Vzhledem k dominantnímu postavení v oblasti šíření rozhlasového a televizního vysílání, kdy soukromé stanice nemají možnost celostátně šířit své programy, má značný vliv při ovlivňování veřejného mínění. Proto není divu, že po celá léta své existence byla vystavena tlaku politických sil o programové ovládnutí ORF.Ten vzhledem k blížícím se podzimním parlamentním volbám natolik zesílil, že se uvnitř této organizace vytvořila iniciativa nazvaná "SOS-ORF", která podle posledních informací obdržela již podporu mnoha podpisů na stejnojmenné petici.Vytkla si tři hlavní cíle: program musí splňovat opět veřejnoprávní kvalitní požadavky, politické ovlivňování ORF ze strany jakékoliv vlády nebo politické strany musí konečně skončit a musí být zajištěna taková volba vedení ORF, která bude zosobňovat politickou nezávislost.

Ve svém prohlášení zdůrazňuje, že v ORF jsou dva palčivé problémy: pokles úrovně programu a politický tlak. Obojí velmi škodí ORF, a proto musí být důrazně upozorněno, že jedině plnění úkolů vyplývajících z veřejnoprávního postavení může ospravedlnit výběr poplatků a vládě musí být připomenuto, že jí tato instituce nepatří. "ORF potřebuje více prostoru. Vliv politických stran a vlády se vyskytoval již předtím, ale nynější dusno a bezohlednost jako v posledních létech ještě nikdy taková nebyla", praví se v prohlášení iniciativy "SOS-ORF". Kritická žurnalistika musí být nyní spolupracovníky obtížně vybojována, když kvalitní programy se přesunují do nočních hodin a v hlavních večerních hodinách se stále více kopírují komerční stanice. Iniciativa proto žádá inteligentní program, který si zasluhuje pojmenování veřejnoprávní, a to i v hlavních večerních programech. Nové uspořádání vyvážených a pestrých informací a nikoliv jejích potlačování. Nezávislou a kompetentní dozorčí radu, která nebude přijímat žádné politické úkoly. Veřejný výběr do vedoucích pozic včetně generálního ředitele, na kterého budou kandidovat kvalifikované osobnosti s rovnými možnostmi. Prohlášení získalo již v prvém týdnu své existence podporu u dvaceti tisíc osob, mimo jiné z řad ORF - novinářů a umělců v čele s nositelkou Nobelovy ceny Elfriedou Jelinekovou.

Zápalkou této revolty bylo především stanovisko nejvyšší šéfky ORF Moniky Lindnerové, která za podpory předsedy poslaneckého klubu lidovců Wilhelma Moltnera oznámila, že se pokusí 17.srpna být znovuzvolena Radou do funkce generální ředitelky. Stalo se tak při příležitosti shromáždění ÖVP ve vídeňském koncertním domě, kde seděla spolu s lidoveckou prominencí a všechny její projevy hlasitě schvalovala. Za ní sedící ORF radní Heinz Fiedler se rovněž tak snažil, čímž snad chtěl naznačit své sympatie k lidovcům, ale jak napsal časopis Profil "pro nezávislost ORF odvedl medvědí službu".

Den poté při zasedání zahraničních dopisovatelů se snažil svoje počínání vysvětlit, že se především snažil dozvědět, co řekne spolkový kancléř Wolfgang Schüssel. Pak již věci šly ráz na ráz, protože další den obdržel na vídeňském Hradě známý moderátor zpravodajského pořadu ZIB 2 - Čas v obraze - Armin Wolf cenu Roberta Hochnera. Ve svém děkovném projevu kritizoval nestoudný vliv politiky a zglajchšaltování informačních pořadů. Od svých přítomných kolegů obdržel nekončící ovace.

Paní Lindnerová poté vzkázala Wolfovi, že se "veřejně propaguje" a chová se "nesolidárně". V prvém návalu zlosti připravovala i disciplinární opatření, ale poté na radu svých poradců od toho raději ustoupila. Armin Wolf ve svém projevu nikoho konkrétně nejmenoval, ale identifikován za tento postup byl jednoznačně šéfredaktor ORF Werner Mück. Ten dokonce si podrobně prohlédl záznam z předání ceny Wolfovi a pracovníky ORF, kteří tleskali jeho projevu, si pozval k osobnímu rozhovoru. Jen jednoho se mu však podařilo donutit k omluvě, který prohlásil, že "si myslel, že shromáždění skončilo a proto povstal".

Mück, který od roku 2000 je odpovědný za všechny informační pořady, již při převzetí funkce upozornil své spolupracovníky, že není jejich úkolem lít olej do ohně, protože "nejsme úřední paliči". Co to v praxi znamenalo, se ukázalo později. Neopakovala se praxe z doby sociálně demokratického spolkového kancléře Viktora Klimy, který v předvolební době se denně ukazoval na obrazovce, jak hladí děti a navštěvuje starobince. Mück postupuje zcela jinak a nepovolí na obrazovce ta témata, která jsou pro vládu nepříjemná. Nebo je zařadí teprve poté, co tisk o nich již dlouho referuje a komentuje. To se ukázalo právě v plné šíři v nynější předvolební době, kdy se nehovoří o napětí v nynější koalici lidovců s BZÖ, ať již šlo o aféru ministra financí při soukromém podnikání, situaci na univerzitách nebo o konflikt s dvojjazyčnými tabulemi v Korutanech. Došlo však i na tak kuriózní případy, že na přání lidovců nesměli zpočátku redaktoři informovat o tsunami, zda došlo na ztráty na životech rakouských státních občanů. Vláda to zdůvodnila tak, že si nepřeje, aby vánoční nálada tím byla narušena.

Obdobně byl tak vyvíjen tlak při informacích o ptačí chřipce a předtím u nemoci šílených krav - BSE. V některých případech docházelo až k směšným situacím. Například když při tiskové konferenci sociálních demokratů na jejich stole byla kamerou zachycena tabulka "Černo-modrá je u konce", tak Mück vydal pokyn, že se to nesmí již podruhé opakovat. Bylo to v době, kdy koalice lidovců se Svobodnými se dostala do nejhlubší krize, když její partner se rozpadl na dvě části a ve vládě zůstala pouze menšinová Haiderova BZÖ. Když však vypukla aféra s bankou BAWAG, která zasáhla sociální demokraty, bylo vše jiné.

Jedna informace stíhala druhou, konaly se kulaté stoly a zaznamenávány byly všechny podrobnosti. Tak ztratil ORF nejen mnoho svých posluchačů vzhledem k tomu, že o těchto problémech hovoří německé a švýcarské dostupné stanice daleko objektivněji, ale především roli vedoucího veřejnoprávního media. Šéfredaktor Werner Mück v rozhovoru pro poslední číslo Profilu se ohradil proti vystoupení Wolfa, protože tak učinil před volbami do vrcholných orgánů ORF. "Kritizovat ORF je vždy přitažlivá věc a když se spojí s politikou, pak to působí velmi silně".

Předseda SPÖ Alfred Gusenbauer zdůraznil, že diskuse o situaci v ORF je nezbytně nutná. Při nastávající volbě nového managementu je nutno si uvědomit, že rakouská televize a rozhlas nejsou zařízením lidové strany. Za klesající poslechovost má odpovědnost nynější vedení, a pokud generální ředitelka není úspěšná, není jediný důvod její působení prodlužovat. Další vysoký sociálně demokratický představitel Norbert Darabos k tomu poznamenal, že by se vedení mělo nad tímto vývojem zamyslet než se vymlouvat ve stylu "starých sovětských funkcionářů".

Příští týden se má na mimořádném zasedání rada ORF zabývat vzniklou krizí a ukáže se během diskuse, jaké jsou zde většinové poměry.Zatím se zdá, že vláda koaliční ÖVP a BZÖ disponuje většinou. Ta však byla svolána podpisy nejen opozice, ale i Haiderovy BZÖ.

Zdá se tedy, že lidovci zatím alespoň krátkodobě ztratili svou vedoucí pozici. Dokonce i radní prezident katolické Charity Franz Küberl nezakrývá své sympatie k iniciativě "SOS ORF" a nelze se proto divit, že v lidové straně vládne velká nervozita právě v době, kdy sdělovací prostředky hrají v předvolební době značnou úlohu. Mück na to reagoval slovy, že když sociální demokraté nepřetržitě vytrubují, pak něco přece jen na ORF ulpí. To však ještě ale neznamená, že tomu tak ve skutečnosti je.