„Zítra má přijet vnitrosvazovka z úvé a chce prověřit naši práci s instruktorskými sbory. A my ani nevíme, že to teď letí. Materiál z kraje někam zapad'“. „Co to znamená, že chtěj prověřit instruktorský sbory?!?“, zděsil se dafík. „Tady to píšou,“ řekl tajemník, „chtějí vidět seznam instruktorského sboru“. „A jak to má vypadat?“ ptal se dafík. „No, už jsem to našel v metodice,“ řekl tajemník. „Má tam bejt jméno, příjmení, adresa a nějaká poznámka, či, co... „No, a?!?“ ptal se dafík již s druhou sklenkou a lepší náladou. „No a nic, nemáme...“ řekl tajemník (tato věta se mu později hodila jako vedoucímu samoobsluhy v rodném městečku dafíkově). „No, a když chtějí seznam,“ řekl dafík, „tak jim ho dej. Hhehele, opíšeme to z telefonního seznamu,“ děl již opravdu dobře naladěný dafík. „Né, to by byl hroznej průser,“ zhrozil se tajemník a mocně si lokl červeného.

Výsledek byl takový, že vnitrosvazová komise ÚV SSM vysoce ocenila činnost nejmenovaného OV SSM v práci s instruktorským sborem a zejména vyzdvihla skutečnost, že přes odlehlost okresu je sbor vysoce operativní, protože každý instruktor má doma telefon. Dá se tedy dovodit, že seznam vznikl, byl orazítkován a zřejmě i podepsán. A do kolonky „poznámka“ se napsaly ty telefony, protože toho červeného bylo tolik, že když průser, tak s bubnem...

Bylo, nebylo... Nyní se lze jenom těšit na to, že naši vědci seznam najdou, prozkoumají a zveřejní... Ten dafík je v klidu. Neměli doma telefon...

Ani nevím, proč mne to zrovna v tyhle dny napadlo. Taková blbost!!!

Autor působil před rokem 1989 jako vedoucí oddělení ÚV SSM a posléze jako vedoucí oddělení ÚV KSČ a tajemník Federální rady KSČ