Nejprve se pánové Mejstřík a Štětina pokusili zakázat svého politického soupeře, KSČM, namísto aby s ním čestně soupeřili v demokratické diskusi. Kocourkovskou atmosféru nyní dále posílili sami poslanci KSČM, kteří plánují podat trestní oznámení na na senátora ODS Josefa Pavlatu a senátora za Zelené Jaromíra Štětinu, kteří jejich stranu označili za "zločineckou organizaci". Řekl to předseda komunistického poslaneckého klubu Pavel Kováčik v nedělní diskusi v televizi Prima. Komunisté už konec konců podali takové trestní oznámení na lidoveckého předsedu Miroslava Kalouska.

Ano, kocourkovští, jen se navzájem stíhejte! To je ta pravá demokratická diskuse: posílejte se navzájem do vězení.

Je to panoptikum. Vzniká tehdy, když se začnou kriminalizovat názory a poruší se rozumný a ve zralých demokraciích dávno zavedený princip, že trestně stíhat v demokracii lze pouze přímou výzvu k násilí ("Zab toho černocha!"). Jinak se dostáváme do tragikomedie.

Pánové Mejstřík, Štětina, Kalousek, Pavlata i komunisté jsou, jako by si z oka vypadli. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Dr. Anthony Fauci, ředitel amerického Národního ústavu pro alergie a nakažlivé nemoci se vyjádřil, že je nepravděpodobné, že by byl svět zachvácen ptačí chřipkou ještě letos. "Nedokážu však určit, jak nepravděpodobné to je," uvedl. "Musíme se připravit na nejhorší možnost. Jiné jednání by bylo neodpovědné."

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bude tento týden jednat o novém trestním zákoníku. Projednávaná verze návrhu trestního zákoníku (TZ) by umožnila posílat vědecké pracovníky a svědomité bezpečnostní administrátory do vězení na podkladě stejného ustanovení trestního zákoníku jako hackery, páchající skutečnou trestnou činnost.

pondělí 12.00: Angela Merkel se stane první ženou, která bude zastávat úřad německého kancléře. Nahradí dosavadního sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schroedera. Uvedl to mluvčí SPD.

Více než 30 000 osob zahynulo při silném zemětřesení o minulém víkendu, jehož epicentrum bylo pod pohořím Hindukuš v Pákistánu. Celá města a vesnice byly proměněny v trosky. Většina osob zahynula v Pákistánu. Jeden ministr pákistánské vlády odhaduje, že jen v pákistánském Kašmíru přišlo o život 30 000 lidí. Nejméně 50 000 osob bylo zraněno. Zdá se, že hlavními postiženými jsou děti. OSN odhaduje, že více než 2,5 milionů lidí je bez přístřeší při teplotách, které se blíží nule. Lidé odstraňovali trosky po celou noc, často holýma rukama.

Podrobnosti v angličtině ZDE

James Yee přišel pracovat do Guantánama jako vlastenecký americký důstojník a muslimský duchovní. Skončil v řetězech: byl obviněn ze špionáže pro "al Kajdu". Od všech obvinění byl posléze očištěn. Britský týdeník Sunday Times přinesl jeho drastické svědectví.

V souvislosti s už pátou nyní připravovanou volbou šéfa britské Konzervativní strany, na něhož upínají britští konzervativci naděje, že je povede k volebnímu vítězství, argumentuje v konzervativním týdeníku Sunday Telegraph konzervativní historik z Harvardu a Oxfordu Niall Ferguson, že absolutně není zaručeno, že britští konzervativci příští volby budou vůbec schopni vyhrát - labouristé budou možná podle něho v Británii vládnout celá desetiletí. Uvádí pro to docela přesvědčivé důvody. Platí snad i pro jiné země?

Toto slovo v současnosti už postupně odchází ze slovníku. Těžko vzpomenout, kdy jej v běžné mluvě bylo možno zaslechnout naposledy a přesto by se mohlo někomu hodit a dalo by se použít. Možná i ve dvou souvislostech. První je žabomyší, v té druhé jde o věc mimořádně vážnou, dotýkající se každého jednotlivce z těch šesti miliard okolo nás.

Není třeba dělat paniku, ale určitě je zapotřebí bít na poplach. A vzít ne nohy na ramena, ale rozum do hrsti. Jak se k tomu která země postaví? To bude pro každou vládu hmatatelný výsledek . I bez volebních kampaní.

Následující čtyři odstavce je možno přeskočit.

Večerník Praha mě ve svém komentáři z úterý 4. října opět nezklamal. Vložil mi do úst větu, kterou jsem nikdy neřekl. V pondělí ráno, ve svém vystoupení na sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR, jsem samozřejmě nemohl znát výsledek hospodaření státu za devět měsíců roku. Řekl jsem, že podle údajů, které jsem získal v pátek (30. 9.), činil průběžný přebytek státního rozpočtu 30 mld. Kč. Věta, kterou Večerník vložil do mých úst, je vymyšlená.

Motto: "Povedu stranu k vítězství!" hřímal na sobotním ústředním výboru ČSSD Paroubek. "Osmdesát procent médií je proti nám," soudí. Jednu z prvních věcí, kterou by měla ČSSD po volbách prosadit, je nový tiskový zákon. "A ten skončí s balkánskými způsoby novinářské práce," dodal nový volební lídr ČSSD v iDnes 26. 9. 2005.

Po čtvrteční stávce se vyrojily podobné titulky takřka všude. Takže jak je to s krizí?

Zdravotnictví má za úkol léčit, či nemocím předcházet nebo ulehčit tam, kde léčba je nesnadná nebo nemožná.

Nevšiml jsem si, že by nemocní nebyli léčeni nebo, že by v souvislosti s vládou kohokoliv byli léčeni lépe či hůře. Financování zdravotnictví je pro nás lékaře opravdu pouze technická pomůcka. Ne alfa a omega našeho oboru.

tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí

K 30. 9. 2005 se situace na trhu práce zlepšila. Míra registrované nezaměstnanosti oproti minulému měsíci poklesla o 0,1 % a činila 8,8 % (srpen 2005 -- 8,9 %, září 2004 -- 9,1 %). Úřady práce (ÚP) registrovaly celkem 503 396 osob, což je o 1 858 lidí méně než ke konci předchozího měsíce a o 26 843 méně než ve stejném období roku 2004. Z celkového počtu nezaměstnaných je 474 964 tzv. dosažitelných uchazečů o zaměstnání (jsou schopni okamžitě nastoupit do práce). To je téměř o 6 000 méně než v srpnu 2005. Důvodem poklesu je zařazení většího počtu uchazečů do rekvalifikačních kurzů.

Reforma chemické politiky je nutná, i když ji chemický průmysl napadá nepravdivými argumenty

Podle zprávy agentury Reuters, zveřejněné 6. října v Ženevě, mají evropské děti v krvi nebezpečné chemické látky, které se do jejich těla dostaly z textilií, kosmetiky, počítačů a dalších elektronických zařízení. Agentura se odvolává na aktuální studii "Generation X" organizace WWF, která publikovala výsledky prvního celoevropského výzkumu obsahu nebezpečných chemických látek v několikageneračních rodinách. Studie analyzovala obsah 107 syntetických nebezpečných chemických látek (z nichž 73 nalezla) v krvi 13 rodin (babiček, maminek a jejich dětí) z 12 zemí Evropy. Byly testovány vzorky krve dvou belgických rodin a po jedné rodině z Dánska, Finska, Francie, Německa, Řecka, Maďarska, Itálie, Polska, Švédska, Lucemburska a Lotyšska.

Jako nejbližší spolupracovník shora zmíněných špičkových fyziků pociťuji při jejich vyznamenání také alespoň stín uznání, přes 30 let jsem se zabýval experimenty, které navrhoval Herbert Walther, nedávno penzionovaný ředitel Max-Planckova Ústavu pro kvantovou fyziku, a Theodor Hänsch, i když nás spolupracovníků byly za těch 30 roků desítky, málokdo zůstal po celé toto období jako já.

Musíme být světu lidských bytostí, věru, k smíchu se svými neustálými výlevy duchovními, mravními i ekonomickými. Naše nepoučená ukvákanost vyplývá z nemožnosti dobrat se k lepším pozicím, odkud nikdo nemá potřebu zabývat se nepodstatnými jedy, škodícími lidskému zdraví. Přečetl jsem si 6. října článek "Václavovi volové, česká státnost a současnost" od Josefa Radyňského v Haló novinách. Natepal pár řádných politikům po boubelích. Chlapovi s gulami (je-li to jisté, abych nešířil poplašnou zprávu) i Václavovi, veliteli humanitární bombardovací perutě (řečenému prasvatý).

Největším zemským škůdcem stal se pro něho však vyhlédnutý svatý Václav, zavražděný bratrovou rukou, jak tvrdí ne historie, ale historici a s nimi někdy všudypřítomní hysterici. On nám kníže, potvora, zbaběle odváděl pár set hřiven a volů Němcům, aby se zachoval. My dobře víme, jak se měl chovati! My dobře víme, jak se lidé měli chovati, aby se nám zachovali.

Jsem nedisciplinovaný živel, a tak jsem na filmu, který získal Zlatou mušli, byl teprve včera. Zkraje jsem byl natěšený, že to bude náplast na moji duši, potácející se aktuálně v podobných problémech, jako hrdinové filmu (už jsem o filmu hodně četl). A mám zkušenost, že jak se něco nelíbí A. J. Liehmovi, mě, jako člověka, který touží po inteligentně natočeném dojáku, to pohladí.

Musím říct to, co už jiní přede mnou: ta schématičnost opravdu trochu skřípe.

Zaujal mne článek Štěpána Kotrby "Mluvčí nevědí, o čem mluví, a přesto mluví", píše Pavel Erben. Prvně bych si dovolil jistá technická upřesnění ohledně pohledu na počítače jako přijímače vysílání. Pro splnění podmínek zákona dle pohledu pana Kotrby by počítač musel být kromě zvukové karty vybaven i reproduktory, což nemusí být tak časté. Ovšem je tu ještě jiný pohled - ta karta a reproduktory nejsou vůbec nutné.

Tímto srdceryvným transparentem se snažili lékaři přesvědčit veřejnost o své zoufalé situaci. Bohužel, podle některých ohlasů z televize jim to veřejnost nespolkla.

"Naši" lékaři se bouří. VZP platí pozdě a lékaři stávkují. Nechci teď sahat do svědomí soukromých lékařů, ale myslím si, že za jejich protesty není jen nedostatek peněz na provoz ordinací. Ta věc je příliš dobře organizována a má mediální podporu. Za tím stojí mnohem více. Lékaři žádají hlavu ministryně zdravotnictví a možná i premiéra. Titulky v novinách signalizují, že lékaři chtějí změnu systému. Podle některých zpráv z tisku zatím stojí snaha o komercializaci zdravotnictví.

V závěrečném dílu volné, filozoficky laděné trilogie, v Obyčejném životě, dospívá vypravěč k poznání, že život každého jedince se skládá z řady různých osudů, z nichž některé se dravě manifestují, jiné se rozvinou jen za určitých okolností, další potlačíme atd. "Řekněme, že člověk je něco jako zástup lidí," píše Karel Čapek. "V tom zástupu putuje, dejme tomu, obyčejný člověk, hypochondr, ten s lokty a bůhvíkdo ještě; je to pomíchaný houfec, ale má společnou cestu." Tato představa je (podle autora) plná útěchy, protože z ní vyplývá, že každý z nás je propojen s ostatními lidmi víc, než si myslí; nemusí se tedy cítit sám a může sdílet radosti i bolesti svých souputníků.

Je to krásná myšlenka, ale přesto vyvolává polemiku.

Jak to bylo s aférou "Grossův byt" a jakou roli sehráli novináři, analyzuje - novinář. Pohled pod pokličku - proměnu médií v České republice za poslední desetiletí - přináší sborník prací deseti mediálních pedagogů, odborníků a toeretiků, vydaný k deseti letům činnosti skromné, ale o to významější firmy. Firmy, která dává zapomnětlivým novinářům i zapomnětlivým médiím to nejobávanější - paměť. Mediální moniotr Newton IT je tím, koho se bojí politici i novináři. Protože není sice nic staršího, než včerejší noviny, ale i po několika letech vám kdekdo dokáže, co jste řekli. Tenkrát. A přesně.

Křest knihy nakladatelství Portál a deseti autorů pod názvem 10 let v českých médiích se koná v pondělí 10. 10. 2005. Ukázka je první kapitolou zamyšlení nad důvěryhodností médií, novinářů, prodejců ojetých aut i politiků od Miloše Čermáka. Ukázky dalších autorů budou následovat.

V pondelok v noci Európska únia slávnostne otvorila prístupové rokovania s Tureckom. Tomuto kroku predchádzali siahodlhé dramatické rokovania a politický maratón, ktorý napokon vyústil do rozhodnutia, nad ktorým Turecko zajasalo. A to aj napriek počiatočným výhradám Rakúska, ktoré odmietalo schváliť negociačný rámec, odvolávajúc sa pritom na domácu verejnú mienku.

A práve verejná mienka sa dostala do popredia diskusií o tureckom členstve v únii a pridala sa k zoznamu ďalších argumentov proti vstupu tejto krajiny do EÚ, medzi ktorými najviac dominuje názor, že -- jednoducho povedané -- "moslimská krajina nemá v kresťanskej Európe čo hľadať". Je nepopierateľným faktom, že verejná mienka v členských krajinách Európskej únie nie je prípadným vstupom Turecka do únie nadšená. Podľa posledného prieskumu Eurobarometra vstup Turecka podporuje len 32 percent občanov európskej pätnástky a 48 percent populácie nových členských krajín EÚ. Názory občanov sú však bezpochyby poznačené predsudkami voči tejto moslimskej krajine, poddávajúc sa chimére, že toľkí moslimovia v únii vážne ohrozia tradičné "kresťanské" hodnoty Európy. A za to nesú svoju zodpovednosť aj politické špičky. Na jednej strane dali európske vlády Turecku zelenú a všetky zahlasovali za otvorenie prístupových rokovaní, čo zjednodušene možno interpretovať tak, že Turecko v únii chcú, na druhej strane však už zlyhávajú pri obhajovaní takéhoto postoja doma, medzi obyvateľmi svojej krajiny.

Zastánce volného trhu Donald Tusk získal podle zjišťování u volebních místností, jak voliči hlasovali, v polských prezidentských volbách, většinu 38 procent, což však zřejmě nestačí k tomu, aby zvítězil. Jeho jiný pravicový soupeř Lech Kaczynski získal 32 procent. Za čtrnáct dní se bude konat druhé kolo voleb, pokud žádný z kandidátů nezíská padesátiprocentní většinu. Strany obou kandidátů, Tuskova Občanská platforma a Kaczynského Strana práva a pořádku vyhrály před čtrnácti dny všeobecné volby.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Po reakci Jiřího Forala "O homosexuálech ve Španělsku" na můj článek "Nezapomínejme, že lidská práva gayů a lesbiček uznalo Španělsko" bych řada ujasnila pár drobností.

Bezesporu se ve Španělsku našlo spoustu lidí, kterým zákon o manželství osob stejného pohlaví nebyl po chuti, ale tvrdit, že byl schválen bez podpory většiny národa, je zcela falešné (abych použila slovníku našeho pana prezidenta:) ) - podle opakovaných výzkumů veřejného mínění bylo více než 60% národa pro tento zákon, píše historička Darina Martykánová ze Španělska.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Český senát spáchal ve čtvrtek tvrdý prohřešek proti demokracii a zakázal "propagaci komunismu". Nijak ovšem slovo "komunismus" nedefinoval. Dolní komora parlamentu však pravděpodobně - naštěstí - tento stranickopolitický zmetek neschválí. "Zákon" je také zřejmě protiústavní.

Je to tvrdě nedemokratický čin, jímž se Česká republika vážně posunula směrem k protofašismu. Demokracie nemůže zakazovat žádné názory, natož slova! (Je to tak trochu jako v Číně, kde chatovací software firmy Microsoft reaguje, když napíšete slovo "demokracie" nebo výraz "lidská práva", varováním "TENTO VÝRAZ JE NEPŘÍPUSTNÝ!")

Jde o stranickopolitickou hříčku, právnicky jen těžko realizovatelnou. Budou od nynějška v ČR kriminalizováni všichni novináři, kteří třeba uspořádají v televizi politickou debatu o nových marxistických trendech v západní Evropě?

Zřejmě budeme muset, podobně jako při trapných pokusech českého státu kriminalizovat podporu Usámy bin Ladina v roce 2001, vystoupit na podporu "komunismu" a "fašismu", abychom dokázali, jak směšná je tato senátní iniciativa. [daleko horší je novela trestního zákona, která totéž - verbální trestné činy a trestné činy politické povahy, kriminalizuje ve větší šíři a daleko skrytěji - pozn. ŠOK]

Praxí prokázaným a nosným prinicipem, který definoval v USA soudce Brandeis už ve dvacátých letech dvacátého století, je, že verbální výroky lze kriminalizovat pouze tehdy, vedou-li k přímé násilné akci. (Povel: "Zab tohoto černocha!")

Pro protofašisty v českém Senátu mám drobnou informaci. Komunismus se odlišoval od demokracie tím, že se v něm směl chválit jen komunismus. Možná českým "demokratům" nedošlo, že demokracie se odlišuje od totality především tím, že se v ní smí odmítat i demokracie.

Demokracie není paternalistický systém, v němž nám tatíčkové z parlamentu rozkáží, co si smíme a nesmíme myslet a co smíme a nesmíme říkat.

V demokracii určují občané, jaké názory a postoje jsou nosné. Stoupající podporu pro KSČM, jakkoliv je pro mnohé politiky politováníhodná a jakkoliv je znervózňuje, asi neodstraní zákazem slova "komunismus"...

K tomu: Zdeněk Hrabica: Proč [spoluautor antikomunistické zákonné novely, senátor zvolený za stranu Zelených] Jaromír Štětina už nemiluje Sovětský svaz? ZDE

Nestudoval jsem nejnovější návrh zákona proti propagaci nacismu a komunismu, který putuje ze Senátu do Sněmovny, těžko dokážu tedy říci, zda je opravdu špatný nebo dobrý. Dovolím si jen pár obecných poznámek k myšlence jakéhokoli podobného zákona.

Článek Borise Cveka je typickou - elitářskou - ukázkou nedůvěry v demokracii a v soudnost lidí. Cvek se bojí, že by se "národ mohl zbláznit" a zase jednou hlasovat pro Hitlera, proto je mu to nutno trestními prostředky zakázat.

Troufám si říci, že se to tím nevyřeší. Odhlédněme na okamžik od toho, že dnešní cca 1 milion českých voličů pravděpodobně nepodporuje KSČM proto, že by vzývali Gottwaldovy a Stalinovy ideály - pokud se na podporu blíže nedefinovaného "komunismu" uvalí trestní stíhání, zaženete tyto lidi do ilegality, dáte jim aureolu mučedníků a poskytnete jim stimul, aby "pracovali pro revoluci" - protože se - právem - budou cítit utlačovaní a ukřivdění.

Cvekův návrh, že "určité myšlenky se musejí kriminalizovat", vychází z nedůvěry v soudnost občanova myšlení - důvěra v jeho soudnost je však ovšem základní podmínkou demokracie. Zakazujte si myšlenky, nenazývejte se však demokraty. Cvek si myslí, že demokratické rozhodování by mělo být nahrazeno diktátem elit. Možná má pravdu, to já nevím - nebyla by to však už demokracie.

Souhlasím s Cvekovým názorem, že česká - i každá - společnost potřebuje otevřenou a hlubokou diskusi o nejrůznějších aspektech současné politiky i morálky, včetně komunistické minulosti, a to, řekl bych, zejména za normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech - chování českého národa v této době dosud zůstává tabu. S kriminalizací názorů či slov to však nemá nic společného.

Mohu jen opakovat, že v demokracii smí být trestně stíhatelná pouze přímá výzva k násilí.

Člověk používá slova k popsání skutečnosti kolem sebe. S jednotlivými názvy pak má člověk asociované významy. Víme, co je červená pastelka. Asi byste se cítili podvedeně, kdyby jste si pořídili červenou pastelku, která kreslí žlutě, míní student Jakub Müller.

V Praze 6. října 2006

Pane děkane, vážený pane Vacku,

dnes mi byl doručen Váš dopis, ve kterém mi odvoláváním na zákoník práce de facto vyhrožujete výpovědí, pokud od pondělka nezačnu učit na rusistice. Mluvíte o mém "odmítavém postoji k osobnímu projednání". Nuže, k tomu, co Vy nazýváte "osobním projednáváním" a co je ve skutečnosti jen nucením osamoceného člověka Vaším sehraným týmem, aby souhlasil s tím, o čem jste Vy předem rozhodl, jsem opravdu nepřišel. Mé důvody byly tyto:

Neuvěřitelně šikanózní paragrafy vypadly z dílny autorů připravované "protiteroristické" novely trestního zákoníku, kterou bude projednávat příští týden sněmovna.

Autoři novely by šmahem trestali odnětím svobody na jeden rok až pět let každého, kdo by vlastnil byť jed na krysy, a sami si pletou marihuanu s jedem (§ 261 - 264). V jiných paragrafech by zase potrestali vězením každého, komu vytuhne či se - třebas z nedbalosti - zaviruje počítač a v důseldku toho jeho zaměstnavatel přijde o jakkoliv cenná data. I když přijde o bezcenná data... Umožněním šikany nepohodlného zaměstnance zaměstnavatelem se diletantismus mnohých podnikových správců sítí nevyřeší. Bezpečnost se nezlepší, když zatajíme, že dveře mají zámek a kliku. Pokud stát zavře každého, kdo ví, jak klika vypadá, ocitáme se v zemi, kde já osobně nechci žít.

V dalších paragrafech zase chápou autoři velmi extenzivně pojem ohrožení utajované skutečnosti (§ 293), porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 157), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 158) či porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy (§ 159). Může se stát, že tato činnost ochromí veškerou investigativní žurnalistiku - a to i v případech, kdy zveřejnění jinak utajované skutečnosti je ve veřejném zájmu, neb například dokládá krytí neschopnosti či porušování zákona samotnými úředníky státu či politiky. Veřejný zájem a zvláštní práva novinářů ovšem novela trestního zákona vůbec neposuzuje a nebere v úvahu. Alespoň v Česku nebude moci nastat aféra Watergate. Zákon zato posuzuje "ohrožení společenské vážnosti" poškozených... Už tuším, proč se Stanislav Gross stal koncipientem v advokátní kanceláři, specializující se na trestní právo. Má se co učit.

V září 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 12 866 Kč, příjem z reklamy byl 15 000 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 778.82 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.