen od některých koncipientů, není bez šancí ho i zmnožit) a pro občany ČR Čunkova kauza může znamenat , byť to zní paradoxně, pár měsíců reformního nečasu a radarového pathosu navíc . Což dost to závisí na razanci postoje opozičních sociálních demokratů.

Letos 1. 6. uběhlo 70 let od Tuchačevského popravy. Nyní lze mít za věrohodné, že k prezidentovi Benešovi od roku 1936 dostávaly informace, že v sovětském Rusku, existuje skupina generálů, která by chtěla větší spolupráci s Německem. Z hlediska vojenského, věrohodnost takovým náznakům dával i jistá vojenská spolupráce mezi Německem a Ruskem. Soudí se, že prezident Beneš pokud vůbec měl konkrétnější informace o ruských generálech, chystajících v Rusku převrat, tedy potažmo i o Tuchačevském, pak je ruskému vyslanci Alexandrovskému předal, ale až po Tuchačevského popravě.

Bouře v Severním moři přispěla k dalšímu růstu ceny ropy, která se hodně přiblížila 100 dolarům za barel. Průměrná cena bezolovnatého benzínu ve středu v Británii poprvé překročila hranici 1 libry (cca 43 Kč) za litr. Dosáhla průměrné ceny 1,08 libry za litr.

Cena barelu americké lehké nerafinované ropy dosáhla ve středu dopoledne dosud nejvyššího rekordu 98.62 dolarů, ropa Brent dosáhla nového rekordu 95.19 dolarů za barel.

Pravděpodobně jenom podzim a k němu přináležijící deprese vedly KDU - ČSL k rozhodnutí ponechat pana Čunka ve vedení strany.

Podle pana Bence a podobných se člověk může vyjadřovat jen k tomu, co sám zažil. Čili dnes se už nikdo nesmí vyjadřovat k tomu, co se stalo, dejme tomu, před rokem 1800. A přesto se k tomu lidé, především odborníci, vyjadřují!

Obecně se věří, že věci lze lépe a nestranněji zhodnotit po 100 letech než po letech 10.

I v Německu začalo vyrovnávání se s nacismem poté, co přišla nová generace a začala se ptát na to, co sama nezažila a čím nebyla pokřivena.

To, co se normalizačnímu občanovi zdálo normální, čili kolaborovat, lhát, krást a držet hubu, to se mé a mladší generaci už tak normální nezdá. Normalizační dědci na to pak reagují tím, že nesmíme mluvit o tom, co jsme sami nezažil. Ale my mluvit budeme a budeme vyprávět svým dětem stejně jako dnešní Němci vozí své děti do Osvětimi.

Ještě za vlády prezidenta Clintona američtí politici zareagovali na stoupající ceny ropy tím, že si nechali na toto téma vypracovat studii. Studie, sponzorovaná Radou pro zahraniční vztahy a vypracovaná ve spolupráci s vůdčími představiteli amerických ropných a energetických společností, energetickými odborníky z předních amerických universit ale také odborníky na národní bezpečnost, nazvaná "Výzvy strategické energetické politice", byla dokončena začátkem roku 2001 a předána viceprezidentovi Bushovy nové vlády, Dicku Cheneymu. Ve studii se uvádí, že "silný ekonomický růst na celé zeměkouli a vzrůstající globální poptávka po energii" způsobily, že "svět je v současné době nebezpečně blízko dosažení maximální kapacity své globální produkce" a že "Amerika nemůže dále předpokládat, že státy, které produkují ropu, jí vyprodukují více".

Dokument také konstatuje, že od roku 1990 se ceny ropy zdvojnásobily a že "americký národ dál vyžaduje velké dodávky levné energie bez obětí a nesnází", a vyvozuje z toho, že "naše reakce" musí sahat až k "přehodnocení role energie v americké zahraniční politice", že toto přehodnocení "se dotkne americké politiky vůči Střednímu východu" a že USA "musí okamžitě přehodnotit svou politiku vůči Iráku, včetně vojenských, ekonomických, politických, diplomatických hodnocení". Studie také navrhovala, aby tým vedený Dickem Cheneym, který se začal touto problematikou zabývat v Bushově vládě, přizval ke spolupráci americké ministerstvo obrany.

Když se člověk dívá na to, jak si sociální demokracie vybírá svého kandidáta na prezidenta, má pocit, že už to někdy viděl. Jakoby se znovu vracela situace před volbou prezidenta v roce 2003, kdy tehdejší vedení sociální demokracie vybíralo a vybíralo a vlastně dělalo všechno možné i nemožné, jen aby ukázalo svou rozštěpenost a zabránilo volbě - tehdy jedině přicházejícího v úvahu – Miloše Zemana. Jak stejně nerozhodně se sociální demokraté chovali v lednu 2001, když vlála česká vlajka nad Kavčími horami a obrazovka zrnila usilovným bojem všech proti všem za odumírající demokracii.

Ještě si všichni vzpomínáme, jak prezidentská volba nakonec skončila – omluvou vedení sociální demokracie národu za to, že nedokázala vybrat důstojného kandidáta.

◄ Jiří Paroubek, XXXII. sjezd ČSSD, 2005

Petr Král obnovil na těchto stránkách svoji při, ve které spojuje dílo básníka s jeho mravním profilem. Jedno prý ovlivňuje druhé, jedno bez druhého nelze hodnotit a úpadek lidský obvykle přináší i úpadek básnický (ovšem může působit i opačně).

Zvedněme hozenou rukavici a začněme rovnou protiútokem: Básník darebákem být musí. Kdo neprožije hloubky zloby, závisti, nenávisti, kdo nepochopí, jaké je sám zradit, ničit, selhat, komu nebylo nikdy špatně ze sebe sama, ten bude navždycky jen jednostrunným sladkoblbem.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007