K níže uvedenému závažnému dokumentu nám napsal jeden informovaný činitel, jehož totožnost je redakci známa:

"Grantová komise nechce tancovat, jak Pražský magistrát píská. Její členové se stali předmětem jakéhosi honu na čarodějnice, protože kladou odpor při rozdělování grantů. Zatímco ředitelé některých Magistrátu nakloněných soukromých divadel, která žádají o granty, vystupují v mediích (TV NOVA, Radiožurnál), kde zpochybňují odbornost Komise a její fungování, samotní členové komise jsou vázáni mlčením. Přitom jde o velké peníze a svobodu Komise přidělit granty na základě svého svědomí.

Přiložené prohlášení bylo v pondělí večer odesláno do ČTK. Schválně, zda ho zveřejní. Většina pražské kulturní veřejnosti je klamána, kam a kolik peněz půjde. Grantová komise je vydírána tím, že zdržuje přidělení peněz. Nicméně zmíněné granty o které jde, nemají s kulturou nic společného, nebo nesplňují podmínky vypsané magistrátem."

Vyjádření členů komise Rady HMP pro udílení grantů hl.m.Prahy v oblasti kultury a umění ZDE

Jak se zdá, začíná jít do tuhého. Topolánek jede do USA (dělení telete?), blíží se summit NATO (pravděpodobně bude odsouhlasena záštita nad výstavbou radaru v ČR). Modří ptáci v rozporu s většinovým veřejným míněním jedou stále stejnou trasou, ber, kde ber a proti vlastním občanům. Zelení zrádcovsky vůči svým ideálům zarytě mlčí. Sociální demokraté - mlčí. Komunisté - škoda se vyjadřovat. Lidovci - bože netrestej. A co my, lidé? Budeme také mlčet, třeba opět "na věčné časy a nikdy jinak"?!? ptá se Soňa Hromátková.

Máme být loutkami odvádějícími daně - bez práva spolurozhodovat, jak se s nimi naloží?

Přes odpor dvou třetin veřejnosti směřuje Topolánkova administrativa k dohodě o umístění amerického radaru. Podle ministra Ivana Langra půjde o "zatraceně dobrou dohodu" (pan ministr zjevně intelektuálně vyrostl na četbě Rodokapsů), takže občané nemusejí mít žádné obavy. Přesto je zjevně mají. Co s tím?

O tom určitě není spor, že DŮKAZ nemůže být nikdy získáván mučením. Já osobně jsem zásadně, vždy a zcela proti mučení, ale nevím, co bych dělal, kdyby někdo, kdo zjevně zná nesmírně důležitou informací pro záchranu mnoha lidských životů a zároveň nechtějící mluvit, byl v moci policejních orgánů.

Mučení může být krajní, nouzovou, zcela ilegální, ale jedinou možnou (v daném případě) cestou, jak se dostat k zásadním INFORMACIM (ne důkazům!). Na uvažování Romana Jocha se mi zásadně nelíbí to, že činí z mučení něco akceptovatelného. Mučení by mělo být naprosto neakceptovatelné, ale ve zcela výjimečných případech by mělo být tolerováno a bráno jako krajní, nouzový způsob získávání informací. Jako DUKAZ je nepřijatelné absolutně a bez výjimky, píše Boris Cvek.

K tomu dodává Jan Čulík: Velmi zajímavým příspěvkem do debaty ohledně toho, zda je přijatelné obětovat jednotlivce zájmům celku, je film Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala. Scénář napsal Jiří Křižan:

tisková zpráva

Iniciativa Ne základnám pořádá ve středu 27. 2. happening s názvem Topopes. V rámci tohoto happeningu proběhne "odchycení" předsedy vlády Mirka Topolánka v psí podobě a posléze předání jeho páníčkovi na americkém velvyslanectví.

"Tímto happeningem se snažíme upozornit na to, že česká vláda v čele s panem Topolánkem při jednáních o radarové základně nehájí zájmy obyvatel, ale naopak se k administrativě USA chová podobně poslušně a oddaně, jako věrný pes ke svému pánu." uvedl Jan Májíček, mluvčí iniciativy Ne základnám.

Izraelský šéf armády generál Gabi Aškenazi řekl vojákům, kteří právě absolvovali Výcvikovou školu pro důstojníky izraelské armády, že by mohli být vyzváni, aby ukázali své schopnosti. Aškenazi řekl novým důstojníkům, že Izrael čelí mnoha hrozbám a že "nemůže zaručit, že nebudeme muset v blízké budoucnosti jednat." S ohledem na výsledky druhé války v Libanonu generál uvedl, že budoucí konflikty musí skončit rychlým a rozhodným izraelským vítězstvím.

podrobnosti v češtině Israel.cz ZDE

Přestože skandinávské země zakazují amalgamové zubní výplně pro jejich negativní dopady na lidské zdraví, v Česku nedají zubaři na tyto plomby dopustit. "Tyto výplně užíváme 150 let, a známe jejich pozitivní i negativní stránky, ale o bílých plombách nevíme prakticky nic," argumentuje prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek. Upozorňuje, že základem bílých výplní je pryskyřice, která může obsahovat alergizující složky a nehodí se údajně pro všechny zákroky.

Oldřich Janeba, Deník: Amalgámové plomby? Stomatologové je stále hájí ZDE

Brutální zkratky, vnímatelné jako píárová lež se ovšem dopustila redaktorka ČT24 Jana Benediktová, když uvedla, že jen plomby zdraví nebezpečné hradí zdravotní pojišťovny. Zavádějící, polopravdivý a tudíž lživý je i titulek zprávy. Takhle se dělá politika i byznys ve zdravotnictví. A tak tomu napomáhá médium, které by mělo být médiem veřejné služby a přinášet ověřené, vyvážené a snad i dokonce pravdivé informace, tlumočené bez klamavého úmyslu... Česká televize. Vaše televize.

Jana Benediktová, ČT24: Plomby hrazené pojišťovnou škodí pacientům i životnímu prostředí ZDE

SKY│ Spojené státy s největší pravděpodobností hledají vhodné alternativní řešení pro umístění základen evropské části protiraketového systému pro případ, kdy by s Polskem a Českou republikou nedospěly k tolik vytoužené dohodě o jejich zřízení a provozu na jejich území. To bylo údajně hlavním důvodem nedávné tajné návštěvy ředitele americké Agentury protiraketové obrany (MDA) generála Henry Oberinga, který ve Velké Británii zjišťoval, zda by taková alternativní možnost umístění EBR radaru, případně i antiraket původně plánovaných pro ČR a Polsko připadala v úvahu a co konkrétně by obnášela v případě, kdy by tyto dvě země nakonec jejich žádost zamítly.

tisková zpráva

Aktivisté se shromáždí ve středu 27. února od 12.30 to 13.30 před Bílým domem, naproti Lafayette Parku, kde přivítají českého premiéra Mirka Topolánka s transparenty proti navrhované americké radarové základně v České republice. Topolánek byl pozván na návštěvu k prezidentu Georgi Bushovi a radarová základna má být hlavním tématem jejich jednání. Proti radaru se staví 70 procent českého obyvatelstva a američtí míroví aktivisté budou demonstrovat u Bílého domu, aby ukázali, že podporují boj proti radaru. Protest koordinují organizace Campaign for Peace and Democracy a Democracy and Foreign Policy in Focus.

A press release

NEW YORK, N.Y., February 25, 2008 -- Protesters will gather on Wednesday, February 27 from 12:30 to 1:30 pm in front of the White House, across from Lafayette Park, to greet Czech Prime Minister Mirek Topolánek with signs opposing a proposed U.S. radar base in the Czech Republic. Mr. Topolánek has been invited to visit President George Bush, where the radar base will be one of the main items on their agenda. The radar is opposed by 70% of the Czech population, and U.S. peace activists are demonstrating at the White House to show that they support the fight against the radar. The protest is coordinated by the Campaign for Peace and Democracy and Foreign Policy in Focus.

Zažívám pocity existenciální hrůzy, když mi pomalu docházejí jen zlomky souvislosti z reality politické a světové. Zrovna včera jsem sledoval zprávy ČTK, které z různých stran informovaly o Topolánkově cestě do USA a citovaly všechny možné, že o radaru ještě rozhodnuto není, a tudíž si Topolanek jede popovídat do Bílého domu jen o samých "výhodných" věcech pro náš národ, např. o zrušení víz, píše Martin Šilha.

Snahy krajní pravice o etablování svých struktur na evropské resp. unijní úrovni neustávají. Ačkoliv v listopadu minulého roku se v Evropském parlamentu v důsledku vnitřních sporů rozpadla krajně pravicová frakce ITS (Identita, tradice, suverenita), existující od 15. ledna 2007 (frakce měla 20 členů, z nichž nejvíce (7) reprezentovalo francouzskou Národní frontu, sjednocovací pokusy neustávají.

Zcela unavený jsem se v pozdních nočních hodinách dočetl o mailu Martina Bursíka a jeho reakci, kde vysvětloval, že příslušný mail obsahově nebyl určen té, které se mohl zdát, že by obsahově určen býti mohl. Vzdor pozdní noční hodině a díky tomu, že jsem předtím nic nepožil, mne hned napadlo, že si takto šarmantně Martin nekoresponduje s Kateřinkou o Olince, ale, že jde u vicepremiéra o problematiku s výraznými státobezpečnostními prvky. Zašifrovaně. Takže po odkliknutí se i další čtenáři mohou dozvědět, na co myslel vicepremiér, když klikal.

tisková zpráva

Včera 25.února 2008 se okolo páté hodiny odpolední na náměstí Jana Palacha konala protivládní demonstrace, pořádaná Pražskou radou KSČM, Komunistickým svazem mládeže (KSM) a dalšími radikálně levicovými skupinami. V den 60. výročí proslulých únorových událostí využili komunisté akci k protestu proti všeobecnému zdražování, zpoplatnění zdravotnictví a vládní demontáži sociálního státu. Ústředním heslem shromáždění bylo ,,Za socialismus".

tisková zpráva

. Občanské sdružení Dekomunizace, o.s. vyhlašuje grafickou soutěž s názvem Nechci mít na triku další totalitu! Soutěž navazuje na dřívější úspěšný projekt Trikem proti komunismu a tentokrát je zahájena symbolicky v den šedesátého výročí komunistického puče.

Soutěž upozorňuje na stále vrůstající vliv komunistů a ochotu našich politických elit s nimi aktivně spolupracovat na budoucnosti naší země. Soutěž Nechci mít na triku další totalitu! poskytuje prostor jak profesionálním designérům a grafikům, tak všem ostatním tvůrcům, k vyjádření názoru na tuto situaci.

Ještě jednou si dovolím reagovat na články a maily, které přišly jako reakce na můj příspěvek. K článku pana Tupáčka:

Nejde o to zda kritizujete všechny novináře nebo jen některé a jde-li vám hlavně o zaujatost a zášť. Ono totiž samo o sobě psaní v novinách proti Paroubkovi mi někdy připomíná situaci, že se člověk boji otevřít kalendář, aby na něho nevykoukl Paroubek. O tom, že si mnoho věcí zaviní sám snad ani nemusíme polemizovat. Pravdu však máte v tom, že dnes už z Paroubka není hulvát, ale upravený robot z dílny PR agentur.

Občanská demokratická strana -- Regionální sdružení Ústeckého kraje ( dále ODS ) a Česká strana sociálně demokratická -- Krajská organizace Ústeckého kraje ( dále ČSSD )

uzavřely na základě voleb do Zastupitelstva Ústeckého kraje ve dnech 5 -- 6.11. 2004 "Dohodu o povolební spolupráci pro volební období 2004 -- 2008 v Zastupitelstvu Ústeckého kraje" ( dále jen dohoda ).

Jako Arizoňana, který dobře ví, jak je arizonský senátor a pravděpodobný republikánský stranický kandidát pro prezidentské volby John McCain populární mezi žurnalisty ("umí" poskytovat rozhovory a věnuje novinářům tolik času, kolik chtějí), mně nepřekvapilo, že McCain získal na svou stranu mnoho novin, jako např. New York Times, New York Post, a také hlavní arizonské noviny, The Arizona Republic. Byl jsem ale překvapený, když se podporující článek objevil také v Hospodářských novinách - a i když zatím pochybuji, že McCainův úspěch v primárních volbách byl podporou českých novin nějak ovlivněn, možná ten článek ("Jan Macháček: "Můj kandidát John McCain") ovlivní to, jak McCaina vidí Češi. Díky tomu, že jsem McCainovi poměrně blízko (a to doslovně - tento příspěvek píšu v kavárně vzdálené asi sto metrů od jeho tucsonské kanceláře), myslím, že k české diskusi o něm mohu asi dodat něco relevantního.

Za ideového otce komunistického totalitarismu bývá považován Karel Marx. Ovšem nic není více vzdáleno pravdě. Ideovým otcem totalitarismu byly předcházející autoritativní režimy vládnoucí po staletí jak na našem území, tak v Rusku. Obdobně se zneužívá tato historická zkušenost k diskreditaci levicových humanitních ideálů, s nimiž ovšem neměla prakticky nic společného, a to přesto, že se k nim komunisté propagandisticky hlásili. Pokusím se to alespoň stručně naznačit v níže připojené ukázce z mé knihy Marxova filozofie dějin (nakl. L. Marka, Brno 2005, mírně upraveno).

Marxův radikálně demokratický projekt byl v našich podmínkách, stejně jako předtím v Rusku, přečten očima lidí, vyrostlými pod autoritativní mocí císaře (resp. cara) a jediné pravé církve. Sebeosvobození bylo proto chápáno jako vedení osvícenými, morálními spasiteli.

Pan Řezáč v souvislosti s únorovými událostmi, od nichž uplynulo 60 let, píše: "že to byla skutečně "vůle lidu", která se tehdy prosadila". Já nevím, jak může někdo stanovit, co je "vůlí lidu" -- jsou to možná volby či referendum, ale i tam je výpověď o "vůli lidu" vždy dost omezená (záleží na položení otázky, na výběru politických stran a osobností). Vůle lidu se také velmi často mění, typický je propad popularity u strany, která se dostane k moci tím, že byla mezi lidmi populární (volili ji).

Politický model stojící na pluralitě názorů ve společnosti se opírá o politické strany. Pokud jde o ty české, poučený volič nemá z čeho vybírat. Léta zvažuje, zda za těchto okolností vůbec k volbám chodit, a jde-li, vybírá obvykle nejmenší zlo. Proč tedy neoprášit systém starý jako lidstvo samo a nevolit přímo? Nejen hlasy straníků a jejich spřízněnců, ale všech občanů?

Pan Šimůnek ve své obhajobě legalizace tortury označil autory opačných názorů (články MUDr. Roman Joch (Občanský institut): Legalizujme mučení, BL 22.2.2008 a Legalizace tortury jako mučení "hodnými lidmi" podle MUDr. Romana Jocha, BL 22.2.2008) za "sveřepé obhájce humanity" či "společenskovědní odborníky navyklé bezuzdně blábolit bez korekce".

Srdce válečného vysloužilce se zachvělo, když jsem si přečetl článek Studenti protestují proti chování menz, a rozhodl jsem se při této příležitosti obdařit českou pobouřenou mládež vzpomínkou na podzimní Paříž osmašedesátého.

Koleje a menzy měla tehdy pod komandem "levičácká" Union nationale des étudiants de France ( UNEF), která nekompromisně a úspěšně bojovala proti zvyšování cen jídel v menzách a nájemného na kolejích, občas i na barikádách v Latinské čtvrti. Že by se mohly menzy a koleje privatizovat, v bonapartistické Francii tehdy nenapadlo nikoho, pokud si vzpomínám.

◄ Paříž, La Sorbonne, květen 1968, Daniel Cohn-Bendit

Vážený pane poslanče Roučku,

Chtěl bych vám připomenout, že vy i 23 vašich českých kolegů v Europarlamentu (EP) -- bez ohledu na to, jakou politickou skupinu kdo z Vás reprezentuje - jste do svých funkcí byli zvoleni občany ČR. Osobně jsem volil právě vás, ale kdo koho v ČR volil, či nevolil do EP, na tom v souvislosti s předmětem mého dopisu vlastně nezáleží. ODS i KSČM mají od počátku k zahraniční politice EU zásadní výhrady, ČSSD je sice údajně nemá, ale nejnovější zahraničně-politické stanovisko EU odmítá, zbylé hrstce je to, myslím, celkem jedno. Neznám také v ČR žádnou politickou entitu, jež by neproklamovala jakýsi druh solidarity se Slovenskem. To je (nikoli samo) zásadně proti stanovisku EU v otázce k níž se zde vyjadřuji.

Kosovo, přesněji jeho svévolné vytržení ze Srbska, jež, jako nástupnický stát Jugoslávie, je zakládajícím členem OSN, je předmětem tohoto mého dopisu.

Vlivný izraelský list The Jerusalem Post zveřejnil ve čtvrtek 21. února t.r. významný článek Caroline Glick s názvem  Drsné varování z Kosova.  Podle autorky je nezávislost Kosova vyhlášená s podporou USA hluboce znepokojivá. Tím, že vytváří precedent legitimního odtržení nespokojených menšin, oslabuje dlouhodobou životaschopnost mnohonárodních států. Destabilizuje tím už tak těžce zkoušený mezinárodní systém založený na státech.

"Problémy se zpolitizovanými menšinami mají dnes tak rozdílné státy jako Kanada, Maroko, Španělsko, Gruzie, Rusko a Čína. Precedent Kosova jim dělá velké starosti. Dokonce i USA mají latentní problém se suverenitou kvůli stále více zpolitizované hispánské menšině žijící podél hranice s Mexikem. Jednoho dne se mohou potýkat s domácími důsledky vlastní podpory nezávislosti Kosova na Srbsku," píše C. Glick.

JU│Na  ruském internetovém serveru Nezavisimaja gazeta v části, která se věnuje nezávislým analýzám vojenské problematiky, se A. A. Chramčichin, vedoucí analytického odděleni Institutu politických a vojenských analýz, zabývá analýzou čínské politiky a jejím důsledkům pro Rusko.

Píše, že v posledních veřejných vystoupeních představitelů RF byla zcela opomenuty hrozby pro Rusko ze strany Číny. Je to podle něho velice nezvyklé, zejména všimneme-li si vojenského a demografického potenciálu Číny a také všimneme-li se základních koncepcí, kterými se řídí vedení ČLR.

Podle zpráv v tisku byl v pátek (22.2) v německém Braunschweigu odsouzen do vězení bývalý předák odborů automobilky Volkswagen Klaus Volkert na dva roky a devět měsíců. Oficiálním důvodem byl podíl na podvodech a zpronevěra firemních prostředků. Jak podváděl tento odborářský boss svůj závod? Vystavoval falešné faktury za neexistující práce nebo vykrádal firemní konta? Nikoli - tento zločinec se léta obohacoval tím, že si říkal o prémie, které mu zaměstnavatel s radostí dával. A zaměstnavatel mu dával i mnohem více. Součástí výhod vyplývajících z funkce byly i návštěvy nočních erotických klubů dokonce i v Thajsku a dalších sex poskytujících destinacích. Odborář si tak přišel asi na dva miliony euro.

Zlí jazykové tvrdí, že právě s výkřikem „Rusové přicházejí!“ se v květnu 1949 vrhl z okna v 16. patře léčebny James Forrestal, první minstr obrany USA. Důkazy pro to neexistují. Právě tak jako neexistují pro řadu dalších konspiračních teorií snažících se vysvětlit jeho smrt. Přesto příběh o posledních slovech Jemese Forrestala, byť možná smyšlený, dokresluje věrně atmosféru doby, kdy se mnozí politici hrdě hlásili k heslu „Raději mrtvý, než rudý!“

Dobrý večer Všiml jsem si článku na Britských listech "Kypr povede komunistický prezident" převzatého částečně z ČTK a LN, dále je ale anotace s větou:

"Toto úsilí vyvrcholilo v 50.letech 20.století, kdy teroristická organizace EOKA (Národní organizace kyperských bojovníků) začala vraždit kyperské Turky a Brity."

Tato věta je s dovolením lživá, nevím, kdo tento krátký úrivek sepsal, ale měl by být lépe informován: ZDE Nechci nijak omlouvat řeckokyperský podíl na tragedii ostrova, což nebyla vina EOKA bojující proti Britům ale EOKA B, která vznikla mnohem později (1971) ZDE vedená nacionalistou Grivasem, podporovaným řeckou juntou a turecké teroristické organizace TMT tzv. šedých vlků: ZDE, podporující britské a turecké separatistické snahy.

Mrzí mne že taková desinformace nebo zavádějící nepřesnost byla v Britských listech publikována.

Chci zdůraznit to, že lví podíl na největších zvěrstvech na řeckokyperském a tureckokyperském obyvatelstvu měly teroristické organizace EOKA B a TMT.

František Koukolík poznamenává: Autoři mají zato, že racionalitu v širokém smyslu a kritické myšlení v politice užívat lze. Prosíme však pozor: kapitoly racionalita a kritické myšlení jsou z knihy Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II. Základy stupidologie. Praha, Galén, 2002. Rukopis byl dokončen v roce 2000. Citovaná literatura pochází převážně z devadesátých let minulého století. Výzkum mezi tím pokročil, což kniha nepostihuje.

K tomu: František Koukolík, Jana Drtilová: Propaganda a logické klamy ZDE

V neděli 24.února večer vysílala ČT tématický večer k výročí Února 1948. Bývá to vždy taková "Babiččina krabička", pásmo starších televizních vykopávek k různým tématům, čímž se dá jaksi zastřít nedostatek nových pořadů. Tentokrát se však povedlo zařadit po sobě pořad nový s pořadem z roku 1998. Míněny jsou tituly "Únorové variace" a "Šest dnů, které otřásly demokracií". V prvním pořadu vystupovali pánové Med a Kosatík se svými názory na dané téma a jejich vstupy byly doplněny dokumentárními záběry.

Moc se mi to nelíbilo a byl bych to nechal bez připomínek, jsa již zvyklý na nízkou úroveň současné politické publicistiky v ČT. Pak jsem se ale přemohl, otevřel si ke chlebíčkům ještě jedno pivo a jal se sledovat pořad další.

Zaujal mně Váš článek o dezinterpretaci Února, zejména ta pasáž, kde píšete o chování partají, které připomíná současné poměry. Když jsem to četl, vzpomněl jsem si na knížku Antifierlinger -- politické paměti 1945-49, kterou napsal v první půlce padesátých let Ivan Dérer. Knížku jsem po roce 1989 vydal vlastním nákladem jako první díl trilogie Dérerových politických pamětí. Bohužel k vydání dalších částí nedošlo. Nicméně ten první díl, je velmi aktuální, upozorňuje Vít Černý.

Paní Anna Garčicová uveřejnila dne 22. 2. v BL článek Vláda deprivantů. Dovolil bych si přidat devět poznámek.

Ordál nebo také boží soud byl ve středověku iracionální důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, kdy o výsledku sporu či obvinění měla rozhodovat „boží vůle“, která se mohla projevit např. během ordálu. Zkouška mohla být ohněm, vodou, soubojem či přísahou. Za dozoru náboženských představitelů se během ordálu mělo dokázat, jaká je boží vůle. Absurdita ordálu byla zjevná, ale v případě zkoušky vodou např. při obvinění z čarodějnictví to byla skutečně „rarita“.

Jelikož Evropská unie odbourává nejen hranice států, ale i kapitálu a morálky, dostalo na 2 300 zaměstnanců firmy Nokia - nepočítaje dalších 2 000 subdodavatelů - „pravý hák“ od „neviditelné ruky trhu“. Jejich zaměstnavatel opouští Bochum a stěhuje se do Rumunska, přesněji do města Cluj-Napoca, jednoho z center Sedmihradska. Pro názornost, jak tudíž prakticky funguje „zákon trhu“ Anno domini 2008, jej trochu „zviditelníme“.

Posílám zprávu ze čtvrté části mé performance "Oprátky na prodej", která byla součástí festivalu "Tremor" dne 9.listopadu 2007 a při které jsem reagoval na krizi bankovního systému, způsobenou neuvěřitelnou chamtivostí bankovních zlodějů a zbohatlíků a za kterou jsem byl v Americe postaven před soud, píše Milan Kohout.

K tomu: Lekce tržní ekonomiky ZDE

Cestující mezi různými zeměmi Evropské unie, anebo cestující, létající domácími lety, budou muset předat britské vládě obrovské množství dalších informací, včetně čísla svého mobilního telefonu a podrobností o svých úvěrových kartách. Je to součástí balíku nových "bezpečnostních" opatření, která požaduje britská vláda. Údaje se budou skladovat 13 let a budou využívány k vytváření "profilů" podezřelých osob.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.