Moje argumentace byla v v této situaci nezbytně dosti obecná, ale přece jen dospěla k několika dílčím konkretizacím. Za nejnosnější považuji potřebu - obrazně řečeno --žurnalistického "slova do vlastních řad". K tomu je potřeba jak celkové anamnézy i diagnózy neduhů mediálního a politického okruhu, tak nutnost sestoupit z "výšin" abstrakce ke kazuistice, k prosazování nápravy jednotlivých prohřešků. S rozjezdem takového hnutí, lze dospět k multiplikačnímu efektu.

Příklad z nedávných šedesátých let: bylo obtížné získat souhlas s rubrikou "z černé kritiky". Že to dospěje k dnešním dvou-tří stránkám v jednom vydání se tehdy nikomu nezdálo ani v -- dnes paradoxně s opačným znaménkem - nejčernějším snu.

Ačkoli celek zatím netvoří ani "hrubou stavbu", i když základy máme. Rozšířené jsou rubriky dopisů čtenářů, ale v nich se - na můj vkus příliš často - uplatňuje redaktorovo "právo posledního slova". Asi proto nemá u nás tato rubrika ani zdaleka takovou prestiž jako "Letters to the Editor" v anglickém tisku. Vyskytují se případy, že i tituly aspirující na solidnost nedají slovo významnému odpůrci, neotisknou jeho odpověď, nedají čtenáři možnost seznámit se s názorem "altera pars." Naivní je rada seznámit se s odlišnými názory "u konkurence" (o čemž kdysi přesvědčoval Vladimír Mlynář nestora A. J. Liehma; hádejte s jakým výsledkem -- připadalo mu nemožné, že by noviny místo tehdejšího padesátníku stály někdy 15-20 korun, tvrdé měny české). Českým médiím neslouží ke cti, že opravy musí být relativně často vynucovány -- přes známou zdlouhavost soudního řízení -- cestou jurisprudence.

I když (skoro) podle Jiřího Suchého "Trošička teorie nikoho nezabije", je nejvyšší čas na trochu praktického cvičení. Všechny novinářské etické kodexy. stanoví, že -- prozatím to zjednodušme -

• nutno přísně oddělovat. zprávu a komentář
• polopravda je horší než lež.

Podívejme se na případ, jak takové vznešené zásady čerstvě uplatnil ostřílený mazák, bílá vrána mezi politickými komentátory nejen délkou svého působení, ale i věrností své specializaci (nejsem si vědom, že by některý list trvale angažoval odborníka na jednu politickou stranu). Taková délka stáže mu poskytuje před jeho kolegy určitou monopolní výhodu (co on všechno zažil a ví, niž nahlédne do stohů dokumenace).

Může to však vést k ustavení určitých poloautomatických stereotypů, které naskočí snadno i na falešný podnět. Současně si dovedu představit noční můru každodenního šrotovníku, neboť podle Čapka nemohou noviny (ani rubrika) místo předepsaného (a současně i limitujícího) počtu řádek přinést štoček se sdělením "dnes se nic nestalo".

Pátek byl den současně šťastný i naopak. Podařilo se získat (když v Kocourčesku tajné materiály ztrácejí i hlídači tajemna embargovaný dokument propachtovaného objekta. Ale ne zcela šťastně v dokumentu upoutala jeho pozornost větička, která by si zasloužila mnohem opatrnější osmyslení. S etickým kodexem v podpaží se tedy jde na "paragrafované znění"

ad a) oddělení zprávy a komentáře. Toho se nejlépe dosáhne tím, že stejný žurnalista nastylizuje zprávu tak, aby byla poté v souladu s jeho podjatým komentářem. A to vše pod dvakrát dvěma útočnými titulky, odvozenými od jednoho překrouceného citátu z dosud neoficiálního textu. Čtyři materiály jsou div ne celá stránka -- pro reklamu tak drahá.

Právo: 20. 10. -- str. 5 : Paroubek neveřejně: reformy nemusí tak bolet.

str. 6 Za dveřmi jinak než venku

Právo: 22.10. - str. 6 Když emoce vítězí nad fakty

(již jako re-flek Paroubkovu "Lidé si umějí věci přebrat")

Bezcharakternost, tajnůstkářství, chameleonovitost bosse kurýrované partaje je vymalovaná.

Vždyť veřejnost často více než novinové titulky nečte.

ad b) (podle mého oblíbeného Perry Masona): Mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravdu.

ba) Nejprve někam zašantročíme opravdu významnou, klíčovou větu: "... je třeba se vyvarovat názoru, že chyby vládní politiky, resp. konkrétní sociální dopady vládní reformy přinesou ČSSD automaticky body".

To je významná strategicko-taktická teze. Vždyt' při poklesu soupeřových preferencí to láká "dát si dvacet" "na bobku" (bobkový list -- vavřínový keř -- ověnčený laureát) a čelit lenoře je tak nelehké.

bb) Teď je na čase se vytasit s korunním důkazem, který prokáže kabinetní a farizejskou povahu inkriminované, předem usvědčeného pachatele. Čtěme pozorně tu údajně filištínskou větu (tučné písmo MŠ): "Dopady vládní reformy nemusí být nakonec pro velkou část populace natolik drastické, aby se s nimi nedokázala v rámci rodinných rozpočtů relativně uspokojivě vyrovnat....."

Slovíček vyjadřujících odstupňování nezbytnosti, rozsahu, bolestivosti dopadů "modré šance" vidím v textu 4-5. Z nich redakce připustila do titulků modální slůvko jen jedno (tak). Ostatní se při prokazování obojetnictví nehodí, s patřičnou úderností nepodporují ždanou představu "žluťáckého" ledví proskribovaného šéfa.

Takže "druhé čtení": Dopady vládní reformy mohou být pro nemalou část populace pod hranicí plošné masové bídy a bez hladových bouří, protože dosažená životní úroveň přece jen tak hluboko neklesne.

Není to bezzubé slovíčkaření jako co vidí načatou láhev optimista a pesimista (poloprázdná či poloplná). Tak přinese škrtforma lepšení životních podmínek všem?

JAZYKOVÁ EKVILIBRISTIKA NEPROKÁZALA DVOJÍ TVÁŘ ČSSD.

Platí ovšem ruské přísloví: Pomluva je jako uhel - nepopálí-li, alespoň umaže. A připadám si trochu jako ten Haškův ponocný. Sice nehoří, ale mějme minimax pohotově.