Zákon dává lidem se zdravotním nebo mentálním postižením mnohem větší šanci ovlivnit, kdo se o ně v nouzi postará.

Příspěvek, na který mají postižení nárok už nebude věnován přímo ústavu, ale dostává ho přímo postižený, který může sám rozhodnout, investuje-li ho do péče některého z ústavů nebo do osobního asistenta, popřípadě do domácí, rodinné péče.

Jedná se tedy o zásadní omezení monopolní role státu v poskytování sociálních služeb a šanci pro soukromé poskytovatele sociální péče. Zároveň se v podstatě jedná o zavedení tržních principů do sociální oblasti -- jednotliví poskytovatelé sociální péče se budou ucházet o "přízeň" sociálně slabých v dejme tomu rovné soutěži. Jedná se tedy jednoznačně o liberální úpravu zákona a o liberalizaci v sociální oblasti.

Každý ať si samozřejmě na nový zákon o sociálních službách udělá názor sám a teprve budoucnost opravdu ukáže, je-li to úprava prospěšná. Nicméně již nyní (kromě toho, že se na zákonu shodli experti všech parlamentních stran) tuto liberalizační úpravu chválí řada (ne-li velká většina) expertů na sociální oblast. Myslím, že asi nejdůležitější je jednoznačně pozitivní stanovisko Národní Rady Zdravotně Postižených (www.nrzp.cz), která sdružuje na sto organizací pomáhajících zdravotně postiženým. Podle odborníků je totiž rodinná, domácí, nestátní, neústavní péče mnohem prospěšnější pro postižené a právě takovým organizacím dává nový zákon šanci.

Myslím, že je oprávněné se domnívat, že bezuzdná, náhlá a plošná liberalizace (zejména v ČR) by nebyla dobrým řešením, nicméně jsou oblasti (a myslím, že jich není málo), kde liberalizace přináší užitek. Být zarytě přesvědčen, že cokoliv liberálního je zkázonosné je podle mého názoru naprosto naivní. Uvedený příklad svědčí o tom, že "liberální" může být "sociálně prospěšné".

Poznámka ŠOK: Autor bohužel směšuje negativní vymezení termínu "liberální" v tom pojetí, jak ho chápe pan Vít i další - divoký, tržně neregulovaný neoliberalismus - s termínem "komplexní nabídka spektra individualizované sociální péče - tak, jak ho chápe politická strana, která v této chvíli určuje charakter sociální politiky státu, ČSSD. Sociální demokracie propagovala a propaguje i nadále a v plné shodě s politickými liberály integraci handicapovaných nejen v rámci ústavní péče, ale i v rámci individualizované, asistenční péče. Potvrdit to může i bývalý poslanec, dnes předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása, handicapovaný politik z US-DEU, který už dlouhou dobu prosazuje konkrétní opatření ve prospěch handicapovaných do vládních politik a navrhovaných zákonů. V plném souladu s politiky ČSSD.

Prosazení individualizované péče v žádném případě neznamená "tržní chaos" v nabídce ani v poptávce. Znamená vyšší efektivitu poskytovaných prostředků vynecháním zbytečných mezičlánků tam, kde je to účelné. Znamená zkrácení cesty peněz určených státem na sociální politiku kvalifikovaným a státem prověřeným poskytovatelům této péče. Stát má možnost regulovat množství subjektů certifikací. Neznamená to opuštění konceptu státní ústavní péče tam, kde je logická. Neznamená ponechání handicapovaných v plné míře "neviditelné ruce trhu" a zbavení státu odpovědnosti. Je to proces adekvátní výrobě a proplácení protetických pomůcek.

Neznamená tedy v žádném případě zásadní omezení monopolní role státu v poskytování sociálních služeb , jak se domnívá autor, ale rozšíření spektra nástrojů státní sociální politiky. Dejme proto prostor tezím dlouhodobého programu ČSSD v této oblasti, aby bylo jasné, o co jde:

Základní (dlouhodobý) program ČSSD PDF