Včerejší a předvčerejší zpravodajství slovenské TV JOJ tvrdí, že rumunská média podvedla světovou veřejnost a mystifikovala všechna globální média o rozsahu záplav rumunského území. Zprávy a fotografie, přebírané z rumunských vládních zdrojů agenturami AFP, AP a REUTERS a následně i ČTK, líčily povodně jako katastrofální. Veškeré snímky agentur s reportážními komentáři přitom vycházejí pouze z několika mála lokalit (Tudor Vladimirescu, Cosmesti, Ivesti, Movileni, Serbanesti, Foeni) a od čtyř místních fotografů (AFP - Daniel Mihailescu, AP - Vadim Ghirda a REUTERS - Bogdan Cristel, Mihai Barbu). Je tedy všechno jinak? Britské listy možná patří také k oklamaným. TV JOJ tvrdí, že její reportéři projeli celým Rumunskem a zaplaveno bylo jen několik vesnic. Satelitní snímky s rozlišením 2,5m jí dávají zapravdu.

Video TV JOJ ZDEZDE

V pondělí byl na Letní filmové škole v Uherském Hradišti uveden novější český film Duše jako kaviár (Dirty Soul, ČR 2004). Před promítáním promluvil režisér Martin Cieslar, který film také stříhal a je autorem jeho scénáře. Hovořil podrobně (a tak trochu nudně) o tom, jak mu festival zaplatil cestu do Hradiště. "Chci říct, oni mně opravdu zaplatili za benzín, tak mám pocit, že bych tady měl s vámi chvíli mluvit."

On Monday the recent Czech film Duše jako kaviár (Dirty Soul) ČR 2004 was shown at the LFŠ Uherské Hradiště, presented by its writer/director/editor Martin Cieslar, who talked in great (slightly tedious) detail about how they had paid for his journey here. "I mean they really did pay for the petrol, so I feel I should talk to you a bit."

Před třemi dny oznámil webmaster českého fan-serveru Harryho Pottera, že český překlad šestého dílu ságy je hotov a je k dispozici na internetu. Adresa pro download byla odeslána z právních důvodů pouze registrovaným čtenářům fan-serveru (překlad pro uzavřenou komunitu nelegální není, to totiž není veřejné šíření), ale přihlásit se může kdokoliv. Navíc: to víte, že v Čechách se nic neutají... Díky. Ač už nejsem mladík, počtu si. Stejně jako i některé další "potterovské" povídky z fan-serveru. Protože jsou fakt dobré. Je úžasné kouzlo, že Joanne K. Rowlingsová dokázala přivést celou jednu generaci dětí i dospělých ke krásným, tlustým knihám - i ve věku internetu a všudepřítomné televize. To je to nejúžasnější kouzlo potterovského světa. Na vytvoření překladu celé knihy z angličtiny do češtiny potřebovali fanoušci pouhé čtyři dny... PS: A knížku si pak klidně koupím, protože mou nedočkavost internet uspokojí, mou knihovnu nikoliv. Albatros se nemusí bát. Neprodělá. Budu si u něj kupovat i jiné knížky mého dětství. Třeba pro vnoučata.

Detektivové, kteří vyšetřují pokusy o útok na londýnskou veřejnou dopravu z 21. 7. v úterý nalezli automobil, který zřejmě používal jeden z atentátníků. Byl to bílý Volkswagen Golf. Byl pod policejním dozorem a v úterý ve 13 hodin britského času se ho policie zmocnila. Nikdo nebyl zatčen a v automobilu nebyly nalezeny žádné výbušniny.

Při vyšetřování usmrcení nevinného Brazilce Jeana Charlese de Menezese vyšlo najevo, že ho policisté zasáhli střelbou osmkrát, nikoliv pětkrát, jak bylo původně uvedeno.

Milan Valach ve svém článku "Sudetští Němci a jejich odsun" polemizuje s názorem Jana Čulíka, že nikdo ze sudetských Němců neměl povinnost být disidentem. Nebudu se zabývat důvody, proč Valach směšuje pojem politické viny u Jasperse s problematikou kolektivní viny ve smyslu trestní odpovědnosti, ale pouze to konstatuji. (Drze předpokládám, že člověk může být úřady trestán pouze za trestný čin, nikoli za vinu - za tu jej mohou "odsoudit" pouze spoluobčané.) A připojuji citát z Jasperse, aby bylo jasné, co zůstalo mimo obzor Valachova uchopení problému. "To že obyvatelstvo ví, že musí nést odpovědnost, je první známka probuzení jeho politické svobody. Jen pokud existuje toto vědění a pokud je uznáváno, je tu skutečně svoboda, nejen vnější nároky nesvobodných lidí... Cítit se vinen, a tudíž vědět o své odpovědnosti, je počátek vnitřního převratu, jejž chce uskutečnit politická svoboda." Ostatně tuto často citovanou pasáž z Jasperse najdeme i ve Valachově textu, kde autor konfúzi viny a odpovědnosti provedl.

překlad Rudolf Převrátil

Ve své přednášce se snažím vysvětlit důvody tak dalekosáhlého opatření, jakým byl odsun sudetských Němců z Československa. Protože odsun nelze pochopit bez vykreslení historie jeho příčin, pokusím se shrnout význam událostí, k nimž došlo v česko-německých vztazích v první polovině dvacátého století. Fakta ukazují, že rozhodnutí odsunout v letech 1945-46 sudetské Němce je důsledkem politiky Adolfa Hitlera, Konráda Henleina a Karla Hermanna Franka. Období od roku 1918 do roku 1945 tedy tvoří celistvý blok, na jehož prvky nelze pohlížet mimo tehdejší historický kontext. V tomto smyslu představuje odsun závěrečnou fázi, do níž dospěly německo-české vztahy po skončení druhé světové války.

Málo co ilustruje vztah Čechů k vlastním dějinám jako fakt, že dodnes žádné nemáme. Chybí standardní "Dějiny českých zemí", shrnující je přehledně od prvopočátků až do současnosti, neexistují ani "Dějiny české státnosti po roce 1918", neexistují dokonce ani publicistické pokusy moderní dějiny nějakým novým a kontroverzním způsobem shrnout a interpretovat, periodicky zaplňující žebříčky bestsellerů v okolních zemích. Dosud nejsmělejší "Velké dějiny zemí Koruny české" nakladatelství Paseka zatím dospěly k Mnichovu. Vedle četných monografií jsou naše novější dějiny především výsledkem lidové tvořivosti.

Nejsem sice historik, ale jsem přesvědčen, že diskuse může mít smysl, pouze pokud argumenty neodporují realitě.

. Mladí henleinovci chodí buď v uniformách nebo horáckých krojích a chovají se zase sebevědomě, jako lidé, kteří to zřejmě vědí lépe. Celý kraj se zřejmě "přiznává k nacionálně socialistickému světovému názoru", zdraví vztyčenou paží a siegheiluje, nosí odznaky SdP, bílé punčochy, okované boty duní po dláždění a dívky nosí na uších zapletené copánky s mašličkami, dirndly a hubertusy. Celá Henleinova strana paráduje v pohraničí v kostýmech nacionálně-socialistického světového názoru v naprostém přesvědčení, že se jí nemůže nic stát. Henleinovské ordnerské oddíly pochodují mlčky městy a vesnicemi. Ordneři - hoši mezi 16 až 21 lety - středoškoláci, cvičí z pátku na sobotu nebo ze soboty na neděli pochodování, rozčlenění ve vojenské útvary, rázují v četách do okolí. Ostatní mají "turneři" - vůdci čet - pasy a přejíždějí hranice, zúčastňují se pravidelného cvičení v Německu.

Přes sudetský kraj se převalily - jako přes nás přese všechny - čtyři měsíce prudkého napětí. Ale zdá se, že německá propaganda skutečně dovede kouzlit. Zatímco se snaží vyvolávat v nás dojem, že je válka přede dveřmi, zatímco demokratičtí lidé poslouchají na hranicích střelbu při německých manévrech, zatímco v každém z nás dříme obava "co kdyby přece", povedlo se jí uchovat mysl svých lidí takřka jako v bavlnce. Zatímco Češi a demokratičtí Němci na severu čekají takřka s holýma rukama, bude-li to válka, bude-li to puč Henleinovy strany, bude-li to stávka a sabotážní akce, bude-li to pogrom - ukládá se většina henleinovců pokojně k spánku v pevné důvěře, že to bude anšlus.

Ze sudetských zemí, obsazených německým vojskem, přicházejí demokratičtí Němci. Nebudu vám zdlouha vyprávět, co prožívají, co ve svých domovech zažili a co je čeká, budou-li se muset vrátit. Mnoho jich bylo do třetí říše odvlečeno právě tak, jako čeští hraničáři, četníci a muži finanční stráže. Ti, kteří chtějí utíkat až teď, už utíkat nesmějí. Ti, kteří utekli dříve, jsou tady bez domova, bez jídla, bez peněz, bez práce a bez vyhlídky na ni. Jsou tu ženy, které nemají tušení, kde jsou jejich muži, a nevědí, jak a zda se shledají. Ba jsou tu i osamělé děti. V celé Praze je sotva dům, kde by se nekrčilo několik uprchlíků. To jsou ti šťastní, kteří tu někoho známého měli. Tisíce lidí však utíkalo do neznáma. Nechci líčit jejich bídu, úzkosti a strádání. Za pět posledních let jsme viděli víc než často, jak žijí Němci, kteří prchají před německou národní pospolitostí. Uprchlíci u nás žijí navlas tak. Jsem český svědek, že tito lidé pět let stáli na severu, stavíce se každý zvlášť a všichni společně s neuvěřitelnou statečností po bok Československé republiky.

Nepatřím k lidem, kteří byli v zajetí krásných slov, jako je právo, spravedlnost, morálka. Nikoli proto, že bych se vášnivě nestavěla za jejich skutečný a pravý význam a zvuk, který mi zněl vždycky jako zvuk jediné pravé mince na světě. Ale kdo měl uši k slyšení a oči k vidění, slyšel tato slova vždycky z úst mocných ve chvíli, kdy ukládali bezmocným břemena. Příliš mnoho bezpráví se učinilo za zvuku pochodové hudby ve jménu práva a lidskosti v posledních letech. Příliš mnoho lidí padlo v míru, nad kterým svět tak jásá. Všechny kruté údery do práv lidu zahalovaly se vždycky do závojů morálních a ušlechtilých frází.

Nikdo na světě nelační tolik po ušlechtilosti a právu, jako chudí, neboť oni ho potřebují jako denní chléb. Kdykoli bylo třeba přimět lid, aby jednal krutě a nechápal co činí, bylo mu řečeno mnoho krásných nepravd. Pravím to proto, že mohu psát následující řádky jenom tehdy, smím-li je psát skutečně jasně, pravdivě a tvrdě.

Na tento týden připadá jedno, již poněkud zapomenuté výročí. Časně ráno, na sv. Annu, 26. července 1914 byl v celém tehdejším Rakousku-Uhersku vyhlášen manifest císaře Franze Jozefa "Mým národům". Od atentátu v Sarajevu uplynul skoro měsíc a navenek se nezdálo, že by mělo dojít k vojenskému řešení celé záležitosti, neboť Rakousko-Uhersko, Německo i Rusko se předháněli v mírových prohlášeních. Za dva dny nastala válka.

Jan Čulík se ve svém sloupku dopouští několika nepřesností ve vztahu ke konceptu kolektivní viny. Především, u něj v mnohem menší míře než u jiných autorů, ale přece jen lze pozorovat projevy kolektivního předsudku vůči Čechům. Stačí pár rasistických mailů a je ochoten psát o Češích jako o rasistech. Ale zpět k otázce kolektivní viny a nacismu.

Pokud je tento pojem promýšlen vážně, jak to učinil filozof Jaspers krátce po válce, či polský filozof Leszek Kolakowski (Malé úvahy o velkých věcech), není kolektivní vina či obecněji odpovědnost vztažena na národ jako takový. Tomu je tak především proto, že národ existuje po mnoho generací a generace budoucí nemusí mít nic společného se zločiny současnosti. Odpovědni jsou však všichni ti, kteří tvoří existující politický celek, především stát. Odpovědni jsou proto, že se vždy více či méně podílejí na jeho fungování. I disidenti měli podíl na fungování komunistického státu, pokud nebyli zrovna ve vězení. Ale této otázce odpovědnosti Čechů za komunismus se chci nyní vyhnout (více jsem se jí věnoval v knize Svět na předělu).

Unie vydavatelů (UV) oznámila prostřednictvím médií vydavatelství IDG Czech, že svému dlouholetému členu zrušila členství v Unii. Důvodem byla neochota IDG nadále poskytovat data pro audit ABC ČR. IDG Czech přestalo data poskytovat ABC ČR v okamžiku, kdy byly v ročence Unie vydavatelů publikovány zkreslené a neúplné údaje.

Statisíce britských muslimů uvažují po londýnských bombových atentátech o emigraci z Británie. Vyplývá to z nového průzkumu veřejného mínění deníku Guardian a organizace ICM.

Z průzkumu také vyplývá, že desetitisíce muslimů v Británii jsou terčem zvýšené islamofobie. Každý pátý muslim se od útoků ze 7.7. stal terčem verbálního útoku či projevu nepřátelství.

Britské policie zaznamenala v minulých dnech 1200 incidentů, u nichž vládne podezření, že jde o projevy islamofobie. Většinou jde o verbální útoky, ale došlo i k jedné vraždě. Z tohoto průzkumu veřejného mínění vyplývá, že policejní údaje jen špičkou ledovce.

Jak to, že u vás v tom Pythagorovi směl hrát Jiří Menzel, když nesměl natáčet?

To jsou věci, které jsou nevyzpytatelné. Bylo nutné to zkoušet. S Chramostovou to neprošlo, s Menzelem to prošlo. Já ty důvody vůbec neznám. Pro mě bylo naprosto šokující, že vešlo ve známost, že máme dělat Pythagora, a potkal jsem ve Filmovém klubu Miloše Macourka. To byl kamarád, velice jsem si ho vážil, jistě znáte jeho filmy. Říkal: "Jak se máš?" a dodával: "Jo, jo, on ti tam bude hrát Menzel. To jo. Já si myslím, že mu to dovolíme." Pro mě tohle byl šok.

Macourek to rozhodoval?

Ano. On byl předseda partaje na Barrandově. Já o tom vůbec nevěděl. Kluk, s kterým jsme chodili za holkama, všechno, vám řekne tuhle stalinskou větu: "My ti to dovolíme." Já byl otřesen. Takhle to je. Takhle to bylo.

Našel jsem si Platónovy Dialogy. Jeden ten gospel, jedna píseň v tom filmu je o tom, že všechno už víme, jde o to se na to rozpomenout, je to klasická platonovská myšlenka. A refrén je uveden slovy, která jsou v recitativu: "Opakujte znova / slova Platonova." A dotaz ze stranických míst byl, jestli ten Platonov je ruský nebo sovětský autor.

Na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti se promítaly klasické filmy Pavla Hobla Máte doma lva? (1964), Ztracená tvář (1965) a 30 panen a Pythagoras (1973). Dlouholetý "zaměstnanec Krátkého filmu Praha" Pavel Hobl (nar. 1935) má za sebou rozsáhlé a rozrůzněné filmové dílo: dokumentární filmy, celovečerní hrané filmy, hudební filmy, polyekrany. Natáčel filmy v Československu i v zahraničí. V Uherském Hradišti s ním hovořil Jan Čulík.

S určitými obavami přistupuji na letošní Letní filmové škole k nejnovějším českým filmům. Raději vlastně okruhem: mám-li volbu zhlédnout českou klasiku, rozhoduji se především pro ni. Nezklamaly mě filmy režiséra Pavla Hobla. Promítala se tu jeho celovečerní groteska Ztracená tvář (1965), profesionálně a velmi tvůrčím způsobem ztvárněné dílo podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, autora vědeckofantastické prózy.

Je zajímavé, že na letošní jednatřicáté Letní filmové škole v Uherském Hradišti není vůbec žádná infrastruktura pro novináře. Aspoň jsem žádnou nenašel a na dotazy u organizátorů jsem na žádnou nebyl upozorněn.

Na samém začátku musím poctivě a bez okolků přiznat, že k tématu přistupuji se značnými rozpaky. Referovat o Kubě je bezesporu vysoce kontroverzní, obzvláště v českém prostředí - s přihlédnutím k oficiálním postojům české politické sféry ke kubánskému režimu a pod tlakem převládajícího způsobu, jakým se ke kubánské realitě staví mainstreamová česká média.

V minulém týdnu se na stránkách Britských listů objevily dva podnětné články - Jana Čulíka Velmoci spolu neválčí, bojují proti sobě univerzitami a reakce na něj od Josefa Bohumila Ftorka Americké univerzity vychovávají i hrobaře zahraničních zájmů USA. Stačí se zamyslet na údernými názvy obou článků, aby bylo zřejmé, o čem by stálo zato vést diskusi, co by bylo vhodné podrobit analýze a co bychom neměli pouštět ze zřetele.

Jak vyplývá ze známého úsloví, omylnost (chybování) je tak starý a běžný úkaz, že ho ani nepokládáme za nectnost. Už naši prehistoričtí předkové se museli občas dopouštět omylů, chtěli-li například zjistit, které plody jsou jedlé a které naopak trhají střeva, nebo které zvíře se dá uštvat a před kterým se naopak nedá utéct ani skrýt -- byla to pro ně existenční nutnost. Museli se mimoto často přemisťovat, to jest bloudit, a tak si museli vymyslet bludičky a bludné kameny, aby si své omyly zdůvodnili. Po pohanském období ovšem nastoupilo období závazné religiozity, které obdařilo všechny cesty novou symbolikou. Kdo zbloudil ve své cestě k Bohu, to jest ve svých náboženských názorech, byl jako bludař odvržen a zatracen.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.