Důvody násilí ve francouzských chudinských čtvrtích jsou velmi podobné, jako tomu bylo při násilí na podobných dělnických sídlištích v Británii, v Londýně, v Bristolu a v Birminghamu v osmdesátých letech. I tam násilí vzniklo v důsledku jediné, šokující události. Při někdejších britských nepokojích v Brixtonu a na sídlišti Broawater Farm - které drtivou měrou páchali mladíci západoindického původu - násilí také vzniklo po smrti jedné černošky a po zastřelení jiné. I teď ve Francii vzniklo násilí po zabití dvou mladíků elektrickým proudem.

Po britských násilnostech vrhla vláda na deprivovaná sídliště množství finančních prostředků, konala se oficiální vyšetřování a činy policie zkoumaly soudy a vláda. Černošští britští násilníci z osmdesátých let a černošští či severoafričtí arabští francouzští násilníci z dneška sdílejí tytéž pocity deziluze ze společnosti, která kdysi pozvala jejich rodiče, aby se tam usadili. Mladí muži z Tottenhamu či Toxtethu se považovali, a často z dobrých důvodů, za oběti diskriminace; děti alžírských a subsaharských přistěhovalců do Francie považují vychvalované francouzské hodnoty volnosti, rovnosti a bratrství za iluzi. Hovoří často o tom, že se sice nedokáží považovat za Francouze, ale nedokáží se ztotožnit ani se zemí a kulturou, odkud pocházejí jejich rodiče.

Avšak - a v tom je mezi různými generacemi násilníků podstatný rozdíl - většina mladých lidí, žijících ve francouzských ghettech, jsou muslimové a vyrostli v době islámské radikalizace. Mnozí mladíci, kteří házejí benzínové bomby na pařížských sídlištích vzhlížení k trochu starším veteránům z mešit. Tito muži dokáží být silou dobra i silou zla - během posledních čtrnácti dnů mnozí z nich situaci uklidňovali, někteří ale útoky řídili, takže muslimské obchody zůstaly nezničeny, kdežto banka či jiné symboly francouzské moci byly vypáleny.

Jednání premiéra de Villepina v této krizi nevyvolává důvěru: chování ministra vnitra Sarkozyho je neuvěřitelné. Tím, že odsoudil násilníky jako "lidské odpadky", přišel o veškerou podporu umírněných muslimů. Sarkozy si zřejmě snaží získat populistickými výroky podporu pro blížící se prezidentské volby, ve snaze zvýšit svou doposud nízkou volební podporu.

List Le Parisien nicméně zjistil, že i když si dvě třetiny Francouzů myslí, že "Sarko" někdy mluví příliš otevřeně, 57 procent Francouzů ho v jeho postojích podporuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE