Pěstitel nutrií, stále trochu čpící jejich masem, jímž se živí, Hamánek, protestoval, že losování je náhoda. Namítl jsem (správně) že u nás losování není náhoda a nikdy nebyla.

Ředitel veřejných toalet Peňous, který pil nejvíc, se věnoval úkolům odbornické vlády: připraví nutné změny ústavy - budeme mít jednokomorový parlament s lichým počtem míst, kam se volí většinově, i když za stranu, osobnosti, které budou za to, že smí být v parlamentu, státu platit. Měnit se budou jen ministři, jinak budou jen stálí úředníci. Pak připraví přímou volbu prezidenta a primátorů, omezení imunity na dobu vykonávání funkce, politik, přistižený při korupčním jednání, bude odsouzen na deset let nepodmíněně bez možnosti předčasného propuštění. Ve druhém roce úřednické vlády se budou smět připravovat nové politické strany, s podmínkou, že v žádné z nich nesmí nejméně tři roky být členy a tím pádem ani funkcionáři žádné z minulých politických stran až na okresní úroveň a budou vyhlášeny volby. Nový volební zákon bude především regulovat a výrazně omezovat předvolební agitaci, která bude zakázána a v médiích se omezí na naprosto stejná vystoupení představitelů všech stran, stejně dlouhá. Zakázány budou billboardy, plakáty, veřejné akce typu objíždění obcí a povoleno bude jen rozvážení guláše a dalších pochutin přímo do bytů voličů s tím, že rozvozem budou pověřeni jen hluchoněmí občané. Strany budou smět jednou ročně rozdávat do schránek sešity se svým politickým programem, které budou mít všechny stejnou grafickou úpravu.

Tím debata skončila, protože Vopička zavíral.

Debatovali jsme v rozhlasové panelové diskusi o umělecké svobodě a tudíž taky o tom, jestli je literatura a film jen zboží nebo ne. Samozřejmě jsme tuto obtížnou otázku nedořešili s tím, že částečně ano, na pultě nebo v kase kina, ale její opravdová, trvalá hodnota, hůře korunou měřitelná, se zbožím moc nesouvisí, je ovšem větší.

Nejvíce mě dnes zaujala ve zprávách informace o tom, že šéf polostátního, respektive spíše státního podniku ČEZ obdržel za vynikající výsledky této firmy čtvrtmiliardovou prémii. Vzpomněl jsem si totiž při tom, že při posledním, věru výrazném zdražení elektřiny se vesměs smluvilo o nezbytnosti tohoto kroku vzhledem k rostoucím nákladům kolem její výroby a distribuce. Někteří si představovali tyto rostoucí náklady poněkud jinak, než jak takto vyšlo najevo. Jeden muž u Vopičků dokonce prohlásil, že ty peníze ukradl pan Roman přímo jemu. Něco na tom bude. Nebo ne?

S předchozím zjištěním souvisí i následující komentář k jednomu novinovému komentáři. Jeho autor píše: "Politologové by měli opravit své oblíbené předsudky: že členění na levici a pravici ztrácí smysl. Volby ukázaly, že oporu u voličů mají právě jasně pravě a levě vyhraněné strany - volby se podobaly občanské válce vedené jemnými prostředky, rozdělily voliče na dva tábory, v nichž pro malé politické strany s okrajovým či speciálním programem není už moc místa."

V lecčem je to uvažování typické, souhlasit mohu s tím přirovnáním k občanské válce, ale prostředky zejména velkých stran mi nepřipadaly jemné.

Komentátor dále píše: "Voliči ... rozhodování jasně vedli po linii velkého pečovatelského státu, velké vládní moci a velkého přerozdělování na straně jedné a po linii svobody, podnikavosti a malého státu dbajícího jen na pravidla na straně druhé."

To je klasický příklad zjednodušené mysli, typická pro sortu, které říkám inženýři z malých měst, u autora placeného zaměstnavatelem a tudíž jeho píseň zpívajícího samozřejmě pochopitelná -- co v tomto případě znamená svoboda? Jiná je svoboda třicetiletého inženýra či majitele domu a jiná je svoboda osmapadesátiletého horníka, který přišel o zaměstnání, jiná je svoboda režiséra Kameňáku a jiná je svoboda režiséra Démantů noci...

Dále čteme: "Občané chtějí buďto pořádnou levici, nebo pravici, žádné mezipatlaniny." A dále: "Možná mnoha voličům dojde, že volby nejsou o vytápění uhlím, metru v Plzni nebo o dálnici do Budějovic. Jsou o levicovém či pravicovém budování celého státu." K tomu polemická poznámka od života odtrženého spisovatele: a já si zrovna myslím, že volby v zemi, jako je naše, která nemá ani počet obyvatel pořádného velkoměsta, která, jak říkal jeden můj ruský známý, operní pěvec, je gorod ve sredu Evropy, by volby měly být jen o ceně elektřiny, benzinu, dálnicích, topení uhlím nebo čistým zdrojem, o vzduchu a parkových úpravách, o penzích a kvalitě nemocnic, o tom, zda chceme mít knihy a filmy jen pro zábavu po práci a obchodování, anebo zda připouštíme, že mají ještě nějaký jiný smysl... Nechci, aby mi politici ideologicky soupeřili, chci, aby spravovali stát jako se spravuje město. Existence opery jistě neodpovídá pravidlům neviditelné ruky trhu, ale město bez opery je, trh netrh, méněcenné. A ona se ta opera vždycky jaksi nějak nepřímo vyplatí...

Pravda, je mnohem snazší fandit nějaké ideologii a bojovat proti nějaké jiné, ať je komunistická nebo pravičácká, dá to méně práce, lépe a snáze se tak píše, neboť komentátoři nemusí studovat žádné podklady a hledat žádná řešení... Kdysi pravil Radovan Richta k jednomu sociologovi, jenž chtěl číst Chartu 77, než ji odmítne: "Cože, vy chcete používat vlastní rozum? Přece, když nevím, tak straním."