Záměna v bunkru

Právě před rokem bylo rozhodnuto, že více než 400 střel AGM-129 bude po sedmnácti letech používání vyřazeno z arzenálu strategického letectva. Příslušné nařízení bylo vydáno v březnu letošního roku. Podle něho bylo zahájeno postupné přemísťování střel AGM-129 bez jaderné náplně ze základny Minot na leteckou základnu Barksdale AFB v Louisianě k jejich dalšímu uskladnění. Do doby incidentu jich tam bylo přepraveno již více než 200 kusů. Další várka tam ze základny v Minotu směřovala právě 29. srpna.

Přesně v 09.12 hodin dopoledne přijeli příslušníci pozemního personálu se dvěma speciálními vozidly ke vchodu do minotské Weapons Storage Area, aby naložili šest střel AGM-129 a přepravili je na stojánku, kde je měli instalovat na podkřídelní pylony jednoho z bombardovacích letounů B-52H Stratofortress, který tam již čekal. Řízené střely AGM-129 byly vybaveny stříbřitými jadernými hlavicemi typu W-80-1 o síle 5 až 150 kt, které měly být před přepravou samotných střel vyjmuty z jejich přední části a nahrazeny cvičnou hlavicí o stejné velikosti a hmotnosti, avšak v modré barvě a opatřenou žlutým nápisem "Inert, nonnuclear".

Kromě odlišné barvy je jaderná hlavice opatřena ještě nejméně třemi výraznými varovnými nápisy a vybavena bezpečnostním systémem, který dovolí její přepravení z bunkru jedině po jeho vypnutí. Kontrolu této důležité operace provádí muniční důstojník a odlišnost barvy hlavice snadno identifikuje kontrolním průzorem na těle střely. Na to, že je střela vybavená jadernou bojovou hlavicí, navíc upozorňují výstražné červené praporky. Před vyvezením samotné střely vybavené jadernou hlavicí ze skladu pak musí ještě dvoučlenný tým překontrolovat štítek, kód a sériové číslo detonátoru. Jedná se tedy o celkem srozumitelnou řadu technických i vizuálních opatření, která, pokud jsou dodržena, záměnu střel vylučují. Jak a proč k chybě došlo, není dosud veřejnosti známé. Střely ale opustily iglú jakožto nevybavené jadernou hlavicí a tudíž nepodléhající speciálním bezpečnostním opatřením. Jejich další cestě na stojánku bombardéru proto nikdo nevěnoval zvýšenou pozornost. Samotné nabíjení střel probíhalo osm hodin, protože se na jednom z pylonů na pravé straně objevila závada.

V 17.12 hodin odpoledne bylo podvěšování střel na letoun B-52H dokončeno a plně vyzbrojený bombardér pak zůstal na stojánce bez ostrahy dalších 15 hodin, a to až do rána následujícího dne, kdy k němu přijela jeho pětičlenná posádka. Ta má podle předpisů letectva před samotným vzletem povinnost kontrolou převzít letoun spolu s podvěšenou výzbrojí od pozemního personálu a výsledek prohlídky signovat na zápisu. Kontrolu toho dne prováděl jenom jeden člen posádky, který prohlédl pouze střely zavěšené na levém podkřídelním závěsníku. Ani on na záměnu hlavic nepřišel. Strategický bombardovací letoun B-52H pak odstartoval ke svému letu na leteckou základnu Barksdale AFB. Přistál v 11.23 dopoledne a jeho posádka se odebrala poobědvat. Až do 20.30 hodin večer, kdy pozemní personál základny zahájil vybíjení podvěšených střel, pak zůstal bombardér s šesti jadernými hlavicemi odstaven na stojánce a nestřežen dalších devět hodin. Na nesrovnalost přišel teprve po patnácti minutách od zahájení demontáže střel jeden z členů pozemního personálu. Trvalo ještě další hodinu, než byla záměna skutečně potvrzena.To bylo již téměř 22.00 hodin večer a také celkem 36 hodin poté, co střely s jadernými hlavicemi opustily iglú v Minotě. O události bylo ihned informováno nadřízené vojenské velitelství a Pentagon, který vyhlásil incident "Bent Spear", což znamená druhý stupeň ve stupnici mimořádných událostí souvisejících s nehodami jaderných zbraní. První stupeň, "Broken Arrow", je spojen se ztrátou, zničením nebo výbuchem jaderné zbraně. O incidentu bylo zakázáno zveřejňovat jakékoliv informace. Veřejnost se o něm dozvěděla z vydání novin Military Times 5. září na základě informace, kterou redakci předalo několik příslušníků základny. Americké vojenské letectvo pak bylo nuceno vydat o události informaci, kterou zveřejnilo až s třítýdenním zpožděním.

Nemálo vážných incidentů

Incident patří jistě k těm nejvážnějším, které se za poslední roky v USAF staly. V roce 1968 zveřejnilo americké ministerstvo obrany informaci, podle které bylo od roku 1950 registrováno celkem 13 závažných incidentů souvisejících s jadernými zbraněmi. Bylo to v období, kdy byla v rámci operace "Chrome Dome" část strategických bombardovacích letounů vyzbrojených jadernými zbraněmi udržována v pohotovostním režimu ve vzduchu. O dvanáct let později, v roce 1980, bylo registrováno celkem 32 incidentů. Od té doby USAF již žádné další údaje svědčící o případných dalších nehodách souvisejících s jadernými zbraněmi nezveřejnila. To ale neznamená, že se nestaly.

K vůbec prvnímu incidentu došlo v roce 1950, kdy se zřítil bombardér B-29 s jadernými pumami na palubě nedaleko kalifornského Fairfi eldu a došlo k zamoření terénu v okruhu 70 km. Ve stejném roce se zřítil další bombardér B-50 nedaleko Lebanonu ve státě Ohio. Výbuchem detonátoru byla zasažena oblast v okruhu 60 km. V květnu 1957 vypadla z pumovnice bombardéru B-36 jaderná puma nedaleko Albuquerque v Novém Mexiku. V říjnu téhož roku havaroval nedaleko Homesteadu ve státě Florida bombardér B-47. O rok později, v březnu 1958, byla z bombardéru B-47 omylem shozena jaderná puma nedaleko města Florence v Jižní Karolině a při jejím dopadu vybuchl vysoce explosivní detonátor.

Další B-47 se v tomtéž roce v listopadu zřítil nedaleko texaského Abilene. V červenci 1959 havaroval nedaleko Bossieru ve státě Louisiana dopravní letoun C-124 Globemaster II přepravující jaderné zbraně. K další nehodě došlo v říjnu, kdy se stroj B-52 se dvěma jadernými pumami na palubě ve vzduchu srazil s dalším letounem nedaleko Hardinsburgu ve státě Kentucky. Jedna jaderná puma shořela. V lednu 1961 došlo nedaleko Goldsboru v Severní Karolíně k samovolnému odhozu dvou jaderných pum z bombardéru B-52. Obě jaderné pumy byly nalezeny. Na jedné z nich však nefungoval padák a po jejím nárazu na zem byl kontaminován terén v rozsáhlém prostoru. Uranové jádro nebylo nalezeno. Od jaderného výbuchu zachránila pumu poslední ze šesti pojistek, která zůstala funkční. V tomtéž měsíci nedaleko Monticello ve státě Idaho vybuchl ve vzduchu další B-52 s jadernými pumami. O incidentu nejsou známé další podrobnosti. V březnu 1961 havaroval nedaleko kalifornského města Yuba další B-52 se dvěma jadernými pumami na palubě. V lednu 1964 se zřítil B-52 rovněž se dvěma pumami nedaleko Cumberlandu ve státě Maryland. V lednu 1966 se po kolizi s dalším strojem zřítil nedaleko španělského Palomaresu B-52 se čtyřmi vodíkovými pumami. Detonátory dvou pum explodovaly po nárazu a plutoniem zamořily široké okolí. Další dvě pumy byly ztraceny v oceánu. V lednu 1968 se zřítil B-52 nesoucí také čtyři vodíkové pumy nedaleko Thule AFB v Grónsku. Jedna z nich zamořila plutoniem okolí, ale zbývající tři nebyly nikdy nalezeny. Dánská vláda vznesla ostrý protest proti přeletům amerických bombardérů nad svým území, ke kterému Grónsko také patří. Americké ministerstvo obrany pak veškeré lety bombardérů s jadernými zbraněmi na palubě zrušilo. Letouny pak byly udržovány na základnách v pohotovostním režimu.

V roce 1991 byla podle rozhodnutí prezidenta USA vyjmuta jaderná výzbroj ze všech letounů a bylo zakázáno ji používat i ke cvičným letům a zkouškám. Od té doby jsou jaderné zbraně určené pro použití letectvem udržovány v pohotovostním režimu ve stálých přísně střežených skladech. V době míru se mohou střely s jadernou bojovou hlavicí přepravovat na základě směrnice MOD No 4540.5 z roku 1998 pouze k tomu určenými speciálně vybavenými letouny C-130 nebo C-17.

Náhoda, nedbalost nebo úmysl?

Samotné velení USAF, které léta ujišťovalo o naprosté bezpečnosti uložené jaderné výzbroje, je po srpnovém incidentu v nelehké situaci. Musí zdůvodnit, jak je možné, že bylo porušeno tolik předepsaných bezpečnostních opatření, že se bombardovací letoun s jadernými střelami mohl nekontrolovaně dostat do vzdušného prostoru USA a byl na zemi tolik hodin nestřežen. Lze si jen těžko představit, co by znamenalo, kdyby se bombardér zřítil. I kdyby nedošlo k iniciování jaderných hlavic, bylo by vysoce toxickým materiálem zamořeno rozsáhlé území USA. Nebo se jaderné hlavice měly dostat do nepovolaných rukou?

Američtí senátoři se budou určitě ptát, proč se vynakládala americká pomoc v řádech miliard dolarů na eliminaci nebezpečí zneužití jaderných zbraní umístěných ve skladech v Rusku, když jsou přijatá opatření na americké půdě tak děravá. Z bezpečnostního hlediska je např. nepochopitelné, proč byly skladovány na jednom místě střely s jadernou hlavicí i bez ní. 19. září US Air Force oznámila, že v souvislosti s případem bude potrestáno 70 příslušníků letectva. Vyšetřování ukázalo, že vojáci nahradili složité a striktní předpisy vlastním systémem "neformálních" pravidel. Jak dlouho tento systém fungoval, nebylo sděleno.

Přes všechny kontroly prováděné v minulosti u obou bombardovacích křídel ukázal tento vážný incident na slabiny, které dosud nebyly odhaleny a jsou proto vážným varováním.

Foto: USAF, MAKS 2007, Wikipedia

Prameny: Missteps in the Bunker, Joby Warrick and Walter Pincus, Washington Post Staff Writers, September 23, 2007, Boeing Aircraft Since 1916, Peter M. Bowers, Naval Institute Press, 1989, United States Military Aircraft Since 1909, Gordon Swanborough and Peter M. Bowers, Smithsonian, 1989, Boeing B-52--A Documentary History, Walter Boyne, Smithsonian Institution Press, 1981, USAF.

Raytheon AGM-129A

Studie nové podzvukové střely s plochou dráhou letu konstrukce stealth, vybavené proudovým motorem, která by měla lepší vlastnosti při pronikání protivzdušnou obranou než AGM-86B, byla zahájena v roce 1982 pod označením ACM (Advanced Cruise Missile). Střela zařazená do výzbroje pod označením AGM-129A je stejně jako AGM-86B vybavena jadernou hlavicí W80 Mod1 s proměnnou kilotonáží. První zkoušky byly provedeny v roce 1985 a o dva roky později byla zahájena její předsériová výroba. Po skončení studené války byl program ACM omezen na pouhých 640 střel a jejich počet byl později ještě snížen na 520 kusů. V inventáři USAF je v současné době 394 kusů. Celkem 38 střel projde v příštím roce modernizací a zbývajících 356 je postupně podle rozhodnutí USAF z letošního roku vyjímáno z výzbroje. Modernizované střely AGM-129 by pak měly zůstat ve výzbroji USAF až do roku 2030. Nástupcem ACM se pravděpodobně stane střela X-51 Wave Rider s nadzvukovou rychlostí, jejíž zkoušky mají být zahájeny již v příštím roce.

Boeing B-52H Stratofortress

Osmimotorový proudový strategický bombardovací letoun Boeing B-52H Stratofortress je dnes nejstarším letounem v USAF. První letoun této modifi kace vzlétl v červenci 1960. Od roku 1960 do září 1991 byla jedna třetina letounů B-52 udržována v nepřetržité pohotovosti ke startu do 15 minut. Bojový debut prodělaly B-52H v září 1996, kdy dvojice strojů z 2. BW vypustila 13 střel s plochou dráhou letu AGM-86C proti cílům v jižním Iráku. Letouny B-52 jsou určeny k nesení celkem 20 střel s plochou dráhou letu ALCM, z nichž 8 mohlo být umístěno v rotační pumovnici a dvanáct na dvou podkřídelních pylonech, nebo 12 střel ACM. U bombardérů spadajících pod Smlouvu START II byla rotační pumovnice vyjmuta. V současné době je ve výzbroji USAF 66 strojů B-52H. Po 28 letounech je umístěno na leteckých základnách Barksdale AFB a Minot AFB a deset strojů je záložních. V průběhu služby prošly letouny řadou modernizací. USAF předpokládá, že letouny zůstanou ve výzbroji do roku 2030. Spolu se stroji Rockwell B-1B Lancer a Northrop B-2A Spirit zůstávají hlavním komponentem strategických bombardovacích sil USAF.