I když mezi opozicí nebyla uzavřena žádná dohoda o společném postupu, mnohokráte naznačila, že využije nastalé situace proti vládě. Spolková rada má totiž možnost odsunout platnost zákonů schválených Národní radou (poslaneckou sněmovnou), i když je nemůže dlouhodobě blokovat.

Absolutní veto má pouze v případě ústavních zákonů, které by omezovaly práva jednotlivých spolkových zemí. Již nyní je zřejmé, že zaujme negativní stanovisko k zákonu o zřízení fondu budoucnosti a ostatních rozhodnutí Národní rady, jako je nový poštovní zákon. Balíček zákonů k cizincům prozatímně zablokuje odsunutím až na prosincové zasedání. Problémem pro vládu se pak mohou stát námitky proti ukončení legislativního období. Může mít pak rozhodující slovo zejména v případě, že se Národní rada již nesejde a nebude moci přijmout konečné rozhodnutí.

Vztahy mezi jednotlivými stranami přitom nejsou jednoznačné. Šéf Zelených profesor Van der Bellen v rozhovoru s ORF se nevyslovil, s jakou stranou uzavřou koalici, kromě BZÖ a Svobodných, které jsou pro ně nepřijatelní. To znamená, že lidovci ani sociální demokraté nejsou pro zelené jednoznační spojenci a čekají na jejich předvolební program i na umístění v parlamentních volbách koncem příštího roku. Haiderova BZÖ po posledních zemských volbách se již těžko vzchopí, aby pomohla lidovcům vytvořit příští koalici a Stracheho Svobodní cílevědomě směřují do opozice. Lidovci těžko mohou spoluvládnout se stranou, pro kterou je Evropská unie "Frakensteinské monstrum" a jejíž cílem je být "trnem v oku vládní nomenklatury". O znovusjednocení s BZÖ, která je nyní koaličním partnerem lidovců, nelze počítat poté, co nový šéf FPÖ Heinz-Christian Strache si o Jörgu Haiderovi myslí, že nemůže být "jako politická mrtvola permanentně vláčena".

Schüsselovi však navíc hrozí krize ve vlastní vládě, když ÖVP se postavila přes původní dohodu se svým partnerem BZÖ proti plánům její ministryně sociálních věcí Ursuly Haubnerové reformovat podmínky těžce pracujících. Lidovci sice v koaličním jednání přislíbili podporu tomuto zákonu, který by ve svých důsledcích zhoršil postavení těžce pracujících v důchodové oblasti, ale po kritice veřejnosti od něho ustoupili. Odbory poukázaly, že lidé těžce pracující nejsou schopni své náročné zaměstnání provozovat až do 65 let.

Spolková vláda znemožňuje předčasný odchod do důchodu, krátí prostředky na zdravotní prevenci a ještě se s tím chlubí. Viceprezident Rakouského odborového svazu ÖGB Johann Drimmer poukázal na to, že proti mínění všech expertů byl učiněn pokus čistě ze stranických pozic prosadit opatření, které by postiženým nic nepřineslo a v praxi by nebylo schopno je ani administrativně zvládnout. Předseda SPÖ Alfred Gusenbauer k tomu poznamenal: "Když někdo 45 let pracoval, pak si také zasluhuje slušnou penzi".

Odbory se dostaly i do ostrého rozporu s vládou, která se rozhodla snížit razantně počet zaměstnanců rakouských spolkových drah. Odmítá přitom prohlášení předsedy Národní rady Khola (ÖVP), podle kterého za těmito snahami vlády stojí celý národ. Předseda příslušného odborového svazu Nürnberger prohlásil, že opak je pravdou, protože "celý národ bude stát za železničáři a proti pokusu vlády oslabit odbory".

Vláda nemůže počítat s tím, že lidé budou souhlasit s masivním zhoršením svých pracovních práv a propuštěním tisíců zaměstnanců jen v politickém zájmu. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v Rakousku dosáhla nejvyšší úrovně od roku 1945, odbory současně poukazují na klesající kupní sílu dělníků a zaměstnanců. Odmítají přitom plány spolkového ministra financí Grassera, aby nastávající jednání o kolektivních dohodách s odbory odpovídaly radám evropské centrální banky, které směřují k omezení mzdových požadavků.

Podle názorů odborů naopak všichni zaměstnanci všech branží mají právo na zvýšení reálných příjmů. Mzdová zdrženlivost by v nastávající situaci byla falešným signálem pro naše hospodářství, prohlašují odbory. Stagnující kupní síla je již delší dobu hlavním problémem rakouského a evropského hospodářství, prohlašuje ÖGB..

Schüsselova koaliční vláda, aby zlepšila své image alespoň na úseku vysokého školství, oznámila, že univerzity obdrží v letech 2007 až 2009 o 175 miliónů euro ročně více, což se celkově pohybuje kolem dvou miliard euro a v následujících pěti letech další půl miliardy euro na opravy vysokoškolských budov. Tento podle jejích slov "malý rakouský zázrak" ostře kritizují sociální demokraté s tím, že byl vynucen opozičními stranami a nekryje ani zvyšující se studijní náklady za toto období.

Vědecký mluvčí SPÖ Josef Broukal prohlásil, "že jde o obvyklý Schüsselův balíček - velká čísla, ale nic za tím". Současně upozornil, že vláda oznámila zvýšení teprve od roku 2007, tedy v povolebním období, kdy zřejmě se o to budou muset postarat sociálně demokratičtí ministři. V té době po třech hubených letech sice přijdou peníze, které však nebudou schopny povznést rakouské vysoké školství ani na evropskou nebo světovou úroveň. Kromě toho spekuluje Schüssel s krátkou pamětí lidí i médií, protože v roce 1999 měly univerzity k dispozici o 300 milionů euro více než slíbených v roce 2009. Broukal přitom upozornil, že vládní "miliardový balíček" z poloviny bude utracen za modernizaci zastaralých univerzitních budov, avšak jediné euro nepůjde na zvýšení počtu profesorů ani studijních míst.