Jsem vystudovaný filosof, ale také historik, a tento obor je mi velmi blízký a velmi si ho vážím; když mám volný čas a chuť něco si přečíst, nesahám po beletrii, ale právě po pracích historiků, ať už kteréhokoliv období - neznám nic poučnějšího. Proto čekám, jak se česká historická obec vyjádří k novému trapasu Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož vznik prostě neměla připustit. To, co páni "badatelé", kteří - jak mám dojem - snad ani nejsou vystudovaní historici - neumí zacházet s historickými dokumenty, resp. s nimi zachází způsobem, za jaký by student historie byl vyhozen a nucen svou práci předělat, to prostě přesáhlo určitou hranici. Takže se ptám: milí čeští historici, co uděláte teď?

Zdroj: ZDE

Zdroj: ZDE

Nepatřím k nadšeným čtenářům románů Milana Kundery. Ne že bych jím prostě pohrdal jako nejmenovaný konzervativní kritik, mám však prostě jinou krevní skupinu než ti, kdo se pokoušejí skrze kombinace zásuvek a zástrček explorované již Vatsjájánou dobrat k vyšším pravdám.

Nicméně v souvislosti s mediální aférou kolem údajného Kunderova udavačství jsem si vzpomněl na jeden autorův text, jehož si velmi vážím. Právě dnes, kdy se rozhoduje o osudu českého etnika na desítky let dopředu, ne-li s konečnou platností, je užitečné ho znova pozorně číst. Jde o esej otištěný původně v časopise Le Debat jako "Un Occident kidnappe ou la tragedie de l'Europe centrale" a později v New York Review of Books pod titulem "The Tragedy of Central Europe".

Bylo, nebylo... Kdysi dávno v temných časech totality dorazil krátce po poledni na jeden okresní výbor SSM autobusem ze vzdáleného městečka mladý středoškolák, místopředseda ZO SSM na gymnáziu. Budeme mu říkat dále zkratkovým slovem „dafík“ (dobrovolný funkcionář). I nalezl dafík svého tajemníka s hlavou v dlaních v hluboké depresi. „Na, dej si,“ řekl tajemník a nalil nehledě na denní hodinu a v zásadě ještě dětský věk dafíkovi dvoudecku červeného. „Je to špatný,“ děl dále okresní guru.

Jan Čulík je muž silných specifických náhledů a nemohu nikomu doporučit, aby s ním vstupoval ve spor. Já toho nedbám. Podle pana Čulíka se stávám komicku figurkou Kunderových románů, bezmocnou obětí mediální propagandy.

Polemika s poznámkou Michala Kuklíka

Michal Kuklík občas posílá do BL články, které jsou variací na argumentaci deníků, jako je Mladá fronta Dnes a tím dokazuje, jak susceptibilní vůči establishmentové propagandě bývají slabší jedinci. Teď se to ukazuje znovu.

Existuje základní princip spravedlnosti, na nějž týdeník Respekt v zoufalé snaze přiživit se na "slávě" Milana Kundery a zvýšit si náklad, jaksi pozapomněl. Je to princip presumpce neviny. Než někoho začnu vláčet blátem, musí být jeho vina prokázána mimo veškerou pochybnost. To je základem evropské civilizace.

Pokud vina mimo veškerou pochybnost prokázána není, a určitá, třeba jen minimální míra pochybnosti trvá, je vláčení údajného viníka tiskem sprosťárna, a ještě větší sprosťárna je to, když se na tom chci komerčně přiživit úpěnlivým úsilím svézt se na umělé kampani, kterou jsem vyvolal ve snaze zvýšit náklad svého týdeníku.

Ale já vím, v nyní téměř úplně ateistickém českém prostředí zbyla z někdejšího katolicismu jen intenzivní záliba v konspiračních teoriích. Tolik Čechů je přesvědčeno, že přesně ví, co kdo dělal či co si myslel. Neberte nám konspirační teorie. Možná je reklamní kampaň Respektu opravdu dobře vymyšlena. Češi mají konspirační teorie opravdu rádi, bez ohledu na presumpci neviny a na fakta.

Nicméně se pokouším znovu apelovat na racionalitu. Pro názornost, a pro lidi, kterým to myslí trochu pomaleji, opakuji:

Zůstávají tyto pochybnosti:

Pozoruhodně výmluvným případem toho, jak mýtus potlačuje a nahrazuje realitu, je tvrzení Alexandra Tomského v Lidových novinách, podle něhož je údajné Kunderovo udání agenta nikoliv nepodloženou spekulací, ale faktem:

Drobná potíž je, že zrovna v roce 1950 Kunderu vyloučili ze strany i ze školy, takže je těžko říci, jak byl zrovna zapálený. Tomský šíří kýč, přesně tak, jak to analyzuje ve svých románech Kundera.

Jedna výkladová verze současného masového sprosťáctví by se dala postavit na nenávisti k odstupu vůči českému prostředí, kterou si Francouz Kundera udržuje, míní Karel Dolejší.

A zde můžeme už klidně říci, že současné události plně prokázaly oprávněnost této distance...

Podezření, že na nepořádně investigativně připraveném útoku na Milana Kunderu se skrývá zoufalý pokus majitelů týdeníku Respekt zvýšit náklad, se potvrdilo, když svědkové informovali, že například před filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně rozdávali od pondělka pracovníci výtisky tohoto časopisu s útokem na Milana Kunderu, s bulvární karikaturou tohoto spisovatele na titulní straně a s přetištěným nápisem "Neprodejné!" studentům zadarmo.

Bude snad nyní Respekt organizovat ve snaze zvýšit svůj náklad bulvární útoky na další ikony českého kulturního obzoru? Příští týden by mohl týdeník zaútočit třeba na Jana Palacha, nebo Jana Husa, nebo Jana Ámose Komenského. Každá "sláva" se dá přece zneužít k zvýšení nákladu tiskoviny. Je to tak důležité!

Namátkovým zkoumáním u studentů české literatury však vychází najevo, že svým nepořádným a neférovým útokem na Milana Kunderu týdeník Respekt u přemýšlivých mladých lidí svou pověst jen dále poškodil. Zdá se, že bulvární útok na Kunderu jen dále posílil jejich pochybnosti o tomto periodiku.

K tomu dodává Ivan Junek: Ve firemní poštovní schránce jsem včera našel Respekt v igelitovém sáčku, s určením pro jednatele. Neuvědomuji si, že by nám někdy někdo zadarmo tento časopis poslal.

Dodává Jan Chvojka: Respekt byl dnes zdarma rozdáván také před univerzitním areálem Západočeské univerzity v Plzni na Borech. Když jsem v dopoledních hodinách seděl na přednášce, přišlo mi divné, že se u informatiků (tzn. notebook, sešit a propiska, nebo nic) vyskytlo tolik výtisků tohoto periodika. Že by se začali zajímat o politiku, ekonomiku nebo dokonce snad o kulturu? Ne, ale u linky MHD před univerzitou stála usměvavá slečna s náručí časopisu zadarmo. Respekt jsem si nikdy nekoupil, ale shodou okolností jsem o tom minulý týden uvažoval. Chtěl jsem si ho zkusit přečíst, takže mi udělali výjmečně radost s něčím zadarmo. Ovšem zveřejnění takovéto skutečnosti bez pokusu kontaktovat dotyčnou osobu mi přijde hodně sprosté. S Reflexem si vystačím, nebudu Respektu zvyšovat náklad.

Poznamenává Miloš Vávrů: Něco na tvrzení pana Čulíka o účelové kampani Respektu na Milana Kunderu bude, protože vydání s "aférou" mi přišlo domů na adresu (Brno) zdarma (?!), ač nejsem abonentem a nic jsem si neobjednal. Stalo se to poprvé.

Píše Lukáš Adámek, student Univerzity Palackého v Olomouci: V úterý jsem na olomouckém nádraží dostal k běžnému nákupu nejmenovaného nápoje zadarmo výtisk Respektu, který obsahoval obvinění Milana Kundery. Chvíli jsem prodavače pozoroval a výtisk byl dáván ke každému nákupu.

Opravdu prazvláštní...

ČTK poukázala na to, že ne každý v České republice přijal pochybnou kampaň týdeníku Respekt ZDE, včetně toho, že někteří kritizovali kontroverzní praxi publikování neanalyzovaných a neprozkoumaných dokumentů, i sporné postavení celého Ústavu pro studium totalitních režimů, a informovala o tom, že tisk ve Francii psal o "obdivné nenávisti" Čechů vůči Kunderovi a nepřijal zprávu o údajném Kunderově udavačství nekriticky, naopak se některé francouzské listy podle ČTK za Kunderu postavily až nekriticky obdivně ZDE. Policejní dokument o údajné návštěvě Milana Kundery na policejní stanici v březnu 1950 je podle mluvčího Ústavu pro studium totalitních režimů pravý, avšak Ústav se nevyjadřuje k pravosti informací, které dokument obsahuje.

Musel jsem reagovat na Váš článek "ČTK přinesla o kauze Kundera objektivní informace", kde zároveň píšete, že franc. listy se dle ČTK postavily za Kunderu nekriticky. Články, které jsem četl, byly objektivní, vztahující se k faktům, popř k jeho tvorbě. Možná že čerpáte z již anglických překladů a ne z originálů může být také vysvětlením. Nezaujatě se vyjadřovali čtenáři deníků např Le Mondu, což je přirozené, píše čtenář, který se podepsal jako Patrik I.

Přemýšlím, jestli je - nebo může být - na celé té kauze přece jen něco pozitivního, píše Jakub Žytek.

Jestli tím konečně nezačne generační diskuse "co jsi dělal za komunismu", která, myslím si, prostě proběhnout musí, protože jinak se tihle kostlivci budou tahat ze skříní dalších padesát let.

Problém je v tom, že v dnešním mediokratickém světě budou lidé (a v tom ústavu sedí modří svazáci, nedělám si iluze) chtít vidět jen to, jak tihle obvinění stojí na pranýři a budou si do nich projikovat své komplexy, nenávisti a frustrace, místo aby je nechali mluvit, pátrali po jejich motivech a snažili se je lidsky pochopit.

Nad některými podrobnostmi případu Militká-Dvořáček-Kundera, bohužel bez odkazů a důkazů, se zajímavě zamýšlí tento anonymní blog: ZDE

Co všechno se dočteme v BL o Milanu Kunderovi... Např. absolvent stavební fakulty Michal Kuklík nám sdělil (15.10.), že Kundera je "neupřímný spisovatel"..."kýčař", zkrátka špatný spisovatel. A doplnil, že totéž si myslí o Pavlu Kohoutovi, Zdeňku Svěrákovi a Václavu Havlovi. Nu což, proti gustu žádný dišputát. Spíš než "vzácný" přístup k literárním hodnotám zmíněných osobností zaráží nechtěná podobnost s možným činem Milana Kundery.

Tzv. vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 bylo také politickou prohrou demokratických sil. Krize, Mnichov a válka zpochybnily ideály demokracie a v očích mnoha občanů i osoby s nimi spjaté. Výsledek voleb v roce 1946 mluví za obyvatelstvo Čech a Moravy jasně.

Obvinění česká média prezentují jako fakt, nikoliv jako hypotézu

Světoznámý český spisovatel je opět v centru pozornosti teď už nejen českých ale i světových médií. Na celé věci není ale zajímavé jen to, zda Kundera udal či neudal v padesátých letech agenta Západu policii, ale také v mnohém ukazuje, jak funguje svět dnešních médií.

Týdeník Respekt "odhalil", že Milan Kundera možná v jednadvaceti udal na policii diverzanta, kterého do Československa vyslaly z Německa americké úřady. Nebo spíše ne. Žádné důkazy nejsou, za Kunderu se na policii mohl vydávat kdokoliv, Kunderův podpis na udání není, ani číslo jeho občanského průkazu. Kundera sám obvinění popírá. U soudu, kde platí presumpce neviny, by tento cár papíru neprokázal nic. Tak proč česká média Kunderu vláčejí bahnem? Proč někteří "odborníci" na českou literaturu přijímají tvrzení médií bez kritického odstupu? To jako stačí, že Respekt kohokoliv obviní z kolaborace s komunismem, a všichni si před tím sednou na zadek?

Zdá se, že se Milan Kundera tomu všemu musí strašně smát. To, jak se totiž teď česká média chovají, zachytil už dávno svou vynikající prózou. Chovají se přesně podle toho, jak to varovně popsal v románu Nesmrtelnost v roce 1993:

Nikdy jsem nečetl Kunderu, a přesto dnes, před volbami do krajských zastupitelstev, je všude Kundera, a o volebních tématech se vůbec nehovoří, diví se Pavel Krajtl.

Student Glasgow University Mikko Tapio Johannes Vaisanen zkoumá ve své jayzkovědné práci proces, jímž čeština přijímá v současnosti anglicismy.

Prosíme, vyplňte pro potřeby tohoto výzkumu tento stručný dotazník ZDE

Děkujeme. Redakce

Neberu svoji kandidaturu nijak fatálně. Pokud mě zvolí, rád tam půjdu. Když ne, budu se bavit něčím jiným.

Tyto věty prohlásil o své kandidatuře od Senátu za ODS humpolecký podnikatel - majitel pivovaru a příznivce "rovné" daně, bývalý kandidát za Unii svobody Stanislav Bernard, v reklamním rozhovoru s Miroslavou Jirsovou pro "Moje téma" Hospodářských novin v den, kdy Britské listy zveřejnily informaci, že Bernard pravomocně prohrál soudní spor s redakcí BL o to, jestli byl lobbista a politický turista, nebo ne . K tomu, že byl lobbista, se Bernard hlásí. A v roce 1999 dokonce sám řekl, že svůj lobbistický krok " byl připravován právě s poslanci z ODS." Přestože tehdy oficiálně lobboval u poslanců Levého bloku. Jeho návrh obhajoval a prosazoval poslanec Hájek...

25.9.2008, Hospodářské noviny: Stanislav Bernard: Měnil jsem zákon kvůli záchraně pivovarů ZDE

Od té doby bylo se Stanislavem Bernardem natočena desítka rozhovorů a napsána desítka článků. Všechny na jedno brdo. Nikde Bernard nenapsal, co udělal - ne pro sebe či svůj podnik, ale pro obyčejné lidi - jako člen humpoleckého zastupitelstva za Unii svobody, za kterou kandidoval těsně po Sarajevu. "Principiálně mi však nevadí ani KDU-ČSL," sdělil HN Stanislav Bernard 25.5.2006. Když o několik let později kandidoval za ODS, zeptali se ho redaktoři HN: Nelitujete toho, že jste nakonec nešel do politiky? A Bernard odpověděl:

Nelituji. To rozhodnutí jsem udělal právě proto, že jsem začal trochu víc vidět do poměrů v politice. A začal jsem víc vnímat, na jakém hřišti se hraje a jakými způsoby. Pravidla této hry jsem odmítl přijmout. Nedokázal jsem se ztotožnit s tím, že bych musel být soupeřem v prostředí nepoctivosti, často hraničící s kriminalitou, korupcí."

A nyní kandiduje opět. Těsně po tom, co se provalila kauza poslance ODS Moravy, co jsou známy výroky Topolánkova poradce Dalíka o "fotkách s kurvama" a co se v médiích vykoupal poslanec Tlustý s figurantkou. A Bernard opět kandiduje za ODS. "Dokážete cokoli," zní předvolební motto kandidáta ODS do Senátu.

Až poznámka Martina Škabrahy ("Tak je ze mně komunista!", BL, 15. 10. 2008) mne vyprovokovala k tomu, abych si i já otevřel stránky www.kohovolit.eu a odpověděl na otázky nezaujatě zkoumající shodu s politickými programy parlamentních stran a hlasováním stávajících poslanců. Hra má právě tento háček -- nepřipouští, aby se v ní pohybovaly jiné subjekty. Ty ovšem nemají v důsledku "herních pravidel" (mediální podpora, peníze na kampaň, atd.) stejně šanci.

Nelze přehlédnout, že vůči tzv. konspiračním teoriím chováte jistou averzi.

Píšete: "Ale já vím, v nyní téměř úplně ateistickém českém prostředí zbyla z někdejšího katolicismu jen intenzivní záliba v konspiračních teoriích. Tolik Čechů je přesvědčeno, že přesně ví, co kdo dělal či co si myslel. Neberte nám konspirační teorie. Možná je reklamní kampaň Respektu opravdu dobře vymyšlena. Češi mají konspirační teorie opravdu rádi, bez ohledu na presumpci neviny a na fakta." Já tomu tedy nerozumím. Nechci Vás chytat za slovo, nevím "jak to víte?" a co má zamřelý katolicismus společného s konspiračním teoretizováním; ke Kunderovi se nevyjadřuji. Zajímalo by mě, co je podle Vás opovrženíhodného na "konspiračních teoriích", ale víc než to, co je podle Vás "špatná konspirační teorie."

Stále mě na tom všem vrtá hlavou, proč se SNB vůbec nezajímala o paní Ivu Militkou, která agenta Miroslava Dvořáčka ukrývala u sebe v bytě. Vždyť to přece v té době muselo být kvalifikováno jako těžký zločin. Ale jí se nic nestalo. Řada lidí byla odsouzena na desítky let za menší provinění, než ukrývání špionů. A je nanejvýš s podivem, že si toho vůbec nevšiml ten (cit. Respekt:) ... mladý český badatel Adam Hradílek? (příbuzný paní Militké, pozn. JČ) A vůbec to nezajímalo nikoho z těch dalších historiků.z Ústavu pro studium totalitních režimů, píše Josef Vančura

A když už si kladu ty otázky, tak proč se to vše dostalo ven tak rychle a badatelsky nedotažené. To si každý badatel z ÚPSTR své "vybádané" kauzy sám donese do médií? To Ústav pro studium totalitních režimů nemá žádné odborné kolegium, které výsledky nejdříve oponuje? Nebo to zde funguje jako na státním zastupitelství? Pak bychom se této instituce asi měli začít bát!

A ještě je zajímavé, jak kauza akcelerovala. Celý text byl na webu Respektu ihned vystrčen v angličtině, světové tiskové agentury byly upozorněny a řada zahraničních médií článek pouze přetiskla jako hotovou věc.

V souvislosti se „skandálním odhalením“ Milana Kundery jsem si prohlédl zveřejněný „Záznam“, datovaný 14.3.1950 na „Obvodním velitelství Národní bezpečnosti 6, odd.II. Praha 6“. Což snad nebyla nějaká složka tehdejší „StB“. A jako obhájce mne ihned napadla nikoli nepodstatná otázka. Proč předkladatelé tohoto „Záznamu“ neinformovali média o výsledku jeho konfrontace s obsahem soudního spisu?

JU│ Poněkud stanou pozornosti českých médií, kterou jsou plně zaměstnána českými problémy a i Českem se ženoucí hospodářskou krizí, prošla informace o konferenci ve francouzském Evianu, které se zúčastnili francouzský prezident Sarkozy a ruský prezident Medvěděv ještě za účasti dalších představitelů evropských států a EU. Na ní přednesl Medvěděv významný projev, ve kterém předložil řadu návrhů na posílení evropské bezpečnosti.

(...)

Až nyní, když chci přistoupit k ostatním fakultám, zjišťuji chybu: u filozofické fakulty jsem se nedotkl počátku a kořene choroby, místo vlastní choroby jsem si všímal jen jejích příznaků. Ona choroba je společná celé akademii. Chcete, abych řekl, která je to? Chudoba je to! Často jsme velmi uvažovali, a to nejen my, ale i naši předkové, jakým způsobem by se mohlo pomoci akademii, tísněné jakoby mdlobou, ale vždy překážela tato neústupná choroba. Tu je třeba nějakého univerzálního léku. Avšak rostlinnými léky se toto zlo nezdolá.

Na doporučení přátel jsem si vyzkoušel, jak by se mé hypotetické hlasování v Parlamentu ne/shodovalo s konkrétními poslaneckými kluby a s jednotlivými poslanci (viz www.kohovolit.eu). Výsledek byl poněkud šokující.

Do naší hospody se vplížil opilý agent CIA. Okamžitě jsem jej poznal. Oproti ostatním agentům jiných zahraničních služeb, tento mluvil plynně česky, dokonce v lidovém nářečí, a vypadal úplně jako obyčejný ušmudlaný Čech.

Zatímco se to u nás hemží ruskými, arabskými, čínskými, slovenskými, eskymáckými, jehohovnými, vodními a podvodními a jinými agenty, o těch amerických se vůbec nemluví ani nepíše. Jako by vůbec neexistovali. Jejich utajení je perfektní. Vlastně jako by existovali jen v amerických filmech. Že jsou však všude kolem nás, to nikdo neví. Oproti jiným agentům ostatních zahraničních služeb, američtí agenti totiž oplývají skvělým maskováním, blafováním a proto naprosto splývají s českým prostředím.

KD| Bývalý šéf amerického Federálního rezervního systému (FEDu) Paul Volcker na úterním semináři v Singapuru prohlásil, že ačkoliv se patrně daří stabilizovat finanční sektor americké ekonomiky, trh s byty zaznamenává další ztráty a hospodářství je v recesi.

Americká vláda prezidenta Bushe neochotně následovala příklad Británie a rozhodla se zakoupit akcie v amerických bankách za 250 miliard dolarů poté, co pokračující pád burzy neutralizoval předchozí pokusy obnovit důvěru ve finanční systém.

Německá vláda se rozhodla pomoci bankám a spolkový ministr financí Peer Steinbrück prohlásil, že by chtěl omezit příjmy členů předsednictva bank na 500 000 euro ročně. Tahle jednoduchá zpráva mě obveselila a je důvodem mé dnešní poznámky...

Když jsem se v listopadu minulého roku náhodou dozvěděl, že v rámci výstavby železničního koridoru má být ústeckoorlické nádraží srovnáno se zemí, byl jsem šokován. Nádražní budova v Ústí nad Orlicí je více jak 130 let stará, z většiny zachovalá v původním stavu. Zvláštní ocenění za zachování původního rázu unikátní historické nádražní budovy dala tomuto nádraží i odborná porota Soutěže o nejkrásnější nádraží ČR 2008... Odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR a České dráhy shodně konstatují: je již pozdě cokoliv zachraňovat. Tak vypadá péče o kulturní dědictví v podání dvou ministrů této vlády. Ministr Řebíček (ODS) a ministr Jehlička (KDU-ČSL) realizují dokonale barbarství této vlády. Nevzdávám se touhy zachránit krásnou budovu ústeckoorlického nádraží . Dovolím si poupravit jedno známé rčení:

Je s podivem kolik papíru se popíše, kolik obrazovek rozsvítí, jen proto abychom byli každý den vtaženi do dalších dílů reality show zvané finanční krize. Desítky důvěryhodně vyhlížejících bankéřů, expertů a analytiků nás tlumenými hlasy informují o opatřeních, která nepomohou, o světlé budoucnosti, která nenastane. Lež se kupí na lež. Ale the show must go on.

Řada ekonomů, zejména pak českých, se ráda pohybuje "po svých křivkách". Myslím tím různé ekonomické a ekonometrické modely, které dokáží za určitých předpokladů velmi dobře popsat realitu a fungování trhů a prozradit podmínky a postupy, které povedou k optimálnímu řešení dané tržní situace. Tenhle přístup je nejčistší inkarnací jedné západní filozofie -- redukcionismu. Tyto modely tak, ať už implicitně nebo explicitně, předpokládají řadu skutečností. To umožňuje exaktní analýzu, projekce, statistické postupy.

Po celé Latinské Americe si katoličtí teologové vzpomínají na biskupskou konferenci v kolumbijském Medelínu, na níž se v srpnu a září 1968 shromáždilo 146 biskupů a která je považována za okamžik zrodu teologie osvobození. Třebaže se tehdejší výrazná formulace "volba pro chudé" neobjevila doslova v závěrečných dokumentech, vyvolala tato teologie brzy pohoršení jak ve Vatikánu, tak v církevním establishmentu celé Latinské Ameriky.

Paulo Suess, jenž vyučuje na jezuitské universitě v jihobrazilském Sao Leopoldo, charakterizoval v těchto dnech onen vývoj takto: "Medelín znamenal začátek církve latinskoamerické v protikladu ke koloniální církvi misionářské." Biskupové tehdy jasně jako nikdy předtím prohlásili: "V Latinské Americe vládne institucionalizované násilí. Celým vrstvám obyvatel se nedostává to nejnutnější." Požadovali po církvi, že "musí podporovat veškeré úsilí lidu o vzdělání a rozvoj vlastních základních organizací."

KD│ "Prostě jsme platili za nesmyslnou práci. A dohled byl tak slabý, že si toho nikdo nevšiml," říká Michael Cantrell, inženýr malého oddělení Pentagonu pověřeného vývojem protiraketového systému. Jeho poněkud rozvláčně vyprávěný příběh přinesl článek Erica Liptona ve včerejším vydání New York Times. Cantrell se svým kumpánem Ennisem od devadesátých let lobbovali v Kongresu za nepotřebné, nefunkční nebo dokonce podvodné projekty, které měly jejich oddělení zabezpečit další práci a mimo to jim zajistily též nějaké to "dýško" od vděčných zbrojařů.

"Opilý heilót v roli ideálu. Čeho jsme se to dožili!"

"Příčí se mi rozkazování, povinnost a nucení. Jestliže si něco, co jinak dělám snadno a přirozeně, uložím dělat na výslovný povel a předpis, nesvedu to již. Na mém vlastním těle mi dokonce údy, které požívají poměrné svobody a zvláštní vlády nad sebou samými, občas odmítnou poslušnost, když jim předepíšu a dám povel, aby mi k jistému účelu a v danou hodinu povinně posloužily."

Psal se rok 1985 a já končil základní školu v jistém okresním městě. Jedna ze spolužaček, tehdy ještě v obličeji pubertálně poďobaná, s mírnou vadou řeči a víceméně na okraji zájmu vrstevníků, byla příbuznými ze SRN bohatě zásobena časopisy pro mládež. Pod jejich vlivem se rozhodla vylepšit svou sociální pozici spektakulárním vstupem do hry na velké holky a velké kluky.

Média přitahuje vražda, která se stala na křtu knihy pana Paroubka. Je to proto, že okolo ní mohou bez velkého talentu a úsilí rozvíjet nejrůznější zámotky dohadů a spekulací, které jsou zajímavé hlavně proto, že zůstanou nezodpovězeny. Je škoda, že akce neskončila následným zadostiučiněním poškozené strany. Vyřešilo by se tak zároveň mnoho problémů spojených s justičním procesem a dalšími souvisejícími společenskými rituály. Mám dokonce tušení, že kdyby se jim podařilo zabít se navzájem, pravděpodobně by to bylo důsledkem daleko kratšího života další mediálně politické zrůdičky, která se vbelhává před veřejné mínění, aby svým invalidním způsobem znázornila "špinavost politiky" v jejím propojení s těmito ctihodnými kruhy.

Byli byste pro vydání p. Čunka k trestnímu stíhání, zjednodušení pořádání místního referenda, nebo pro povinné přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty? To jsou některé z otázek, kterými se senátoři v posledních letech zabývali.

V aplikaci www.KohoVolit.eu se můžete vžít do role senátorů a vyzkoušet tato a další skutečná hlasování ze Senátu. A hlavně si porovnat, zda "Váš" senátor hlasuje dle Vašich přání, nebo zda ho máte vyměnit.

Břitké heslo předvolebního klání první republiky ukazuje razanci, s jakou se dřív vedla kampaň. Proti tomu jsou xenofobní výpady ústeckého hejtmana Šulce (ODS) "Makejte, gádžové," zvěčněné na billboardech v Ústí, Litvínově a Mostě, jen ubohou náhražkou. Koho ale zvolit? Patriotismus se projevuje nikoliv velkohubým vlastenčením či nenávistí k cizincům či "nepřizpůsobivým", ale nesobeckou láskou a obětavostí pro všechny potřebné. Trpělivostí a pracovitostí. Ti, kteří chtějí rychle zbohatnout, nemají v politice co dělat.

Nechtějte po politicích víc, než chcete po sobě. Nejsou svatí a nemohou být. Jsou stejně poctiví jako vy. Pro ty, kteří se neorientují v lokálních slibech ani ve velkých, pod koberec zametaných kauzách, mám několik drobných nápověd.

• Volte voly, volte krávy, jen nevolte... Namísto tří teček dosaďte všechny ty, kteří vám slibují nemožné a nebo pro vás nepřijatelné. Dosaďte tam všechny ty, pro které jsou zájmy USA, Horního Rakouska či Německa, případně zájmy majitelů nového hypermarketu podstatnější než zájmy Česka, vašeho kraje či vaší obce. V politice se nelze nechat "sponzorovat" a nic za to nedávat. Cenou za poskytnuté peníze je zrada. A každý účel nesvětí všechny prostředky.

Jan Stern: Anální vesmíry, Malvern, Praha, 2008

Není obvyklé vydávat recenzi knihy několik měsíců po jejím vydání. Já si ale myslím, že je to lepší než převyprávěný abstrakt z přebalu nebo úryvky z doslovu. A protože u některých knih to pak těžko lze považovat za recenzi (i když u většiny vzhledem k jejich prázdnotě tento problém netřeba řešit), je lepší si s knížkou trochu povídat, snažit se klást jí nějaké otázky a pak si teprve dělat úsudek. Řeč je o poslední knize Jana Sterna Anální vesmíry .

Na Dělnickou stranu (DS), respektive na jejího plzeňského feldvébla Václava Prokůpka nemám zrovna nejlepší vzpomínky. Proto si od ledna 2006 této party jaksi podvědomě všímám o něco víc než ostatních ultrapravých chumlů. DS si při svém vzniku zvolila na rozdíl od většiny ostatních fašizujících skupin tehdy neobvyklou taktiku – tedy vykrást levici část programu, rétoriky i symbolů. A tak jeden ze symbolů DS tvoří svalnatý dělník s pichlavým pohledem a palicí hozenou přes rameno, znakem „národních dělníků“ je – podobně jako u ČSSD v roce 1989 – dobový symbol dělnického hnutí: ozubené kolo.

Ve středu 8. října ráno odletělo z Prahy devět starostů, doprovázených třemi pracovníky ambasády USA, do německého Ramsteinu. Podle ambasády jsme si měli "udělat ten správný, lepší obrázek o spolupráci americké armády s místním obyvatelstvem".

Tři z nás (já, J. Vondrášek, J. Říhová) deklarují již od samého počátku jasný postoj k radaru - takový, k jakému je zavázali v referendech jejich občané v Trokavci, Rožmitále, Lazu: Ne radaru, ne základně s radarem v České republice. Dalšími byli starostové Spáleného Poříčí, Strašic, Dobříva, Borovna, Míšova, Mirošova. Přednášky v Kongresovém centru americké základny zahájil americký generál. Seznámil nás v hrubých rysech s historií základny, s účelem jejího zbudování.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.