Je s podivem, jak mohl německý soud odůvodnit rozsudek podvody a zpronevěrou. On přece nepodváděl ani nezpronevěřil žádné peníze. Peníze zpronevěřili a podváděli ti, kdo mu ty peníze dávali. Ti ovšem před soudem nestáli. Celý případ je vlastně jen případem korupce. Management továrny korumpoval odborářského vůdce, který jim za ty peníze poskytoval své služby. Za ty peníze zřejmě zrazoval ty, kteří ho do funkce zvolili. To je jeho neomluvitelný zločin. Jenže na zradu dělnických zájmů žádné paragrafy nejsou.

Toto je dokonalý příklad kapitalistické spravedlnosti. V případech korupce jsou většinou vinni oba -- ten kdo dává i ten který bere. Ne tak v Německu a ne když ten co dává, je dostatečně bohatý, aby se vykoupil ze spárů spravedlnosti.

Tento příklad je precedens pro budoucnost. Stávkují vám zaměstnanci? Nevadí, podplaťte odborářského bosse, ten vám zařídí přijatelné podmínky, ukončí stávku. Potom ho necháte zavřít -- darebáka jednoho! Jak bude příště život jednoduchý. Stačí mít dost peněz a spravedlnost vám bude zobat z ruky. Dnes můžete beztrestně korumpovat soupeře a zítra? Ani to nechci domýšlet.