Že kapitalismus je náchylný ke krizím víme již od začátku 18 století, kdy v Londýně praskla bublina firmy South Sea a ve Francii se zhroutil finanční systém Johna Lawa. Tyto strukturální slabiny vznikají, ostatně jako trh vůbec, z lidské touhy po zisku, která občas mutuje do bezbřehé hamižnosti. Že bez lidské hamižnosti nevzniká bohatství, patří ke starým otřepaným pravdám, které jsme integrovali do základní výbavy našeho ekonomického myšlení. Hypnotizováni anebo ukolébáni propagandou o údajně jiné, lepší době jsme dopustili, aby se z finančních trhů stalo gigantické kasino, v němž se hazarduje s celými ekonomikami, jako kdybychom hráli Monopoly v kuchyni.

Bez jakýchkoliv omezení jsme odměňovali ochotu k riziku, které přinese rychlý zisk, zatímco obezřetné, dlouhodobé kalkulace jsme finančně trestali a vystavovali posměškům. Tento trend pozorujeme již dvacet let. Starý, pohodový porýnský kapitalismus byl prohlášen za nezvratně zastaralý, což, jak možná ještě uvidíme, nebude mít dopad jenom společenský.

Mohutnými silami popoháněná liberalizace přeshraničního pohybu kapitálu, především ze strany USA, rozhýbala s pomocí technologické revoluce enormní masy peněz v rámci spekulativních modelů, které byly tak složité, že už ani samotné banky nevěděly, jak to vypadá s jejich bilancí. Nehrála se pouhá ruleta. Hrálo se se zavázanýma očima, aniž se vědělo, kolik mám ještě žetonů. Viníky je třeba hledat v šéfovských etážích těch kreditních institucí, které svým dealerům dali volnou ruku v domněnce, že slepičky budou stále snášet zlatá vejce. Přitom se silně zadluženým domácnostem vnucovali rizikově zajištěné úvěry.

Proklínat trh a apelovat v nedělních kázáních na manažery, aby se stali lepšími lidmi, nemá smysl. Trh je třeba brát takový, jaký je, ale musíme mu státními zásahy stanovit mantinely, aby nás jeho vzkypění nestrhlo do propasti jako v roce 1929.

Pomocí zákona musíme potírat struktury odměňování, které příjemce požitků ženou do stále většího rizika. Je nutné se postavit těm, co nám kážou, že stát je na obtíž a trh zná vždy lepší odpověď. Rok 2008 se musí stát rokem, v němž skončila ideologie tržního absolutismu.

Thomas Klau přispívá do Financial Times Německo .

Celý článek ZDE