"Sto na straně jedné není rovnocenné se stovkou na straně druhé," pravil ve čtvrtek třeskutě prezident V. Klaus po setkání s J. Paroubkem. Potvrdil tak jen omleté zlidovělé, že všichni jsou si rovni, ale někteří si jsou rovnější. Brilantní makroekonom a obstojný počtář V. Klaus se dopočítal, že není stovka jako stovka. Tímto uvažováním bychom mohli oklikou dospět až k rasantnímu zjištění a závěru, že stovka nesmrdí, kterýžto výrok o penězích je panu dnešnímu prezidentovi opětovně podsouván za vlastní.

Píšete, že "jediným slušným řešením, aby obě znepřátelená seskupení vládla společně" Takže komunisti ve vládě s ODS? Nemohu se ubránit dojmu, že by mi to připomínalo NF. "...na kompromisu, který je podstatou veškeré politiky." A není právě nekompromisní postoj něčím, co v české politice opravdu chybí? Kdy i Topolánkovo "všechny vás pozavíráme" vyznívalo již v té době jako mlácení prázdné slámy, píše čtenář Jan Marin.

Dobrý den, pane Čulíku,

hlavně s poslední větou Vaší dnešní úvahy naprosto souhlasím:

"Čeští politici, nejen ti čelní, mají zájem o sebe, nikoliv o zájem celé obce."

Pokud jde o myšlenku, že politici by měli usilovat o kompromis, ale neudělají to (viz citát), mám stejný dojem.

Na rozpacích jsem jen nad tím, co si přeje většina občanů. Naznačujete, že by to mohla být zmíněná politická dohoda.

Obávám se ale, že politici mají pravdu a populisticky hrají divadlo podle přání občanů. Mám dojem (a Vámi zmíněné nenávistné maily tomu neodporují), že mnoho lidí doslova bolí představa, že by měli druhým naslouchat a, nedej bože, shledávat, že jednoduchá řešení složitých problémů té či oné partaje má fatální nedostatky a není tedy použitelné, píše Vojtěch Polák.

Tak prý nás oba v České televizi "řešili" a měli i kvůli těmto dvěma článkům schůzku k hodnocení voleb. Zcela určitě se zase jako obvykle pochválí. Vždyť Česká televize - to je Vaše, tedy česká televize... Diváky u obrazovek zdraví i nadále sebejistý revoluční betlém. Teď už ale sebejistý půl na půl...

BL, Ekonom, Metro - Štěpán Kotrba: Ostuda volebního zpravodajství ZDE

ČT - Veronika Zemanová: "Česká televize se intenzivně věnovala volbám do Poslanecké sněmovny" ZDE

Toto je jeden z četných spamů, které rozesílá důchodce Jan Šinágl:

Abu Musab al-Zarkaví, šéf al Kajdy v Iráku, byl usmrcen americkým leteckým úderem, oznámily ve čtvrtek irácké úřady.

Zarkáví byl symbolickou osobností, která byla ohniskem povstaleckých operací proti irácké vládě a americkým vojákům v Iráku. Byl usmrcen při vojenské operaci ve středu večer, která se zaměřila na jeden dům severovýchodně od Bagdádu.

polemika s článkem Ivana Breziny Skeptický ekolog zasadil zeleným aktivistům ránu z milosti

Již při přečtení samotného názvu recenze na Lomborgovu knihu Skeptický ekolog jsem se musel pousmát. Ivan Brezina se podobá onomu typu komiksových postaviček, které v každém díle seriálu opakují ten samý vtip či skeč, a právě proto je máme rádi a pokaždé se stejně ochotně necháváme bavit. Tak jsem se tedy začetl...

...a nebyl zklamán.

Prvním pozitivem je jasné a průhledné zjištění, že dle Benjamina Kurase - kdo nejde s námi, jde proti nám, píše čtenářka Eva Nicková v reakci na článek Benjamina Kurase v MF Dnes - "Byly to vskutku užitečné volby".

Po desetiletí zmatků, během nichž zahraniční firmy (zejména americké) plenily ruské bohatství, byl prezidentem zvolen Vladimir Putin, bývalý důstojník KGB, který právě splnil úkol, když v sanktpetěrburském Těžebním institutu obhájil disertaci nazvanou "K ruské nadnárodní energetické společnosti". Jeho teze: Rusko musí použít své rozsáhlé energetické rezervy k získání geostrategické výhody.

Po nástupu do úřadu v roce 2000 Putin začal obnovovat státní kontrolu nad ropným a plynovým průmyslem. Nyní, když tento úkol takřka splnil, snaží se, jak se zdá, o uskutečnění své disertace.

Článek Richarda Heinberga shrnul Karel Dolejší.

Není snad v Čechách kouzelnějšího mýtu, než ten, jak jsme si sami sobě mezi sebou vybrali peníze na stavbu Národního divadla. Ponechám historikům a účetním, aby se přeli, kolik procent, odkud a na co přišlo. Síla mýtu o tom, jak jsme si po celé zemi rvali kůrky od úst, aby v Praze bylo možné chodit na české špektákly, je ohromná a neustále inspirující. Protože bez mýtů a víry v ně nefunguje skoro nic.

Nejedno médium vícerozměrně profituje z toho, že dodává zprávy o tom, co se nového přihodilo známým aktérům ve světě šoubyznisu, politiky, sportu či kultury. Lidský život je kupodivu do té míry pestrý a plný nečekaných nahodilostí, že když hrozí zklidnění do "šedi-vého" normálu, vždy se něco vděčného pro zvědavé publikum k jeho chytlavému pobavení najde. Skoro jako ta hůl na psa, má-li být výchovně vzdělán jaksi "natvrdo".

Jiří Paroubek mne svým projevem zpočátku nemile překvapil, nechápal jsem, jak to z něho mohlo vůbec vypadnout, a v tu chvíli u mne ztratil, co ještě mohl. Nicméně s postupem doby jsem se zamyslel, proč člověk, který je znám jako pragmatik a taktik, udělá takovou "pitomost". Vlastně mi v atmosféře povolební jaksi začalo docházet, že ona to taková pitomost nebyla. Zvláště když se na tomto projevu se usneslo celé vedení ČSSD.

Pokud se člověk začne nad danou věcí zamýšlet, dojde k zajímavému závěru, že se možná jednalo o ryze taktickou a účelnou rozehru povolebního utkání. S cílem šokovat, zastrašit a nakonec dát najevo: Pozor, stále jsme tu! Myslím, že pokud by k tomuto nedošlo, byla by dnes ČSSD v pozadí a přihlížela sestavování "koalice", píše čtenář Radim Závora.

Veřejnoprávní rakouský rozhlas a televize ORF jsou prakticky jediným domácím sdělovacím prostředkem, který není, jak se stalo již u tisku, v rukách zahraničních, převážně německých majitelů.

Ze zákona mají být nezávislé na vládě a politických stranách, institucí, která objektivně informuje o domácích i zahraničních událostech. K tomu dostávají od posluchačů a diváků obdobným evropským způsobem tzv. koncesionářské poplatky, aby byla nezávislá na státním rozpočtu. Organizačně na rozdíl od českých, ale i některých dalších zemí tvoří jeden centrálně řízený, společný celek.

Od středy 31. května do středy 7. června jsem pobýval na akademickém kolokviu ve středověkém klášteře Certosa di Pontignano (Kartouza Pontignanská) v kopcích nad italským městem Siena, v Toskánsku, uprostřed tamějších vinic. Klášter ze 14. století byl proměněn v moderní univerzitní hotel a konferenční středisko. Sešlo se tam asi třináct účastníků, převážně historiků, převážně Němců, Britů či Američanů, aby debatovali o postojích občanů k totalitním režimům dvacátého století. (Někteří historikové -- z dobrých důvodů - zpochybňovali samotný výraz "totalitní režimy".) Hovořilo se především o diktátorských režimech v Rusku a v Německu. Přítomni byli převážně odborníci na stalinský režim v Rusku a nacistický či komunistický režim v Německu. Já jsem tam byl v podstatě jediným Středo- či Východoevropanem, který pohovořil o situaci v Československu v letech 1948 -- 1989 (protože István Rev ze Středoevropské univerzity v Budapešti se situací v Maďarsku nezabýval a pozvaný účastník z Polska nepřijel) -- můj příspěvek je v angličtině ZDE.

Nevím, zda mělo kolokvium nějaký smysl: rozhodli se ho uspořádat italští kolegové, kteří studují italský fašismus dvacátých a třicátých let dvacátého století. Chtěli zjistit, zda se mohou nějak poučit srovnáváním s jinými autoritářskými režimy.

Nejsem si tím tak úplně jist.

Ráda čtu Britské listy i Vaše články v nich, musím však reagovat na informace, které uvádíte v článku o kolokviu v Itálii, kde se jednalo mimo jiné i o výsledcích výzkumu, který se údajně prováděl na Ostravské univerzitě s cílem zjistit, jak se rodičům dnešních studentů žilo za komunistické totality. Nevím s jakými studenty jste Vy nebo jmenovaná dáma prováděli svůj průzkum, ale mohu Vám zodpovědně říci, že bude zcela neobjektivní, píše Jaroslava Brichová:

Studují na Universita degli studi v Sieně už skoro rok a chtěl bych trochu doplnit pár postřehů J.Č, píše Michal Pohl. . V první řadě je to absurdní problém s internetem. Na všech kolejích, kde byly vybudovány počítačové učebny, musely být zrušeny, protože jejich existence nebyla v souladu s protiteroristickým zákonem. Stejně tak každý, kdo chce používat internet v internetové kavárně, musí mít s sebou identifikační doklad ( pas, OP), bez něj je to nemožné, to jsme psali, JČ.

Druhý problém, který mi trochu připomněl ČR, je neochota italských zaměstnanců ve službách. Tento přístup se se ovšem mění na překotnou snahu, jste-li blondýna, nejlépe se slovanským přízvukem. Je-li však dotyčným zaměstnancem žena, nepomůže vám nic. A rád bych ještě upozornil J.Č., že pokud by vás kontroloval v autobuse revizor a vy neměl platnou jízdenku, platil byste pokutu. To, že jízdenka nelze koupit u řidiče, nikoho nezajímá.

No jo, člověk musí být důchodcem, aby pochopil, že některé zásadní nebo spíše základní vědomosti nechybějí pouze našim politikům, ale i zhusta i lidem, kteří jejich počínání komentují. Tak jako v případě přísloví Kdo seje vítr, ..., o němž se okrajově, ale na účet prezidenta Klause, zmiňuje Irena Ryšánková v příspěvku Politická maturita. Pak se hodí Rudé právo, z kterého mnozí z nás skládali celoživotní maturitu. Původ přísloví lze však objevit již v Bibli v Knize přísloví (Přísloví 11:18).

Ve své době (padesátá léta minulého století) je proslavil také Stanley Kramer svým stejnojmenným filmem. Jde sice jen o drobnost, ale jak je vidět, když jde o politikum, které neslouží jen politikům, poslouží i přísloví, píše čtenář Kristián Kaufmann z Rakovníka.

Parlament Ukrajinské autonomní republiky Krym přijal v utery deklaraci, v němž označil poloostrov Krym za "teritorium bez NATO". Ukrajinský prezident Viktor Juščenko deklaraci autonomního parlamentu kritizoval a prohlásil, na tiskové konferenci pořádané k této události, že "je to deklarace politická, která nemá žádny podklad a nemění zásady, na základě kterých jsou regulované vztahy mezi Ukrajinou a NATO".

Válka o Hartz IV je bojem špiček CDU proti pasivní kancléřce. Velká koalice se zatím nepoloží, ale Merkelová se musí mít na pozoru.

Velká koalice v Německu zažívá první vážný otřes. Může za to tzv. Hartz IV, "reforma reforem" na trhu práce. Jenže více než boj mezi oběma velkými stranami CDU/CSU a SPD cloumá s velkou koalicí útok ministerských předsedů CDU proti kancléře Angele Merkelové. Zvěsti o tom, jak slabou podporu má partajní šéfka mezi mocnými muži své strany, se rojily už těsně po volbách. Utichly v kulise okázalé podpory, kterou "baroni" z CDU Merkelové opakovaně vyjádřili. Vybarvili se až teď.

Jak vypadá patová povolební situace a jak z ní ven, mají v čerstvé paměti Němci. Předčasné volby do dolní parlamentní komory, Spolkového sněmu (Bundestag), skončily loni 18. září plichtou, velmi podobnou té, v níž se nyní ocitlo Česko.

Ani jedna z obou velkých stran, CDU/CSU a SPD, nevyhrála natolik, aby sestavila většinovou vládu. To se ani nečekalo. Jenže setrvalý náskok v preferencích CDU/CSU, způsobený mj. chybnými odhady průzkumů, vedl k přeběhnutí více než milionu voličů do tábora přirozeného koaličního partnera FDP. A bylo vymalováno.

V češtině konečně vychází jedna z nejdůležitějších knih o životním prostředí, jaké kdy byly napsány. Po únoru 1997 už ekologická debata nebude nikdy stejná jako dřív. Profesor statistiky na univerzitě v dánském Aarhusu Bjørn Lomborg (1965) si tehdy v časopise Wired přečetl rozhovor s Julianem Simonem. Americký ekonom v něm tvrdil, že většina našich názorů na životní prostředí není založena na faktech, ale na špatných statistikách.

Stav světa se prý ve skutečnosti nezhoršuje.

Ostuda, kterou si utržila Česká televize v průběhu voleb, kdy nedostála spektakulárně svým povinnostem, vyplývajícím z požadavku zákona i Kodexu na objektivitu a faktickou správnost zpravodajství, ukázala na meze "vteřinové žurnalistiky" i směr, kudy se média budou ubírat.

Tady a teď je příkaz "online" zpravodajství, který si vyžaduje masivní finanční rezervy, investované do sto- a vícenásobků kapacity připojení a výkonu serverů pro případy zájmu o "breaking news". Které vyžaduje souhru desítek zpravodajů, editorů i komentátorů spolu s desítkami techniků, grafiků a dalších specialistů v zákulisí. Stovky lidí v pohotovosti. Jeden nikdy neví, co se může stát... Absurdní situace nastala v České televizi, která několik hodin vysílala "modré" exkluzivní průzkumy o 38% výsledku ODS, za které utratila stovky tisíc, ne-li milióny. Mezitím už ale Český statistický úřad generoval faktické výsledky dle sečtených okrsků, které se od "exkluzivních" průzkumů ČT lišily drasticky. Česká televize ale dál žila ve své virtuální realitě, i když se špičkovou počítačovou grafikou. Fakta ji nezajímala. Multimediální server iDnes byl oproti tomu perfektně připraven, jeho lidé byli všude, jeho servery nespadly a prokázal přes obrovský nápor, že digitální fotoaparády, mobilní telefony, PDA terminály a automatické vizuazlizující aplikace umí přinášet pravdivá data okamžitě. Přepočet křesel na mandáty neměl chybu a ten, který chtěl detailní výsledky v číslech a nespokojil se s "křesílky" a zaokrouhlenými hodnotami, měl je online na severu Českého statistického úřadu.

Nemělo smyslu konkurovat těmto silným hráčům. Svět "online" médií se v ten okamžik rozdělil na velké a ty ostatní. Hra investovaných peněz do hi-tech řešení v české politické žurnalistice má pro rok 2006 svého vítěze. Je jím server iDnes. Ten, komu stačí definitivní výsledky a bude spíše chtít slyšet komentáře, přečte si v pondělí ráno tištěné noviny a publicistické servery. Případně zajde večer do své oblíbené hospody. Ta není virtuální. Hlas lidu, hlas boží.

Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil po publikování podnětu k řízení pro porušení zákona v článku Štěpána Kotrby Zneužívá ředitel IZIP databázi zdravotního systému k politickému lobbingu pro ODS ? v Britských listech šetření ve věci podezření, že společnost IZIP využila databáze účastníků systému v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Britským listům to sdělila tisková mluvčí úřadu Hana Štěpánková.

Britské listy byly následně Úřadem upozorněny, že mylně spojily jméno RNDr. Igora Němce, předsedy Úřadu, s členstvím v politické straně - uvedly v závorce "ODS". Vzhledem k tomu, že námi shromažďované osobní údaje o předsedovi ÚOOÚ praví, že RNDr. Igor Němec byl v letech 1990 - 1992 poslanec SN Federálního shromáždění za Občanské fórum, od 1991 za ODS, v letech 1991 - 1993 ministr státní kontroly, od 30. 6. 1993 do 4. července 1996 ministr - vedoucí Úřadu vlády ČR, a to stále za ODS, v letech 1996 - 1997 předseda Úřadu pro státní informační systém a ředitel Národního informačního střediska, od září 1997 (po rezignaci Josefa Zieleniece) do června 1998 poslanec Parlamentu za ODS, od roku 1998 radní hl. m. Prahy a od července do listopadu 2002 po rezignaci Jana Kasla primátorem hl. m. Prahy, stále za ODS, nenašli jsme zmínku o tom, že by se Igor Němec členství v ODS dobrovolně vzdal či byl z ODS vyloučen. Pokud se jedna z variant realizovala, vítá redakce Britských listů možnost konstatovat opravu odpovídající skutečnosti, že předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Igor Němec už není členem žádné politické strany.

Jeho oficiální životopis na stránkách Úřadu tuto skutečnost ovšem dodnes nereflektuje...

Životopis Igora Němce na stránkách ÚOOÚ ZDE

Kultivovaná politika je věcná a perspektivní, počítající s horizontem celé společnosti a jejími potřebami. Nemůže být omezená na úzké zájmy osobní nebo stranické. Samozřejmě že jsme lidé a košile nám bývá zhusta bližší než kabát.

Nepřehlédnutelně je slyšet --- už z předvolebního období --- stále znovu názor, zda "s Paroubkem, anebo s Topolánkem". Anebo s dalšími těmi či oněmi "lídry". Také se nám z bilboardů opakovaně dávalo na vědomí, že ten či onen slavný sportovec nebo mediálně velmi známý a populární zpěvák volí tak či onak, což je záhodno vzít proklatě na vědomí. Samozřejmě že se politika nedá dělat bez osobností. Na druhé straně nelze zapomínat, že politické strany a hnutí tu vznikají a existují od toho, aby byla "čitelnější" (a usměrněnější) posléze uskutečňovaná politika (od deklarování potřebných zákonů po výkonnou moc státu nebo správu jednotlivých obcí).

I pokud jde o případný "program", slýcháme o potřebě buďto "levicové", anebo "pravicové" jeho orientace. S tím dovětkem od opozice, že až ona přijde k moci, že to zase přeorá na opačnou stranu. Jinak řečeno: "od plotu k plotu", aneb "k větší slávě naší strany".

Paroubku odstup - demonstrace na Václavském náměstí
fotoreportáž Michala "Wolfa" Vlka ZDE

O východoafrickém Somálsku se hovořilo jako o možném terči války proti mezinárodnímu terorismu již před zahájením II. kola iráckého tažení před třemi roky. Dnes opětovně představitelé USA věří, že toto území bez centrální vlády je využito al-Kajdou a jinými teroristickými sítěmi jako bezpečný týl, odkud teroristé plánují své operace.

Podle Jacka Woodalla existuje vztah mezi náhlým propuknutím některých nemocí a extrémními náboženskými praktikami. Ukazuje se, a fakta to potvrzují, že náboženský fundamentalismus ohrožuje naše zdraví. Nemyslím tím zabití nebo poranění nevinných obětí útokem samovražedného atentátníka, či útoky jedovatým plynem sarinem sektou Aum Shinriko (Nejvyšší pravda) v tokijském metru, který usmrtil 12 lidí a přiotrávil dalších 1000 (média hlásila až 5 000, z nichž 80% bylo vyšetřeno na pohotovosti pro kontakt s obětí a další popadl neúměrný strach z možných následků intoxikace). Tentokrát nás ale zajímá vztah fundamentalismu s neočekávaným výskytem infekčních nemocí.

Máme za sebou nejnapínavější volby v historii České republiky. Říká se, že skončily patem. Emoce pomalu utichají, nastupují racionální úvahy, co dál. Nastává úklid. Nános špíny je třeba postupně odstranit, narušené vztahy obnovit. A především je zapotřebí obnovit důvěru občanů v politiku a politiky. Minulostí se nyní nemá cenu donekonečna zabývat, realitou je velmi složitý budoucí vývoj.

Politologové se shodují, že volby potvrdily stabilitu rozložení politických sil v České republice posledních minimálně deseti let.

Atmosféra v České republice se radikálně zhoršuje. Pravice rozdmýchává nenávist jako hlavní politický argument. Levice je líčena jako skupina naprosto zavrženíhodných individuí s těmi nejhoršími myslitelnými charakterovými rysy. Takto vedená předvolební kampaň se již dostala za hranice demokratického politického boje. Lidové noviny, kdysi intelektuální deník, nyní pokleslý bulvár, vedly zuřivou kampaň proti ČSSD i KSČM. Krátce před volbami radily svým čtenářům, kam by měli emigrovat, když zvítězí levice a nabízely jim různé prosperující země, v případě vítězství pravice pak vyzývaly levičáky k emigraci na Kubu, do Severní Koreje a podobných zemí. Obraz jim jen trochu kazila současná Itálie.

Četl jsem si v Reflexu o reggae. Je to zajímavé -- když běloch nemá rád černochy a odmítá se bavit s černošským žurnalistou, je to rasista. Když černoch nemá rád bělochy a nechce se bavit s bílým žurnalistou, je trochu zvláštní. Je těžké měřit každému stejným metrem, jak známo -- a o tom jsou dnešní odtržené poznámky. Holt je vždycky něco snazší, zvláště, když používáme ideologie a nikoliv rozum.

Probrali jsme v hostinci U Vopičků výsledky voleb. Většina hostů souhlasila s návrhem hostinského, že je nutné okamžitě zrušit všechny politické strany a to tak, že všechny. Nezaměstnaný básník Šušma navrhl jmenovat odbornickou vládu, s podmínkou, že její členové nebyli nikdy členy žádné politické strany ani se žádnou nesympatizovali, aspoň veřejně. Zlý počišťovač Brejžek chtěl vědět, jak by si to představoval a Šušma navrhl, aby se jednotliví ministři vybírali z kandidátů losem.

Situace, kdy mají levice a pravice ve Sněmovně stejný počet křesel, vytváří nejistotu kolem vytvoření nové vlády. Volby nevnesly na politickou scénu jasno. A jak v českých krajích luzích a hájích zvykem, je třeba urychleně najít toho, kdo za to může.

Kdo za to může? Jako první "na tapetě" se nabízejí Mirek Topolánk a Jiří Paroubek. Oni byli nositeli nové základní charakteristiky kampaně -- tou byla bipolarita, která byla v koncovce zcela zpersonifikovaná. Tuto situaci ale ruku v ruce vytvářely jak kampaně Občanské demokratické strany a sochání demokracie, tak média. Výsledkem byla rostoucí gravitační síla zmíněných stran.

Výsledky voleb do Sněmovny dopadly patem. Sněmovna je rozdělena na dva bloky po sto poslancích. ODS na čele s Mirkem Topolánkem není schopna s lidovci a zelenými sestavit většinovou vládu, pokud z levicového bloku nezíská některého poslance. Bez dohody s některým se zelených však není schopna sestavit vládu ani ČSSD. Pokud z pravicového bloku nezíská některého poslance. Velkou koalici v tuto chvíli vylučuje jak vedení ODS, tak vedení ČSSD. Nové složení Sněmovny si v zájmu obnovení normálního politického provozu po volbách vyžaduje politickou dohodu. Bez této politické dohody totiž nelze zahájit parlamentní sezónu 2006 až 200X. Bez politické dohody o rozdělení moci, která by vedla napříč oběma bloky, nelze dokončit ani ustavující schůzi Sněmovny.

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.