Nejprve policie. CRS, francouzská pořádková policie, které využívá ministr vnitra Nicolas Sarkozy, je nechvalně známá. Tato policie má vlastní kasárna a má mnohé nedostatky, hlavním z nichž je to, že tito policisté nežijí uprostřed komunity, kterou mají pacifikovat. Vzhledem k tomu, že se nijak neomezují při používání násilných metod, není divu, že chování této policie posiluje všeobecnou nedůvěru v policii a posiluje to protipolicejní solidaritu jednotlivých čtvrtí. Je zapotřebí obnovit veřejný pořádek, ale daleko lépe by to dokázala místní policie. Namísto toho byla městská policie, která už tak trpí nedostatkem pracovních silm, postižena rozsáhlými finančními škrty.

Dalším poučením od Kernera i Scarmana je to, že do policie na všech úrovních je nutno přijmout osoby z etnických menšin. Británie má v této věci ještě mnoho nedokončených úkolů, ale Francie je na tom ještě daleko hůře.

Dále, je zapotřebí moudrého politického vedení. Ani ten nejpravicovější britský politik v Británii by nikdy nepoužil jazyka, jakého používá ministr vnitra Sarkozy v reakci na násilí. Hovořil o tom, že předměstí "očistí od lidských odpadků", že znovu dobude tohoto území a rozdělil společnost na dva tábory "oni" a "my". Je snad překvapivé, že je ve Francii rasismsu daleko silnější než v Británii? Jak napsal deník Le Monde, jeho "kvazivojenská rétorika" jen napomohla vytvořit podmínky pro konfrontaci s policií.

Pak přichází zásadnější otázka společenských poměrů. Podmínky, v nichž žijí v současnosti ve Francii mladí lidé z etnických menšin, jsou tak špatné, ne-li horší, jako byli podmínky, jimiž trpěli černoši v Detroitu v šedesátých letech a v Brixtonu v Británii v osmdesátých letech. Nezaměstnanost je tam prý pětkrát vyšší než je celostátní průměr, který už tak dosahuje 10 procent. Sarkozy hovoří o nutnosti vytvořit nové podmínky pro etnické menšiny s využíváním pozitivní diskriminace amerického stylu, avšak nezískal pro to podporu ani od levicových stran.

A nakonec, Francie bude muset znovu zkoumat svou nekompromisní politiku asimilace menšin. Francie nikdy nesouhlasila s britským, multikulturním přístupem. Ve Francii je dokonce protizákonné shromažďovat údaje o etnickém původu osob či o jejich náboženství. Avšak bez takovýchto informací nelze zavést žádné programy pozitivní diskriminace. Britská politika, podporující soužití uvnitř jednotlivých komunit - byla značně zpochybněna v důsledku nedávných mezietnických nepokojů v Birminghamu. Avšak to, co se děje ve Francii, dokazuje, že současné cíle Británie jsou správné.

Podrobnosti v angličtině ZDE