Jon Snow, moderátor Chanell Four News, úterý 19.05: Spojíme se nyní živě s naším reportérem Jonathanem Millerem vysoko nad Svatopetrským náměstím. Jonathane, když jsme viděli detailní záběr tváře nového papeže, vypadalo to, že je velmi spokojen. Vypadal jako muž, který dosáhl svého. Poslední papež nechtěl být papežem. Tenhle chlap to, jak se zdá, strašně chtěl?

Zdá se, že se kardinál Ratzinger utekl do konzervativní ortodoxie ze strachu před vizí anarchie, jakou zažil během studentských nepokojů a ze strachu před marxismem na Tubingenské univerzitě, kde v roce 1968 vyučoval stejně jako profesor Hans Kung. Na rozdíl od Ratzingera zůstal Kung liberálem, a proto mu odebrali právo na škole dál učit, píše britský pravostředový deník The Times a pokračuje:

Kardinál Ratzinger se narodil v Bavorsku jako syn protinacistického policisty. I když byl donucen být členem Hitlerjugend, nebyl nadšeným členem této organizace a poté, co byl s armádou vyslán do Maďarska, dezertoval a riskoval tak trest smrti. Zajali ho Spojenci. Po propuštění vstoupil do semináře.

www.ratzingerfanclub.com (v současnosti přehlcená stránka)

Široce se očekává, že Joseph Ratzinger, nově zvolený papež Benedikt XVI., jemuž bylo minulou sobotu 78 let, bude udržovat silně konzervativní linii Jana Pavla II., míní britský konzervativní deník Daily Telegraph a pokračuje:

Tento německý kardinál byl důvěrníkem papeže Jana Pavla II. a zuřil proti "chtivosti" a "samostatnosti" v římskokatolické církvi a odmítal veškeré pokusy církev zmodernizovat.

Ratzinger je zuřivý odpůrce liberálních katolíků. Odmítá svěcení žen na kněze, sňatky pro kněží, je proti homosexualitě a proti komunismu, který charakterizoval jako "ostudný". Nedávno se postavil proti přijetí Turecka do Evropské unie. Argumentoval, že vpustit tento převážně muslimský národ do Evropy by bylo "obrovskou chybou".

Čtenářka Mirka Látalová vyjadřuje svůj názor:

Václav Moravec se rozhodl odejít ze svého nedělního diskusního pořadu v České televizi v důsledku nekorektnosti českých politiků, kteří nejsou schopni respektovat základní pravidla korektního vztahu novinář-politik. V posledních týdnech často odříkali účast v diskusích na poslední chvíli a politické partaje se snažily diktovat televizi, kterého politika do diskuse vyšlou.

Nejde o nic nového, píše Jan Čulík. Tento nátlak praktikují politické strany na české televizní stanice už léta, jak dokazuje tento článek Andrewa Stroehleina z 13. května 1998. Je nutno podotknout, že když v tomto článku Stroehlein, který tehdy pracoval v ČT, oznámil svůj úmysl toto vyděračství českých politiků a politických stran vůči České televizi zveřejňovat, byl velmi rychle z ČT propuštěn. (V současnosti pracuje - už léta - pro jednu mezinárodní novinářskou organizaci.)

Avšak je možné, že k všeobecnému dojmu, že "co politik, to svině", přispívají i cyničtí novináři? Diskusi k tomu v těchto dnech rozvířil renomovaný moderátor Channel Four News Jon Snow:

Dlouho mi něco nesedělo na publicistickém pořadu ČT Bez obalu (z dílny tandemu Šíma -- Čermák), tedy kromě samotné skladby politika - někdy sport. Je na něm podivné to, že tento pořad, respektive jeho názorovou šíři zajišťují jen samí novináři a navíc jsou to z velké části ti stejní (Neff, Mitrofanov, Komárek, Tomský, Slonková). Novináři dělají interwiev s jinými novináři o tom, jak vidí svět LN, MF, Právo a HN, což je v podstatě jen přenesení tisku na obrazovku. Je to něco jako rešerše - pouhý souhrn faktů o tom, jak někdo popsal problém - nikoli snaha jít do hloubi nějakého problému, ale jen soupis literatury k problému. Jedná se ale o literaturu dobře známou, tak proč ta snaha?

Místo aby tento pořad názorovou šíři vytvářel, tak ji naopak spíš zužuje na pár jedinců, kterým byl z nějaké veřejně neovlivnitelné moci svěřen dohled nad názorovým rozsahem společnosti.

Jan Matonoha: Bez obalu - Czech made: Arogance, ignorance a patronizace jako společenská strategie a kulturní kód?

Před mnoha lety byl mým šéfem muž, který donutil dva své podřízené, muže a ženu, kteří právě ukončili svůj milostný vztah, aby pracovali na počítačích těsně vedle sebe. Udělal to čistě pro vlastní zábavu, vzpomíná úvodem svého článku o nové studii psychopatie mezi vedoucími pracovníky reportér listu Guardian Oliver James.

Nyní jsou konečně k dispozici důkazy, že vedoucí pracovníci se skutečně svou patologií odlišují od většiny z nás. Případové studie, které vypracovali psychologové, tvrdí, že "úspěšní psychopati" opravdu existují. Jsou většinou charakterizováni jako emocionálně zcela nevzrušené osoby s povrchním šarmem. Jsou to osoby, které jsou ochotny jiné lidi bez hranic zneužívat, aniž by pociťovaly jakékoliv výčitky. Od zločineckých psychopatů s narušenou osobností se odlišují jen tím, že si dávají pozor na to, aby dodržovaly zákony - jsou méně impulzivní.

Dosud byly takovéto případové studie většinou jen náhodné. Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny minulý měsíc, jsou dost šokující.

Martin Maxa dostal od ostravského okresního soudu dvouletou podmínku. Tolik strohá zpráva z tisku. Neznám detaily případu pana Maxy, ale přesto se domnívám, že taková rozhodnutí jsou špatná nejen pro odsouzeného občana, který se "provinil" tím, že sobě nebo jinému chtěl pomoci, ale zejména pro celou společnost. Máme sice právní ustanovení o nutné obraně i krajní nouzi a dokonce v poslední době máme i soudní rozhodnutí, která bránicím se "pachatelům" přiznala právo na obranu, ale podle mého názoru je špatná celá filozofie postupu státních orgánů.

Každý pachatel, který porušuje zákon, by si měl být jasně vědom, že ponese všechny důsledky toho, že oběti nebudou jeho jednání trpět a nebudou je trpět ani ostatní slušní občané. Že se nenechají zmlátit do bezvědomí, že si nenechají krást tašky a peněženky, že si nenechají vykrádat byty a auta a hlavně, že nebudou žít v soustavném strachu, že je nějaký lump přepadne a oni budou bezmocní.

Británie: Občan má právo bránit se proti násilníkovi ZDE

Britská vláda, policie a prokuratura zahájily informační kampaň, zaměřenou na veřejnost, podle níž mají lidé doma právo bránit se proti zlodějům - i kdyby při tom měli cizí osobu, která pronikne do jejich bytu, zabít.

Česká republika vstoupila do šestnáctého roku své novodobé, demokratické historie. Demokratický systém České republiky se ale dostává do velmi nebezpečné krize. Obyvatelstvo ztrácí víru v demokratické instituce. Dlouhodobě klesá volební účast. Zatímco v roce 1990 při volbách do České národní rady byla volební účast 96.8%, v roce 1992 85.1%, v roce 1996 do Poslanecké sněmovny 76.1%, o dva roky později 74% a v roce 2002 již pouze 58.2%. Při volbách do jiných institucí bývá ještě dramaticky nižší.

Česko má velké problémy s korupcí, která prorůstá státní správou až na komunální úroveň. Podle zprávy Transparency Internacional z října roku 2004 je Česko ve vnímání korupce ze 133 zemí světa zařazeno až na 54. místě vedle Bulharska a Brazílie.

Politici jsou ze svých funkcí takřka nesesaditelní, zájem občanů, který není totožný se zájmem radnice je neuskutečnitelný. Obyvatelstvo rezignuje. Nabízí se hned několik otázek.

Nevím, zda na Vás stejně jako na mne padá pocit bezmocnosti při sledování současné politické scény a způsobu jejího jednání při řešení stávající politické krize. Asi je nejvyšší čas začít rozmýšlet o tom, jak v budoucnosti přímo zapojit co nejvíce občanů do rozhodování o svých problémech. Kde je zakopaný pes?

Má žádost o opravu některých chyb v článku Petra Gočeva "Švarcsystém: spor o flexibilitu práce" byla publikována jako článek pod redakčním nadpisem "Proč publikují Britské listy články od ekonomických fachidiotů?" a vzbudila polemickou reakci. Nejprve reagoval ŠOK, který sepsal noticku Chytrej jak rádio... Potom reagoval autor původního textu "Rada Evropy směrnice vydává..." dále jen "autor", a jeden čtenář v noticce "Krátce a nesouvisle o papežově pohřbu a fachidiotech" dále jen "čtenář". Vzhledem k tomu, že tím diskusní články k mému textu, který na hlavní stránce Blistů vydržel jen několik hodin, utichly, dovolím si zaslat své vlastní vyjádření.

Nás v České republice možná stále vzrušuje, že kupodivu vládní krize sice dále trvá, ale jako kdyby se přitom nikoho valně netýkala. Vláda přece vládne (včetně uzavřeného obchodu s Telefónicou), bezpečnost vzduchu v ČR budou konečně strážit ode dneška --- 18. dubna 2005 --- moderní Gripeny (i když na leasing), důchodci nadále pobírají své penze ve stanovené výši, po českých silnicích si to stále sviští kamiony se zbožím (i když tranzit probíhá pod cenou), o sobotách a o nedělích jsou české super- a hypermarkety plné kupuchtivých zákazníků, nezaměstnaných má ČR zhruba 10 %, úspěšní uchazeči o gymnaziální apod. studium si dnes vypotí svůj další studijní postup, fotbaloví funkcionáři zakopali zatím do autu personální řešení krize důvěry ve svůj sport neúspěšnou volbou nového vedení, atd. Takže nic nového pod sluncem?

Ve Velké Británii vznikla poslední dobou velká konkurence v nabídkách broadbandového připojení na internet. Ceny tohoto připojení proto radikálně klesají. Minulý týden snížila firma UK Online cenu svého broadbandového připojení na internet na méně než 10 liber (430 Kč) měsíčně. Očekává se, že to vyvolá mezi ostatními poskytovateli broadbandového připojení cenovou válku.

Není pravda, že české knihovny mají právo zpoplatňovat přístup k internetu, píše v souvislosti s rozhovorem o "Knihovně v Ostravě Zdeněk Matušík:

Přečtěte si, prosím, pozorně, znění § 4 Knihovního zákona (viz na konci).

Z něho vyplývá, že knihovny by mohly zpoplatňovat přístup ke zdrojům, za něž musejí samy platit, dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) v souběhu s ustanovením §4 odst. 2 však nesmějí vybírat za "umožnění přístupu k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má knihovna bezplatný přístup, pomocí telekomunikačního zařízení" - jinými slovy, nesmějí vybírat poplatky za poskytování přístupu ke zdrojům "volného Internetu", což je ovšem převažující část poptávky.

"Budeme mít novou knihovnu. Krásnou budovu v centru Ostravy. V létě útočiště před rozpáleným městem, v nocích studijní klid v podněcujícím prostředí volného výběru knih. Schůzky u nadýchaného cappuccina se světovým tiskem na stole budou příjemnou součástí dne, tak jak tomu bylo před sto lety. Znaven výstavou moderního umění usnu na lehátku a budu snít o knihovně, kde je každý vítán, třeba i bezdomovec. 'Knihovna už nebude pouze pultem, kde dostaneme vyžádaný komínek knížek a rychle pryč, ale pavilon inteligentní komunikace volného času' a zábavy."

Avšak, doslechl jsem se, že knihovna nebude v centru, nebude mít kavárnu, v létě tam nebude příjemně, v noci nebude otevřená, nebude spolupracovat s ostatními knihovnami, všechny knihy nebudou volně přístupné, zdřímnout nebude na čem, bez čtenářského průkazu se na knihy ani nepodíváme a o mediotéce si můžeme nechat zdát možná v příštím tisíciletí...

Nepodařené sestavování případné Kohoutovy vlády s evropským zadáním je neomluvitelnou prohrou těch základních politických instinktů, které silná demokratická politická strana má mít. Jistěže v průběhu stupňující se vládní krize k budoucímu nezdaru přispívali mnozí, nakonec ji ale završila krátkozraká zaslepenost - shýbat se pro drobné, když kolem poletují bankovky vyšších nominálních hodnot, nesvědčí ani o dobré orientaci v prostoru, ani o zdravé schopnosti rozlišovat podstatné od méně podstatného.

Česká společnost bývá často charakterizována jako sekulární, materialistická a ateistická. V médiích můžeme slyšet výsledky i mezinárodních výzkumů, které tvrdí, že Češi patří v Evropě k nejmaterialističtějším a nejateističtějším národům. Jak je obvyklé, již se z médií nedozvíme, na jaké otázky respondenti odpovídali, tím méně metodiku výzkumu. Ve výzkumu platí dvojnásob to, co známe z přísloví: "Na hloupou otázku, hloupá odpověď" či "Jak se do sudu volá, tak se ze sudu ozývá".

Páteční a sobotní sdělovací prostředky byly zaplaveny chybnými úvahami politických komentátorů o noční nedohodě vyjednavačů koaličních stran.

Krom úmyslného zkreslení, kdy novinář "dělá politiku" místo aby čtenáře, posluchače a diváky informoval, byla nejčastější chybou antropomorfizace politických stran. Novináři mají představu, že politické strany jsou živoucí bytosti uvažující jako lidé především o tom, co jim přinese největší prospěch a nejmenší újmu. Také vyznávají totemismus.

Věří, že v těle stran dlí duch špatný nebo dobrý.

Navazuji ještě jednou na článek v Britských listech z 15. dubna a děkuji všem, kteří mi vyjádřili souhlas a podporu.

V článku, který vzbudil tolik pozornosti, jsem se však přece jen dopustil jedné nepřesnosti. Vyčetl jsem současným pracovníkům teoretického pracoviště KSČM (TAP) Josefu Hellerovi a Miloslavu Formánkovi, že svoje nadějné úvahy z předlistopadového období nepřetavili do ucelenější koncepce systémových změn.

Po přečtení článku v Lidových novinách "Mekáče" by mohly být inspirací pro školní jídelny se člověku vybaví otázka. Co jedna, plno otázek se člověku samozřejmě vybaví... Třeba: zda autor opravdu ukončil svou ontogenezi v jedenácti letech, jak nepřímo naznačuje, zda přece jen neplatí Zemanova teorie o blbství a jeho novinářích nebo kolikátého že je vlastně dubna.

Už Karel Čapek psal: Pozor na pravdy, kterých je jen trošku. Redaktor Bokůvka na mnoho aspektů stravování (i školního) zapomněl. Zkusím to vzít po pořádku...

(Autor je lékař, biochemik a podnikatel.)

Jedním z nejúspěšnějších amerických dokumentárních filmů se v současnosti stal snímek Morgana Spurlocka Super Size Me (Má nadměrná velikost). Režisér v něm sleduje sám sebe, jak drasticky ztloustl, když se měsíc živil pouze jídlem od McDonaldů. Film Super Size Me se stal v Americe finančně čtvrtým nejúspěšnějším dokumentárním filmem v historii. Vyvolal velké množství pochvalných recenzí ("Zábavné, dojemné a historicky významné", napsala Sharon Waxmanová v New York TImes) a získal několik prestižních cen. Všeobecně je známo, že stravovat se v McDonaldu není zdraví prospěšné.

Nevědí to snad jen v Lidových novinách. Tam publikoval v pátek 15. dubna Petr Bokůvka, "redaktor Slovenského rozhlasu" ("redaktoři Slovenského rozhlasu" jsou asi hodně izolovaní od světa? :)) neuvěřitelný článek "Mekáče" by mohly být inspirací pro školní jídelny. Píše se v něm mj:

Zveřejňovat PR články, které vyloženě mohou poškozovat zdraví dětí, je přece jen už tak trochu moc. Když už se píše o dětech, vznesme na adresu "redaktora Slovenského rozhlasu" Bokůvky dětskou otázku: Je blbej, nebo navedenej?

Informace o filmu Super Size Me a jeho úspěchu na Edinburském filmovém festivalu BBC

Zprávy o korupci a nekompetentnosti skrývají větší skandál: vznik dravé formy kapitalismu, založeného na katastrofách, který zneužívá zoufalství a strachu lidí, vzniklých v důsledku katastrofy k provádění radikálního sociálního a hospodářského inženýrství.

5. srpna 2004 založil americký Bílý dům Úřad pro koordinaci rekonstrukce a stabilizace. Šéfem tohoto úřadu se stal bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Carlos Pascual. Úkolem nového úřadu je vypracovat složité plány po "dobu po válce" pro až 25 zemí, které dosud vůbec ve válce nejsou. Podle Pascuala bude jeho úřad schopen zkoordinovat tři rozsáhlé operace znovuvybudování celé země zároveň ve třech částech světa, přitom každá taková operace bude trvat "pět až sedm let", píše Naomi Kleinová v americkém časopise The Nation a poznamenává: Je zcela správné, že vláda, která se věnuje neustále preventivní dekonstrukci má nyní permamentní úřad pro trvalou preventivní rekonstrukci.

Od ledna 2004 do března 2005 stoupl počet zhlédnutých stránek o 176 %.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v říjnu 2004 byl v pracovní dny 5 735, v sobotu a v neděli 2 611. Počet návštěv za říjen 2004 byl 177 312, v pracovní dny 6 989, o víkendu pak 3 067 denně. Návštěvníci si za říjen 2004 zobrazili celkem 397 990 stránek, v pracovní den průměrně 16 290, v nepracovní den 5 591. 78% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -20 hod. Britské listy se podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,65%. Počet unikátních IP u Britských listů adres byl v říjnu 2004 49 715, u serveru ČTK/Neris České noviny tomu bylo 75 105, čili jen o 51% více.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v březnu 2005 byl v pracovní dny 7 487, v sobotu a v neděli 3 506. Celkem navštívilo Britské listy v březnu 95 045 unikátních návštěvníků. Počet návštěv v témže období byl 250 669, v pracovní dny 9 399, o víkendu pak 4 345 denně. Návštěvníci si za březen tohoto roku zobrazili celkem 608 358 stránek, v pracovní den průměrně 23 477, v nepracovní den 8 548. V lednu 2004 tento ukazatel činil okolo 8 500 stránek v pracovní dny a okolo 3 200 stránek v nepracovní dny. 73% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -22 hod, což ukazuje na trvající vysoké procento čtenářů s profesionálním firemním připojením. Britské listy se v březnu 2005 podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,74%.

Britské listy připravují v podstatě dva lidé, zadarmo...

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.