Což nic nemění na skutečnosti, že abstinenční virózou se jeden naprosto společensky znemožní. Okolí (zvláště jedinci, kteří z hospody nevytáhnou paty), propadne paranoidní panice a začne vymýšlet důvody, proč se neúčastníte marné, leč slavné bitvy, s důstojným protivníkem -- alkoholem. Dozvíte se o sobě strašlivé množství neuvěřitelných pitomostí, než se vám zdaří pochopit, že něco se o sobě dozvídat musíte.

To jen na okraj. Poslední den roku 2005 jsem, jak jsem pravil, prožil v mátohách, protože i tento rok pro mne patří k těm, které vůbec nemusely být a myšlenka, vyřídit ještě dopoledne roku starého, korespondenci, byla sice záslužná, ale to je tak všechno, co na ní mohu ocenit. Dozvěděl jsem se, že se mi zdařil husarský kousek. Zaměnil jsem v jedné soše Karolínu Světlou s Eliškou Krásnohorskou. Poslední rána uštědřená boxerovi krátce před knokautem, nemusí být obzvláště smrtelná. Když už se motá v rohu a neví úplně přesně, je-li v ringu nebo v hledišti Národního divadla, stačí ho lehce dorazit.

Stalo se. Takže jsem do půlnoci slavného přelomu tiše, ale stále více trpěl dotazy kamarádů, cože je to se mnou, až jsem si vymyslel slogan, že jen na chvíli přestanu žvanit, už je z toho aféra.

Kdybych s hlubokým povzdechem prohlásil, že trpím skrzeva K. Světlou a E. Krásnohorskou, asi by okolí začalo zkoumat, zda si do té limonády neliji ilegálně rum. Zlatě jsem mlčel, než stříbrně mluvil a věnoval se oblíbené zábavě podobných okamžiků -- rozjímání o tom, zda náš osud je předurčen nebo naopak. Jen jedno je u takového počínání jisté: k uspokojivému výsledku nelze dojít.

Nejbanálnější vysvětlení spočívalo samozřejmě v tom, že jsem se Karolínou Světlou v poslední době zabýval a to v souvislosti s knihou Dagmar Mocné o dějinách naší literatury, v souvislostech se sentimentálními romány i románky o trampotách lásky. Freudovské vysvětlení jsem zamítl, neboť k oběma zmíněným dámám mám stejně neosobní vztah jako ke všem dámám naší slavné minulosti.

Ze zkušenosti vím, že v člověku existují jakási záhadné psychické bloky, které se projevují v těch nejméně žádoucích chvílích. Jakmile se vám podaří zkomolit před mikrofonem nějaké slovo, je lépe místo oprav, vymyslet slovo úplně jiné. Jinak spustíte kaskádu breptů, kterou může ukončit jen milosrdný režisér nebo technik, nejlépe tím, že vás zastřelí. Zajímavost takové situace obvykle přehluší jinak nebetyčnou ostudu.

Proklel jsem také své lajdáctví, ležérnost, lenost, všechny špatné vlastnosti a nepokoušel se nalézat laciné výmluvy, jako že jsem "zavalen jinými starostmi" atd.

Divákům také není nic do toho, jaké starosti cloumají hercem. Šli na komedii a to, že herec vyhořel, utekla mu žena a ulétl nezapomenutelný kanárek, ho nezbavuje povinnosti zůstat v roli. Seknout to s ním může až v zákulisí. To je v pořádku a každý herec, nebo člověk veřejnosti, by o tom mohl sepsat pojednání.

Jinými slovy -- pro něco podobného neexistuje omluva. A ne ubližovat jevišti - a tím byly tentokráte Britské listy. Periodikum poskytující velký prostor pro druh lidské činnosti zdaleka přesahující běžnou, nebo "spotřební" žurnalistiku.

V posledních dnech roku jsem měl skutečně velkou radost, že se podařilo, právě díky Britským listům , úspěšně vyřešit "kauzu paní profesorky."

Takže jsem pojal "aféru spisovatelek" jako mementi: člověk se nemá vytahovat, ani sám před sebou. A zůstat při zemi. Jináč pejchou dojde pádu.

Jeden jezuitský vědec a hudebník, který se z Moravy dostal až do Číny, což v osmnáctém století bylo dost dobrodružné, napsal do svého deníku, když koráb přestál strašlivou bouři: "Bůh mi dopřál radost poznat strach a to, jak se dá překonávat. Dopřál mi i radost poznat, jak je důležité je pomáhat těm, kteří jsou na tom hůře. Jsem velmi šťastný."

Nevím, zda-li Bůh nemá nic lepšího na práci než se zabývat tím, jak spletu dvě české spisovatelky, takový výbuch supernovy ho možná (nebo snad) zaměstnává daleko naléhavěji, ale rozhodně vím, že Silvestr roku 2005 se od Záhořova lože lišil, alespoň pro mne, jen v podružnostech.

Pěkný nový rok přeju. Zvláště čtenářům, kteří mi (vlídně) chybu připomněli.