Osoba, které se udání týkalo, byla souzena a odsouzena. I podle tehdy platné trestněprocesní úpravy se musela nejprve prokuratura, a posléze soud, mj. vyrovnat se způsobem odhalení a dopadení agenta cizí moci na území ČSR. Přinejmenším tak, že záznam od civilní Národní bezpečnosti musel být v něm založen.

A nelze si ani představit, že v době, jež se dnes charakterizuje jako prodchnutá podezíravostí a špiónománií, by soud nepředvolal k výslechu udavače.

A že by tak před ním neučinila prokuratura, resp. policejní vyšetřovatel.

Neboť prvním prověřovaným k vyloučení podezření ze spojitosti s jím oznamovaným subjektem – bývá právě udavač.

Takže v trestním spisu se musí nalézat i protokol o výslechu oznamovatele. Neboť i tzv. „Záznam“ neměl i tehdy pro průběh hlavního líčení procesní význam.Či-li byl nepoužitelný.

„Udaná“ osoba podle medializovaného životopisu nepatřila mezi politické prominenty souzené v „monstrprocesech“ padesátých let. Není proto důvod předpokládat, že orgány činné v trestním řízení, i trestní senát, byly v dané kauze vystaveny mocenskému tlaku na nedodržení procesních pravidel.

A z toho lze odvodit, že se v soudním spisu musí nalézat dokument, který identifikuje osobu, jenž prokazatelně oznámila policejnímu orgánu „diverzanta“.

Ostatně – tehdy to byl důvod na udělení nějakého vyznamenání, někdo takový byl dáván ostatním za vzor hodný následování. Vždyť to byla doba „Pavlů Morozovovů“, kteří se nebáli udat ani vlastního otce, jestliže se jednalo o blaho vlasti...

A ještě jedna otázka. Mají předkladatelé skandálního odhalení k dispozici expertní posudek týkající se věrohodnosti „Záznamu“? Pochází např. skutečně ze 14.3.1950 jak papír, tak hmoty na něm otištěné? Lze vyloučit, že se nejedná o pozdější podvrh, který má v době, kdy se stal režimu, či nějakému prominentovi, Milan Kundera nepohodlný, jej diskreditovat?

A ještě něco. Kde je dnes presumpce neviny, nota bene v režimu, který se legitimuje nastolením lidských práv sametovou revolucí?