Probíhající viróza mi však umožnila poněkud více volného času strávit na internetu a na oficiálních stránkách KSČM jsem objevil ani ne dva měsíce starý materiál Trendy vývoje a levicová strategie, jehož hlavními autory jsou vedle Z. Háby právě oba zmiňovaní politologové.

Materiál je to rozsáhlý, možná až příliš. Nicméně shrnuje velmi podnětným způsobem současné filozofické a politologické myšlení a přináší i některé neotřelé pohledy na otázky současného a budoucího vývoje. Až se mi podaří se prací prokousat alespoň částečně, určitě se k němu vyjádřím a doufám, že nebudu jediný. K problematice mého článku z minulého týdne uvádím bez komentáře úryvek, který jeho základní východiska potvrzuje i "zevnitř KSČM".

"V politickém životě se dlouhodobě projevuje určité střídání a koaliční přeskupování ČSSD a pravicových stran. O dlouhodobějším blokování levicových sil rozhoduje především rivalita mezi doprava posunutou a striktně antikomunisticky orientovanou ČSSD a s konzervativní ideologií a rétorikou zápolící KSČM. KSČM ztratila charakter masové strany, má však vcelku stabilní preference, které si udržuje svéráznou kombinací protikapitalistické rétoriky a pragmatické politiky pronikající do systémových struktur. Díky dlouhodobější dobré koexistenci s ODS se vymanila z izolace a těží z neuspokojené poptávky části neprivilegovaných vrstev po radikální politice, navíc nacionalisticky a euroskepticky orientované. Díky tomu může počítat s určitou dlouhodobější podporou ODS, která ji s výhodou využívá k odebírání hlasů ČSSD. Problémem KSČM je ovšem tendence k ztuhnutí jejich partokratických struktur, které ji fakticky brání rozvinout životaschopné antisystémové hnutí, což v případě voličského zlomu může vést i k její vážné krizi až marginalizaci. Subvariantou může být i postupná přeměna konzervativní a nacionalistické rétoriky do podoby pragmatismu při kontinuitě zatuhlých partokratických struktur."

Pokud takto mohou psát placení příslušníci partajního "cognitariátu" (použiji-li oblíbený výraz obou autorů), pak je KSČM skutečně stranou pluralitní a vnitřně demokratickou. Jen kladu otázku, zda je toto skutečně oficiální stranická sebereflexe nebo jen trpěné izolované stanovisko z okolí místopředsedy Jiřího Dolejše, který má teoretické pracoviště na starosti.

Důvodem mé nejistoty a vyslovené otázky je zcela odlišná rétorika z diskuse o "modelech socialismu" (k níž měla být zřejmě podnětem právě výše uvedená publikace), kterou v Haló novinách z 16.4. představil Vítězslav Vinklárek a ze které cituji opět bez komentáře.

"Socialismus může získat většinu národa na svou stranu nabídkou lepší existence než má nyní na základě dobře ohodnocené práce, solidnějšího sociálního a důchodového zabezpečení, dostupnějšího bydlení apod. Je zde přece zkušenost více než 40 let lepšího života většiny obyvatel z doby první etapy přechodu k socialismu. Ostatně i průzkumy veřejného mínění (např. i rakouskou organizací) říkají, že lépe už bylo - za socialismu. S určitým zjednodušením lze říci: Socialismus tím, že dá lidem práci a spravedlivě je zaplatí, umožní lidem dobře a s jistotou životní perspektivy - žít. ... Jak tedy může vypadat socialismus překonávající kapitalistické uspořádání společnosti? Bude vycházet z pozitivních i negativních zkušeností minulých generací jeho průkopníků. Bude vycházet z toho, že zastupitelská demokracie jako způsob vlády buržoazie bude překonána a přeměněna na skutečnou demokracii, tedy skutečnou vládu lidu. Lid bude skutečným vládcem a bude uskutečňovat přeměnu společnosti ve svůj prospěch. Rozvoj demokracie je základem cesty k socialismu. ... Společenské vlastnictví, tedy státní, polostátní (s 51 % podílu státu), družstevní vlastnictví, bude tak určovat chod celé ekonomiky a vytvářet podmínky lepšího života pro všechny. ... Vzniká otázka, kde vezme nastupující nový řád prostředky na to, aby mohl převzít uvedené výrobní síly do svého vlastnictví a jak je bude spravovat. Můžeme se poučit z toho, jak to udělal restaurovaný kapitalismus po roce 1989. Měli tehdy soukromí majitelé prostředky? Spláceli (pokud vůbec!) své nákupy z jejich výnosů! Nastupující režim může postupovat obdobně. Rozhodnutím vlády převezme podniky do svého vlastnictví a postupně je splatí - tedy vykoupí (ostatně tomu tak bylo i v letech 1948-1989). Pokud jde o formu provedení, preferuji zde převzetí znárodněním (většina podniků je v cizích rukách)."

Co preferuje Vítězslav Vinklárek, je jeho čistě soukromou věcí. Co však preferuje strana, není soukromým byznysem několika nostalgiků sdružených okolo jejího periodika. Chce-li KSČM dostat příležitost a já jsem již zřetelně vyslovil názor, že by ji dostat měla, stálo by za úvahu se učinit pro veřejnost čitelnější. Takhle to tu totiž již jednou bylo, dlouhodobě to nefungovalo a fungovat ani nemůže. Ale o tom až někdy příště.