V této souvislosti vyvstává řada otázek:

• Jsou Spojené státy zájmovým monolitem, ve které to, o co jde reprezentantům finanční, vojenské či administrativní moci, je stejné jako to, o co jde reprezentantům síly vědění?
• Lze srovnávat "statečné" dobývání světa prostřednictvím laserem naváděných bomb z výšky mnoha kilometrů s "dobýváním" světa prostřednictvím vzdělávání populace?
• V čem bychom měli z výše uvedeného hlediska být (jako Evropané) spojenci Spojených států, v čem bychom se měli snažit jim konkurovat a co by pro nás mělo být nepřijatelné?

Pokusil jsem se dát odpověď na tyto otázky na stránkách Britských listů již před delší dobou, přibližně měsíc před začátkem amerického útoku na Irák. Článek jsem tehdy nazval Válka v Iráku se připravuje, občanská válka v USA již začala. Na jeho obsahu bych ani s ohledem na dramatický vývoj událostí během dalších dvou a půl let neměnil ani čárku. Pokusím se jen krátce v kontextu výše uvedených článků publikovaných minulý týden o pár poznámek k tématu, které považuji za naprosto zásadní:

• Buď zvítězí nová ekonomika založená na produkci služeb rozvíjejících a uchovávajících lidské schopnosti, jejímž "tahounem" budou univerzity, nebo se budeme zmítat ve křečích, možná i smrtelných, ekonomiky staré, která nemá růstovou perspektivu a bude používat stále brutálnější prostředky přerozdělovací moci.
• Špičkové univerzitní školství může vzniknout jen tam, kde existují dostatečné stimuly vedoucí univerzity k zájmu na dlouhodobém a co nejlepším uplatnění svých absolventů.
• Pro špičkové univerzitní školství je příznačné, že hledá zdroje po celém světě, právě tak jako se svou produkci v podobě globálně působících absolventských sítí snaží po celém světě uplatnit.

Pokud se týká naší reality, považuji za vhodné upozornit na následující skutečnosti:

• Některé špičkové americké univerzity (Harvard, MIT) již mají pobočky pro Střední Evropu a jsou v kontaktu s nejlepšími gymnázii tak, aby talenty z těchto zemí odlovily, což se také děje.
• O tom, že i naše země a naše školství by mohlo být mnohem aktivnější a mohlo konkurovat i špičkovým americkým univerzitám svědčí příklad pražského CERGE. V tomto nevelkém vzdělávacím pracovišti (mj. s veřejně přístupnou a velmi dobrou knihovnou) patřícím pod Karlovu univerzitu studují na doktorském stupni v oboru ekonomie kvalitně vybraní zahraniční studenti z řady zemí, především však z Ruska a dalších postsovětských republik. Po skončení studia obsazují významné pozice ve finančním světě.

Myslím, že naše země by mohla být mnohem více konkurenceschopná v oblasti univerzitního školství, pokud by současný systém financování nenahrával těm, kterým se daří dusit vědecký život a kteří se postarali o to, aby se naše univerzity nestaly přirozenou oponenturou nepravostí, s nimiž se bohužel setkáváme víc než často. Ale i to souvisí s odpovědí na otázku, kdo s kým válčí.