Je možné, že čeští policisté neumějí obvinění, vznesená proti Karlu Srbovi, ať už jde o korupci či o "vražedné spiknutí" řádně vyšetřit. Anebo je Srba opravdu nevinný. Anebo je vinný úplně něčím jiným, o čem média nevědí a nikdy vědět nebudou...

Ať je tomu jakkoliv, už několik týdnů přicházejí - důvěrné, avšak "nepodložené" zprávy z policejních a soudních kruhů ("nepodložené" proto, že se k nim nikdo nechce sebevražedně přiznat jako "otevřený" zdroj), že obvinění proti Srbovi je zřejmě chabé a že Srbu možná bude nutno propustit. (Částečně se tyto informace dostávají i do médií, viz nedávný článek v časopise Týden).

Dopadne-li to skutečně tak, do jakého světla to staví nevybíravou kampaň Mladé fronty dnes z letošního července vedenou proti Karlu Srbovi a skrze něho, dost nepochopitelně, proti Janu Kavanovi (který Srbu dávno odvolal z funkce)? Jestliže bude Srba propuštěn, neměla by se Mladá fronta Dnes omluvit za bezdůvodnou celostátní diskreditaci osoby, jíž (opět, jak je osatně v Čechách zvykem) nebyla prokázána žádná vina?

Zdá se, že v MFD vzniká v této věci nervozita. Jak čelit případnému fiasku?

Naskýtá se řešení, připomínající sedmdesátá léta, období posrpnové normalizace. Chceme-li, aby lidé zapomněli na fiasko, zahájíme novou emocionální kampaň. Tak MFD v těchto dnech informuje o tom, že Jan Kavan měl údajně v trezoru (snad) nezdaněné peníze (snad) na svou senátorskou kandidaturu.

A Viliam Buchert, jehož jsme dosud považovali za člověka veskrze racionálního, zaútočil ve čtvrtek na Kavana redakčním komentářem s titulkem "Kavan: lež stíhá lež".

Aby nebylo mýlky: nezastávám se v tomto sloupku Jana Kavana a nevím, jak to bylo s těmi penězi v tom trezoru. Vím, že Jan Kavan je dosti chaotická, kontroverzní a velmi ambiciózní osoba, která se však - navzdory různým rozporným epizodám, vážícím se k jeho osobě, v sedmdesátých a osmdesátých letech silně zasloužila za svobodu tehdejšího Československa. Zajímavě rozbírá jeho osobu, se všemi jejími klady i zápory, americký novinář Lawrence Wechsler v knize Calamities of Exile.

Jenže hysterické protikavanovské kampaně, které český tisk vede už od roku 1992, nejsou schopny rozporné rysy Kavanovy osobnosti ani analyzovat, ani objasnit. Připomínají svou dikcí ovšem velmi silně diskreditační kampaně, které prostřednictvím kojzarovského Rudého práva rozpoutávalo proti některým tehdejším disidentům oddělení aktivní kontrapropagandy husákovského federálního ministrstva vnitra... Mladá fronta Dnes ztratila těmito kampaněmi důvěryhodnost.

Proč pořád Kavan, ona "osa zla"? Už se to zdá trochu jako umanutost. Neříkám, že je "nevinný", ale je tomu skutečně tak, že korupce a pochybné chování se nevyskytuje nikde v české státní správě, všechno zosobnění zla je jen Kavan? Novináři nemají kontrolovat činnost nikoho jiného, než zrovna Kavana?

Vraťme se k faktům: Jan Kavan prováděl během let 1996 - 2002 rozsáhlou zahraničně politickou operaci, jež měla po letech proněmecké a proamerické poslušnosti vrátit ČR samostatnst zahraniční politiky a znovu získat opuštěné pozice v mnoha teritoriích zahraničního obchodu i politiky, zejména v oblastech odbytu výrobků českého průmyslu. Jedná se o jižní Ameriku, arabský poloostrov, zauralské Rusko, tzv. "malé" země Evropy. Proti velmocensky silové evropské politické ose Bonn (Berlín) - Paříž - Londýn spolupostavil "severní" osu Skandinávie - Visegrád - Benelux - Řecko.

Pro zmírnění americké a německé hegemonie na Balkáně postavil česko-řeckou iniciativu. Jeho rezervovaný postoj k NATO je známý a Česká republika jednoznačně ukázala, že nebude skákat, jak chtějí USA pískat... Jako důkaz diplomatické vstřícnosti k arabským zemím se postavil i proti svému premiérovi Zemanovi a hájil více pařížské zájmy než americko-židovské zájmy v Izraeli. Přesto byla výstavba dálnice Praha - Ostrava svěřena do rukou izraelské firmy, stejně jako některé kontrakty v citlivé oblasti hi-tech výzbroje české armády.

Nemalou měrou se Kavan zasloužil o normalizaci vztahů ČR s Ruskem a Čínou. Záměrem normalizovat vztahy s těmito zeměmi se Jan Kavan pokoušel posílit postavení českého zahraničního obchodu, někdy k značné nelibosti některých českých obránců lidských práv.

Kavan se zasadil i o diskrétní diplomatické řešení s Interpolem hledaným hostem pražského ústředí RFE-RL. Přispěl i k dohodě, v jejímž rámci byly odmítnuty Spojené státy v komisi pro lidská práva OSN, stejně jako přispěl k tomu, že nebyla schválena deklarace, odsuzující Kubu.

Tím se podpořily české zahraničně obchodní šance v středoamerickém a jihoamerickém regionu. Sofistikovaná matice zájmů české diplomacie umožnila Kavanovi kandidovat a být zvolen i do čela VS OSN. I když jen na rok, je to potvrzením a maturitním vysvědčením české politiky minulých let.

Není divu, že některé státy či spolkové republiky a jejich tajné služby či aktivisté nemohou Kavanovi přijít na jméno. V redakcích mnoha českých mainstreamových médií sedí lidé, kteří si říkají, že "musíme na toho Kavana rychle ještě vyhrabat nějaký další skandál". Ta média pak sice slouží svým majitelům a jejich mateřským zemím, těžko ale mohou plnit nezaujatě svou informační úlohu, když se z věcných a kritických pozorovatelů stávají "angažovanými" novináři či z některých "novinářů" se dokonce stanou "humanitární pracovníci", herci v rolích režírovaných s až neuvěřitelnou souhrou napříč mediální i politickou scénou, a to dokonce mezinárodně... Někdy dokonce za spolupráce některých českých diplomatů.

V květnu letošního roku jsme psali o tom, jak expremiér Miloš Zeman citoval v parlamentu komunistické fráze z doby před rokem 1989 od jednoho z hlavních komentátorů MFD, dnes velkého "pravičáka" Martina Komárka. Samozřejmě, že MFD o někdejší Komárkově kolaboraci s komunistickým režimem nereferovala. Komárek přitom dál pokračoval v útocích, v nichž obviňoval Zemana z myšlenkových zločinů - afinitě ke komunismu. Zeman je přitom větší liberál, než unionista a zastánce lidských práv na Kubě Pilip...

Obávám se, že podobného pokrytectví jsme svědky i nyní. Viliam Buchert píše ve svém komentáři: "Jan Kavan je nedůvěryhodná osoba, a to nemusíme zkoumat ani jeho dávné schůzky z agenty StB. Je to osoba nežádoucí. Ale pochopí to někdy on sám?"

Je možné, že to, co píše Buchert, je pravda. Nebo taky ne.

Jenže zrovna Mladá fronta Dnes, se svou historií vlastní privatzace i postkomunistických skandalizačních kampaní či primitivního, bulvarizujícícho "investigativního" psaní, absolutně nemá kredit k tomu, aby kohokoliv soudila. Mladá fronta Dnes není důvěryhodný deník, který by psal podle zásady "padni, komu padni", podobně jako možná Jan Kavan není pro Mladou frontu Dnes a její čtenáře důvěryhodný politik.