26. 2. 2008
Vůle lidu a Vítězný únorPan Řezáč v souvislosti s únorovými událostmi, od nichž uplynulo 60 let, píše: "že to byla skutečně "vůle lidu", která se tehdy prosadila". Já nevím, jak může někdo stanovit, co je "vůlí lidu" -- jsou to možná volby či referendum, ale i tam je výpověď o "vůli lidu" vždy dost omezená (záleží na položení otázky, na výběru politických stran a osobností). Vůle lidu se také velmi často mění, typický je propad popularity u strany, která se dostane k moci tím, že byla mezi lidmi populární (volili ji). |
Otázkou je taky, co "lid" v únoru 1948 chtěl? Chtěl řádění StB, lágry, čistky? Chtěl čtyřicet let úpadku (ve srovnání s Rakouskem a Německem)? Nebo spíše "lid" jen tak neurčitě věřil komunistům pod dojmem osvobození Rudou armádou? Chtěl oplocenou republiku, v níž se vraždilo za pokus o emigraci? Chtěl být na čtyřicet let vyřazen z rozhodovacích procesů a ponechán bez svobodných voleb? To, co zvítězilo v únoru 1948, to nebyl "lid", ač "lid" tomu určitě napomohl a nějakou změnu doleva si možná přál. V únoru 1948 však zvítězila politická strana, jež zrušila demokracii, zavedla teror, zničila elity, zakázala soukromé vlastnictví a jež vládla zpočátku nepřímo pod dohledem Moskvy (vnucené monstrprocesy) -- a později přímo díky tankům sovětských okupantů. "Lid" se díky únoru 1948 neměl nikdy lépe než "lid" ve srovnatelných zemích, kde komunismus nezvítězil. Vítězný únor, ať už byl legální jako Hitlerův nástup k moci, nebo byl nelegální, nebyl žádným vítězstvím pro český národ, nýbrž pádem do temnoty, spolu s dobou nacistické okupace zřejmě nejtemnější v českých dějinách. |