Uveďme stručný výčet infekcí, v jejichž pozadí nacházíme náboženský fundamentalismus:

Poslední výskyt obrny (polio) v Kanadě a USA v roce 1978 až 1979 je spojován s příjezdem členů Reformované holandské kongregace do Kanady; v Holandsku probíhal epidemický výskyt polia. Členové sekty odmítli očkování a zavlekli infekci přes oceán...

V roce 1981 zakoupili následovníci Bhagwan Shree Rajneeshe, zakladatelé spirituální komunity, malé město Antelope v okrese Sasci ve středním Oregonu (USA). Ve snaze rozšířit svou pospolitost také geograficky, infikovali v den voleb roku 1984 salátové bufety bakterií Salmonella typhimurium v 10 restauracích, aby odradili obyvatele od účasti ve volbách. Tyfem onemocnělo 751 lidí, naštěstí nikdo nezemřel, a samozvaný guru své poslání skončil. Za různé podvody a vědomé ublížení na zdraví byl poslán do vězení.

V Ugandě zemřelo v roce 1998 na choleru 83 lidí, z čehož byla obviněna náboženská sekta v malé vesničce Soono, jež ukryla nemocné před zdravotnickou hlídkou vyhledávající pacienty trpící na toto onemocnění. Sekta Červený kříž (nemá nic společného s Mezinárodním Červeným křížem) uchovávala mrtvé v přesvědčení o jejich brzkém zmrtvýchvstání.

Když propukla v roce 2002 v Zimbabwe cholera, začala se rychle šířit mezi členy sekty Marange Apostolic Faith, kteří se odmítli léčit. Podobná situace se opakovala i v lednu 2006, kdy členové stejné sekty opakovali, že nepotřebují brát léky, neboť je vyléčí Bůh. Nemoc šířící se zejména v období dešťů usmrtila 17 lidí, z nichž 3 byli z hlavního města Harare. Policie tam násilně uzavřela trh s ovocem a zeleninou ve snaze zabránit šíření infekce (choleru vyvolává spirálovitá bakterie Vibrio cholerae).

Přímo katastrofální příklad je z Nigerie, kde v roce 2004 nabádal islámský duchovní rodiče, aby odmítli očkování svých dětí proti obrně, protože vakcína obsahuje hormon působící sterilitu dívek. Podle jeho tvrzení bylo očkování součástí americké kampaně s cílem sterilizace afrických děvčat. A výsledek? Ke konci září 2005 se polio rozšířilo do 11 zemí, kde se infekce nevyskytovala, například do Indonésie, Nepálu či Jemenu. Více než 900 osob následkem onemocnění ochrnulo a další plošná vakcinace si vyžádala statisíce dolarů navíc.

V roce 2004 Irácká komunistická strana tvrdila, že sekta Yazidi v severním Iráku byla otrávena s cílem genocidy: mělo být otráveno 400 osob, z nichž většina byla v kritickém stavu. Šíření fámy akcelerovalo poté, co zemřel jediný lékař ve vesnické nemocnici. Případ vyšetřovala Světová zdravotnická organizace a identifikovala 50 případů zažívacích potíží (nikoli 400!) v obytné čtvrti města Khanak. Obývali ji členové sekty Yazidi, praktikující zoroastrismus, starověké náboženství Peršanů a Kurdů. Příčinou zažívacích potíží nebyla pitná voda kontaminovaná jedem, ale znečištěná splašky. Ironií celého případu je, že právě zoroastrismus přikazuje zachovat čistotu vody, ohně a země, a mrtvý se nesmí omývat ponořením do vody, nesmí podstoupit kremaci nebo být spálen. Řecký historik Herodotos zaznamenal, že Peršané nemočí ani neplivají do vody. Členové sekty Yazidi pravděpodobně nebyli dobrými věřícími, když si čistotu pitné vody neochránili.

V květnu 2005 se objevily zarděnky (rubeola, virové infekční onemocnění) v několika nepřeočkovaných skupinách z jihozápadního Ontaria v Kanadě. Byly tam pravděpodobně zavlečeny opět z Holandska, jako tomu bylo před 25 lety v případě obrny.

Na závěr bych chtěl ještě vypovědět příběh neobyčejného člověka, který odhalil záhadu nemoci, zvané kuru. Pojednává se v něm o tajemství kanibalismu příbuzných, o Nobelově ceně a všechno končí vězením pro pedofilii. Oním mužem je Daniel Carleton Gajdusek (Gajdušek), syn slovenského otce od Senice a maďarské matky, narozený v Yonkers, N. Y. Při pobytu v Nové Guinei studoval záhadnou nemoc zvanou kuru (slovo kmene Fore označující "třesavku"). Gajduska s touto nemocí seznámil v roce 1957 místní doktor Vincent Zigas, který působil na území kmene Fore. Onemocnění má dlouhou inkubační dobu (od čtyř do dvaceti let) a končí smrtí následkem chronického poškození mozku, jaké se vyskytuje také u nemoci šílených krav nebo její lidské varianty - Creutzfeldt-Jakobovy nemoci. Gajdusek identifikoval cestu přenosu infekce jako rituální pojídání mozku zemřelých, praktikované zejména ženami a dětmi. K poznání patologických změn mozku však potřeboval řezy celého mozku. V té době měli tak velký mikrotom (nůž na tenké řezy pro mikroskopické vyšetření) jenom v Německu, a tam tedy Gajdusek rozřezával mozky zemřelých domorodců. Zákazem kanibalismu nemoc kuru zmizela v průběhu jedné generace. Původce kuru -- prion byl objeven daleko později a je také příčinou nemoci šílených krav (BSE). V roce 1976 dostal Gajdusek spolu s Baruchem Samuelem Blumbergem Nobelovu cenu za fyziologii (ve skutečnosti za objev v medicíně).

V letech 1960 - 1980 si postupně přivezl z Nové Guineie do USA asi 50 dětí, zejména chlapců, a některé z nich adoptoval. V dubnu 1996 byl ale vzat do vazby při vyšetřování dětské pornografie a v roce 1997 ho odsoudili na rok do vězení. Když jsem ho potkal v roce 1998 v Portoriku, byl to zlomený pětasedmdesátiletý muž, nostalgicky vzpomínající na dětské hry u dědy na vsi u Senice, kde s bratrem trávili léto.

I věda má svá dramata, jež nezasvěcenému člověku zůstávají utajená. Jejich postupné odhalování je nejen vděčným tématem pro autora detektivek, ale i přitahuje další zájemce.