Avšak já považuju zákulisní pokusy ovlivňovat redakční politiku listu za neférové. Pokud si přeje Jindřich Šídlo s některými autory Britských listů polemizovat, nechť to činí veřejně a otevřeně. S jeho neustálými "tajnými" připomínkami po straně už začínám ztrácet trpělivost.

Šídlo píše:

Argumentace, že se přece někdo jako on nemůže "špinit" Britskými listy, je značně nepřesvědčivá. Připomíná mi to, když jsem jako reportér Svobodné Evropy dal v devadesátých letech českému ministru otázku na tělo, na kterou nebyl ochoten odpovědět, a jeho pobočník začal vykřikovat, že jsem "urazil pana ministra". Pan Šídlo může jistě argumentovat tím, že se přece nebude "morálně špinit" periodikem, s nímž nesouhlasí (proč nám ale tedy pořád píše?), rád bych ho ale upozornil, že princip, podle něhož se z veřejné diskuse určitá část národa či diskutérů vylučuje, ať už pod jakoukoliv "morální" záminkou, je princip stalinský.

Někteří lidé považují za kolaboraci členství v KSČ, jiní spolupráci se sudetskými Němci, případně přijetí protektorátního vyznamenání, i když snad v dobrém úmyslu. Jenže nejdůležitější je, aby spolu lidi hovořili. Princip: "Jedině můj politický postoj je morální a s vámi se nebudu veřejně špinit (soukromě se s vámi bavím léta)" je dost směšný.