Stojí, jako každý večer, na kraji parkoviště u paneláku. Jsou shromážděni ve stínu, aby je nebylo zdálky vidět. Jsou blízko schodiště, aby mohli utéct, kdyby se objevila policie. Udávají svá jména jako Sylla, Sossa, Karim, Rachid, Mounir a Samir. Nejstaršímu je 21, nejmladšímu 15. Jeden je učeň instalatér, jiný se učí kuchařem, jeden dostává podporu v nezaměstnanosti, dva další (občas) chodí do školy. Tři z nich "jsou známi policii".

CIA požádala americké ministerstvo spravedlnosti, aby začalo vyšetřovat, jak se deníku Washington Post podařilo získat tajné informace pro článek o tajných věznicích CIA, v nichž jsou ve středovýchodní Evropě zadržovány osoby podezřelé z terorismu, konstatoval jeden nejmenovaný oficiální americký činitel. Byl tím uveden v činnost proces, v jehož rámci bude americké ministerstvo spravedlnosti vyšetřovat, zda by mělo být zahájeno trestní stíhání.

Ve Světové obchodní organizaci se nepoužívá slovo plán, ale očekávání. Nepoužívají se slova upravit směrem dolů, ale snížit.

Nicméně snížit očekávání tak, aby bylo možno jásat nad jejich dosažením, není, jak se ukazuje, pouze výsadou centrálně řízených ekonomik. Po uplynulých třech dnech, ve které byla vkládána poslední naděje na optimistické signály pro účinnou dohodu na prosincovou VI. konferenci ministrů členských států v Hongkongu, nezbývá než jen zachraňovat zbytky původních cílů a přemýšlet o rychlém svolání další konference na březen roku 2006.

Rozpracovaná verze podkladu pro autorovo vystoupení, přednesené 23. října 2005 na Revolt fóru 2005 pod názvem Hledání alternativy jako součásti přípravy Evropského sociálního fóra 2006

"Tráva proroste i puklinami v chodníku," napsal Jerry Mander ve slavné knize V nepřítomnosti posvátného. Na tuto jeho metaforu jsem si vzpomněl při nedávném pražském Revolt fóru, hledajícím alternativy vůči současnému systému. Zásadní otázka zní: je dnes cestou alternativy nějaká světová revoluce, nebo spíš jen vytváření "paralelních světů"?

Tak nám televize a tisk představily další díl oblíbeného seriálu ministryně školství paní Buzkové. V krátkých intervalech nám paní ministryně předkládá svoje představy o výuce cizích jazyků.

Tentokráte překonaly všechny předešlé nápady. V krátkosti shrnu její návrh Národního plánu výuky cizích jazyků, který předkládá vládě ke schválení a pro který požaduje 6,5 miliardy korun. Tak za prvé: výuka cizích jazyků má začínat už v mateřské školce. Pokračovat s výukou se bude i prvních dvou ročnících základní školy, kdy výuka ještě nebude povinná. Bude se to provádět zařazováním "krátkých intervalů angličtiny" v ostatních vyučovacích hodinách -- např. počtech nebo prvouky. To vše má zajistit, aby "každý český občan byl schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích" -- konec citátu. Pro dospělé paní Buzková chystá "vzdělávací poukázky" - něco jako stravenky. Tyto poukázky jsou určeny pro ženy vracející se z mateřské dovolené nebo ženy nad 50 let. Bližší vysvětlení však chybí.

Poznámka šéfredaktora: Mladí lidé v ČR by se řádně naučili cizí jazyky, jedině kdyby - řekněme ve věku 13 - 14 let, pro roce či dvou studia cizího jazyka v české škole, měli možnost odjet na další rok-dva do školy v zemi, hovořící jazykem, který studují. Tuto mezinárodní školskou výměnu by české MŠMT mělo začít organizovat ve velkém měřítku. Jinak budou vydané finanční prostředky, obávám se, k ničemu.

V dnešní době jsou v televizi, v rozhlase i na internetu volně přístupné zábava, filmy, zpravodajství, informace v jakémkoliv jazyce, jaký se rozhodnete studovat. Je s podivem, že mladí Češi těchto zdrojů většinou nevyužívají a spoléhají se na špatné informace českých sdělovacích prostředků. Pobytem v zahraničí by se mj. naučili i využívat mezinárodních autoritativních informačních zdrojů.

Rád bych se zeptal pana Víta, kdy že to v tom Švédsku, Nizozemí atd. byl..., píše J. Benda. Já sám žiji v Dánsku a v Nizozemí, Švédsku, a vlastně v celé Skandinávii (krom jiných zemí samozřejmě) jsem byl, a mohu jenom konstatovat fakt, že v málokteré zemí jako je Dánsko či Švédsko ale i třeba Norsko se člověk domluví tak dobře anglicky, tedy úplně bez problémů, a to policajtem počínaje přes úředníka v bance, na úřadech či prodavačkami v obchodech, řidiči autobusu a posledním bezdomovcem na ulici (to není žádný vtip!) konče!

Zkusím trochu pozitivního přístupu ve všeobecně negativní náladě v médiích. Ač jsem jako malý proklínal své rodiče za to, že mne nutili učit se jazykům, dnes nelituji. V mém oboru je absolutní většina relevantních informací v angličtině. Většina přístrojů nutných pro naší práci s námi "mluví" anglicky. Mnohokrát jsem na vlastní kůži zažil, jak odlišné je vnímání cizích kultur při, alespoň částečné, znalosti jazyka. Na našem oddělení prakticky všichni navštěvují pravidelně kurzy AJ. Třetinu si platí sami, dvě třetiny jdou z jiných zdrojů. Je to nutné pro ovládání přístrojů, komunikaci s chybovou hotline linkou a vyhledávání aktuálních informací na internetu. Jejich docházku na kurz a jejich úspěchy považuji za významné kriterium jejich hodnocení. Nemáme ambice aby se naše pracovnice staly (zdravotnictví je feminizované) redaktory anglického vysílání BBC, ale aby zvládli běžné každodenní situace. Rovněž školení jsou v AJ.

K vyučování jazykům na střední škole: víte, jak směšně nízká bývá tzv. "hodinová dotace" jazyků na gymnáziích? Tak 3+3 hodiny týdně (např. An a Fr), teprve v posledních dvou ročnících obvykle přibudou tzv. konverzace. Pokud se spolehnete jenom na školu, nic se nenaučíte, a pobyt v zahraničí si tu nemůže dovolit každý ani každý druhý, že, nota bene v Anglii. Na gymnáziích obvykle bývají dvě skupiny učitelů, "přírodovědci" a "humanisté". Přírodovědci si myslí, že jazyky patří mezi "humanitní předměty", a není přece možné, aby se učily oba jazyky každý den, to by nezbylo místo na jiné předměty! Souvisí to s celkovou koncepcí gymnaziální (středoškolské) výuky...,píše Jakub Žytek.

Poznámka JČ: Za Rakousko-Uherska a posléze i za první republiky jezdívaly děti "na handl". Když jim bylo 10-13 let, dohodla se česká rodina s rodinou německou a navzájem si na půl roku - rok vyměnily své děti. Děti se tak výhodně naučily druhý jazyk - jako rodilí mluvčí - v době, kdy je dítě pro získávání znalostí jazyka nejcitlivější. Proč nejde něco takového zorganizovat v dnešní době, kdy se cestuje daleko lehčeji než před 100 lety?

Rakouské zemské volby ve Štýrsku a obecní ve Vídni změnily rozhodujícím způsobem parlamentní scénu v neprospěch současné spolkové vlády.

Od minulého pátku ztratila vládní koalice lidovců a Haiderovy BZÖ většinu v druhé-zemské parlamentní komoře Bundesratu-Spolkové radě. V 62 členné spolkové radě ztratila současná černo-oranžová vládní koalice většinu v neprospěch sociálně demokratické a zelené opozice, která má 33 členů. Lidovci mají v současné době 26 míst a Svobodní pouhé 3.

Posledné informácie o použití chemických zbraní americkou armádou, či využívanie mučenia a psychologického teroru v (neexistujúcich) väzniciach vypovedá o alarmujúcom stave v spoločnosti. Arogancia mocných, neúcta k človeku a úplné opovrhovanie základnými ľudskými právami a slobodami, píše Daniel Stančík.

Začátkem tohoto týdne vyšly najevo přesvědčivé nové důkazy, že Spojené státy v listopadu 2004 při útoku na město Fallúdža svrhly na toto město obrovské množství bílého fosforu, píše britský list Independent a pokračuje: Tím usmrtily povstalce i civilisty prostřednictvím strašlivých popálenin, které působí tato chemikálie.

Od těchto útoků, o nichž nepřinesl informace žádný západní novinář, se šířily dohady, že Američané použili při útoku na toto město chemických zbraní.

Fotografie fosforem usmrcených lidí ve Fallúdže - POZOR - drastické záběry ZDE

Pořad televize RAI "The Hidden Massacre s anglickým komentářem ZDE

Jedna z nejsledovanějších amerických televizí - Fox News - si našla novou tak trochu jinou reality show Odhalení. Sama. Tři minuty v ranním pořadu Fox and Friends představily "hlavní aktéry", ale američtí diváci viděli také záběry sledovacích kamer, přímý přenos z internetu a jako samozřejmost v podtitulcích i webovou adresu www.rozhlas.cz/odhaleni. Vše pod názvem "Reality show with a twist - definitely original". Gorily pronikly i do vysílání americké televizní sítě NBC News, do Yahoo News a do zpravodajství agentury Reuters a Agence France Press. Do Independentu. Do BBC. Do zpravodajství v Austrálii. Gorily jsou všude. I na Tchajwanu. Britské listy o tom informovala Gabriela Matuchova Ottensmeyer z Baltimore v americkém Marylandu. Česky. Pardon - cesky.

ANGLICKY - Unmasking, Discovery, Uncovered

NBC News - vysílaní pro Raleigh, NC: Gorillas Are Newest Reality TV Stars HERE

HOLANDSKY: Découverte

NĚMECKY: Entdeckung

FRANCOUZSKY: Découverte

Libération, L'Expres, Yahoo Actualités / REUTERS: Des gorilles dans le loft, version tchèque ICIICIICI

ŠPANĚLSKY, PORTUGALSKY - Descubrimiento:

Front Net Juárez: Realizan gorilas un 'reality-show' ACA

ITALSKY - Scoperta:

La Repubblica: Nuovo reality show con scimmie e gorilla da Praga ECCO

JAPONSKY - こちらのページ

Začalo gorilí šílenství. Televizní produkci Českého rozhlasu se už ozvala i japonská televize. Nikdo, kdo jednou viděl Richarda, už nechce nikdy vidět Vladka... S kabelovým kanálem UPC se jedná o přenosu v jejich síti. Český rozhlas je připraven na globální distribuci signálu. Po internetu... Gorilí režie je připojena k serverům a střižnám přes síť Cesnet zálohovanou linkou o kapacitě 34 Mbps. Pro srovnání: kapacita celého digitálního multiplexu je 33 Mbps... Experimentální open source videoformát OggTheora, do kterého se převádí "první gorilí program" v plné vysílací kvalitě, sledují třebas čeští studenti, připojení v akademické síti Cesnet na kolejích a univerzitách. Její páteřní síť má přenosovou kapacitu dva 2Gbps a je napojena na světové páteřní sítě. Rozhlas zřídil speciální anglickou stránku tak trochu jiné reality show pod názvem Unmasking. Uvažuje se o anglickém komentáři všech dílů. Název Discovery, jaký použila agentura Reuters, je bohužel v televizním businessu už obsazen... Stejně tak rozhlas neuvažuje o názvu Uncovered, který použil pro překlad CBW. Gorily mohou být v televizích celého světa 24 hodin denně v přímém přenosu, sedm dní v týdnu. Beze slov, jen cvrčci jim budou tiše vrkat. Jen do České televize se vozí autem každý den analogová BETA...

Richard slavil včera své 14. narozeniny. Dostal opravdový banánový dort s kiwi. "Vypravili jsme se do jednoho známého pražského cukrářství. "Chceme objednat narozeninový dort. Pro gorilu." Sličné cukrářce vypadla tužka z ruky, tvrdí Martin Smrček ve své reportáži z oslavy a její přípravy. Česká televize bude vysílat Richardovy narozeniny ještě ráno v délce 5 minut v 6:40 na ČT 1. 3 další minuty uvidíte v Dobrém ránu na ČT 1 v 7:40 a potom je najdete na internetu. Happy birthday. Větší prostor v České televizi gorilám nový programový ředitel prozatím nedá. Program nejspíš praská ve švech kvalitními pořady. Ve čtvrtek se má vila VyVolených v Libni změnit v ZOO. To je náhoda... Nebo že by VyVolení na Primě něco tušili? Na 15. prosince Bontonfilm plánuje premiéru fimu King Kong. A pak, kdo se opičí...

www stránky s přímým přenosem OdhaleníTÉMA BL

Pro pořádek zbývá doplnit trochu osvěty.

Informace o mrtvých Iráčanech - počty i údaje o tom, kdo zabíjí - jsou absolutně nepoctivé, argumentuje v deníku Guardian George Monbiot.

Bylo nám řečeno, že na Iráčanech nezáleží. Před začátkem invaze se vychloubal šéf amerického ústředního velení generál Thomas Franks, že "my mrtvoly nepočítáme". Jeho tvrzení opakoval v listopadu 2003 Donald Rumsfeld ("Mrtvoly jiných národů my nepočítáme") a letos v lednu i Pentagon ("My počítáme jen americké civilní a vojenské raněné a mrtvé").

Ale to není pravda. Téměř každý týden tvrdí Pentagon, že usmrtil 50 až 70 až 100 povstalců při útocích na nejnovější pevnost všudypřítomného monstra Zarkávího. V květnu tvrdil šéf sdružených vojenských štábů, že jeho vojáci usmrtili 250 Zarkávího "nejbližších spolupracovníků". Avšak minulý týden učinil Pentagon něco nového.

V Orientaci, která je pravidelnou součástí sobotních Lidových novin, uveřejnili redaktoři František Šulc a Lukáš Dolanský článek o příjmech poslanců a senátorů nazvaný "Škubánky za Masaryka a dnes". Článek doplnili fotografií ze současné Poslanecké sněmovny, na které čtenář spatří toto: poslanci i členové vlády ve svých lavicích stojí a před poslaneckými lavicemi předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek si s kýmsi podává ruku. Podle autorů, jak patrno z popisky pod touto fotografií, zde jde o to, že "sněmovna hlasuje o důvěře vládě v r. 2003".

To myslím o úrovni celého článku vypovídá více než cokoliv jiného...

Dovoluji si přiložit návrh petice... Stínový ministr školství za ODS, poslanec Waltr Bartoš navrhl omezit pravomoci akademických senátů, píše Jan Kyncl z ČVUT.

Je to pochopitelné: akademické senáty jsou mladší, dynamičtější a nutí vedení k inovaci výuky, hodnocení výuky studenty, výkonovému odměňování atd.

Věkový průměr senátu fakult je také - alespoň na ČVUT - nižší než zaměstnanců, a to i bez započítání věku studentů. Pro studenty jsou akademické senáty v podstatě jedinou možnosti, jak tlačit na zvyšování kvality výuky; v EU umí-li student řeč a je napíklad z Německa, nemá problém studovat jinde a vybrat si fakultu, která je kvalitní a férová.

Čeští studenti bohužel (snad zatím) nejsou vybaveni ani finančně ani jazykové a někdy je i problém jít na školu ve vzdálenější části republiky; o sociálních stipendiích se teprve uvažuje a studentské půjčky na studium garantované státem neexistují. Čeští studenti se za této situace naučili tlačit fakulty k oné kvalitnější a férovější výuce a zkoušení, a to právě prací v akademických senátech. Navíc se studenti v senátech fakult a škol naučí jednat s lidmi, prosazovat názory, pracovat pro celek a podobně. Myslím, že by z bývalých studentských senátorů mohla jednou vzejít generace politiků, za které se nebudeme muset stydět.

Změní-li se senáty zákonem v hlasovací mašinérie vedení škol a fakult, bude to v podmínkách ČR výrazný krok zpět. Senáty pochopitelně vedení vadí, pokud chce vedení vládnout a nikoli spravovat instituci. Ale takovému vedení by senáty vadit měly.

Z vlastní zkušenosti na FEL ČVUT vím, že akademické senáty udělaly pro lepší fakultu od roku 1989 hodně; pochopitelně demokratické řízení se nelíbí těm, kdo chtějí vládnout na základě jiných pravidel; demokracie se nelíbí nedemokratům. Ale byla by škoda jim na nátlak zákonodárců ustoupit bez boje.

Francie se v mnoha zásadních věcech odlišuje od Británie. Avšak stejně tak, jak se Británie dokázala po násilnostech uprostřed vnitřních měst v osmdesátých a v devadesátých letech poučit z obdobných násilností, k nimž docházelo v USA v šedesátých letech, nyní by se Francie obdobným způsobem mohla poučit ze zkušeností Británie, píše se v redakčním komentáři v úterním britském deníku Guardian. List pokračuje:

Oficiální veřejné vyšetřování v USA (Kerner) a v Británii (Scarman) poukazují na četné způsoby, jimiž lze zlepšit policejní práci, ale také zůdrazňují, že je nutno vyřešit podstatnější problémy - příliš vysokou nezaměstnanost, nedostatačné bydlení, špatné školy i politický systém, který tyto problémy ignoruje. Kernerova slova: "frustrované naděje a bezmocnost" jsou zvlášť aktuální v případě mladých francouzských násilníků, pocházejících z afrických a arabských komunit, mnozí z nichž jsou už třetí generací Francouzů.

Je toto intifada, která postihla Francii? Mají nepokoje ve Francii širší význam pro celý Západ?

Jakýkoliv hovor o intifadě je absurdně zavádějící. Zaprvé, násilníci nejsou zdaleka všichni muslimové (i když více než polovina jich pochází z islámského zázemí). Zadruhé, nemají žádný pocit vzájemné politické ani náboženské totožnosti a nemají žádné politické požadavky. Projevují jen loajalitu své čtvrti a svému gangu. Jejich hlavním požadavkem, pokud to lze přesně zjistit, je, aby je policie a francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy nechal na pokoji, aby mohli pokračovat se svým životem drobného násilí a prodeje drog. Širší význam celé krize tedy není politicko-náboženský. Je to varování, co se stane, když nechá vláda problémy sociální deprivace a násilí zhnisat.

Citujeme z analýzy britského deníku Independent.

Bylo by možná falešné tvrdit, že Francouzi nejsou šokováni každodenními záběry hořících automobilů a davů, házejících kamení. Ale zatímco bylo násilí omezeno na ghetta, o nichž by se bohatým pařížským elitám ani nesnilo, že by je kdy navštívily, mohly na nepokoje na předměstích pohlížet s pozdviženým obočím, ale bez většího zájmu, píše konzervativní britský deník Daily Telegraph a pokračuje:

Zapalovat automobily, to je přece něco, co se v menším měřítku na těchto deprivovaných sídlištích, které jsou - pro ostatní Pařížany příjemně - umístěny až na druhé straně dálnice, která obepíná Paříž - děje pravidelně po celý rok.

Podle etnicky barvoslepého "francouzského modelu" měli být přistěhovalečtí zaměstnanci, kteří přišli v padesátých a v šedesátých letech z bývalých kolonií na severu a v černé Africe do Francie, považováni za rovné občany. Oni sami i jejich potomci měli mít možnost využít vzdělávacího systému a bohatého sociálního státu k tomu, aby se asimilovali v "bělošské" Francii. Proto stát ani žádná jiná organizace nevydávají statistiky o etnickém či národnostním původu, píše britský deník Times a pokračuje:

V praxi se však Francie vůči svým menšinám obrátila zády a uzavřela je do předměstských ghet a odepřela jim přístup k "sociálnímu výtahu" (ascenseur social), který měl začlenit přistěhovalce do většinové společnosti.

Násilí ve Francii začalo v důsledku úmrtí dvou francouzských teenagerů severoafrického původu, kteří utíkali před policií, bezpochyby v obavě z pravidelného šikanování, jehož se stávají obětí černošští a arabští mladíci v předměstských ghettech francouzských měst, píše v týdeníku Observer Trevor Philips, předseda britské vládní Komise pro rasovou rovnost, a pokračuje:

Stovky automobilů, které nyní byly vypáleny ve francouzských ulicích, se staly tryznami za smrt jedné francouzské iluze - že totiž heslo "volnost, rovnost, bratrství" dokáže zamaskovat realitu života pro nebělošské Francouze - muže i ženy - represi, diskriminaci a segregaci. Francouzský establishment, který před generací vyhnal imigrantské zaměstnance do věnce ubohých sídlišť kolem Paříže, nyní panikaří.

To, že byli usmrceni dva mladíci elektrickým proudem, je samo o sobě nedůležité. Jde o symbolismus té události. Mládí + policie = smrt. To byla ta rovnice a mohla být realizována tisíci různými způsoby, píše v úterních Timesech David Aaronovich a pokračuje:

Zprávy o násilí ve Francii se již několik dní drží mezi hlavními titulky francouzských a zahraničních médií. Události jsou často představovány jako nečekané a francouzská veřejnost je prý šokována. Kritiku od novinářů sklízí především francouzský model Republiky a politika integrace přistěhovaleckých menšin. Na průběhu událostí ale bohužel nesou svůj díl viny i média.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.