Změna perspektivy

Medelínská konference navazovala na závěry Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965). Papež Jan XXIII. uznal emancipaci pracujících, žen a kolonizovaných národů jako „znamení doby“ a vyhlásil modernizaci církve. Medelín ovšem znamenal změnu perspektivy. Východiskem pokrokových biskupů však nebylo „zadání“ Vatikánu, nýbrž reaalita subkontinentu.

„Bylo jenom přirozené, že církev se připojila ke společenskému zvratu“, říká Paulo Suess. V Latinské Americe totiž zavládlo revoluční nadšení, vyvolané mj. kubánskou revolucí a smrtí jejího symbolu, Ernesta Che Guevary, ale i odporem brazilských studentů proti vojenské diktatuře a vzbouření proti autoritám. „U mnohých katolíků to vyvolalo přání, aby lid vzal řešení svých pozemských problémů do vlastních rukou,“ shrnul tehdejší situaci kapucín Luiz Carlo Susin. Na venkově a v městských chudinských čtvrtích vznikaly základní „obce věřících“.

Leonardo Boff, františkán, jenž pocházel z Brazílie, byl však promován v Mnichově, po návratu domů zjistil, že členům jeho „obce“ jeho „veliká moudra“ z Německa nic nepřinášejí. Dnes je přesvědčen, že svou knihou Ježíš Osvoboditel (1972) učinil rozhodný krok od „naučené teologie moderního světa k teologii světa chudých“.

Další ideologičtí pionýři jako např. Peruánec Gustavo Gutiérrez byli brzy napadáni jako marxisté. „Což byla často jenom záminka, aby se v církvi předešlo změnám,“ říká dnes Paulo Suess. „Rozhodující ovšem nebyly texty, nýbrž činy. A existovali církevní činitelé, které moc považovala za tak nebezpečné, že je odstranila“, jako např. arcibiskup Oscar Romeo, jenž byl zavražděn v katedrále v San Salvadoru po jednom svém kázání. Bez základních „obcí“, jež mnohde ještě dnes organizují společenský odpor, by pravděpodobně nevzniklo ani brazilské hnutí bezzemků (MST).

Kopími proti silné zdi

V 80. letech papež Jan Pavel II. a kardinál Josef Ratzinger (současný papež, tehdy z titulu svého úřadu prefekta kongregace pro doktrínu víry) nařídili Leopardu Borcovi mlčení. Podobně postupoval Vatikán také v personální politice v Latinské Americe při jmenování nových, už konzervativních biskupů a kardinálů. Současně vzrůstal vliv fundamentalistických „pentekostalistů“ ze Spojených států amerických. (Ti zdůrazňují osobní zkušenost s Bohem prostřednictvím křtu s Duchem svatým.) Po pádu berlínské zdi a porážce levice v Brazílii a Nikaragui se teologie osvobození ocitla v defensivě.

V „teologii inkulturace“ se v 90. letech ujala indiánských a afroamerických tradic. Boff také rozvíjel „ekoteologii“. „Nejsilnějším hlasem novějších proudů je teologie feministická,“ říká Luiz Carlo Susin , „v základních obcích byly vždycky hnací silou ženy.“

Zvolením Rafaela Correy v Ekvádoru a bývalého biskupa Fernando Luga v Paraguayi se teď levicoví katolíci dokonce stali prezidenty. „Nedá se říct, že by kvůli teologii osvobození dnes někdo nespal,“ říká Paulo Suess. „Kritické působení v církvi a ve společnosti polevilo a sociální hnutí přešla zčásti do vládního tábora.“ Vlády v Bolívii, v Ekvádoru, Paraguayi a ve Venezuele srovnává Sueze s donem Quijotem. „Bojují se svými kopími proti silné zdi a udržují tak při životě naději, že se tato silná zeď jednoho dne zhroutí.“

Autor je česko-americký publicista, časť roka žije v USA

Významné osobnosti teológie oslobodenia

Leonardo Boff
(narodený14. decembra 1938 v Concordii, Santa Catarina) brazílsky teológ, syn talianskych prisťahovalcov.

V roku 1959 vstúpil do františkánskeho rádu. Študoval filozofiu v Curitibe a teológiu v Sao Paule, vyššie teologické štúdia absolvoval v Mníchove. Ako hosťujúci pedagóg pôsobil na univerzitách v Lisabone, Salamanke, Bazileji, Heidelbergu a na Harvarde.
V roku 1985 a potom v roku 1992 mu Vatikán zakázal prednášať a vyučovať, čo mu prinieslo celosvetovú pozornosť. Vzdal sa dobrovoľne kňazského úradu a začal sa viac venovať aktivitám v sociálnych hnutiach. Napísal viac ako šesťdesiat kníh a množstvo odborných článkov z teológie, filozofie, antropológie a mystiky.
V mnohých zo svojich prác sa venoval témam „súcitu“ a „logiky srdca“ ako základným východiskovým bodom socialistického angažovania. Centrálny pojem „oslobodenia“ nahradil v poslednom období pojmom „ochrana života vylúčených“ odkazujúc na realitu v Brazílii, kde viac ako tretinu ľudí (viac ako 50 miliónov) štát nie je ochotný a schopný ochrániť pred brutálnou kriminalitou a hladom. Od roku 1993 pôsobí ako profesor etiky a teológie v Rio de Janeiro. V roku 2001 mu udelili alternatívnu Nobelovu cenu.

Gustavo Gutiérrez Merino
(narodený v roku 1928 v Lime, Peru) peruánsky teológ, ktorý dal vo svojej knihe z roku 1971 Teología de la liberación názov celému hnutiu.

Jeho štúdiá v Lyone, Ríme a Paríži zahŕňali medicínu, umenie, filozofiu, psychológiu a teológiu. Je zakladateľom a vedúcim inštitútu Bartolomé de las Casas. Univerzity v Tübingene, Québecu a vo Freiburgu mu udelili titul Doctor honoris causa. V roku 2001 vstúpil do dominikánskeho rádu. V súčasnosti pracuje v chudobnej štvrti Rimac v Lime.

Jon Sobrino SJ
(narodený 27. decembra 1938 v Bilbau, Baskicko/Španielsko) jezuita zo Salvadoru, kde žije od roku 1957.

Vyštudoval techniku v St. Louis v USA a filozofiu s teológiou vo Frankfurte nad Mohanom. V súčasnosti učí na stredoamerickej univerzite v San Salvadore, ktorú aj spoluzakladal. V roku 1989 sa len náhodou zachránil pred atentátom, pri ktorom zahynulo jeho šesť spolubratov. Udelili mu niekoľko významných ocenení a čestných doktorátov.
V roku 2007 zverejnila vatikánska kongregácia pre náuku viery „verejnú notifikáciu”, v ktorej odsúdila „jednotlivé tézy“ jeho učenia. Rádio Vatikán k prípadu vyhlásilo: „Niektoré tézy Sobrina môžu svojimi omylmi a nebezpečnosťou škodiť veriacim... V jeho dielach sa nachádzajú veľké metodologické a obsahové nedostatky.“ Kongregácia pre náuku viery odsúdila najmä jeho tézu, že „cirkev chudobných“ je miestom, kde je prítomný Kristus, na základe argumentu, že Sobrino zabúda na to, že Kristus sa sprítomňuje len v rámci „apoštolskej viery“, ktorú cirkev odovzdáva z generácie na generáciu. Tieto „omyly“ vedú podľa kongregácie v kritických bodoch k nejednote s učením cirkvi o božstve Ježiša.
Táto notifikácia neznamená, že Sobrinovi odňali povolenie vyučovať a publikovať, ale predstavuje posledné varovanie. Zároveň však jednotlivým biskupom umožňuje, aby mu toto povolenie na území svojej jurisdikcie odňali.

Zveřejněno s laskavým svolením slovenského politicko - společenského týdeníku SLOVO