Několik příslušníků téže rodiny, včetně žen a dětí, bylo usmrceno americkým leteckým úderem, který zničil jejich rodinný dům v severním Iráku, informuje BBC.

Šéf místní policie Sufjan Mustafa uvedl, že podle jeho informací nebyly v domě žádní povstalci. "A i kdyby tam byli, proč nemohli američtí vojáci dům obklíčit a teroristy zatknout?" řekl tiskové kanceláři Reuters.

Ghadbanm Nahd Hassan, 56, sdělil agentuře AFP, že v domě bylo 14 členů jeho rodiny, když byl vybombardován. Policie uvedla, že dosud byla v troskách domu nalezena mrtvola devítiletého chlapce, mrtvola jedenáctileté dívky, a dále mrtvoly tří žen a tří mužů. Americké jednotky často používají leteckých úderů v boji proti iráckým povstalcům, aby minimalizovaly své ztráty. Místní činitel nejvýznamnější sunnitské politické organizce, Irácké islámské strany, požadoval uspořádání demonstrací.

Podrobnosti v angličtině BBC

Bushova vláda radikálně omezila své plány provést znovuvýstavbu Iráku, zdevastovaného válkou a diktaturou. Nebude žádat americký Kongres o další finance na tento účel.

Činitelé americké vlády uvedli, že nebudou příští měsíc při projednávání rozpočtu žádat americký Kongres, aby dál financoval rekonstrukci Iráku. Uvedl to deník Washington Post. Toto rozhodnutí bude zřejmě interpretováno jako porušení slibu prezidenta George Bushe, který tvrdil, že USA chtějí v Iráku vytvořit nejlepší infrastrukturu v regionu.

Tragickou ironií jednadvacátého století je, že těsně poté, co se na světových burzách v roce 2000 zcela rozložila víra v technologii, dostala se k moci v Bílém domě a v Pentagonu. "Projekt pro nové americké století" byl založen na technologických ambicích "širokospektrální dominance": projekt předpokládal, že Spojené státy budou schopny "bojovat a zvítězit ve velkém počtu zároveň v tutéž dobu probíhajících velkých válek". Toto myšlení bylo monstrem, který se zrodil z vlny technologické euforie z devadesátých let, píše v deníku Guardian Richard Drayton, historik z Cambridge University, který vydal knihy Nature's Government, studii vědy, technologie a imperialismu.

Při rozhodnutí zrušit Šímův a Čermákův pravidelný pořad Bez obalu odkázalo oficiální vysvětlení České televize na statistickou analýzu ostravské pobočky firmy Media Tenor, která v něm shledala vážné nedostatky.

Mezinárodní instituce Media Tenor se pyšní svou údajně vědeckou, objektivní metodologií. Zkoumaný mediální materiál je statisticky rozčleňován na drobné prvky a k nim jsou přidávány kvalitativní indexy. Tříšť indexovaného materiálu je pak statisticky hodnocena.

Vyšlo v úterý v Lidových novinách ZDE

1. Na jednu stranu je to jednoduché. Zpitomělá pravice je fašismus, zpitomělá levice je komunismus. Jenže... Původní italský fašism nebyl úplně totéž co hitlerovský nacism. To, čemu se dnes většinou říká komunismus (poznámka: dojalo mě, jak jeden k kandidátů na ústavního soudce v senátu na otázku po komunismu řekl po masarykovsku, že komunism je krásná idea, sen, ale nerealizovatelná a vzdělaní osli ho proto soudcem neučinili) nemá se samou myšlenkou komunismu vůbec nic společného, podobně jako s Marxem samotným, stalinism a leninism jsou svým důrazem na funkci státu přece pravý opak... Komunism snový, o kterém ten soudce hovořil, je utopie o prostém světě, kde všichni pracují rádi a konzumují jen to, co opravdu potřebují. Mám dojem, že realizovatelný je opravdu jen na malém, tichomořském ostrůvku, kde nepotřebujeme kromě zdraví už nic a těch lidí tam nesmí být víc, než dva, muž a žena.

Všechno, co je hodně jednoduché, je také zpitomělé, až na dětskou káču.

Indonéská provincie Nanggroe Aceh Darussalam vstoupila do širšího povědomí české veřejnosti na konci roku 2004, kdy se k břehům severní části indonéského ostrova Sumatra a dalších oblastí Jihovýchodní a Jižní Asie přihnala ničivá vlna tsunami, která jenom v Indonésii zmařila životy více než 150 tisíc lidí. Přestože zprávy z Acehu po několik týdnů plnily přední stránky českého tisku, jeho pohnutá historie, islámská kultura a zvyky jeho obyvatel zůstávají stále poměrně neznámé.

U příležitosti ročního výročí této tragédie pořádá občanské sdružení Tenggara ve čtvrtek 12. ledna 2006 od 19 hodin v karlínském klubu Podsklepeno komponovaný pořad s názvem Putování neznámým Acehem, který tuto nesmírně zajímavou část indonéského souostroví přiblíží. Výtěžek ze vstupného bude určen na pomoc obyvatelům provincie.

reakcia na vládnú správu "Informácia o vyhodnotení informácií zistených systémom včasného varovania pre situácie náhleho zvýšenia počtu migrujúcich príslušníkov rómskych komunít zo SR do ČR v období marec-august 2005"

Vláda českého premiéra Jiřího Paroubka sa v závere uplynulého roka opäť vrátila k problému sociálne motivovanej migrácie slovenských Rómov do Česka. Učinila tak správou, ktorú na rokovanie českej vlády 14. decembra 2005 predložil minister vnútra František Bublan. Podľa vyjadrenia hovorkyne Ministerstva vnútra ČR Radky Kovářovej pre TASR z nej vyplýva upozornenie, že problém migrácie slovenských Rómov do ČR môže v budúcnosti priniesť problémy.

Prezident nasadil zachmuřený výraz. Jeho neklidné oči za obroučkami brýlí chtěly snad až příliš vyjádřit odhodlání, vrátit důvěru svým občanům, zažehnout znovu ten ztracený "elán". Prezident zvedl hlavu, když řekl: "Mí drazí spoluobčané, je třeba věřit ve Francii. Musíme znovu najít mobilizační sílu a hluboký moderní smysl slova 'patriotismus'. Milovat svou vlast, být na ni hrdý, konat pro ni."

V tu chvíli, sobotní televizní podvečer konce roku 2005, to ale působilo hodně jako zbožné přání.

Will there be time, in 2006, for a new look at the most recent Czech political history?

Revolutions create their own myths. But I've been receiving evidence from readers that seems to show that the "Revolution of 1989" wasn't such a triumph of freedom, democracy and decency as has been generally maintained. It appears that while the post-communist regime has almost completely failed to punish crimes committed under communism, it's highly likely that a large number of innocent people, many of whom were persecuted under communism, became victims of the post-1989 political purges, which were often motivated by greed. I have been receiving testimonies maintaining that large numbers of capable individuals were illegally dismissed from their posts by the revolutionary Civic Forum committees in the wake of the 1989 revolution. These committees were often made up of unscrupulous careerists who jumped on the bandwagon of the "democratic revolution," hoping to gain lucrative posts and covering up their incompetence with a newly found "democratic" political zeal.

Complete article in English was published on 2nd January 2006 by Czech Business Weekly HERE

V jinak pěkném materiálu Karla Steigerwalda (mám jen pochybnost o tom, že Božena Němcová byla německé děvče) o spisovateli Milanu Kunderovi (MF Dnes 31.12.2005) se říká "Když řekl na jevišti Leoš Suchařípa s patřičnou intonací v Dobových tancích celkem nevinnou a ze situace plynoucí repliku "Jak já je nemám rád", publikum šílelo - dobře vědělo, kdo to jsou ti oni, které nemá rádo." Tuto větu nicméně Leoš Suchařípa neříkal ve hře Karla Steigerwalda Dobové tance, ale v mojí verzi Shakespearova Troila a Kressidy, která se dnes jmenuje V posteli s Kressidou. Těší mě, že mluvila (nejen) Karlovi Steigerwaldovi natolik z duše, až si na ni zvykl jako na svou.

Dokončil jsem nahrávání z internetu - pro osobní potřebu - všech dvaasedmdesáti dvou až tříhodinových (po půlnoci sedmihodinových) pořadů, v nichž se od pátku 16. 12. do neděle 25. 12. rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala ve více než 210 hodinách kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha. Uvědomuji si, že normálním poslechem rozhlasu, kdy si posluchač tu a tam na chvíli pustil pokračující bachovský maraton, člověku vůbec nedojde monumentalita a výjimečnost tohoto projektu. Pouze systematičtější sledování mnoha hodin těchto pořadů v klauzuře vede k uvědomění, jak vynikající a mimořádný byl tento rozhlasový projekt - dokonalá realizace principu veřejnoprávnosti. Byla to nesmírně intenzivní, desetidenní seance, zpřístupněním všech pořadů na internetu prodloužená i po vysílání, kterou ve vytržení sdíleli lidé z celého světa.

Ano. Právě tolika korunám kdosi zavelel levá, aby za zádumčivého pozpěvování nábožných písní odkráčely ze státního rozpočtu přímo do Království nebeského. Výroční zpráva Církve římskokatolické - za rok 2004 nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Jelikož havrani proroky neživí, těžko nás překvapí, že největší část církevního rozpočtu tvoří platy a pojištění tak řečeného duchovenstva a civilních zaměstnanců Církve obecné. Mene, tekel, uparsín - je to šest set milionů a devět stovek tisíc navrch.

Milí přátelé, vážení čtenáři, nosím už delší dobu na srdci něco, co vám potřebuji říci. Mám pro vás velké tajemství. Netýká se tématu, které jste zvyklí na těchto místech číst, není to o politice, ani u úplatcích ani o systému školství -- je to přímo o Bohu.

Je to o tajemství, u kterého se tváříme, jako by ho nebylo, a ono přece je. Chtěl bych vám popřát do Nového roku hodně štěstí a radosti, ale musím vám říci, že jsem zjistil, že bez Boha to nejde.

Když se kácí les, létají třísky -- to je bohužel leckdy pravda. Jenže mezi perzekucí za komunistů a perzekucí po listopadu je jeden malý rozdíl. "Demokraticky perzekvovaní" se v nových poměrech uchytili většinou velmi dobře. Někteří z nich možná dodnes blahořečí lustračnímu zákonu či příliš uvědomělým spoluobčanům, kteří je hned na samém začátku hodili do vody a přinutili plavat. Později už to nebylo tak snadné. (Jak dopadli bývalí armádní "zástupci pro věci politické" nevím; ti, které jsem během své krátké vojenské kariéry poznal, byli rozhodně kandidáty na výjimku, potvrzující výše uvedené pravidlo.)

Severský výzkumný institut Catinét nedávno zveřejnil výsledky svého průzkumu, ve kterém dánským občanům položil několik otázek, týkajících se jejich názoru na dánské výjimky z evropské integrace. Dánové totiž v referendu, uspořádaném před ratifikací Smlouvy o Evropské unii v roce 1992, většinou hlasů - 50,7 %, ratifikaci této smlouvy odmítli. Výsledek referenda byl velmi těsný, pro ratifikaci bylo 49,3%! Volební účast byla, jak už je v severských zemích tradicí, vysoká. K urnám se dostavilo 83,1 % oprávněných voličů.

V porovnání se včerejším vydáním tohoto článku ho autor rozšířil dalšími informacemi.

Seriózní německé zpravodajské servery v průběhu Silvestra ohlásily recenzemi s týdenním předstihem dokumentární film "Randezvous mit dem Tod". který bude vysílán na veřejně právním kanále ARD na Tři krále, tedy v pátek 6. ledna mezi 21:45 a 23:15. Má se jednat o politicky brizantní rešerše, kterými autoři Wilfried Huismann a Gus Russo údajně přinášejí poprvé od Zprávy Warrenovy komise v roce 1964 nová fakta k dodnes nevyjasněným okolnostem dallaského atentátu na třicátého pátého prezidenta USA Johna F. Kennedyho.

27. 12. jsme publikovali shrnutí článku Gerarda Alexandera z amerického konzervativního časopisu The Claremont Review of Books. Autor v něm chválil principy amerického konzervatismu a argumentoval, že efektivním způsobem, jak je rozšířit do západní Evropy, je použít postkomunistických zemí středovýchodní Evropy jako trojského koně. Psal také, že průměrný americký příjem na jednoho obyvatele je nyní - v důsledku amerického konzervatismu - o 55 procent vyšší, než je průměrný příjem obyvatel původních 15 členských zemí EU.

K tomu se ozval čtenář Jiří Sahula z Austrálie s poukazem, že si Gerard Alexander velmi fandí. Upozornil na článek v nedávném čísle amerického zpravodajského týdeníku Newsweek, podle něhož je americká ekonomika ve vážné krizi. Argumentaci z analýzy Clyda Prestowitze, ředítele Economic Strategy Institute, shrnujeme:

Během posledních padesáti let přinášela globalizace podstatný prospěch Spojeným státům i rozvojovému světu. Nyní ale začíná globalizace fungovat jinak: vytváří nerovnováhu, která ochromuje hospodářskou stabilitu USA a zřejmě povede ke globální hospodářské krizi. Ohnisko světové ekonomiky se totiž rychle přesunuje na východ.

Oblíbené bilancování jednoletek, které zaplňuje éter v době na přelomu roku, kdy by si i média (pokud se zrovna nestane přírodní katastrofa) měla raději vzít povinnou dovolenou, přineslo velmi zvláštní odhalení názorové blízkosti jinak nesmiřitelných rivalů z politického cechu. No posuďte - podle bývalého prezidenta Havla je vývoj demokracie v ČR ohrožen a velký podíl na tom má zakonzervovanost politického prostředí. Současný prezident ve svém novoročním projevu - byť v trochu jiné souvislosti - naopak uvádí, že česká demokracie je podle vývoje na politické scéně v roce 2005 "vyzrálá a stabilní". Mezi dvěma prezidenty se najdou také názoroví spřízněnci politicky více výkonní, než reprezentativní -- premiér Paroubek a předseda ODS Topolánek. V tak zásadní otázce, jakou je úroveň demokracie v ČR, je ovšem rozdělení náklonnosti k bývalému a současnému prezidentovi poněkud nečekaná. Zatímco předseda Topolánek, který jde v čele antikomunistického procesí s naivní představou o skvělém předvolebním trháku, tvrdí v podstatě totéž, co Václav Havel, premiér Paroubek se nebude jistě zdráhat označit českou demokracii za stabilní a vyzrálou. Komentátor Mladé fronty aby se v takovém názorovém chaosu vyznal...

Jinak je ale všechno při starém a rigidní český volič, který má rád, když je všechno v politice hezky napravo a nalevo, se nemusí obávat ničeho, co by mu komplikovalo jeho malosvětonázor.

Není totiž dobrý styl, sám se držet nacionalistických zásad
a u druhých je zatracovat

Nepřidáš se k většině, když páchá ničemnosti

Den zvaný Silvestr jsem prožil v mátohách. Nikoli alkoholických. Před několika lety jsem podlehl závislosti na abstinenci, kterou jsem diagnostikoval jako "notorická abstinence." Nemoc spočívá v tom, že pacient ztratí jakýkoli vztah (pozitivní či negativní) k alkoholu a už v poměrně krátké době se upřímně podivuje, proč je tolik regálů v obchodech zaplněno lahvemi se zmíněným obsahem. Nemoc provází pouze dvě velice praktické překážky. Zatímco zdraví jedinci, epidemií nepostižení, vydrží sedět nekonečně u sklenic piva nebo vína, repertoár limonád a všemožných minerálně nemožných vod je brzy vyčerpán a litr kávy také jeden nevypije. Druhá lapálie je v tom, že kontakt (jak jsem vyzkoumal) se zdravými kolegy je přerušen asi tak po pěti šesti sklenicích piva a příslušném ekvivalentu vína nebo destilátů. Počnou mezi sebou vést řadu monologů v pevném přesvědčení, že se jedná o plodný dialog.

Čas od času přichází na Západě některý politik s návrhem odpustit rozvojovým zemím jejich dluhy. Nedávno byly vánoce a tedy se o tomto návrhu opět diskutovalo. Mezinárodní měnový fond (MMF) navrhl odpustit dluhy 19 nejchudším zemím na světě. Kanadský komentátor George Jonas se nad tímto problémem zajímavě zamyslil.

Koncem každého roku bývají vánoce, mimo jiné jakožto svátky, kdy si lidé nadělují dárky i kdyby se měli zadlužit. Brzy na to přichází konec roku a to znamená inventury čili účtování a snaha dělat některé věci lépe, tedy předsevzetí. Dětem se doporučuje, aby byly v novém roce hodné a pomáhaly rodičům. Hospodářsky rozvinutým zemím se doporučují grandióznější předsevzetí, například odpustit dluhy chudým rozvojovým zemím.

Jedny noviny, celostátní to deník, měly pěknou reklamní kampaň, jejímž stěžejním heslem bylo: Naše noviny začínají tam, kde jiné noviny končí. Nu, za mého dětství a raného jinošství u venkovské babičky končily noviny zpravidla rozřezány na pravidelné kousky a napíchnuty na hřebík v reterátu. Tam jsem se s nimi pak setkával i já nezletilý a dychtivě se dovídal o světových katastrofách. Jestliže tam onen deník naopak začíná, může to mít něco do sebe... Ale nejspíše to tak nebylo míněno.

Nicméně ta představa mě přiměla pozastavit se nad přímou reflexí a využitím médií konzumenty, řečeno odborně, neboli jak lidé do novin, rozhlasu a televize píší a volají, nikoliv, co s nimi po přečtení dělají.

Někdy začátkem šedesátých let, ještě za totalitního režimu, studoval jeden kamarád novinářskou fakultu a jeho pedagog, takto šéfredaktor jakéhosi týdeníku, se jal vyučovat práci se čtenářskými dopisy. Kamarád, dotázán, jak se dívá na význam dopisů čtenářů redakci, odpověděl, že vychází ze dvou skutečností: za prvé, že do novin píší dopisy jen kverulanti anebo blázni, po případě pitomci, za druhé, že se jim ale musí odpovídat zdvořile, neboť jinak hrozí, že napíší znovu.

Přes dlouho trvající izraelskou okupaci a nesnáze s ní spojené se snaží Palestinci o uplatnění svého práva na demokratické a spravedlivé volby. Poté, co v lednu tohoto roku volili svého prezidenta, šli v létě k komunálním volbám. Pak měli 17. 7. 2005 volit zastupitele do legislativní rady. Tyto volby byly z politických důvodů odloženy na 25. 1. 2006.

V minulých dnech jsem se na BL dočetl dost negativních názorů na "mladou liberální generaci". Ponechám stranou mladé a budu se zabývat liberálním. Výměna názorů na toto téma v rámci BL proběhla před několika měsíci a myslím, že někteří (zdá se, že v čele s panem Vítem) jsou stále přesvědčeni, že "liberální" se z principu rovná "sobecké", "asociální", či dokonce "pravicové" a naproti tomu "antiliberální" rovná se "sociální a solidární" či "levicové" nebo dokonce "komunistické". Myslím, že o něčem jiném jednoznačně svědčí nedávný příklad z 21.12., kdy byl ve sněmovně (kupodivu napříč politickým spektrem) schválen nový zákon o sociálních službách.

Článek směřuje ke zmapování utajených českých dějin devadesátých let.

Nemohu nechat bez povšimnutí výzvu pana Čulíka a nutně musím článek pana Kovaříka "Jsem terčem diskriminace" do některá konkrétní fakta z různých jednání s našimi politiky. Možná se budou některá data, události a souvislosti překrývat, ale nebude na škodu věci si je připomenout, píše Miloslav Veselák, podplukovník v záloze.

Diplomatická mise Čechů, kterou vyslal r. 1591 do Cařihradu císař Rudolf II., měla tajné špionské poslání. V důsledku zrady jednoho člena delegace a nekompetence ostatních diplomatů byla špionáž prozrazena a vedoucí představitelé delegace byli popraveni. Mladý muž, patnáctileté páže Václav Vratislav z Mitrovic (1576--1635) strávil rok a půl na galejích a dva roky v nejhorším tureckém vězení, v Černé věži v Cařihradě, které se přezdívalo hrob živých. O celé diplomatické misi napsal pozoruhodné a velmi čtivé Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, z nichž citujeme několik úryvků až do prozrazení špionáže:

V Selibrii obveselovalo nás velmi veselé a rozkošné pohledění na tiché moře, jakož pak já s některejmi jinejmi nemohl sem se zdržeti, abych k samému moři bez vůle a vědomí pana orátora a hofmistra doběhnouti a na moře, jehož sem přehlídnouti nijakž nemohl, do vole pohlídnouti neměl.

A přiběh na břeh mořský, dívaje se na plavání a zmítání delfínův a jinejch ryb, skořepiny velké, pěkně strakaté sem sbíral a do městečka jsem se vrátiti zapomněl.

Diplomatická mise Čechů, kterou vyslal r. 1591 do Cařihradu císař Rudolf II., měla tajné špionské poslání. V důsledku zrady jednoho člena delegace a nekompetence ostatních diplomatů byla špionáž prozrazena a vedoucí představitelé delegace byli popraveni. Mladý muž, patnáctileté páže Václav Vratislav z Mitrovic (1576--1635) strávil rok a půl na galejích a dva roky v nejhorším tureckém vězení, v Černé věži v Cařihradě, které se přezdívalo hrob živých. O celé diplomatické misi napsal pozoruhodné a velmi čtivé Příhody Václava Vratislava z Mitrovic. Dnes přinášíme Mitrovicovo svědectví o věznění české delegace.

První část Mitrovicova svědectví ZDE

Když se pak nás již do vole po městě navodili, tehdy upřímo k Un kapi, to jest k Písecské bráně, kde jest baluk pazar, rybnej trh, vedli. S obojí strany okolo nás, z předu i z zadu nesčísnej počet lidu šlo, neb sou jich tak mnoho prvy na popravu vésti neviděli. Já pak nemocnej, velikou mdlobou, žízní a horkem ztrápenej, k tomu od toho sedla do krve odřenej, nemohl sem se upamatovati, kde již sme.

Tu s námi před branou zastavili, nebo pro mnoství lidu, kterej se skrze bránu tlačil, nás vésti nemohli. Tu já se zeptám kněze Jana z Vinoře, kde sme, a on mně zase odpoví, že sme již nedaleko šibenice, abychom se Pánu Bohu poroučeli.

Jsem si vědom, že titulek může znít pateticky, snad i frázovitě, ale bohužel mě nenapadá přiléhavější.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.