• Jeho školní jídelna byla asi o něco přísněji vedená než naše, ale masa opravdu nebývalo příliš (ani jsme o něj příliš nestáli ale za polévku, hlavní jídlo a moučník jsme platili 3,60 Kč. (v té době jednu tisícinu platu mého otce -- stavaře).
• Výběr z jídel nebyl rozsáhlý, popravdě jídla byly dvě a polévka jedna. Ale během hodiny se v jídelně najedla celá škola. Konkrétně na gymnáziu Arabská to bzlo přibližně 700 lidí. Neusmívala se na nás příjemná dívka, ale maminka spolužáka. A pravda, občas se neusmívala vůbec.
• Bobřík mlčení se v jídelnách nedržel. Ale občasné poznámky, že při jídle se nemluví, slyšet byly. V jídelně, ale i doma nebo v restauraci s rodiči... co si pamatuji.
• Díky své profesi rozumím a chápu lidi, pro které je jídlo radostí, často jedinou. Řada z nich tuto svojí radost nezvládne a ti se pak dostanou ke mně. Opravdu bych si pro své děti přál jiné radosti. A pro ty, co nemají k jídlu nic, v jiných zemích alespoň kousek této radosti. Ale to je můj názor. Nic víc.
• Pokud se pan Bokůvka chtěl realizovat ve školní jídelně, věřím, že to nebylo lehké. Pokud chce aby se jeho děti realizovaly v McDonaldu, raději ponechávám bez komentáře.

Člověk byl "udělán" pro nedostatek. Hodně potu a hladovění za málo jídla. Má řadu neobyčejně důmyslných metabolických mechanismů jak šetřit energii a bezezbytku využít chudou stravu. Irští starostové v sedmdesátých letech žili kolem 60 dnů zcela bez jídla.Co lidský organismus neumí zvládnout vůbec, je nadbytek. Nejenom potravy.

Ano, jídlo je nekončící, obrovský obchod. Jak snadno jdou zmanipulovat děti... Cílem toho obchodu je vydělat peníze, nic víc. To není téma k diskusi, pouze konstatování faktu. Smyslem hypermarketů, jídlem překypujících Mc Donaldů, Taccos či KFC není, abychom my nebo naše děti byly zdravější a šťastnější nebo snad "realizovanější", ale peníze. Ve skutečnosti útočí směrem, kde je lidský organismus, psychika a vrozené priority nejslabší a nejzranitelnější. S jistou nadsázkou se dá říci, že smyslem institucí nabízejících přebytky stravy, je nás nepřímo zabít.

Asi to bude znít divně, ale ta nejnebezpečnější a nejnezdravější droga našeho vyspělého světa je jídlo. Asi mám poněkud profesní deformaci, ale se závěrečným komentářem Jana Čulíka souhlasím stoprocentně. Jenom nevěřím, že redaktor B. je to první. Těch peněz je zkrátka v tom jídle moc...