1. Tvrzení o tom, že mezi údajný ruský komunismus v roce 1917 a německý nacismus v roce 1933 lze položit rovnítko je nepřesné. Možná, ale že to tak vidí lidé, kteří se nechtějí zatěžovat nějakými ideami nebo sociologickými úvahami.

2. Velmi často vzpomínají odpůrci bolševického režimu na hladomory dvacátých a třicátých let, ale nikdy se nezmiňovali o hladomorech v carském Rusku (zmiňuje se o nich v "Dějinách 20. století" -- Paul Johnson). Při tom hladomor v rozlehlých prostorách "šestiny země" po několikaleté občanské válce je snáze vysvětlitelný než ten, který nastal v politicky klidnějších dobách.

3. Pokud se dotkneme např. příběhu Antona Semjonoviče Makarenka (jehož bratr bojoval s bílými), jednak zjistíme, že byl postavou, která po sobě v našem světě zanechala víc než prchavou vzpomínku a na jeho osudech můžeme vysledovat, že ve dvacátých letech 20. století na krátké období asi 6 - 8 let zavládlo v evropské části budoucího SSSR, ač v nedostatku a v chudobě, neobyčejně svobodné porevoluční období. Má se za to, že tento Makarenkův fenomen neměl naději ke vzniku nikde jinde na světě než právě v té volnosti, bídě a rozvratu celé země. S tím souvisí i oživení umění té doby a nakonec bohužel i sebevražedné odchody literátů a umělců, kteří vytušili jako první omezování volnosti tvorby. Ale i z dob politického a byrokratického útlaku nám zůstala díla jako např. "Mistr a Markétka" od Michajla A. Bulgakova.

4. Připisování teroru jen jedné straně občanského zápasu není, mírně řečeno, objektivní. Teroru "revolučnímu" předcházel teror carské policie a carských kozáckých útvarů a posléze stejně rychle, ne-li dříve, propukl teror "bílý". Území, na kterém se bojovalo, nebyl od středu Evropy tak vzdálen a konflikt je docela široce memoárově zachycen. Proto víme, že v chaosu občanské války velké části vládly menší či větší armády pod vůdci, kteří se střídavě připojili k té či oné straně. A tak pamětník vzpomínal, že když podlehl jeho oddíl v boji, všechny jeho druhy postříleli, jeho předvedli před báťušku N. Machno a ten, když uslyšel, že je mu 16 let, mávl prý rukou a řekl, "je to ještě kluk, nechte ho" a tak se stal vojákem báťušky Machno. Pokud jde o teror v sociálně laděných bojích na evropském kontinentě 20. století, mínil historik Sebastian Hafner, že "bílý" teror býval vždy o něco organizovanější a tvrdší než teror "rudý". Ostatně válečný konflikt bývá i dnes veden velmi nemilosrdně.

5. Události v Petrohradu v roce 1917, postup Němců v roce 1918, snažení "západních demokracií" a vůbec historie následující obecné občanské války -- jsou popsány od různých autorů. Pokud někdo chce porovnat tzv. nacismus a tzv. bolševictví, může najít mnoho podob, ale rozhodně najde i mnoho rozdílů.