26. 2. 2008
J. Macháček by v prezidentských volbách USA podporoval McCainaJe McCain "čestný člověk", "fanatický militarista" - nebo obojí?
Jako Arizoňana, který dobře ví, jak je arizonský senátor a pravděpodobný republikánský stranický kandidát pro prezidentské volby John McCain populární mezi žurnalisty ("umí" poskytovat rozhovory a věnuje novinářům tolik času, kolik chtějí), mně nepřekvapilo, že McCain získal na svou stranu mnoho novin, jako např. New York Times, New York Post, a také hlavní arizonské noviny, The Arizona Republic. Byl jsem ale překvapený, když se podporující článek objevil také v Hospodářských novinách - a i když zatím pochybuji, že McCainův úspěch v primárních volbách byl podporou českých novin nějak ovlivněn, možná ten článek ("Jan Macháček: "Můj kandidát John McCain") ovlivní to, jak McCaina vidí Češi. Díky tomu, že jsem McCainovi poměrně blízko (a to doslovně - tento příspěvek píšu v kavárně vzdálené asi sto metrů od jeho tucsonské kanceláře), myslím, že k české diskusi o něm mohu asi dodat něco relevantního. |
Komentátor HN Jan Macháček píše, že McCain je "člověk čestný (v Americe se říká "man of integrity"). Muž, který dokáže jít proti ideologickému proudu i establishmentu vlastní strany. Je v nejlepším slova smyslu svobodomyslný a zodpovědný, má však i vysoce kritické myšlení. A není (a nikdy nebyl) populista. Nerozdává plané sliby a říká lidem - ať je to jakkoli nepříjemné - bez obalu pravdu do očí." A je pravda, že McCain má jiný a přímější styl než standardní politik, nebo ho má alespoň někdy. Ale také je pravda, že to často nedodržuje. Jak napsal minulý týden tucsonský týdeník Tucson Weekly v hyperkritickém článku, "McCain ví, co má dělat, a začíná dělat správnou věc. John McCain je ale slaboch, pro něhož jsou nejpřednější jeho kariérní cíle." A ačkoliv si myslím, že tento článek přehání -- McCain není slaboch, ale ambiciózní politik -- je pravda, že velmi často dělá vše pro to, aby byl především úspěšný v politice. Proto také, když byl v roce 2000 kandidátem v republikánských primárních volbách, obvinil vůdce křesťanské pravice, že jsou "agenty nesnášenlivosti" a mají "destruktivní vlivy na náboženství a politiku". V kontextu republikánské strany tenkrát opravdu řekl "bez obalu pravdu do očí". Pak ale kvůli tomu (nebo zčásti kvůli tomu) prohrál nominaci a od té doby už o křesťanské pravici nikdy nic špatného neříká. A odměna? V roce 2006 byl hlavním promočním řečníkem na univerzitě kazatele Jerryho Fallwella, jednoho z oněch "agentů nesnášenlivosti". A mohu také zmínit příklad, který citovaly Hospodářské noviny, že "McCain byl v roce 2001 ostře proti Bushovu snižování daní, protože to považoval za populistické a hazardní. Také pak proti němu hlasoval. Pohled na vývoj amerických veřejných financí ukazuje, kdo měl pravdu." Bohužel však politik John McCain minulý týden prohlásil, že stane-li se prezidentem, jeho prvním činem bude učinit Bushovo snížení daní trvalým (zatím je dočasné do roku 2010). Další snižování daní navíc přislíbil.
Další příklad: Hospodářské noviny také napsaly, že McCain je proti stavění zdí mezi USA a Mexikem a "byl iniciátorem a sponzorem zákona, který měl učinit konec velkému americkému pokrytectví a udělit amnestii milionům ilegálních přistěhovalců, na kterých staví americká ekonomika (jde o lidi, kteří myjí v USA všechno nádobí či pracují na stavbách a při sklizních). Pravicová ortodoxie však pravila, že taková amnestie by pardonovala nezákonné chování a to přece republikáni nemohou zaštítit. Ze zákona nakonec zbylo torzo, ne-li opak původního úmyslu. Na pravici jsou dnes v USA v módě tvrdá protiimigrantská rétorika a stavění zdí a plotů." Za prvé, není tak neobvyklé, že pravicoví politikové v Arizoně, Novém Mexiku a Texasu jsou v této otázce mírnější než jejich kolegové jinde: místní ekonomika je na přepravě zboží a osob přes hranici s Mexikem závislá, a pak také - není zde téměř žádný místní průmysl nebo výroba, které by bylo třeba chránit. Za druhé je v těchto státech hodně hispánských voličů (ne proto, že by to byli přistěhovalci, ale hlavně proto, že asi polovina těchto států patřila před rokem 1850 k Mexiku -- jak říkají místní Hispánci: nestěhovali jsme se my, stěhovala se hranice). Přesto však McCain, tento ambiciózní politik, nyní budování zdi podporuje, a slibuje, že jako prezident nejprve zabezpečí USA před ilegálními přistěhovalci, teprve pak "budeme mluvit o dalších aspektech tohoto problému".
Někdy však McCain opravdu je ten čestný člověk, kterého popisují Hospodářské noviny. Např. v otázce globálního oteplování navrhuje politické kroky k jeho řešení, což je pro republikána velmi neobvyklé. Jako čestný a přímý je však nejznámější McCainův postoj v otázce týrání (což ovšem Hospodářské noviny nezmiňují). Tady se republikán McCain hlásí k názoru opozice a vystupuje proti politice republikánské vlády George W. Bushe. Jako válečný vězeň ve Vietnamu prošel drsným a opakovaným mučením a trvá na tom, že jakékoli týrání je bez výjimky špatné, nelegální a neamerické. A musím přiznat, že když jsem se v lednu v televizi díval na republikánskou debatu a viděl, jak silně McCain vystupoval proti týrání, zatímco jeho hlavní protivnici o tom mluvili téměř tak, jako by byli fašisté, měl jsem pocit, že McCain by asi byl nejlepším prezidentem ze všech ostatních kandidátů -- republikánských i demokratických - protože se, aspoň co se týče této jedné otázky, nebál mluvit pravdu, ať to bude mít jakékoliv následky.
Tento pocit však netrval dlouho, neboť následující témata debaty byla o válce v Iráku a Afghánistánu, o možnosti války v Íránu atd., a McCainovy výroky mi připomněly to, co o něm jednou někdo napsal, totiž že "nikdy nebyla taková válka, aby si John McCain nepřál, aby v ní USA bojovaly". Myslím tedy, že se J. Macháček zmýlil, když napsal, že "McCain není žádný fanatický militarista", protože McCain ve skutečnosti je fanatický militarista. Nedávno např. prohlásil, že USA možná budou v Iráku 100 let -- proč ne, říkal, když v Japonsku a v Německu jsme byli více než 60 let? -- a na jaře, když se ho někdo zeptal na možnost amerického útoku proti Iránu, rozesmál se a zpíval "bomb, bomb, bomb, bomb Iran" na nápěv Beach Boys "Barbara Ann" ("ba ba ba ba Barbara Ann"). A co se týče Evropy, McCain nejen podporoval americký útok proti Jugoslávii, ale byl navíc hlavním předkladatelem strategie, podle které by USA do Kosova vyslaly pozemní jednotky; ze všech kandidátů nejsilněji také podporuje základny v Česku a Polsku. Že je takový militarista, není ale tak velké překvapení: jak říká jeho životopisec Matt Welch, McCainův otec i dědeček byli admirálové v americké armádě, a když byl McCain dítě, jeho otec přednášel o tom, že je nutné, aby USA měly ohromné válečné loďstvo, aby zaručily globální bezpečnost. Doma pak otec synovi recitoval básně britských kolonialistů. McCain byl podle Welche v tomto myšlení "marinován", a kdyby se stal prezidentem, "byl by nejagresivnějším intervencionistou od té doby, co byl prezidentem Teddy Roosevelt, a George W. Bush tak ve srovnávání s McCainem vypadá jako 'plachý nimrod`". Není tedy překvapení, že McCain je oblíbeným kandidátem neokonzervativců. Co se týče svobodného obchodu, mohu J. Macháčka nejen uklidnit, že zde trefil do černého -- McCain silně podporuje svobodný obchod -- ale také, že se nemusí obávat přístupu ostatních kandidátů k této otázce. Ačkoliv je pravda, jak píše Jan Macháček, že kandidáti "od Huckabeeho po Obamu slibují na svých výletech po Americe, že vrátí dělníkům práci, výrobu aut do Detroitu a kdo ví co ještě", vůbec to ještě neznamená, že tito kandidáti proti globalizaci opravdu něco udělají. Jinými slovy, tito kandidáti se občas a vágně vyjadřují proti globalizaci, protože globalizace pro hodně Američanů znamená katastrofu kvůli ztrátě práce, zejména v oblastech průmyslové výroby, a také kvůli všeobecně klesajícím mzdám, zatímco slibované přínosy nejsou vidět, jako např. nárůst práce v technologické sféře (myslím na to pokaždé, když mám problém s počítačem, telefonuji jeho výrobci a mluvím s Indy v Bangalore, když před pěti lety jsem mluvil s Američany v Texasu). Prezidentští kandidáti však proti globalizaci nemohou nic dělat, a to hlavně proto, že politické kampaně v USA (zejména kampaně prezidentské a do Senátu) jsou velmi nákladné - mají-li být úspěšné -, a kandidáti tyto prostředky získávají od velkých mezinárodních koncernů. Barack Obama je tady výborný příklad: na svoji prezidentskou kampaň nesehnal více než 100 milionů dolarů proto, že pronáší vágní projevy o naději, změně a spravedlnosti, ale proto, že velké koncerny dobře vědí, že Obama bude dělat víceméně to, co chtějí -- v jeho případě zejména proto, že je senátorem z Illinois, zemědělské velmoci, "Big Agri", kde jsou korporace jako Cargill, Archer Daniels Midland, a Monsanto, a ty potřebují volný přistup na cizí trhy.
Jan Macháček: Můj kandidát John McCain
|