|
26. 2. 2008
Já také válčil v pařížských menzáchSrdce válečného vysloužilce se zachvělo, když jsem si přečetl článek Studenti protestují proti chování menz, a rozhodl jsem se při této příležitosti obdařit českou pobouřenou mládež vzpomínkou na podzimní Paříž osmašedesátého. Koleje a menzy měla tehdy pod komandem "levičácká" Union nationale des étudiants de France ( UNEF), která nekompromisně a úspěšně bojovala proti zvyšování cen jídel v menzách a nájemného na kolejích, občas i na barikádách v Latinské čtvrti. Že by se mohly menzy a koleje privatizovat, v bonapartistické Francii tehdy nenapadlo nikoho, pokud si vzpomínám. ◄ Paříž, La Sorbonne, květen 1968, Daniel Cohn-Bendit |
|
Bylo velmi jednoduché si opatřit zadarmo lístky do menzy ve vysokoškolských výborech. Francouzský svaz studentů to považoval za svou internacionální povinnost. V Paříži se tehdy pohybovaly různé podivné studentské živly, včetně Čechů, kteří odmítali bratrskou pomoc Varšavské smlouvy a studentů z USA, kteří se vyhýbali vojenské službě ve Vietnamu. Když jsem poprvé vstoupil do pařížské menzy na avenue de l’Observatoire, někdy koncem září 68, spatřil jsem na zdi obrovský nápis : "Američané pryč z Vietnamu, Rusové pryč z Československa". Boj za to, aby menzy měl pevně v rukou stát a studentské organizace, mimo dosah privátních zájmů, se vedl pod tímto internacionálním heslem. Oběd byl opravdu vynikající, pět chodů, čtvrtka vína, káva. Kolik stál lístek, si již nepamatuji. Rozhodl jsem se zůstat ve Fancii. "Kde že loňské sněhy jsou". "Où sont les neiges d’antan" (François Villon). Američané odešli z Vietnamu, Rusové odešli z Československa. Menzy a koleje se francouzské pravici zprivatizovat nepodařilo dodnes. . Dnešní generace studentů za to vděčí generaci «pomatených osmašedesátníků», jak správně říká prezident Sarkozy. Autor žije a pracuje v Grenoblu |
