Koncem ledna se uskutečnilo ve Vídni "pracovní setkání" zástupců Národní fronty, belgického separatistického Vlámského zájmu, Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a bulharské extrémistické strany Ataka, které se zabývalo otázkami nadnárodní spolupráce - a to spolupráce na úrovni Evropské unie. Účastníci setkání se dohodli, že do konce tohoto roku zamýšlejí vytvořit společnou evropskou stranickou strukturu - tedy politickou tzv. eurostranu, kterou lze definovat jako "organizaci s evropskou působností, jež sdružuje politické strany z několika zemí EU a případně i dalších evropských zemí; tyto strany jsou si ideově blízké a společně prosazují své zájmy".

Krajní pravice tak, podobně jako jiné politické směry, hodlá využít toho, že Evropská unie uznává a finančně podporuje nadnárodní stranickopolitické subjekty (obecně ve jménu podpory "supranárodní politické kultury". Právní vymezení politických stran a evropské (unijní) úrovni je obsaženo v Nařízení Rady a Evropského parlamentu č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni. Podmínkou vzniku takového subjektu je v současnosti členství politických stran z nejméně sedmi členských států EU: podle výše uvedeného nařízení musí být politická strana na evropské úrovni alespoň v jedné čtvrtině členských států EU zastoupena členy EP nebo v celostátních parlamentech či regionálních parlamentech nebo v regionálních shromážděních; nebo obdržela alespoň v jedné čtvrtině členských států alespoň tři procenta hlasů odevzdaných v každém z nich při posledních volbách do EP. (Připomeňme, že k nadnárodním politickým stranám patří například konzervativní Evropská lidová strana, Evropská sociálnědemokratická strana či Strana evropské levice).

Pokud jde o název chystané nadnárodní strany evropských pravicových extrémistů, zvažována jsou údajně jména jako Evropská svobodná strana či Evropská patriotická strana.

Je třeba však připomenout, že k integračním snahám na krajně pravicovém křídle evropské politické scény docházelo už v minulosti, a že tyto snahy zatím vždy ztroskotaly na - lze říci - strukturálních a ideologických problémech. Buď se předáci národních politických stran nedokázali dohodnout, kdo z nich je "větší šéf", nebo partikulární stranické politické a ideové zájmy převážily nad společným postupem (viz například ztroskotání parlamentní frakce ITS v důsledku nacionalistických sporů mezi Italy a Rumuny).

Chystaný nadnárodní krajně pravicový subjekt může pro tuto dobu počítat se čtyřmi subjekty: jsou jimi FPÖ (Rakousko), Národní fronta (Francie), Ataka (Bulharsko) a Vlámský zájem (Belgie). Jak uvedl šéf FPÖ Hans-Christian Strache, připravovány jsou rozhovory se subjekty v Holansku, Dánsku, Itálii, Řecku, Velké Británii, na Kypru a na Slovensku. K vytvoření nadnárodní strany by podle představ pravicových extrémistů mělo dojít do 15. listopadu 2008 - cílem je koordinace společného postupu při volbách do Evropského parlamentu, konaných v roce 2009.

Za "motor" integračních snah krajní pravice je pokládán poslanec Evropského parlamentu Andreas Mölzer, zvolený do EP za Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ). Čeští čtenáři a zájemci o dění v evropských institucích se s tímto jménem mohli nedávno setkat: Mölzer totiž vydal v polovině ledna tohoto roku písemné prohlášení, napadající (opět a znovu v EP) tzv. Benešovy dekrety a požadující jejich zrušení.

A právě v této souvislosti, tj. ve vazbě na tématiku, která je vlastní zejména Sudetoněmeckému landmanšaftu a podobným krajně pravicovým organizacím "sui generis", budiž uvedeno, že rovněž ony činí kroky k vytvoření nadnárodní sítě. Dne 1. prosince 2007 došlo v Terstu k založení Evropské unie uprchlíků a vyhnanců. K zakládajícím členům této střechové organizace patří mimo jiné Sudetoněmecký landsmanšaft Rakouska, Východopruský landsmanšaft a Slezský landsmanšaft. Tato organizace, jejímž prezidentem se stal mluvčí Východopruského landsmanšaftu Wilhelm von Gottberg, usiluje o přiznání statutu nevládní organizace a plánuje otevření svého zastoupení v Bruselu.