Za stávkující lékaře se postavil stínový ministr zdravotnictví pan Julínek (ODS). Tento pán to řekl rovnou : "Ambulantní lékaři pochopili, že bojují za samou podstatu základní zdravotní péče. Proto nezužují svůj protest pouze na platby od zdravotních pojišťoven, ale správně vidí řešení ve změně současného systému". Pan Julínek prosazuje privatizaci nemocnic.

Státní nemocnice a lékař - zaměstnanec je pro něho vazal státu. Současný systém je pro něho symbol komunismu. Přitom právě modrá šance ODS pro zdravotnictví chce u nás zavádět americký systém zdravotnictví. Některým lékařům se zdá, že naše zdravotnictví je příliš socialistické a jejich příjmy nízké. Nejhorší na tom je, že tyto snahy mají i podporu ze strany vedení VZP (podle zpráv z tisku). Lékaři by chtěli stejné příjmy, jako mají američtí lékaři. Příjmy lékařů v USA jsou přes 200 tisíc -- i absolvent fakulty má přes 100 tisíc. Přitom docela slušné příjmy v USA jsou okolo 50 tisíc dolarů ročně.

Kdo je chudák v takovém systému, je pacient. Korunka například tam stojí 900 dolarů, což je pro mnoho Američanů polovina platu. Lidé, kteří tam byli, říkají, že mnoho Američanů má chrup ve špatném stavu. Je to vidět hned po příjezdu na celnici a někdy si toho můžeme všimnout i v amerických filmech v naší televizi. Šedesát milionů Američanů nemá zdravotní pojištění -- to je skoro čtvrtina populace. Po příchodu k lékaři nebo do nemocnice se nejdříve ptají, jestli má pacient pojištění nebo dost peněz. Když nemá, tak má smůlu. To by neměl být cíl našeho zdravotnictví.

Stačila by jedna

Premiér nedávno v neděli v televizi vypustil pokusný balónek, když řekl, že by u nás stačila jen jedna zdravotní pojišťovna. A samozřejmě - to vzbudilo ihned velký ohlas. Neděle sem, neděle tam, šéfové zdravotních pojišťoven spustili pokřik. Pan Jiří Bek, ředitel České národní zdravotní pojišťovny ihned reagoval : "máme 3 miliony klientů a platíme lékařům včas". Generální ředitel Metal aliance varoval: "když se zdravotní pojišťovny zakládaly, stálo to mnoho miliard a o nic lacinější by nebylo jejich zrušení".

Před lety bylo u nás 27 zdravotních pojišťoven. Některé zkrachovaly a jiné před bankrotem zachránilo spojení s jinou pojišťovnou. Dnes máme už jen devět pojišťoven. Všechny úspěšně prosperují, jen ta jedna stále prodělává.

Jak je to možné, že jedna pojišťovna prodělává a ostatní jsou tak úspěšné? V podstatě je to velmi jednoduché. Ty zaměstnanecké pojišťovny mají jako své klienty lidi v nejlepším věku. Mladé a zdravé. Navíc lidi, kteří se bojí být nemocní, aby neztratili zaměstnání. To potom lehko mají dost prostředků a můžou platit lékařům včas.

Hůře je na tom Všeobecná zdravotní pojišťovna. Ta totiž musí pojistit všechny ostatní.

Velká část jejích klientů jsou děti (a to i děti zdravých klientů zaměstnaneckých pojišťoven), studenti, ženy pečující o děti a samozřejmě také důchodci. Za tyto lidi platí pojistné stát. Platících klientů má minimum. Všichni víme, že stát platí jen velmi nerad a když už musí, tak málo.

To je, kromě plýtvání, hlavní důvod, proč máme potíže ve zdravotnictví. Stát už poznal, že bude muset zvýšit platby za svoje pojištěnce. To však bude mít neblahý vliv na státní rozpočet. Při stálých požadavcích na snižování daní budou samozřejmě ty peníze chybět. Proto je sloučení pojišťoven jedním z řešení situace. Je samozřejmé, že ubude minimálně 8 generálních ředitelů, jejich sekretářek, jejich náměstků a dalších, kteří se dnes přiživují na pojištěncích. Na druhé straně by jejich platy uživily jednu okresní nemocnici. Tak nevím, co je důležitější.

Stále se mluví o první republice a dává se nám za příklad demokracie. Ale za první republiky tady byla jen jedna zdravotní pojišťovna -- říkalo se jí pokladna. Jejími pojištěnci byli všichni občané státu. Přitom do ní platili jen výdělečně činní občané a s nimi byly pojištěny i jejich ženy, které nikdy nepracovaly, i jejich děti. I když poměry tam byly všelijaké, jak nám ukazoval i Vlasta Burian ve filmu, velké problémy nebyly. Systém byl nastaven dobře a fungoval. Dnes se systém hroutí. Přitom podle zpráv v tisku byl na konci devadesátých let rozpočet zdravotnictví asi 90 miliard a dnes nestačí 200 miliard. Že by se tak zvedla úroveň lékařské péče? Pochybuji. Jen se penízky kutálejí do kapes a na bankovní konta lidí, kteří nebudou mít nikdy dost -- i kdybychom dali do zdravotnictví dvakrát tolik peněz. A to je další problém našeho zdravotnictví. Přitom vyrovnat se s tím by nebyl tak velký problém. Jenže každý ministr zdravotnictví, který se pokusil s tím něco udělat, musel odejít. Ministr zdravotnictví je u nás rizikové povolání. A bude stále, dokud u nás poslanci budou prosazovat a protěžovat "svobodné podnikání" před zdravím lidí.

Ve zdravotnictví totiž nelze podnikat. Zdravotnictví je totiž služba veřejnosti. A jestli toto poslanci nepochopí -- skončíme všichni špatně.