Jsme dnes daleko cyničtější ohledně politiky a politiků než kdy předtím. Kdo za to může? Částečně za to mohou novináři v rozhlase a v televizi, kteří interviewují politiky. To řekl britský televizní novinář Jon Snow, moderátor padesátiminutových večerních zprávách Channel Four News, který dostal v neděli večer v Londýně cenu Richarda Dimblebyho při udělování výročních cen Britské filmové a televizní akademie (BAFTA). Jon Snow dokáže sám politiky interviewovat velmi tvrdě. Na ceremonii však požadoval, aby novináři přestali politiky "interviewovat cynicky". Pořad britského rozhlasu "Today" se Jona Snowa v pondělí ráno zeptal, jak to myslel. Nejprve však pohlédl do historie:

Před padesáti lety interviewovali novináři politiky velmi uctivě a uměřeně. Takto zahájil svůj rozhovor s britským premiérem Sirem Anthony Edenem v roce 1958 novinář Lesley Mitchell:

(archivní zvukové záběry):

I když třeba vláda udělala vážnou chybu, novináři se na to neptali příliš kriticky. Například Labouristická strana se rozhodla pěstovat v Africe velké množství podzemnice olejné. Když to vypadalo, že se celý projekt promění v nákladné fiasko, takto odpověděl novináři na jeho otázku ministr potravinářství:

Avšak mladí reportéři přišli se zcela odlišným stylem. Robin Day takto interviewoval japonského ministra zahraničních věcí. Zeptal se ho, proč Japonci kopírují ložiska, vyrobená v Británii. Tlumočník japonského ministra tím byl šokován:

Bylo to jiné, bylo to odvážné a brzo se začali tak chovat i další novináři. Dokazuje to, že éra uctivosti novinářů k politikům je dávno pryč. Dnes hovoří novináři s politiky úplně jinak:

John Humphrys: Tak vidíte. Jone Snowe, vy se přece nechcete vrátit do éry, kdy novináři interviewovali politiky otázkou: "Chcete, vážený pane ministře, něco říct vděčnému národu?"

Jon Snow: Necháte-li mě domluvit, Johne... (Smích). Samozřejmě že ne. Nechci, aby se novináři chovali vůči politikům uctivěji. Jsem si jist, že dokážeme politiky nachytat na faktech. Nebezpečím ale je, že v době, zejména, kdy má jedna strana v parlamentě velkou většinu, anebo když probíhá velmi nudná předvolební kampaň, vládne pokušení prostě označit všechny politiky za lháře.

John Humphrys: Říkáte, že je můžeme nachytat na faktech. To ale předpokládá, že politikové budou hovořit o faktech. A o čích faktech tady vlastně hovoříme?

Jon Snow: Jsem opravdu přesvědčen, že je možné politiky nachytat na faktech. A současná [britská] předvolební kampaň už to ilustrovala. Měli jsme tuhle konflikt [s šéfem Konzervativní strany] Michaelem Howardem, který tvrdil, že došlo k celostátní změně předpisů týkajících se žadatelů o azyl, že kdokoliv, kdo do Británie přijede s falešnými dokumenty, dostane povolení do Británie vstoupit s tím, že se mají vrátit na letiště k imigračním úředníkům za 48 hodin. Ukázalo se, že říká pravdu o jediném letišti, o letišti v Bristolu. Vyšetřili jsme to. Měl pravdu, 32 osob vstoupilo do Británie za těchto okolností. Ale o změnu celostátní politiky nešlo. Takže to nebyl cynický přístup, ale když jsem na něho zavolal na tiskové konferenci: "Kde jsou vaše důkazy, pane Howarde?" strašně se ho to dotklo.

John Humphrys: Ale jak víte, tohle není každodenní zkušenost. Každodenní zkušenost je to, kdy lidé jako vy, já, Paxman a všichni ostatní debatujeme s politiky o různých otázkách jejich politické praxe. Někdy je to jasné, jindy je to nejasné. Problém ale přece vzniká tehdy, když oni -- někteří z nich -- nechtějí odpovědět na otázku. To je potíž, že?

Jon Snow: Ale Jeremy Paxman ilustroval toto nesmírně efektivně. Když mu politik nechtěl odpovědět na otázku, položil mu ji znovu a znovu čtrnáctkrát. A to bychom právě měli dělat. O tom není vůbec sporu. Ale nesmíme se při tom chovat ironicky. Nemusíme při tom jednat cynicky.

John Humphrys: Ale kde je jaký cynismus? To mě překvapuje. Odkud vzniká?

Jon Snow: Cynismus spočívá často v diskusích, z nichž vznikají rozhodnutí zpracovat zpravodajsky určité informace určitým způsobem. Sedíte v redakci a říkáte si: jakým způsobem bychom se k této věci měli postavit? Je to všechno černé umění. A začínáte od postoje, že to jsou všechno lži.

John Humphrys: Ale tak to není. My nevycházíme z pozice, že to jsou všechno lži. Myslím, že právem je výchozím postavením skepse.

Jon Snow: Samozřejmě máme povinnost být skeptičtí, protože nikdo nemá totální patent na pravdu. Ale co se týče cynismu -- ne, lidé bývají velmi cyničtí. Často mi říkají lidi, které potkávám na ulici: "Politikové jsou všichni zkorumpovaní." Avšak my máte v Británii asi nejméně zkorumpovaný politický systém v celém západním světě.

John Humphrys: Ale lidi vždycky říkali, že jsou politikové zkorumpovaní. Vraťte se do historie o sto, dvě stě let, vždycky to říkali.

Jon Snow: No, to nevím. Neříkali to, když šlo o tu podzemnici olejnou, že?

John Humphrys: Ne, my novináři jsme to tehdy neříkali. Ale to byl přesně ten problém, že? My jsme to ale přece měli říkat!

Jon Snow: Myslím, že žijeme naštěstí v době, kdy si můžeme ověřovat fakta, jak to dosud nebylo možné. BBC, my v Channel Four, máme internetové stránky, kde si lidé mohou ověřovat, zda politikové nelžou. Myslím, že můžeme dostat lidi na faktech. A jestliže nechtějí hovořit o faktech, pak máme povinnost jednat rázně, asertivně. Ale nemyslím, že bychom měli vycházet automaticky z předpokladu, že tito lidé jsou v politice jen pro koryta, anebo že schválně lžou, atd.

John Humphrys: Vrátím se ke Claudu Cockburnovi, před mnoha lety: "Proč mi tahle prolhaná svině lže?" Já si to při interviewech nemyslím.

Jon Snow: Já taky ne, ale obávám se, že média jsou v nebezpečí takovýto postoj automaticky přijmout. Proč je politika tak zdiskreditovaná? Částečně je to proto, protože politikové nás manipulují. Ale částečně je to také proto, že naší reakcí na tu manipulaci je snaha útočit na morální základ, z něhož politikové vycházejí.