Největším redaktorským dělobuchem stalo se, anebo se stát pro čtenáře mělo, že knížecí svatoušek a věrolomník vyměnil státnost za stádnost. Překvapilo mě, že redaktor levicových novin se šťourá v zadku dávno mrtvému koni, jako by nemohl svoje slovotepectví zaměřit do vlastních řad, vyškolených zemskými škůdci a zlolajníky.

Státnost vyměnil nesvatý Klement za rudou stádnost. K zachování dobrého bydla poslal nepohodlné odpůrce a kamarády z lidové party na šibenici a obhajoval ještě svůj čin mrzkými slovy o matce straně a potřebnosti přinést jí, chudince, obětiny.

A protože byl Klement nesvatým mužem, neskončil rukou vraha, ale odešel prý, zasažen otráveným Amorovým šípem. Kam, nikdo přesně neví, protože se podle tradování hysteriků a historiků před tímto nehodným veleduchem zavřely brány nebeské a peklo se ho natolik bálo, že zatarasilo důkladně veškeré vstupní brány.

Klement a jeho parta neposílali bratřím voly, posílali jim jen jakousi uranovou rudu, ve vagonech doprovázených ozbrojenou eskortou, aby náhodou nějakého agenta ničemu nenapadlo odnést pár šutráku v nepřátelské kapse. Třeba nedaleko Ružínského tunelu se muselo bez přestání bachovat a zavčasu trefit úskočného mizeru kulkou lásky a spravedlnosti -- pokud možno nadobro, aby nemohl hovořit před soudní stolicí. Mrtvý nemluví, připomínali hlídacím psům všeznalci politruci. Drancování země se uskutečňovalo za pomoci poradců a inženýrských veličin z velké země Spravedlnosti.

V jáchymovských a příbramských dolech těžili smolinec odsouzenci v klementinských procesech. Bratři našim načervenalým zeměškůdcům opláceli radami i hrozbami. Hordě sociálně spravedlivých šmudlů se nechtělo, a nikdo se jim nemůže divit, odjet do lázeňských regionů zvaných gulagy. Měli ti lživí věrozvěstové na paměti osud sv. Václava? Někteří prý ano. Vyfasovali totiž zaprodanci Svatováclavskou orlici na Pražském Hradu z rukou zastupitele moci nenáviděné země, kam kdysi v dávnověku sv. Václav posílal povinné všimné.

Nedlouho tomu, co se vyučovalo v zájmu věcí budoucích, že kapitálismus rozvrátil systém hodnot a bude trvat mnoho trpkých let, aby se vše napravilo pro budoucí generace odsouzené k životu v trvalém a udržitelném ráji. Napravovalo se tudíž zrádné lidské plémě pokroucenými paragrafy, drancováním matky přírody, úpravou dějin, farizejskými výklady, úskoky a umným zastrašováním. Využívalo se dostupných i přestupkových možností, jak ukočírovat kverulující lidičky v zapřaženém kočáru pádícímu do stepních pustin za Ural.

V dnešních časech vyučují opět prófové, někdy stejní jen s novou legitimací v kapse, lásce a pokroku lačných tance v daném taktu kapitalistického uvědomování si skutečnosti. Dozvídáme se z jejich páchnoucích úst, jak nám všem bude třeba několika desítek let tvrdě pracovat na obnově pochroumaného řádu, aby nám lidé žili v kapitalistickém blahobytu -- až budoucí generace, ovšem, vy nevěřící moulové, ocení prý snahu dnešních hromovládců.

Zasela parta po druhé válce otrávené zrno, nepokoj, podezíravost, vytvořila nové třídy pro snazší manipulaci s veřejným míněním: Vyvolení, Pracanti, Agenti, Podezřelí, Odepsanci! Zmizeli a opět se zjevili před lidožnutím po sametu, aby zametali stopy a naopak hrnuli svinčík do nedotčených míst. Tlučou na poplach a sociální bubny v lidech snadno vyvolají zapomnětlivost, zvláště když předhodíme k odporným hodům vhodně vybrané smolaře.

V kravatách a kvádrech dřepí vedle sebe holubi se supy, husa domácí s labutí, vrabec se stehlíkem a datel s vránou. Krmítka pečlivě nasypaná -- ke společnému zpěvu se dostanou sporadicky, ale potom se dějí věci, vážení. Sbor "hrdliček" sekunduje orlům a kondorům; žádné sladké zpěvy Francie, miláčkové, ale hra na oblíbenou fackovanou a kličkovanou.

Ptačí hejno venku cvrliká už zase opatrně. Žít se musí. Svatá pravda. Hostinský nádeník po čtyřech drtínkách a dvanácti pivínkách pravil: Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli, pitomci, jak porád říkám. My všem těm jalovým ksichtům sloužíme jako kulisy v jejich truchlohře s titulem: Marné volání!

Překrucování historie je lidem oblíbeným koníčkem odjaktěživa. Spoléháme se zbytečně na vědoucí historiky. Vidíme kolem sebe navýsost zřetelně, jak se historie dá hníst podle pravidla: kdo má větší hubu má i větší pravdu!

Vypravěčů a pohádkářů se nám dostávalo a dostává hojně. Jak říká klasik: Mýlit se je lidské, mýlí se blbec i vzdělanec. Nu ano, jistě, jenomže my nevíme, kdo je ten blbec a kdo vzdělanec...

Čertovina pana senátora by v tom zbytečně za daně poplatníků létala, kdyby se nedošlo k tomu, kdo kým je a byl. A stačí se dívat a dobře poslouchat, vážení. Jo, to je pravá reality show, panečku!

Podobná hned dvakrát televiznímu teráriu, kde se můžeme přesvědčit o rajské budoucnosti nás nevědomých -- stačí žrát, spát, lhát, šukat, pomlouvat, sýčkovat, čekat na výhru. Připomíná vám to vlastní realitu? Pak se zbytečně nezlobte, udělají to za vás jiní, chytří, kriticky ladění.

Tož, sv. Václav a nesvatý Klement nám drancovali zemi obratně a krutě. Najdou se pesimisté a tvrdí: je dodrancováno. Optimisté odporují: dokud dýcháme a žijeme, je stále co drancovat.

Vinný viníci, vinou se vždy ku konci.