Má cela byla třikrát dva metry, stejné velikosti jako cely vězňů v Guantánamo. Teprve před týdnem jsem obdržel pochvalu za vynikající práci mezi vězni v táboře. Nyní jsem byl jedním z nich.

I já jsem byl terčem ponižování, kdykoliv jsem se sprchoval. (Autor pak popisuje podrobnou prohlídku všech jeho tělesných otvorů.) Bylo jedno, že jsem byl armádním kapitánem, absolventem West Pointu, elitní americké vojenské akademie. Nikomu nevadilo, že moje manželka a dcera nevěděly, kde jsem. Nevadilo, že jsem byl loajální americký občan a že jsem byl nevinen.

Byl jsem obviněn ze vzpoury a z podvracení, z pomáhání nepříteli a ze špionáže. Trestem za to všechno je trest smrti. Až po dlouhé době se mi podařilo dosáhnout naprostého očištění a byl jsem pak čestně propuštěn z armády.

Vím, proč jsem byl zatčen - byl jsem muslim, píše autor.. Mým "zločinem" bylo, že jsem se snažil zajistit, aby osoby, podezřívané z členství v Talibanu a al Kajdě, zadržované v Guantánamo, měly právo volně praktikovat své náboženství. To je snad nejzákladnější americký ideál.

Sledoval jsem strašlivé zacházení stráží s vězni. A dospěl jsem k závěru, že to, že jsem byl jmenován muslimským duchovním pro vězení, je jen politické divadlo.

Nebýval jsem vždycky muslimem. Jsem Američanem třetí generace - mí rodiče se vystěhovali ve dvacátých letech z Číny. Muslimským duchovním jsem se stal v létě 2000, po čtyřletém studiu v Damašku.

Byl jsem požádán, abych se stal muslimským duchovním v Guantánamo. Když jsem tam přicestoval, tábor X už byl pro počet přicházejících vězňů příliš malý. Když jsem viděl, co z něj zbylo, nemohl jsem uvěřit, že tolik lidí v něm bylo vězněno na tak malém prostoru. Byly tam stovky klecí v řadách. Jedinou ochranou před pálícím sluncem byla plechová střecha. V táboře byly desítky obrovských krys. Bylo mi řečeno, že to jsou banánové krysy a že zaútočí na člověka, pokud budou vyprovokovány.

Nový tábor, tábor Delta, se skládal z 19 bloků, v každém z nichž bylo vězněno 48 věznů v individuálních celách bez střechy a vzájemně oddělených drátěným pletivem. Bylo nám řečeno, že vězni patří mezi nejnebezpečnější teroristy na světě. Očekával jsem, že se setkám se stovkami usámů bin ladinů, ale většina vězňů se chovala přátelsky. Bylo tu asi 660 osob z desítek zemí, včetně Británie.

Hlavní velitel byl generálmajor Geoffrey Miller, sebevědomý Texasan, jemuž bylo k šedesátce. Posléze byl vyslán do Iráku, aby tam zlepšil získávání výzvědných informací ve vězení Abu Ghraib, v měsících předtím, než se stalo nechvalně známé týráním vězňů.

Miller byl přesvědčený křesťan. Řekl mi, že při útoku z 11. září na Pentagon zahynulo několik jeho přátel a kolegů. Pociťoval "silnou nenávist vůči těm muslimům" - natolik, že se s tím svěřoval svému knězi.

Nejhorším trestem pro vězně bylo tzv. "násilné vyjmutí vězně z cely" - asi šesti až osmi strážemi. Byl jsem toho svědkem poprvé tehdy, když vojenský policista ohmatával prstem vězňovu nahou zadnici mezi půlkami, aby se ujistil, že tam nemá skrytou žádnou zbraň. Tento druh fyzického kontaktu islám zakazuje a vězeň vojenského policistu odstrčil. Okamžitě bylo povoláno osm strážců s pohotovostním vybavením - s helmami, těžkými rukavicemi, ochrannými návleky na lýtka a na prsa. Začali skandovat a pak zaútočili v cele. Absolutně vězně promočili pepřovým sprejem, svázali mu ruce a nohy a odvlekli ho na samotku.

Takto byli vězni trestáni neustále. Intruzivní fyzické prohledávání se konalo denně a bylo zdrojem těchto trestů. Dospěl jsem k názoru, že jeho jediným účelem bylo trápit vězně. Byli vězněni na Kubě v přísně střeženém táboře už mnoho měsíců. Co mohli na svém těle skrývat?

Častěji docházelo k násilným scénám. Jednou musel být jeden strážce odtažen od vězně, připoutaného ke stěně pouty, kterého bil do krvava do hlavy rozhlasovým přijímačem.

Avšak vojáci brzo objevili zbraň mocnější než pěsti: islám. Vzhledem k tomu, že náboženství bylo pro téměř všechny vězně v Guantánamo to nejdůležitější, stalo se to rychle nejdůležitější zbraní používanou proti nim.

Stráže se posmívali vyzývání k modlitbě a hlasitě cloumali dveřmi, házeli kamením na klece a hráli hlasitou rock'n'rollovou hudbu, když se vězni snažili modlit.

Vzhledem k tomu, že bylo známo, že podle islámského zákona není dovolen fyzický kontakt mezi muži a ženy, kteří nejsou příbuzní, strážkyně se záměrně vyzývavě dotýkaly vězňů cestou do sprchy nebo na odpočinek. Vězni se tomu často protivili a byli za to trestáni.

Strážci věděli, že muslimové věří, že Korán obsahuje boží slovo a musí s ním být zacházeno s respektem. Nikdy jsem neslyšel o incidentu, kdy by vězeň skryl cokoliv nebezpečného v Koránu. Něco takového by bylo urážkou té knihy. Avšak stráže třásly násilně výtisky Koránu, lámaly vazbu, vytrhávaly stránky a házely knihu na zem, pod záminkou, že ji prohedávají.

Nejvíce si mi vězni stěžovali na to, co se dělo při výsleších. Někteří tlumočníci - muslimští američtí vojáci jako já - mi svědčili o tom, že se vyšetřovatelky během výslechů svlékaly. Jedna předstírala, že před vězni masturbuje. Sahala na ně také erotickým způsobem a nutila je, aby jí masírovali prsa a rozkrok. Tlumočník, který toho byl svědkem, mi sdělil, že její nadřízený jí řekl, aby se krotila, ale nepotrestal ji.

Překladatelé pro rozvědku také potvrdili, že někteří vězni byli nuceni, aby si lehali do středu satanského kruhu, osvíceného svíčkami. Vyšetřovatelé na ně křičeli: "Vaším Bohem je Satan, ne Alláh! Opakujte to po mně!"

Začal jsem si tato zvěrstva zapisovat. Ale čím více času jsem strávil ve vězeňských blocích, tím agresivněji se ke mně chovaly stráže. Měl jsem právo bez doprovodu hovořit s vězni soukromě. Avšak stráže odposlouchávaly mé rozhovory, stály těsně vedle mě a snažily se mě zastrašovat.

Když mi jeden administrativní pracovník na základně ukázal pomlouvačný a nenávistný útok proti muslimům, který měl vyjít v týdeníku pro stovky křesťanských zaměstnanců na základně, rozhodl jsem se jednat.

V textu se tvrdilo, že Korán navádí muslimy, aby šířili násilí a nenávist - přesný opak pravdy.

Snažil jsem se rozptýlit mýtus, že všichni muslimové jsou teroristé. Nechápal jsem, že ve snaze poskytnout svým kolegům poučení o potřebě náboženské snášenlivosti jsem vůči sobě u nich vyvolával podezření.

Systematicky mě začali sledovat a odposlouchávat. Kdykoliv jsem se setkal s jinými muslimskými zaměstnanci na základně, hovořili jsme obyčejně o tom, že se proti nám projevuje otevřená náboženská nesnášenlivost.

Na základně se šířila mezi vojáky cédéčka s pornografickými fotografiemi s muslimy v kompromitujících pozicích.

Když jsem dostal na základně větší byt, začal jsem do něho zvát své muslimské kolegy. Lidé začali přinášet chutné jídlo z Blízkého východu. Neuvědomil jsem si, jaké budou důsledky.

Vojáci je začali systematicky a s podezřením sledovat. Říkali jim "muslimská klika", případně "Hamas". Nechápali, že člověk může být muslim a není přitom terorista. Vyšetřovatelé začali sledovat některé muslimské zaměstnance a zkopírovali si obsah jejich harddisků na osobních počítačích. Firma Microsoft dostala instrukce, aby posílala úřadům jejich emaily. Jeden loajální americký muslimský tlumočník nalezl ve skříni odposlouchávací zařízení.

Tři členové muslimské skupiny v Guantánamo byli zatčeni.

Totéž se stalo v září 2003 Yeeovi. Velitel Miller pro vyšetřovatele svědčil, že "duchovní Yee se přátelil se sympatizanty s teroristy". "Je podezříván z několika vážných trestných činů, včetně špionáže, za kterou je potencionálním trestem trest smrti."

Tisk rozšířil informace, že jsem prý měl styky s syrskou vládou, s al Kajdou a s Talibánem, že u mě byly nalezeny mapy Guantánama a jména vězňů a vyšetřovatelů.

Byl jsem vězněn na samotce po dobu 76 dnů. Vyšetřovatelé tvrdili, že jsem součástí špionážního řetězce, nejnebezpečnějšího od studené války.

Armádní vyšetřovatel se vydal za mou manželkou a lživě jí svědčil, že mám erotický poměr se třemi jinými ženami.

25. listopadu 2003 jsem byl náhle propuštěn z vězení. Avšak v tentýž den zpravodajství oznámilo, že budu trestně stíhán za cizoložství (v americké armádě je to trestný čin) a za to, že jsem si stahoval pornografii do vládního počítače. Manželka se pod vlivem těchto obvinění chtěla zastřelit.

V únoru 2004 dosáhli mí právníci dohody s armádou, že veškerá trestní obvinění proti mně budou stažena a že já dobrovolně odejdu z armády s pochvalou od velitele Millera a dalších čelných důstojníků. Přesto však armáda dál šířila pomluvy, že bylo sice ve státním zájmu zrušit mé trestní stíhání, ale že zůstávám vysoce podezřelou osobou. Miller mě pak shledal vinným z cizoložství a z vlastnictví pornografie a oficiálně mi vydal důtku. O dva měsíce později jsem vyhrál odvolání proti jeho rozhodnutí.

V novinách se pak objevilo množství článků, požadujících, aby se mi armáda omluvila. Samozřejmě, že chci omluvu, ale mé manželství to nespraví - bylo vážně poškozeno pomluvami z armády. A přišel jsem také o zaměstnání jako armádní muslimský duchovní, v němž jsem chtěl sloužit zároveň Bohu i své vlasti.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Leeovu knihu For God and Country vydává 3. listopadu 2005 nakladatelství Public Affairs, součást nakladatelského koncernu Perseus Books, cena 14.99 liber.