Pokud média jejich existenci vůbec přiznají, tvrdí, že jsou tyto demonstrace "naorganizované" . Demonstrace ve prospěch Viktora Juščenka mají laserové osvětlení, plasmové obrazovky, sofistikované zvukové systémy, rockové koncerty, stany na přespávání a obrovské množství oranžových oděvů - a my se radostně necháváme přesvědčovat, že jsou tyto demonstrace spontánní.

Anebo se nám tvrdí, že šestadevadesátiprocentní účast ve volbách v okrsku Doněck, v rodném městě Viktora Janukoviče, je volební podvod. Ale zjevně volební účast nad 80 procent ve volebních obvodech, které podporují Viktora Juščenka, volebním podvodem není. Ani jimi nejsou konkrétní údaje o volební účasti hodně nad devadesát procent ve třech regionech, jaké Janukovič dosáhl pouze ve dvou obvodech. A zatímco Janukovičův oficiální volební výsledek byl 54 procent, gruzínský prezident Michail Saakašvili, kterého podporoval ve volbách Západ, dosáhl letos v lednu ve volbách ve své zemi oficiální podpory 96,24 procent. Západní pozorovatelé, kteří nyní odsuzují ukrajinské volby, tento volební výsledek v Gruzii přivítali a konstatovali, že "v jeho důsledku se Gruzie přiblížila mezinárodním volebním normám".

Slepota se týká i plakátů, které "prodemokratická" organizace Pora vylepila po celé Ukrajině, na nichž je znázorněna vojenská bota, která drtí brouka, je to alegorie toho, co chce Pora udělat se svými protivníky.

Taková dehumanizace nepřátel má známé historické precedenty - nejen na nacisty okupované Ukrajině, kde se vedla preventivní válka proti rudému nebezpečí z Moskvy - avšak nikdo nic o těchto plakátech dnes vůbec nepíše. Pora je prezentována jako nevinná studentská organizace, navzdory tomu, že - stejně jako její sesterské organizace v Srbsku a v Gruzii, Otpor a Kmara - je Pora organizací, kterou vytvořil a financuje Washington.

A je to ještě horší. Když jsem vstoupil do davu Juščenkových stoupenců na náměstí Nezávislosti po prvním kole voleb, setkal jsem se tam s dvěma členy organizace Una-Unso, neonacistické strany, jejímž znakem je hákový kříž. Vůbec jim nepřipadalo trapné, že se hlásí k neonacismu, možná proto, že loni Juščenko a jeho spojenci podpořili list Socialistické strany Silski Visti poté, co vydal protisemitský článek, v němž se tvrdilo, že v roce 1941 napadli spolu s wehrmachtem Ukrajinu židi.

19. září 2004 řekl Juščenkův spojenec Alexander Moroz, tiskové kanceláři JTA-Global Jewish News: "Postavil jsem se na obranu listu Silski Visti a budu to činit i nadále. Osobně si myslím, že argument ... o 400 000 židech v SS je nesprávný, ale neznám všechna fakta."

Juščenko, Moroz a jejich oligarchický spojenec Julia Tymošenko si stěžovali, že soudní příkaz zastavit vydávání tohoto listu je důkazem vládních snah umlčet sdělovací prostředky. V každé jiné zemi by byla podpora pro antisemity šokující, v tomto případě se o ní západní média vůbec nezmínila.

Voliči v Británii a ve Spojených státech jsou svědky toho, že jim jejich vlády už déle než rok beztrestně a drze lžou ohledně války v Iráku i ohledně příprav na ni. Je to obrovská dysfunkce našeho vlastního takzvaně demokratického zřízení. Naše tendence vytvářet politické fantazírování o zemích, jako je Ukrajina, o nichž nic nevíme, a prezentovat Západ jako vílu dobrodějku, která do těch zemí vpadne a zachrání to tam, je nejenom způsobem jak odstraňovat náš vlastní pocit viny o našich vlastních politických nedostatcích, ale zároveň nás to zaslepuje vůči realitě neustálých, drzých intervencí Západu do demokratické politiky jiných zemí.

Kompletní článek v angličtině ZDE