18. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 4. 2005

ANALÝZA VLÁDNÍ KRIZE

Úloha osobnosti, úzkost, strach, nebezpečí a tajemné síly

Páteční a sobotní sdělovací prostředky byly zaplaveny chybnými úvahami politických komentátorů o noční nedohodě vyjednavačů koaličních stran.

Krom úmyslného zkreslení, kdy novinář "dělá politiku" místo aby čtenáře, posluchače a diváky informoval, byla nejčastější chybou antropomorfizace politických stran. Novináři mají představu, že politické strany jsou živoucí bytosti uvažující jako lidé především o tom, co jim přinese největší prospěch a nejmenší újmu. Také vyznávají totemismus.

Věří, že v těle stran dlí duch špatný nebo dobrý.

Antropomorfismus i totemismus (typické pro primitivní kultury) jsou důsledkem nepochopení běhu věcí, posvátné úzkosti z neznámého uklidněné vírou v tajemné síly. Od politologa i politického komentátora bych rád očekával schopnost vidět pod povrch věcí, nikoli vytváření mýtů a vzájemné opisování dojmů.

Zbavme se antropomorfizace politických stran!

Koaličními partnery jsou strany, ale dohody neuzavírají strany, ale konkrétní politici. Ti mají osobní zájmy, vzájemné osobní vztahy, cítí nebo necítí podporu pro své návrhy, chtějí se zbavit svých stranických konkurentů nebo posílit své spojence, atd.. Kdo vychází z předpokladu, že jednání se účastní "politické strany" definované deklarovanými programy nebo dokonce zájmy, které jim připisují novináři, odsuzuje se k tomu, že nepochopí nic.

Unionisté se dohodnout chtějí, protože bez dohody definitivně neznamenají nic. Ztratí hlavní atribut politika- vliv na veřejné události.

Lidovci- Kalouskovci jsou dohodnuti s ODS na likvidaci koalice. Proto přirozeně předložili a budou předkládat ultimativní a vědomě i nepřijatelné podmínky pro zástupce ČSSD. Jestliže na to vyjednavači ČSSD přistoupí, znemožní se před spolustraníky a příznivci strany, jestliže nikoli, budou obviněni z nevůle se dohodnout. Kalouskovci se při té příležitosti zbaví vnitrostranických oponentů (Svoboda z vlády ven- včetně jeho příznivců na mnohých postech). To všechno jen za předpokladu, že Kalousek bude úspěšný, tedy zlikviduje vládu a veřejnost jeho hru neprohlédne. V tomto ohledu se drtivé většiny politických komentátorů bát nemusí. V opačném případě klesnou lidovcům preference a tím i vyhlídka Kalouska na trvalejší podporu spolustraníků. Lidovci se již celá desetiletí jeví jako univerzální koaliční partneři, avšak přinejmenším v posledních volebních obdobích prosluli jako univerzální rozbíječi koalic a nedůvěryhodní partneři.

Nazpět slepou ulicí

Situace ČSSD včetně jejích představitelů je zřejmě nejsložitější. V průběhu vládní krize proběhl stranický sjezd, který potvrdil v nejvyšších funkcích představitele strany, kteří nesou značný díl odpovědnosti za dosavadní nutně nefunkční koaliční vládnutí (Gross, Sobotka), dále zvolil "starého" pragmatika Paroubka, který se osvědčil jako kompetentní člen vlády, dosud neznámou a možná i proto pro delegáty přijatelnou Vaňhovou (porazila až příliš známé Buzkovou a Gajdůškovou) a úspěšného regionálního politika Víchu. Myslící funkcionáři ČSSD samozřejmě vědí, že lidovci jsou ochotni přistoupit na pouze takovou koaliční dohodu, která ČSSD dehonestuje, proto je dohoda vyloučena. Unioniské jsou jen třetí do mariáše (slovo mariáš je francouzského původu a znamená manželství, tedy spíše třetí do manželství, než třetí do hry). Na politické komentátory je až na výjimky spolehnutí, že podmínky dohody nepochopí (předvedli to i moderátoři nedělních tv pořadů). Vyjednavači ČSSD minimálně už dnes vědí, že dovolit předčasné volby nesmějí. Předčasné volby by znamenaly prohru nejen ČSSD, ale také pro ně osobní prohru. Určitě by neupevnili své pozice ve straně, když i na posledním sjezdu získali chabou podporu (Gross 52,7%, Sobotka 50,8%). Jediná dohoda, kterou Kalouskovci připustí je ponižující, tu nepřipustí orgány strany. Zbývá menšinová vláda. Ta je možná jedině za tolerance KSČM. Ta tak prokáže svůj nesporný vliv, ale Gross a Sobotka patří v KSČM k nejméně oblíbeným politikům ČSSD. Sobotka má názory mnohem bližší ODS než programu ČSSD, programem Grosse je programová nevyhraněnost, protože jak říkával Švejk, každé přiznání ztěžuje zapírání. Má-li Gross přežít, musí nejen tolerovat KSČM, ale i KSČM musí tolerovat Grosse, protože bez Grosse padne celá vláda.

Prezidentská krize

Prezident je instituce a ta dnes nefunguje tak, jak jí (mu) Ústava ČR ukládá. Zákonodárci schvalující Ústavu jistě neměli formulací "prezident demisi ministra přijme" na mysli možnost, že ji přijme na konci volebního období. Taková formulace užívající budoucího času znamená, že ten, kdo má něco učinit, to učiní bezodkladně či bez zbytečných průtahů. Podobně formulace "uloží pokutu v rozpětí 200- 1000 Kč" neznamená, že jí veřejný činitel uloží za 50 let. Jde-li o úkon ve správním řízení, je lhůta 30 dní, není-li lhůta uvedena jinak, je nutno konat promptně. Neodůvodněné prodlužování je evidentním zneužíváním pravomoci veřejného činitele. V demokracii se volení funkcionáři odpovídají lidu, nikoli naopak. Prezident musí být v dodržování zákonů dobrým, nikoli špatným příkladem. Zlom v prezidentově vyčkávací taktice může nastat v okamžiku, kdy koaliční jednání zkrachují a premiér Gross požádá o odvolání ministrů. To je něco poněkud jiného než deklarace ministrů, že chtějí sami odejít. Premiéra byť médii zpochybněného a pádem preferencí zeslabeného nemůže prezident ignorovat. Během několika dní může být až příliš zřejmé, že hladkému průběhu věcí překáží prezident a vládní krize je krizí prezidentskou. Skutečnost, že prezident je prakticky neodvolatelný a aktuálně nejpopulárnější institucí, neznamená, že si může bez rizika dovolit konat v rozporu s Ústavou. Převládne-li taková interpretace jeho chování, může se pro svoji ODS stát spíše přítěží.

ODS má svého prezidenta a musí spoléhat na to, že jeho "výklad" Ústavy ČR, podle něhož může natahovat nepřijetí ministerských demisí do nekonečna, u veřejnosti projde a nezačne se promítat příliš výrazně do preferencí nejen prezidenta, ale i ODS.

Modrá úzkost

Představitelé ODS jsou v posledních dnech poněkud úzkostní a viditelně křečovití. I lidovcům se hra pomalu vymyká z rukou. Zbaví-li se ČSSD koaličních vetovačů svých návrhů a bude-li moci konečně plnit svůj program, určitě ho ve zbývajícím čase nenaplní zcela, ale získá čas mimo jiné na vysvětlení rozdílu mezi svým programem a "modrou šancí". Občané by se mohli nějakým omylem dozvědět, že za příklad nám dávaný východní soused nesměřuje k blahobytu, ale naopak. ODS přestane být v očích soudných občanů šancí a stane se hrozbou.

Zvláště zábavné je, když se představitelé ODS snaží hypnotizovat z obrazovek diváky tvrzením, že existují jen dvě možnosti- "stojedničková koalice" a nebo předčasné volby. Diváci se budou divit. Je tomu tak trochu naopak. Možnost pokračování stojedničkové koalice zmařili lidovci prosazením nepřijatelných podmínek v návrhu čtvrteční noční dohody. Předčasné volby vyhovují jen ODS a to je málo. Pan prezident samozřejmě ví, že "duhová koalice bez komunistů" nemůže projít Poslaneckou sněmovnou a Klausova úřednická vláda jen za podmínky značných ústupků ve prospěch ČSSD. Poslanecký klub si to ohlídá. V případě menšinové vlády by se KDÚ-ČSL a US staly opozičními stranami a ODS opoziční stranou s oslabeným vlivem.

Rudé nebezpečí

Největším nebezpečím, které vyplývá z podpory menšinové vlády ze strany KSČM, je riziko, že se ukáže, že žádné riziko neexistuje. ODS, KDÚ-ČSL i do propadliště směřující US po léta straší komunistickým nebezpečím. Mají hrůzu, že jimi používané strašidlo se stane neúčinným. V praxi by se prokázalo, že dnešní komunisté nežerou malé děti, nevraždí a nebrání v blahobytu. Varování, že by tak jistě činili, kdyby mohli, asi nikoho nedojme.

Někteří členové a funkcionáři ČSSD rovněž používají protikomunistickou rétoriku. Ta vyplývá z vlastního nebo z rodinné tradice plynoucího resentimentu. Někdy je spíše znakem příslušnosti k bývalému "Hradu". Levicová většina existuje v Poslanecké sněmovně skoro 3 roky a alespoň na rok by se mohla uplatnit. Občané si pamatují pravicovou většinu. Z kupónové privatizaci nezbohatli, ale přežili. Správně tuší, že levicovou většinu přežijí a nezchudnou.

V Grenoblu jsem vloni bydlel ve čtvrti, kde komunisté vládnou už 60 let. Jsou znovu a znovu demokraticky voleni. Provoz slavného francouzského rychlovlaku zahajoval komunistický ministr dopravy. Na spolehlivosti mu to neubralo. V parlamentních volbách ve Francii už komunisté moc voličů nepřesvědčili. Nikdo z nich ale nemá hrůzu.

                 
Obsah vydání       18. 4. 2005
18. 4. 2005 Knihovna v Ostravě? Jan  Mech
18. 4. 2005 Jak bude vypadat nové ostravské centrum?
18. 4. 2005 Války a katastrofy jako příležitost k ukradení majetku
18. 4. 2005 Kečup v žaludku i v hlavě Bohumil  Kartous
18. 4. 2005 Jídlo a realizace v McDonalds Petr  Wagner
16. 4. 2005 Lidé se vyhýbají McDonaldu kvůli tloušťce, LN jej doporučují jako náhradu za školní jídelny! Jan  Čulík
18. 4. 2005 Michael  Marčák
18. 4. 2005 Úloha osobnosti, úzkost, strach, nebezpečí a tajemné síly Ivan  David
18. 4. 2005 Je ve vás Království Boží ? Petr  Sak
18. 4. 2005 Ještě jednou o KSČM -- omluva Josefu Hellerovi a Miloslavu Formánkovi Michael  Kroh
15. 4. 2005 Mýty o KSČM Michael  Kroh
18. 4. 2005 Haiderova oranžová revoluce
15. 4. 2005 Marx ve stavu beztíže Martin  Škabraha
16. 4. 2005 Britské ministerstvo vnitra bylo donuceno se "teroristům" omluvit
15. 4. 2005 Význačný televizní dokumentarista obvinil BBC, že přehání hrozbu terorismu
18. 4. 2005 Fenomén zla a lidstvo Karel  Sýkora
18. 4. 2005 Izraelská okupační moc nechala vyvrátit 160 třešňových stromů na syrských Golanských výšinách
17. 4. 2005 Británie: Skandál vyhazovaných potravin
18. 4. 2005 Michael  Marčák
18. 4. 2005 O ztracené vládě Jan  Polívka
18. 4. 2005 Malý tchaj-wanský slovníček Petr  Fiala
18. 4. 2005 Gross v Sedmičce a neschopný Topolánek Boris  Cvek
18. 4. 2005 Švejkování českých "krásek" František  Schilla
18. 4. 2005 Definiční formule politiky se vyčerpává Petr  Pospíchal
18. 4. 2005 Morální povinností každé instituce je pomáhat proti AIDS
15. 4. 2005 Fotografická anatomie minulé krumlovské mediální konference (a současné taky...) Štěpán  Kotrba
18. 4. 2005 Světlo života
15. 4. 2005 Podstatou evropské kultury je islám
15. 4. 2005 Protest České televize proti postupu ČMFS
15. 4. 2005 Politika a svatořečení Jiří  Bakala
15. 4. 2005 Co je císařovo, není Boží Fabiano  Golgo
15. 4. 2005 Grossovo "ani náhodou" zelenoluční "řešení" vládní krize Miloš  Dokulil
15. 4. 2005 Karel Marx stále straší Milan  Valach
15. 4. 2005 Cesta slepou ulicí znamená nutnost návratu Ivan  David
22. 11. 2003 Adresy redakce
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
18. 4. 2005 Jídlo a realizace v McDonalds Petr  Wagner
18. 4. 2005 Kečup v žaludku i v hlavě Bohumil  Kartous
18. 4. 2005 Knihovna v Ostravě? Jan  Mech
18. 4. 2005 Války a katastrofy jako příležitost k ukradení majetku   
18. 4. 2005 Fenomén zla a lidstvo Karel  Sýkora
18. 4. 2005 Je ve vás Království Boží ? Petr  Sak
18. 4. 2005 Definiční formule politiky se vyčerpává Petr  Pospíchal
18. 4. 2005 Úloha osobnosti, úzkost, strach, nebezpečí a tajemné síly Ivan  David
16. 4. 2005 Lidé se vyhýbají McDonaldu kvůli tloušťce, LN jej doporučují jako náhradu za školní jídelny! Jan  Čulík
15. 4. 2005 Co je císařovo, není Boží Fabiano  Golgo
15. 4. 2005 Karel Marx stále straší Milan  Valach
15. 4. 2005 Cesta slepou ulicí znamená nutnost návratu Ivan  David
15. 4. 2005 Podstatou evropské kultury je islám   
15. 4. 2005 Marx ve stavu beztíže Martin  Škabraha
15. 4. 2005 Mýty o KSČM Michael  Kroh