K. R. Popper ve své Otevřené společnosti říká, že demokracie nemůže být tolerantní ke snaze zničit demokracii. Tolerance neznamená tolerance k pokusům zavést Osvětim nebo Gulag, to je totiž největší popření veškeré tolerance. Stejně není smyslem svobody pěstování džungle ve společnosti, a proto Popper mluví o státním intervencionismu (ten má udávat a strážit férová pravidla hry svobodné společnosti).

Pro Evropu je v moderní době typické kolísání mezi přímými sympatiemi k tyranům (to je svobodně zvolený Hitler i svobodně zvolená KSČ v roce 1946) a nepřímým ustupováním jejich drzosti a moci (ustupování ve jménu "míru" nebo ve jménu "nadhledu"). Za posledních pár desítek let se naše křesťanská, civilizovaná, vědecká Evropa může pochlubit rozpoutáním dvou světových válek, budováním ideologií nacismu, komunismu, fašismu a jejich realizací... proběhly tu monstrprocesy, davová běsnění, historici kázali nejhorší lži a vlivní intelektuálové (jako Sartre) hlásali podporu nejhoršímu teroru.

Myslím tedy, že jeden z největších zájmů našeho kontinentu míří k tomu, aby se to už nikdy neopakovalo, aby ty krvavé události byly mementem, abychom ctili důstojnost obětí a nezapomněli vrahy nazývat vrahy. Proto je také v Evropě stíhána osvětimská lež a v USA nikoli. Pro nás totiž osvětimská lež znamená něco jiného než pro Američany... to tady, uprostřed Evropy, vyrostly hnědé i rudé koncentráky a nevystavěli a nespravovali je ďáblové z pekla, nýbrž otcové rodin a vzorní evropští měšťáci.

Čili myslím, že kdokoli se hlásí k vraždám, tyranii, rasismu, třídní a náboženské nenávisti jako k něčemu pozitivnímu, by měl být v Evropě stíhán. Ne na osm let, to je příliš tvrdý trest, ale stačila by pokuta či podmínka (aspoň v dnešní situaci). Jde o to, udržet také v právní paměti to neslýchané a děsivé memento minulosti. Nikoli zakázat slovo komunismus, nikoli zakazovat stranu KSČM, ale pohnat před soud ty, kdo tvrdí, že ideologie nenávisti, jež vedla k milionům nevinně umučených lidí, je v pořádku, ba že v ní je budoucí lidstva.

Společnost ovšem ještě mnohem víc než zákony potřebuje debatu o minulosti, potřebuje sebereflexi, potřebuje se podívat do tváře obětí i vrahů. Udělá-li to, bude, jak věřím, ideologie lži a nenávisti pro ni nepřijatelnou a protikomunistické zákony se stanou jen pozapomenutou (díky Bohu!) pojistkou.

Slovo "komunismus" je neškodné... hlásí-li se ale někdo k odkazu chladnokrevných vrahů, jakými byli Rudolf Hess či Klement Gottwald, je pro evropské společnosti destruktivní tvářit se, že se nic neděje. Je to -- podle mého názoru -- mnohem horší než většina trestných činů, za které se dávají podmíněné tresty.