Já jsem absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor dějepis - archivnictví v roce 1975 a v roce 1978 jsem po obhájení rigorozní práce na téma z městské diplomatiky Starého Města Pražského ve 14. století a po složení rigorozních zkoušek získala na UK doktorát filozofie.

V roce 1977 jsem se z Prahy přestěhovala za manželem do Studénky (kousek od Ostravy), kde manžel začal pracovat ve vývoji a výzkumu kolejových vozidel. Manžel ani já jsme nebyli členy KSČ a odmítli jsme tam vstoupit, což mělo své důsledky po celé další období až do roku 1989. Kdo toto zažil, ví, co je komunismus. Vy jste v té době žil ve Velké Británii a tam Vás komunisté těžko perzekvovali. My jsme nepatřili k žádným disidentům, ale přesto jsme byli občany druhé, možná třetí kategorie.

Nebudu se dlouze rozepisovat o situaci na Ostravsku v době normalizace.Ti co to prožili, vědí své. Považuji však za urážku, když napíšete, že všichni rodiče studentů Vašeho výzkumu mají za to, že za komunismu se jim žilo lépe. Pak se musím nutně ptát, co je to za studenty, z jakých rodin, nebo jak "objektivně" jste je vybírali?

Mám spoustu přátel a známých mezi lékaři, lékárníky, učiteli a z nich nikdo by podobnou nehoráznost neřekl, protože si všichni vážíme svobody, možnosti cestovat a studovat v zahraničí, osobní iniciativy, poctivosti a pracovitosti inteligentních lidí na Ostravsku.

Tvrzení, že za komunismu bylo lépe je i urážkou mnoha obětí totalitního režimu. Protože jsme se s komunistickou minulostí nevyrovnali, budeme ji nadále za sebou vláčet jako balvan a snad nám bude odpuštěno až po několika generacích.

Odpověď Jana Čulíka: Nešlo o systematický výzkum, pouze o namátkový dotaz v semináři, který navštěvovalo letos v březnu na Ostravské univerzitě cca 20 - 25 studentů. Jejich rodiče byli úplně normální lidé z nejrůznějších míst v České republice.

V žádném případě netvrdím, že to, co ti rodiče dnes říkají o situaci za komunismu, je objektivní pravda. Psal jsem pouze ZDE, že považuju za zajímavé, že dnes takto svědčí o situaci za komunismu. Totéž platí přirozeně i o výzkumu Mary Fullbrookové o situaci ve východním Německu. Není absolutně jasné, co výsledky, které získala, vypovídají o tehdejší situaci - spíš asi vypovídají o stavu mysli jejích respondentů dnes. Fulbrooková bude tyto výpovědi z loňska konfrontovat s jinými materiály, deníkovými záznamy, atd. z předchozích let.