John Hall byl naším častým hostem, lze říci, že se jednalo o skupinu, která držela pohromadě právě na základě rozdílných temperamentů. John Hall je typický americký fyzik, sebevědomý, vždy perfektně oblečený, nemá nikdy pochyb o správnosti svých názorů. Jeho přednášky jsou vždy velmi temperamentní, hojně ilustrované, nikdo na nich neusne.

Theodor Hänsch je naprotitomu velmi pečlivý, vždy přísně kontroluje, co se může sdělit, velkou část svého času tráví v laboratoři a se svými spolupracovníky. Herbert Walther byl opět produkt svého času: věčně mezi cestovními termíny od konference ke konferenci, v laboratořích jenom procházel, aby si nechal sdělit nejnovější výsledky, které potřeboval pro nejbližší konferenci.

Těžištěm jeho řízení byly jeho semináře, zejména nezapomenutelná byla soustředění na zámku Ringberg u Rottachu, který patří Max-Planckově společnosti, tam se všichni spolupracovníci a studenti ubytovali na jeden týden v březnu, aby v klášterní izolaci probrali všechno, čím se zabývají. Pozvaní hosté pak diskutovali o nových teoriích a o připomínkách k experimentům.

Obě udělené ceny potvrzují vysokou úroveň Max-Planckova Ústavu pro kvantovou fyziku v Garchingu u Mnichova, (srovnatelná instituce v ČR by byl ústav Akademie Věd) a s ním velmi úzce spolupracující Ludwigs-Maximilians-Universität München.

Všichni zmínění se zabývali fyzikou jednotlivých atomů, které se snažili sledovat ve vesmírných podmínkách při teplotách řádu tisíciny Kelvina, tudíž blízko absolutní nuly.

Pro tyto experimenty jsou vhodné zejména atomy sodíku, náročnější práce byly pak provedeny s atomy rubidia.

Nechci zde rozvíjet složité teorie. Pro sledování chování atomů za extremně nízkých teplot jsme vyvíjeli celou řadu "pastiček", do kterých se ionizované atomy chytily jako myš a udržovaly se na jednom místě poměrně dlouhou dobu.

Technické problémy jsou samozřejmě dost náročné, okolí je třeba chladit tekutým héliem, v náročnějších experimentech dokonce isotopem hélia 3, což samozřejmě prodražuje experiment opravdu výrazně, vysokofrekvenční pole musí být poměrně silné, což požaduje generátory a přizpůsobovací články dost náročné.

Jednou fungující aparatura je však opravdu zajímavá, lze pozorovat, že atomy, zachycené v tomto zařízení, okamžitě zaujmou polohy, které jsou typické pro krystalovou strukturu, jakási snaha po společnosti. Zde byly velmi významné práce Herberta Walthera. Jeho obrázky krystalových struktur zdobily titulní stránky německých Fyzikálních listů ročníku 1999.

Extremně nízké teploty se dosahují kvantovým chlazením, zachycené atomy ztrácí kinetickou energii vzájemnou výměnou energie s laserovým zářením, použije-li se laserové záření s poněkud delší vlnovou délkou než přechodové frekvenci atomu, musí být energie nutná k absorpci doplněna Dopplerovou složkou, vzniklou pohybem atomu, v důsledku toho ale atom ztrácí kinetickou energii.

Tento druh chlazení atomů navrhl poprvé Theodor Hänsch už někdy v 90. letech minulého století. Samozřejmě je vše podmíněno stavem techniky, můj úkol byl na začátku tohoto období definován jako stabilizování a řízení přesné vlnové délky laseru, na toto téma byla také v r. 1975 napsána moje disertace.

Chtěl jsem tímto říci, že Nobelovy ceny v tomto oboru mají také zázemí, které je mimo jiné i českého původu, jako asistent jsem u prof. Herberta Walthera začal už v r. 1971, jeho spolupracovníkem jsem byl na LMU München a Max-Planck-Institutu Garching až do r. 2001.

Bez našich angažovaných studentů, především studentů LMU München, by nebylo možné dosáhnout této úrovně. Nemohu si představit jakoukoliv vysokou školu s úrovní, která nemá přímý vztah k aktuálním výzkumným úkolům. Přibližně 20%, možná i více, spolupracovníků prof. Theodora Hänsche byli studenti a doktorandi mnichovských vysokých škol.

Zde ještě krátká poznámka k diskuzi o elitních školách: potřebujeme nezbytně oba druhy škol, školy, které školí odborníky, tak nezbytné pro naši ekonomiku, ale také špičkové vědce, kteří zajistí náš podíl na světovém pokroku vědy a techniky. Ani jedno, ani druhé nelze zanedbávat, naše šance je, vyhledávat nadějné talenty a dát jim podmínky, to se dá nejlépe realizovat úzkým sepětím špičkových pracovišť jak v průmyslu, tak v Akademii s vysokými školami. Dosud nám v tom bránily psychologické zábrany. Obavy ze schopných spolupracovníků, neklid na pracovištích s konkurencí, závist vůči schopnějším. Prosím, uvědomte si, že se vždy najdou schopnější lidé než Vy, přesto máte na svém pracovišti a ve svých podmínkách šanci, kterou byste neměli zahodit!

Dnešní věda není dílem individualistů, kteří se zavřou v laboratoři, dnes pracují na aktuálních problémech týmy v řádu desítek spolupracovníků. Snad je tu na místě srovnání s fotbalem, každý má svůj úkol, brankář, útočník, obrana. Ve fyzice se tyto úkoly jmenují teorie, expriment, realizace, i zde lze organizovat mužstvo, ve kterém má každý svůj úkol. Gól docílí pouze optimálně spolupracující účastníci, Nobelovu cenu dostane pouze kapitán!

Ne všichni mohou dostat Nobelovu cenu, ale už jenom ta cesta k ní může být cílem, který nás všechny posune dále!