Rozhlasový přijímač je přijímačem, i kdyby to byla krystalka. Počítač, vybavený audiokartou a rozhraním konektivity pro připojení do některé ze sítí elektronických komunikací (modem, wifi karta, síťová karta) JE zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání. A to i za situace, kdy si jeho uživatel nezaplatil onu konektivitu u svého providera, či se nepřipojil a tudíž nemůže vysílání přijímat. A pto i za situace, kdy Česká televize prozatím neposkytuje službu vysílání programů ČT1, ČT 2 či ČT 24 v jedné ze sítí elektronických komunikací - v internetu.

Podle Krafla nelze považovat počítač ze televizní přístroj, pokud není vybaven TV kartou. Bez ní počítač umožňuje reprodukovat jen omezený počet televizních pořadů a naopak neumožňuje "individuálně volitelnou reprodukci televizního vysílání", jak uvádí zákon , domnívá se Krafl ve zprávě ČTK.

To ale není pravda. Online televize na internetu (dostupné v síti elektronických komunikací prostřednictvím přenosového protokolu TCP-IP) existují a divák tudíž má, jsa připojen k internetu na území České republiky, možnost příjmu televizního vysílání. Pokud si zaplatí konektivitu u svého providera. Ale to je už jiná písnička, o které se zákon nezmiňuje... Že Česká televize nenabízí uživatelům počítačů jako "individuálně volitelnou reprodukci" vysílání (všesměrové šíření prostřednictvím dané sítě elektronických komunikací), ale pouze individuálně volitelné přehrávání části svých pořadů, na situaci nic nemění. Zákon nehovoří o vysílání České televize, ale o televizním vysílání. To na internetu přístupné je.

Oproti tomu Český rozhlas JIŽ DÁVNO zprovoznil internetový stream VŠECH CELOPLOŠNÝCH A 10 REGIONÁLNÍCH STANIC v reálném čase, uvedl do provozu první PLNĚ DIGITÁLNÍ, dnes ještě pouze INTERNETOVOU STANICI, vysílající ale plných 24 hodin denně. Nabízí možnost streamu vysílání "digitálních" i "analogových" stanic prostřednictvím digitálního satelitního vysílání a na internetu ve formátech WMA, a MP3, u formátu OGG VORBIS v plné technické kvalitě (až 256 kbps multibitrate stereo) , v akademické síti CESNET i ve formátu multicastu MPEG-TS v originální podobě, získané při příjmu ze satelitu - vzorkovací frekvence 48 kHz, tok 192 kb/s. V mnoha případech jde tedy o kvalitu vyšší, než je technicky možná prostřednicvím běžného analogového vysílání - což v případě vážné hudby stanice Vltava či D-DUR znamená kvalitu technicky poslechově srovnatelnou s digitálním záznamem na minidisk.

Pavlík zase chce zjišťovat, zda lze internet považovat za šiřitele televizního a rozhlasového vysílání...

Proč? Vždyť o to vůbec nejde. Internet je stejné médium, jako jiné. I jako dlouhé, krátké či velmi krátké vlny. Je to síť elektronických komunikací. Pouze šíření dat v něm má jiná pravidla. Rozhlasové či televizní vysílání není definováno základní normou - zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a to přesto, že o části rozhlasového a televizního vysílání ZEK hovoří - třeba v §17 jako o "využívání rádiových kmitočtů pro rozhlasovou službu". Fakticky se ale jedná o přenos multimediální informace (bez ohledu na druh) - datové podoby zvukového či obrazového signálu prostřednicvím sítě elektronických komunikací (dle definice pojmů v §2 písm. h) ZEK).

Lex specialis - zákon 484/1991 Sb. o Českém rozhlase v platném znění hovoří v § 2 odst. 1 a 2 o rozhlasovém vysílání jako o službě veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů na celém území České republiky a do zahraničí, v § 3 odst. a) a f) pak specifikuje i možnost užití nových technických prostředků, vysílacích technologií a služeb, kterými lze obsah veřejné služby šířit a ukládá Českému rozhlasu, aby tak činil. A Rozhlas tak činí...

Počítač proto nemusí být dnes vybaven rozhlasovým FM přijímačem, aby byl schopen příjmu rozhlasového vysílání... Musí být pouze splněna podmínka faktické možnosti přenosu některou ze sítí elektronických komunikací. Vysílání proto znamená i stream a multicast - všesměrové šíření obsahu, časově kontinuální, čímž se liší od downloadu (importu bez přehrání) obsahu do počítače - v tomto případě jednotlivých zvukových souborů diskontinuálně - ze serveru či média (CD, DVD) a jejich následného přehrání ze souboru, uloženého na disku. Stream a multicast lze přijímat jako obsah vysílání prostřednictvím počítače, který musí splňovat dvě podmínky: musí být vybaven audiokartou (většinou už je dnes na boardu, stejně jako síťová karta) a rozhraním konektivity do některé ze sítí elektronických komunikací. I když by tyto součástky byly vymontovány (aby majitel nemusel platit) nebo zneschopněny softwarově, posuzuje se zařízení v okamžiku technické homologace. Videokartu a konektivitu do zobrazovací jednotky (monitoru) pro příjem obrazové části televizního vysílání má každý funkční počítač. Bez audiokarty a možnosti konektivity do některé ze sítí elektronických komunikací však příjem plnohodnotného obsahu rozhlasového či televizního vysílání není možný. To jsou dnes už ale jen ty počítače, o nichž se uživatelé i programátoři vyjadřují jako o šrotu... Nejvíce pak budou platit ti, kteří na to mají - podnikatelé, kteří si pořídili nové, multimediální, k internetu připojené počítače či notebooky pro každého zaměstnance. Ti totiž jsou povinni platit za každý takovýto počítač, včetně handheldů a PDA.

Technický pokrok jde mílovými kroky kupředu a nový zákon o koncesionářských poplatcích je na něj připraven. Stejně jako téměř všechny, v současné době prodávané počítače, mající modem či síťovou kartu a zvukovou kartu... Zbývá už jen platit. Českému rozhlasu stačí za jeden jen 45 Kč - tři piva měsíčně...

autor je členem Rady Českého rozhlasu